Simindr.cz

Hrozí nám poplatky za platbu kartou v obchodě?

Když na začátku tohoto roku společnost MasterCard povolila obchodníkům, že mohou zákazníkům účtovat manipulační poplatek při platbě kartou, způsobila značné pozdvižení. Spotřebitelé se začali obávat, že v obchodech zaplatí více než dosud. Včera jeden z našich nejčtenějších deníků obavy znovu oživil.

Klienti bank si už zvykli na nejrůznější druhy poplatků, snad jen jeden se jim zatím vyhýbal – totiž poplatek za platbu kartou u obchodníka. Tento druh transakce totiž svým zákazníkům neúčtuje žádná tuzemská banka. Veškeré náklady na svých bedrech účetně nesou obchodníci (v řádu jednotek procent z placené částky).

Společnost MasterCard letos narušila toto tradiční nastavení, když umožnila, aby obchodníci mohli manipulační poplatek přenést na zákazníky (právně řečeno „zrušila pravidlo o neúčtování přirážky při platbě kartou u obchodníka“). Vzedmula se vlna obav a odporu (protestovala například i Komerční banka), kterou MasterCard obratem uklidňoval tím, že díky velké konkurenci k něčemu podobnému stejně nedojde.

S odstupem několik měsíců lze říci, že se zatím opravdu žádná revoluce nekonala. Přesto však včera deník Mladá fronta DNES přinesl znepokojivou zprávu o tom, že společnost Ahold (provozující obchodní sítě Hypernova a Albert) zavedení tohoto manipulačního poplatku zvažuje. Zpráva se okamžitě rozletěla rozhlasem, internetem a ještě dál. Není divu, vždyť krok takto významného hráče má sílu ovlivnit celý trh. Po několika hodinách však byla informace vyvrácena odmítavým prohlášením samotných aktérů – společnostmi Ahold a MasterCard. Zdá se tedy, že šlo jen o planý poplach. V tuto chvíli se tak stále ještě můžeme domnívat, že konkurenční tlak a spotřebitelská nálada naprosté většině obchodníků nedovolí učinit krok, který by před jejich zákazníky vypadal jako zavedení nějaké přirážky.

Na celé věci jsou však zajímavé dvě věci psychologického rázu. V první řadě je pozoruhodné, jak i v dnešní době přetrvává silné všeobecné přesvědčení, že by zákazníci se speciálně naúčtovaným manipulačním poplatkem zaplatili více. To přece nemusí být pravda. Obchodníci stejně s tímto poplatkem u části svých zákazníků počítají jako s nákladem, který odvedou bance, a pochopitelně ho jako takový promítnou do výsledné ceny zboží. Pokud by poplatek zákazníci platili odděleně, zboží by mohlo být o to levnější (podobnou taktikou jsou známy například diskontní řetězce, které platbu kartou většinou neumožňují a nemusí ji tedy jako náklad do svých cen promítat). I za současného stavu zákazníci tak de facto platí náklady obchodníka spojené s odváděním poplatku bance, jenom si to většinou příliš neuvědomují. A platí je bez ohledu na to, zda transakce probíhá hotově nebo kartou, protože cena zboží je pro všechny stejná.

S tím však souvisí další, závažnější aspekt celé záležitosti. Je známým faktem, že za rychlým a masovým rozšířením platebním karet v ČR stojí právě skutečnost, že zákazník manipulační poplatek „nevidí“. Kdyby totiž zákazníci měli platbu kartou přímo spojenou s účtováním nějakého poplatku, jistě by jí využívali méně než dnes, kdy je přece „zdarma“, a mnohem spíše by se přikláněli k využívání hotovosti. A to by byl v dnešní bezhotovostní době jistě velký krok zpět. Tedy ne cena, ale větší bezpečnost a pohodlí jsou hlavními důvody pro to, aby obchodníci raději neúčtovali poplatek za použití platební karty odděleně, ale promítali ho jako dosud do ceny zboží.

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 27. 08. 2005, 01:26

Má stát šanci vyhrát nad bankami?

Záměr ministerstva financí usměrnit bankovní trh těsnějšími mantinely vzbudil velkou odezvu. Podívejme se celé akci trochu na zoubek a zkusme se zamyslet, co se za ní skrývá, zda má šanci na úspěch a jak by mohl takový „úspěch“ v konečném důsledku vypadat.

Není tomu tak dávno, kdy se s velkou slávou privatizovaly státní banky a s nadšením se předávaly klíče novým vlastníkům ze zahraničí. Nové managementy se energicky pustily do snižování nákladů a zvyšování tržeb tak, aby akcionářům co nejrychleji zajistily co největší návratnost vloženého kapitálu.

Bolestivá konsolidace bankovního sektoru si vybírá svou daň až do dnešních dnů. Platíme za to, že zahraniční majitelé tlačí na co největší zisky v co nejkratší době kvůli svým vysokým počátečním nákladům a míře rizikovosti investic. A tak zatímco jsme do půlky devadesátých let měli všelijaké bankovnictví s přijatelně nízkými poplatky, po restrukturalizaci celého trhu máme slušně fungující bankovnictví s poplatky, které jsou v dílčích skupinách relativně vysoké.

Rozdělení trhu podle segmentu klientů je celkem známé – ze slušné konkurence profituje firemní klientela, úspěšně se podařilo rozjet konkurenční boj i v oblasti retailových hypoték, nicméně je všeobecně známo, že se banky „hojí“ na retailové klientele při zpoplatňování běžných, rutinních operací. Navíc tak často činí hodně prvoplánově, nad čímž selský rozum zůstává občas stát.

Exemplárním příkladem těžko zdůvodnitelného poplatku je poplatek za příchozí platbu. Nezdůvodněný je také třeba poplatek za administraci státní podpory u hypotečního úvěru (zvláště když stavební spořitelny takový poplatek nežádají a když je státní podpora hypotečnímu klientovi de facto i nepřímou podporou samotné bance, protože jí zvyšuje okruh potenciálních klientů). Nemluvě o extrémní složitosti bankovních sazebníků, kdy jsou názvy jednotlivých služeb a úkonů záměrně voleny a prezentovány tak, aby klienty zmátly.

Všechny tyto negativní prvky současného momentu vývoje bankovního trhu jsou známé a setkávají se s častými projevy nespokojenosti ze strany klientů, popřípadě zájmových organizací, jako je Sdružení na ochranu spotřebitelů. Obrana klientů je na místě, protože slouží k dobrému vyrovnání nabídky a poptávky. Ovšem jakou roli může sehrát stát, když se na stranu klientů přidá?

Jakkoliv se může zdát aktivita ministerstva financí chvályhodná, nařčení z populismu se neubrání. Pokud by došlo k legislativním úpravám, jejichž obrysy ve čtvrtek ministerstvo představilo, znamenalo by to skutečně nebývalý zásah do tržních pravidel určitého odvětví připomínající státní dirigismus, jehož následky už jsme si vyzkoušeli více než dobře. Zatímco státní kontrola a reglementace třeba v oblasti potravin (například obsah špekáčku či salámu je tvrdě normován) má svou logiku, protože spotřebitel má právo vědět složení výrobku, u bankovních služeb podobná nařízení ztrácejí opodstatnění, protože se jedná o službu, jejíž vlastnosti nejsou tak tajemné jako obsah střívka nějaké uzeniny. Proto se ani nedá příliš očekávat, že by úředníci počítali s tím, že se jejich návrhy skutečně objeví v nějakém zákoně (ačkoliv myšlenka přenositelnosti bankovního účtu není nereálnou vizí).

Pakliže úředníci chtěli v dobrém úmyslu jenom vyvolat tlak na banky (což by mohlo být chvályhodné), učinili tak poněkud nešťastným způsobem. Vyhrožovat „trestem“ v podobě zákona, pokud se banky nebudou chovat „slušně“, znamená veřejně znedůvěryhodňovat celý finanční sektor v zájmu jedné skupiny klientů. Psychologického tlaku, který by banky donutil brát větší ohledy na drobné klienty, lze přitom dosáhnout i jinými cestami (ano, v konečném důsledku i tím, že se postavím na stranu klientů, ale bez výhrůžek zákonnými omezeními). A z minulosti už známe příklady, kdy banky pod tlakem veřejnosti byly donuceny k ústupkům (přitom platí, že oč méně má být slyšet stát, o to více mají být slyšet klienti).

Ovšem chování slona v porcelánu, jaké můžeme sledovat nyní, může nadělat více škody než užitku. Bankovní svět vyžaduje tichý hlas a klidný pohyb. Stabilita bankovního sektoru je totiž klíčovým faktorem fungování celé ekonomiky a její narušení a znejistění ze strany státního aparátu může ovlivnit vnímání celého spektra investorů a obchodních partnerů především ze zahraničí.

Věřme, že diskuse nad záměrem ministerstva, která má proběhnout do konce června, vyvrátí všechna podezření z populismu, že celá akce přinese své ovoce, aniž by podkopala důvěru ve fungování bankovního sektoru, že stát nebude slavit plané vítězství v podobě nově přijatých regulačních zákonů, které by představovaly nebezpečný precedens. A že banky kvůli co nejrychlejšímu utlumení současného nepřátelského ovzduší přehodnotí obhajitelnost některých svých praktik a v rámci konkurenčního boje vylepší v zájmu svých klientů současný poměr výkon/cena. Jejich připravenost k diskusi je toho dobrým příslibem.

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 6. 06. 2005, 01:48

Televizní bankovnictví - budoucnost vašich účtů

Dnes přinesly servery vydavatelství Internet Info, konkrétně Měšec.cz, Lupa.cz a Root.cz, podrobnosti o nové službě, kterou se v blízké době chystají spustit tuzemské banky.

Tak ať nejste pozadu!

Add comment 1. 04. 2005, 01:15

Nevídané: banka sama od sebe přiznala chybu

Jedna ze stavebních spořitelen v minulosti klientům účtovala poplatek, na který neměla právo. Teď jim ho vrací – sice po několika letech, ale sama od sebe, aniž by k tomu byla nucena vnějším mediálním tlakem. Podobné gesto je vpravdě neobvyklé.

Stavební spořitelna označovaná jako „Modrá pyramida“ v loňském roce absolvovala řadu změn. Některé se týkaly vnitřního fungování firmy, jiné byly spíše kosmetického rázu (např. přejmenování ze „Všeobecné stavební spořitelny“ na „Modrou pyramidu stavební spořitelnu“) a některé by klienti měli pocítit na vlastní kůži. Největší pozornost si však zřejmě zaslouží jeden krok, který bychom na českém finančním trhu mohli označit za výjimečný. Stavební spořitelna se totiž po několika letech rozhodla klientům vrátit peníze, o které je dříve neoprávněně připravila.

Mladí lidé, kteří si založili u stavební spořitelny program Junior mezi říjnem 1995 a červnem 1999, měli podle smlouvy nárok na bezplatné vedení účtu po celou dobu spoření. Avšak ve chvíli, kdy stavební spořitelna zpoplatnila tarif Junior pro nové klienty v červenci 1999, začala poplatek strhávat i klientům se staršími smlouvami, protože databáze prý tyto dva druhy klientů neuměla rozlišit (jedno z neoficiálních vysvětlení).

Šlo o chybu, o které se moc nevědělo, média o ní příliš nepsala, jen čas od času se na internetu objevila zkušenost nespokojeného klienta, popřípadě návod, jak se s celou záležitostí vypořádat – prý stačilo písemně reklamovat neoprávněné účtovaný poplatek a spořitelna ho vrátila, bohužel, každý roční poplatek mohl být reklamován pouze zpětně po jeho zaplacení. Většina klientů se přitom se ztrátou několika stokorun smířila…

Teď všichni postižení klienti dostali své peníze plošně zpátky – a to nejen poplatky jako takové, ale také ušlé úroky, popřípadě ušlou státní podporu, pokud by na ni přítomností stržených peněz vznikl nárok. Jedná se o velká čísla: celkem 179 tisíc klientů a souhrnná částka téměř 120 miliónů korun (tj. v průměru 670 Kč na osobu). Ti, kteří zůstali klienty spořitelny, už mají peníze připsané na účtu, bývalí klienti je dostali poštou. Předseda představenstva Guido Lohmann se klientům osobně omluvil.

Nepamatuji se, že by některá finanční instituce učinila podobný krok bez předchozího velkého pozdvižení a velké mediální masáže. Napravená chyba nebo omluva za špatné rozhodnutí, které poškodilo klienty, to všechno už tu několikrát bylo – nejznámější kauzou jsou zřejmě studentská konta u České spořitelny, která až po masivních stížnostech slíbila vyplatit odměnu za červený diplom těm, co na ni měli přinejmenším morální nárok. Ostatně i Modrá pyramida má s kauzou podobného druhu své zkušenosti – té se klienti vzbouřili, když jim zpoplatnila firemní časopis. Ale vrátit 120 miliónů bez tlaku veřejnosti, to je nevídané, byť škarohlídy jistě napadne, že celá věc souvisí s aktuálně řešeným problémem neúměrně zvyšovaných poplatků.

Nejedná se však o jedinou dobrou zprávu pro klienty stavebních spořitelen – tou druhou je postupné rušení poplatků za úrokové zvýhodnění u starších smluv. Byť spořitelny tvrdí, že nejde o důsledek šetření antimonopolního úřadu a tlaku ministerstva financí, těžko se ubránit dojmu, že by bez těchto impulsů k podobnému kroku sáhly. Začala s tím Českomoravská stavební spořitelna (více ve včerejším článku) a právě Modrá pyramida a doufejme, že v tom nezůstanou samy.

Prý je napravený hříšník více než devadesát devět spravedlivých, jestli to platí i tentokrát, nechť zváží každý sám. V každém případě působí nadějně, že hříšníků, kteří napravují své předchozí chyby, postupně ve finančním sektoru přibývá. Mimo jiné proto, že klienti jsou poučenější a že si nenechají všechno líbit. Snažme se tedy pomáhat hříšníkům, aby si své chyby uvědomovali a snažili se je odčinit. Jak se zdá, dříve nebo později by to mělo přinést své ovoce.

Add comment 21. 01. 2005, 01:29

Stát pustí hypotéky z hlavy

Hypoteční úvěry si na přílišnou péči ze strany státu rozhodně nemohou stěžovat. Od února úplně končí vyplácení státní podpory a navíc se ještě reálně zvažuje, že nebude možné odečítat zaplacené úroky z daňového základu. Obejdou se hypotéky bez pomoci?

Hypoteční úvěry stát podporoval v zásadě dvojím způsobem – na jedné straně to byla přímá dotace na splácení úroků (tzv. státní podpora hypotečnímu úvěrování, která pak byla rozdělena na další varianty), na straně druhé si lidé, kteří spláceli úvěr (a to platilo nejen pro hypotéky, ale i pro úvěry ze stavebního spoření), mohli odečíst zaplacené úroky z daňového základu a snížit si o příslušnou částku daň z příjmu.

Podle čerstvé zprávy z ministerstva pro místní rozvoj však státní podpora hypotečním úvěrům nebude od února vyplácena. Ještě v roce 2004 mohli mladí lidé do 36 let čerpat podporu ve výši 1 % u hypoték na domy starší 2 let, i tato malá symbolická kompenzace však bude zrušena. Důvodem je způsob výpočtu výše podpory – průměrná výše úrokových sazeb hypotečních úvěrů, které byly poskytnuty v loňském roce, totiž klesla pod 5 % a v takovém případě podle pravidel nastavených příslušným vládním nařízením nemůže být podpora vyplácena (důsledkem snížení státní podpory může být i to, že někteří žadatelé, kteří se pohybují na hranici potřebných příjmů pro získání hypotéky, na úvěr bez podpory nedosáhnou).

Tahle nemilá skutečnost byla odborníky předpovídána už od podzimu. Shodou okolností se k ní však připojila ještě jedna aktuální myšlenka ministra pro místní rozvoj – v rámci zvažování úpravy daňového systému by se prý mohlo zrušit odečítání zaplacených úroků z daňového základu.

Inu, myšlenka je to vpravdě dramatická. Nic proti tomu, aby se způsob vyplácení podpory upravil – odborné studie už dlouho poukazují na to, že největší užitek z podobného odečítání mají bohatší vrstvy obyvatelstva, které podobnou podporu vlastně nepotřebují (čím vyšší příjem, tím je logicky výhoda snížení daňového základu větší). Na druhou stranu, lepším řešením než zrušení podobné podpory by byla možnost odečítat určitou část úroků ne z daňového základu, ale až od vypočtené daně jako takové (podobným způsobem byl teď upraven i odečet na dítě) – tak by bylo zajištěno, aby všichni dostali od státu úplně stejnou úlevu.

Uvažovaná daňová změna by měla být součástí celkové úpravy daňového systému, který by byl založen na snížení daně z příjmu – nižší daně prý vykompenzují fakt, že si lidé nebudou moci odečítat úroky. Jenže podobná změna by mohla způsobit dvě negativa. Za prvé, lidé, kteří už nějaký úvěr mají (a že jich díky ještě probíhajícímu boomu není málo), budou vystaveni situaci, se kterou při svém dlouhodobém závazku nepočítali a která nemusí být vyřešena v jejich prospěch (snížení daní může být nižší než úleva, na níž mají nárok dnes). Podobný zásah do pravidel zásadním způsobem znejisťuje celý systém. A za druhé, stát by zcela dal ruce pryč od aktivity lidí, kteří se snaží postavit na vlastní nohy a vyřešit svou bytovou situaci.

Ano, namítnete, že tu jsou přece půjčky pro mladé – ale těch je jenom omezený počet a při své výši (300.000 Kč) opravdu nepředstavují komplexní systémové řešení problému s bydlením. Pokud myšlenka ministra pro místní rozvoj dojde realizace a opravdu se bez náhrady zruší veškerá státní podpora hypotečních úvěrů, bude to jen smutné završení deseti let, během nichž se různí ministři nepromyšleně a nekoncepčně snažili o dílčí vyspravení špatně nastaveného systému, aniž by vybudovali jasná a jednoduchá pravidla, která by se nemusela každý rok upravovat a měnit.

Poznámka: Na včerejší mimořádné tiskové konferenci ministr Paroubek svá nedávná vyjádření o zrušení odpočtů zmírnil – prý by mělo pouze dojít ke snížení maximální hranice odpočtů ze současných 300 tisíc zhruba o třetinu až polovinu. K úplnému zrušení odpočtů by prý došlo jen při výrazném snížení daní z příjmu.

Z tohoto prohlášení vyplývá, že buď státní úředníci opět rychleji mluvili než mysleli, nebo jenom testovali, jaká bude na podobný nápad reakce. To však nemění nic na tom, že úvahy o omezení hypoteční podpory jsou ve vládních kruzích zcela reálné a že jejich cílem není nastolení dlouhodobě funkčního systému, ale úspora státních výdajů na nepravém místě.

Add comment 15. 01. 2005, 01:29

Akční slevy: dobrý kauf, nebo drahá legrace?

Praxe obvyklá v západní Evropě se trvale zabydlela i u nás. Na masivní reklamní akce obchodních řetězců po Vánocích čeká půlka republiky, nejrůznější totální výprodeje rok od roku sílí a vzbuzují stále větší odezvu nakupujících. Jak se podobnému psychonátlaku bránit? A vyplatí se to vůbec?

Všichni obchodníci vědí, že nejtěžší je získat nového zákazníka. Jakmile je vzbuzena jeho pozornost, jakmile vstoupil do prostor obchodu s cílem najít zboží vyhlédnuté z reklamního letáku, je téměř vyhráno a zisk je zaručen. Proto obchodní řetězce sahají k dramatickým formulacím a obrovským číslům o slevách (letos poprvé se v jedné takové síti obchodů objevila sleva „až 95 %“) – účinek je zaručen, odezva lidí hledajících výhodný nákup musí přijít.

Takto se před nějakou dobou obluzení zákazníci prali před vchodem do první české prodejny ElectroWorld v Praze, stejně jako tuto neděli z důvodů „zboží téměř zadarmo“ zkolabovala dopravní infrastruktura v Ostravě, Ústí nad Labem nebo Hradci Králové, přetížené bylo i Brno, Praha nebo Zlín. Některé obchody dokonce musely regulovat provoz, aby zvládly příval lidské masy.

Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban poslal Českou obchodní inspekci do prodejen obchodního řetězce Carrefour, aby prošetřila, zda při zmíněných slevách nebyl porušen zákon. Zlevněné zboží propagované v reklamních letácích totiž musí být k dispozici ve všech pobočkách na skladě, jinak dochází ke klamání spotřebitele. Existuje podezření, že tomu tak v tomto případě nebylo.

Téměř apokalyptické obrázky z obchodních center nutně vyvolávají otázku, jestli to všechno stojí za to. Jestli se skutečně vyplatí zdramatizovat sváteční nedělní odpoledne ve vypjatém boji o poslední košík. Jestli se skutečně jedná o racionální ekonomické chování ze strany poptávky.

Je celkem pochopitelné, že s poklesem ceny roste poptávka po nabízeném zboží, což by se za racionální chování zákazníka označit dalo. Bohužel, takto úzce pojatá kauzální souvislost na popis stavu nestačí – opomíjí totiž ještě další ukazatele a vlivy.

To, čím skutečně za zboží zaplatíme, není jenom účetní cena jako taková. K tomu se přidávají i další „nákladové položky“ – čas strávený obstaráním zboží, míra příjemnosti a pohodlnosti nákupu, míra množství informací, a tudíž riziko špatného nákupu (které pak ovlivňuje míru užitku, popřípadě množství času stráveného reklamacemi), a v neposlední řadě také množství nezamýšlených, tj. také z velké části zbytečných nákupů.

To všechno se promítne do výsledné ceny, kterou přímo či nepřímo za dané zboží platíme. Někdo má velké množství nevyužitého času, proto rád část z něj obětuje na lítý zápas se stejně disponovanými konkurenty v obchodním centru, aniž by měl pocit, že to je špatně vynaložená investice. Někdo rád kupuje levné, byť neužitečné věci a rozkoš z podobných nákupů předčí všechny ostatní náklady (podobně jako postava Jaromíra Hanzlíka z filmu Slavnosti sněženek glosovala všechny své zcela nepoužitelné nákupy ve stylu „No, nekupte to, když to bylo tak levné.“ )

Troufám si však tvrdit, že bohužel velká část podobných nákupů není těmito úvahami ovlivněna – a většinou dochází během zbytečně stráveného času k nakupování zbytečných věcí za zbytečně utracené peníze, které navíc často ani nejsou vlastní, protože jsou půjčené, a tedy opět zbytečně zaplacené navíc (viz článek o tom, jak se Češi stále více zadlužují).

Proto lze jenom doporučit, aby každou podobnou akci provázelo ze strany zákazníka pečlivé přemýšlení. Stačí si odpovědět na několik základních otázek a až v případě, že jsou odpovědi na většinu z nich kladné, lze se v klidu a s čistým svědomím vůči sobě samému vydat vstříc nákupnímu reji.

Opravdu dané zboží chci, potřebuji a využiji?

Musíte vědět, že dané zboží využijete. Nepodléhejte často módním vlnám, stejně se za pár měsíců objeví jiné, a kupujte jen to, co se vám skutečně líbí, co je skutečně potřeba nebo s čím si skutečně chcete už delší dobu udělat radost.

Opravdu se vyplatí koupit na první pohled levné zboží, když neznám jeho kvalitu a nevím, kolik ušetřím?

U cenových akcí často nemáte dostatek času na průzkum trhu. Řada nákupů je pak ovlivněna iluzí úspory, při níž podlehnete klamnému hlásání reklamních letáků, že sleva skutečně znamená levnější zboží proti konkurenci. Přitom například v internetových obchodech lze řadu akčního zboží z hypermarketů získat ještě levněji.

Navíc u takto nahodilého nákupu nemáte šanci získat (například u elektroniky) ohlasy uživatelů, přečíst si recenze a srovnání produktů, popis funkcí apod. Až doma pak objevíte, že slibně vypadající produkt se vám prostě nehodí, protože je určen pro trochu jiné využití, nebo postrádá vlastnost, na kterou jste si v obchodě nestačili vzpomenout a která je pro vás důležitá.

Stojí úspora několika desetikorun za speciální jízdu autem a složité hledání zlevněného výrobku?

Připočtěte k nákupu i cenu času, které mu věnujete, a cenu benzínu (jízdenky), který k onomu nákupu projedete.

Negativní externalitou pak speciálně v hypermarketech bývá značně stresové prostředí, protože haly jsou obrovské a akční zboží je rafinovaně rozeseto po obchodě tak, aby zákazník musel absolvovat dlouhou cestu kolem jiného, nezlevněného zboží. Bloudění s košíkem navíc značně ztěžují jiné košíky, tlačené jinými zákazníky, kterých většinou nebývá právě málo.

Je kromě zlevněného zboží skutečně výhodné i další zboží, které si dávám do košíku?

Zcela běžný a známý syndrom „prázdného košíku“ nutí zákazníka k jeho „plnění“ a kupování dalších věcí, které nepřijel koupit, ale u nichž také automaticky počítá s tím, že jsou stejně výhodné jako zboží v akčních cenách. Jedná se o nejvíce zneužívaný zákaznický reflex, kterému se lze jen těžko ubránit, protože zákazník pochopitelně nemůže znát a porovnávat ceny tisíců různých výrobků u různých distributorů.

Vyplatí se mi půjčit si na nákup takto zlevněného zboží?

Nákup zlevněného zboží (připusťme, že je to skutečně zlevněné zboží a ne jenom obchodnický trik) na úvěr může znamenat, že za zboží zaplatíte více, než kdybyste ho koupili nezlevněné za hotové. Dobře si rozmyslete, jestli sleva stojí za úroky zaplacené v budoucnu na kreditní kartě, kontokorentním nebo spotřebitelském úvěru.

Rada na závěr – udělejte si finanční plán

Jedním z tradičních receptů, jak bojovat s pokušením podobného druhu, je jakási verze domácího účetnictví. Není nutné do něj zahrnovat všechny položky (jako například párek v rohlíku nebo jednotlivou jízdu tramvají), ale je dobré vědět, jak se chovají a jak se budou v nejbližší budoucnosti chovat vaše zásadní příjmy a výdaje. Jedna čas od času aktualizovaná tabulka v Excelu dokáže vašim úvahám pomoci přímo zázračně a vy za zlevněným zbožím budete vyrážet poučeni o stavu svých financí a možnostech. A když budete vědět, že něco skutečně chcete, že vám to nezahýbá dramaticky rodinným rozpočtem a že neplatíte za nákup větší cenu, nezbývá než vám popřát Carpe diem!

(psáno pro Měšec.cz, článek tam vyšel 6. ledna 2005)

2 comments 6. 01. 2005, 01:32

Banky postupně zlepšují své internetové prezentace

Banky se snaží, aby jejich klienti přestali navštěvovat pobočky a komunikovali pomocí telefonu nebo internetu. Webové prezentace bank však někdy obsahují zásadní chyby, které lidem práci s informacemi spíše komplikují, než aby ji usnadňovaly. 

Většina klientů nejčastěji pátrá po informacích o produktech a podmínkách jejich získání. Najít konkrétní údaj však může být na některých bankovních webech velice složité. Někdy stojí uživateli v cestě chaotická navigace, jindy nejasné odkazy a v některých případech se dokonce hledaná informace na stránkách vůbec nenachází.

Banky většinou umí své produkty dobře a srozumitelně popsat, ovšem zároveň nedokáží využít hlavní přednosti internetu a jednotlivé části obsahu vzájemně dostatečně provázat odkazy. Nejčastěji přitom schází snadná cesta k sazebníku nebo úrokovým sazbám.

Další obvyklou chybou bývá nejasné členění obsahu, důsledkem čehož se uživatel nemůže jednoduše zorientovat v nabídce banky, a nevhodně zvolená terminologie, jež může uživatele zmást a svou nesrozumitelností i zcela odradit. Zvláště v takovém případě je velkým nedostatkem absence vyhledávání a mapy stránek, pomocí nichž by bylo možné zvolit alternativní postup pro hledání informací.

Finanční instituce se naštěstí snaží své weby postupně zlepšovat. Mění jejich vzhled a strukturu, zavádějí modernější technologie a vytvářejí přehlednější nabídku – jen v poslední době spustily nové verze svých stránek Česká spořitelna, Komerční banka nebo Citibank, přičemž inovace v nejbližší době chystají i další banky.

Bohužel ani sebelepší prezentace nepomůže v případě, když banky některé informace na webu uvádět nechtějí. Již tradičním kamenem úrazu bývají například úrokové sazby hypotečních úvěrů, které na stránkách některých bank prostě nenajdete. Sazebníky a další důležité informace jsou navíc v některých případech prezentovány ve formě, která uživatele omezuje – typickým příkladem je zveřejnění externích dokumentů ve formátu PDF.

Citibank

• trochu nepřehledný obsah titulní strany
• méně srozumitelná navigace a struktura webu
• prezentace produktů není zcela aktuální, jako běžný účet je primárně doporučován produkt, který už několik měsíců není v nabídce
• informace o produktech jsou poměrně přehledně a srozumitelně zpracované
• chybí vyhledávání, naštěstí je k dispozici mapa stránek
• ceník je dostupný pouze jako dokument PDF
• chybí kurzovní lístek a také například úrokové sazby termínovaných kladů
• problémy s internetovým bankovnictvím – odkaz nefunguje, když má prohlížeč blokované otevírání stránek do nového okna

Česká spořitelna

• velice dobrá strukturovanost obsahu a přehledná navigace, přesto hlavní navigační odkazy na produkty pro dvě klíčové skupiny klientů „Lidé“ a „Firmy a města“ poněkud zanikají mezi obrázky
• kvalitní a srozumitelná prezentace produktů
• informačně velice bohatý web, velké množství doplňkových služeb a nástrojů
• zvolená terminologie někdy není vhodná: „Toolbox“ místo „Nástroje“, „Platební transakce“ místo „Účty a karty“
• některé části obsahu (např. „Bydlení“) nefungují, pokud má prohlížeč blokované otevírání stránek do nového okna
• není k dispozici kompletní sazebník pro fyzické osoby
• názorná demoverze internetového bankovnictví

ČSOB

• zajímavé členění informací pomocí oken, které umožňuje individuální uživatelské nastavení, bohužel jednotlivá okna na stránkách je možné zavírat až tak, že prakticky veškerý obsah na stránce zmizí
• rozbalovací menu se hůře ovládá, protože občas překrývá část další navigace
• informace o produktech jsou podrobné a hojně se využívá propojení souvisejících údajů pomocí odkazů
• informačně velmi bohatý web
• sazebník podrobný, chybí úrokové sazby hypotečních úvěrů
• chybí zřetelný a všudypřítomný odkaz na vstup do internetového bankovnictví
• aktuálním zprávám schází datace a přehledný archív

eBanka

• jednoduchá a přehledná navigace, jasná struktura webu, některé položky v navigaci však přesto nerespektují významovou hierarchii (produkty jsou na stejné úrovni jako jejich podrobnější popis apod.)
• obecně malé využívání odkazů, jednotlivé stránky působí značně osamoceně, bez velké návaznosti na další obsah
• produkty nejsou provázány s ceníky a úrokovými sazbami
• sazebník podrobný, jenom poněkud méně přehledný
• chybí mapa stránek, naštěstí je k dispozici vyhledávání
• demo účet je příliš komplikovaný a není zcela jasné, jak jej spustit
• kurzovní lístek je obtížně nalezitelný

GE Capital Bank

• méně srozumitelná navigace s nepříliš praktickým ovládáním (nešikovně řešené rozbalovací menu)
• odkazy jsou nejasné (např. „Nemuset do banky“) a nejsou odlišené od okolního textu, takže se s nimi špatně pracuje
• na některých místech nedostatečně odlišená nabídka pro firmy a individuální klienty
• chybí mapa webu, naštěstí je k dispozici vyhledávání
• řada důležitých údajů se otevírá do pop-up oken (ceníky, úrokové sazby)
• sazebník je podrobný, nicméně chybí například přehled úrokových sazeb některých hypotečních úvěrů
• nefunguje přihlášení do Internet Banky kvůli neplatnému certifikátu
• plnohodnotné demo internetového bankovnictví

HVB Bank

• design stránek je poněkud nevýrazný, s malou podporou firemní identity
• především navigační menu, ale také další obsah stránek trpí malou velikostí písma, a hůře se proto čte
• poměrně dobře strukturovaná nabídka produktů s podrobnými popisy, naopak poněkud méně jasné rozlišení různých druhů informací
• malé využití odkazů (propojení produktů s ceníkem apod.)
• častá anglická terminologie je pochopitelná s ohledem na cílovou skupinu klientů, ostatním však může působit problémy
• mapa webu je skrytá pod poněkud netradičním odkazem „Přehled“
• plnohodnotné demo internetového bankovnictví
• kvalitní kalkulačky s modelovými výpočty

Komerční banka

• názorné a přehledné rozdělení obsahové struktury webu
• přehledná a jednotná navigace
• elegance designu do jisté míry převládá nad obsahem
• na titulní straně se nevyskytuje (téměř) žádný textový obsah – obrázky a animace přitom neobsahují příliš mnoho informací a navíc jsou lehko zaměnitelné s reklamou
• informace o produktech jsou dost obecné, podrobnější údaje jsou k dispozici pouze jako dokument PDF
• stejně tak sazebník není kompletní a existuje jenom v podobě dokumentu PDF
• malé využití odkazů, každá stránka je de facto informačním solitérem
• plnohodnotná demoverze internetového bankovnictví

Poštovní spořitelna

• velice jednoduché grafické řešení (především titulní stránky) ne zcela odpovídá potřebám finanční instituce
• informační hodnota stránek přesto relativně vysoká, údaje o produktech jsou podrobné
• velký důraz na jednu možnost navigace pomocí rozbalovacího menu a z toho vyplývající ztížená orientace v hlubších úrovních struktury menu
• nedostatečné rozčlenění obsahu podle různých typů informací
• dobře je využito propojení souvisejících údajů pomocí odkazů
• chybí vyhledávání i mapa stránek
• některé důležité odkazy vedou na stránky ČSOB, což je sice pochopitelné, ale nepůsobí to příliš profesionálně

Raiffeisenbank

• navigace je poněkud roztříštěná, není z ní jasně poznat různá důležitost jednotlivých typů informací
• některé položky se opakují v různých úrovních navigace, což může působit zmatečně, navíc tak nejsou dostatečně odlišeny produkty pro občany a firemní klientelu
• rozbalovací menu poněkud neprakticky nastavené
• popis jednotlivých produktů je podrobný a přehledný
• dobré využití odkazů pro propojení souvisejícího obsahu
• zajímavá stránka představující služby poskytované bez poplatku
• snadno dostupné nástroje důležité pro ovládání webu
• sazebník je velice podrobný, ale možnosti jeho prohlížení nejsou vždy dostatečně jasné

Živnostenská banka

• nevýrazné členění struktury webu, který pak působí nepřehledně
• nedostatečné rozlišení různých druhů informací a obsahu je patrné především na titulní straně
• základní navigace oproti tomu nabízí relativně snadno dosažitelné informace
• sazebník a úrokové sazby jsou podrobné a přehledné
• při rozlišení zákaznických skupin se vychází z tradiční bankovní terminologie, která však nemusí být některým klientům srozumitelná (například rozdíl mezi „retailovým“ a „privátním“ bankovnictvím)
• vstup do internetového bankovnictví není funkční
• kvalitní kalkulačky s modelovými výpočty

(psáno pro Lidové noviny a Měšec.cz, spoluautor Václav Štrupl)

Add comment 4. 01. 2005, 01:51

Jak nejlevněji vystřízlivět

Vzpamatovat se po novoroční kocovině a přivést hlavu k rozumu není žádná hračka. Navíc to může být pěkné drahé. A protože platí, jak na Nový rok, tak po celý rok, raději vám poradíme, kterak je možné na nepříjemném střízlivění ušetřit, abyste následky nenesli dalších 364 dnů.

Pokud jste využili rad z včerejšího článku Jak se nejlevněji opít a maximalizovali jste požadovanou míru alkoholového opojení v závislosti na ceně vypitého moku, jistě se vám budou dnešní rady hodit.

Při volbě způsobu vystřízlivění velmi záleží na tom, jestli je záměrem vystřízlivění okamžité, ještě ve chvíli, kdy člověku tak říkajíc za krkem sedí opička, nebo až tehdy, kdy se celý rozlámaný probudí v posteli s kocovinou.

Pro okamžité vystřízlivění se zpravidla doporučuje ne příliš finančně náročná šoková terapie – např. chlístnutí vědra studené vody přímo do obličeje apod. Mnohem efektivnějším způsobem však bývá zhlédnutí stavu bankovního konta, případně prosincového výpisu z běžného účtu, kde jsou zapsány všechny předvánoční útraty. Samotný výpis bývá většinou relativně levný (pokud si ho ovšem nevyzvedáváte na pobočce), ovšem jestli se vám skutečně podaří tímto způsobem vystřízlivět, přišlo vás to celkově asi hodně draho.

Nemáte-li dosud prosincový výpis k dispozici, můžete alespoň využít služeb internetového či telefonického bankovnictví a zjistit okamžitě aktuální zůstatek na svém účtu, případně historii svých předvánočních transakcí.

Mnozí lidé mají vystřízlivění ulehčeno samotným procesem opájení se. K okamžitému účinku totiž stačí, když jim nad ránem číšník oznámí celkovou sumu, kterou během noci propili. Takové vystřízlivění nestojí vůbec nic a je přidáno jako bonus k předchozí konzumaci alkoholu.

Poněkud komplikovanější situace nastává ve chvíli, kdy se člověk ráno probudí s hlavou jako střep, vyschlými ústy a rozbouřeným žaludkem. Tehdy se už zpravidla nemluví o procesu střízlivění, ale spíše o urputném boji s kocovinou.

Receptů, rad i zaručených prostředků je nepřeberně. V našem cenovém srovnání jsme se proto zaměřili jen na ty nejdůležitější. Obecně je hojně doporučováno zejména stálé doplňování tekutin v podobě nealkoholických nápojů či polévek. Pohodlné je polykání speciálních tabletek a léků. Někteří otrlejší radí podobné nepřístojnosti, jako je studená sprcha či fyzická aktivita. Pro někoho jsou tyto věci zcela neproveditelné, ovšem jak si ukážeme později, patří mezi prostředky nejlevnější.

Drsnější povahy se s příliš racionálními radami zapšklých lékařů a babek kořenářek nespokojí a pravidelně užívají prostředky odpovídající jejich naturelu, jako např. vyprošťovacího panáka, žloutek s worcesterem nebo lák z okurek. Pravda, mnoho chybějících látek sice do těla nedodají, ale nedá se u nich pominout spolehlivě povzbuzující efekt.

Studená voda z potoka	0 Kč
Procházka na čerstvém vzduchu	0 Kč
Výpis z běžného účtu	0 Kč-50 Kč
Dvě sklenice vody z kohoutku	0,02 Kč
Vědro studené vody z kohoutku	0,40 Kč
Studená sprcha	2 Kč
Žloutek s worcestrem	3 Kč
Dvě sklenice minerálky	4 Kč
Česneková polévka	7 Kč
Panák vodky s pepřem	8 Kč – 30 Kč
Lák z okurek	10 Kč
Ranní půllitr piva	12 Kč
Silný hovězí vývar	15 Kč
Samaritán	30 Kč
Nux Vomica 9 CH	50 Kč
Anti Ethanol 07	185 Kč
Zapomenutá antikoncepční pilulka	nevyčíslitelné

Pozn.: uvedené ceny platí za předpokladu, že se budete pokoušet vystřízlivět v domácím prostředí. Pokud budete chtít např. ve věcech stravy a nápojů o pomoc požádat některou z blízkých restaurací, cena za služby bude výrazně vyšší.

Při důkladném zkoumání cen jednotlivých prostředků ke zmírnění průběhu kocoviny jsme došli k zajímavému závěru, že prostředky aplikované zevně jsou zpravidla o mnoho levnější než přípravky k vnitřnímu užití. Např. vědro studené vody z kohoutku vás vyjde na pouhých 40 haléřů, procházku na čerstvém vzduchu či studenou vodu z potoka můžete získat dokonce zcela zdarma.

Naproti tomu substance podávané perorálně jsou finančně náročnější (vyjma konzumace čiré vody z kohoutku). Slavný žloutek rozmíchaný s worcestrovou omáčkou či chilli vás sice vyjde na pouhé 3–4 Kč, podobně jako dvě sklenice minerálky, ovšem porce osvědčené polévky vás již nejspíše bude stát více než desetikorunu. Ovšem za předpokladu, že za česnekovou polévku nepovažujete horkou vodou zalitý stroužek česneku.

Kolem desetikoruny vás bude stát také dávka láku z okurek či šťáva z kysaného zelí. Samozřejmě bude velmi záležet na tom, jestli samotné okurky či okapané zelí vyhodíte, nebo je později použijete např. pro přípravu pokrmu. Lák z následně vyhozených okurek je přirozeně dražší.

Právě nejlevnější nejsou ani přípravky typu „klín klínem“ aneb alkoholické nápoje, které mají zmírnit následky předchozích alkoholických nápojů. Za vyprošťovací půllitr lahvového piva dáte přibližně 12 Kč (méně nároční však mohou tento nápoj sehnat i za cenu pod 5 Kč), panák vodky (nejlépe s pepřem či jiným oživujícím přídavkem) stojí v domácím prostředí přibližně od 8 Kč do 30 Kč, v závislosti na značce.

Relativně nejdražší pak jsou tablety a léky na zmírnění následků nemírné konzumace alkoholu. Např. jedno balení propagovaného Anti Ethanolu 07 vás vyjde přibližně na 185 Kč, přičemž na jedno použití vypotřebujete zpravidla 2–6 tablet z deseti. To znamená, že jedna ozdravná kůra vás přijde zhruba na 37 až 111 Kč. O něco levnější je homeopatický lék Nux Vomica, jehož jedna tubička, která vám vystačí i na další veselice, stojí orientačně 50 Kč. Nejméně finančně náročné je pak užití Samaritánu (balení za 30 Kč) nebo klasického Acylpyrinu (cca 10 Kč).

Ze všeho nejméně se jako prostředek ke střízlivění dopočuje po bouřlivé noci zapomenout na pravidelnou antikoncepční pilulku. Tento způsob je totiž ze všech nejdražší a jeho následky vás zatíží více než hypotéka na celý život.

Add comment 1. 01. 2005, 01:52

Jak se nejlevněji opít

Oslavy příchodu nového roku jsou nerozlučně spjaty s alkoholem. Velký počet prázdných lahví často znamená i prázdnou peněženku. Připravili jsme proto pro vás velké cenové srovnání různých druhů alkoholu, které by vám mělo ukázat ten nejlepší poměr mezi investovanými penězmi a mírou lihovinového opojení.

Upozornění: Tento text není určen pro osoby mladší 18 let.

Kdo se chce opít, způsob si vždycky najde. Opíjet se je lidské a opíjet se může lecčíms. Některé možnosti jsou mimořádně nákladné (např. láska), některé zase mimořádně levné (např. rohlík – tím však můžete opít jen někoho jiného, takže z vašeho pohledu to mohou být promarněné peníze), ovšem o většině z nich platí, že jsou poměrně komplikované a zdlouhavé. Osvědčeným a rychlým způsobem, po kterém lidé také sahají snad nejčastěji, je alkohol.

Někdo alkohol vyhledává kvůli jeho chuti. Pro ty ostatní, pro něž je základem především intenzivní účinek dosažený za rozumnou cenu, jsme připravili následující přehled, který by vám měl pomoci při výběru toho správného nápoje.

Pro přehlednější porovnání jsme nápoje rozdělili do tří skupin – piva, vína a destiláty. Jednotlivé tekutiny nejprve srovnáme v rámci těchto skupin, abychom následně provedli syntézu, ze které bychom měli dostat odpověď na otázku obsaženou v názvu tohoto článku. K naší metodice je na vysvětlenou potřeba dodat, že určujícím srovnávacím parametrem se stala cena jednoho panáka (tj. 0,05 l) čistého alkoholu. K té jsme se dopracovali složitými výpočty, při nichž jsme ethanol očišťovali od všech příměsí, příchutí a syntetických náhražek.

Krušovice 10° tmavé	4 %	0,5 l	12,90 Kč	32,25 Kč
Gambrinus 10° světlý	4 %	0,5 l	12,90 Kč	32,25 Kč
Gambrinus 12° světlý	5 %	0,5 l	17,80 Kč	35,60 Kč
Krušovice Imperial 12°	5 %	0,5 l	18,90 Kč	37,80 Kč
Pilsner Urquell 12°	4 %	0,5 l	23,60 Kč	59,00 Kč

Jak vyplývá z porovnání několika druhů piv, jednotková cena čistého alkoholu, obsaženého ve zlatistém moku, věrně kopíruje cenu piva. To, znamená, čím dražší pivo, tím dražší je jeden panák čistého alkoholu. Při srovnání jednotlivých druhů vín však toto pravidlo už neplatí. Nejefektivnější se celkem bez překvapení ukázalo být krabicové stolní víno, kde jeden panák čistého alkoholu vychází jenom na neuvěřitelných 16 korun.

Krabicové stolní víno	11 %	1 l	35 Kč	15,91 Kč
Neuburské 2001	12 %	0,75 l	85 Kč	47,22 Kč
Svatovavřinecké 2002	12 %	0,75 l	96 Kč	53,33 Kč
Modrý Portugal 2002	11 %	0,75 l	130 Kč	78,79 Kč
Muškát moravský 2002	12 %	0,75 l	163 Kč	90,56 Kč
Chardonnay 2001	12 %	0,75 l	175 Kč	97,22 Kč
Ryzlink vlašský 2000	14 %	0,75 l	207 Kč	98,57 Kč
Frankovka 2002	11 %	0,75 l	165 Kč	100 Kč
Muller Thurgau 2000	10 %	0,75 l	160 Kč	106,67 Kč
Bohemia Sekt Prestige 2002	12 %	0,75 l	228 Kč	126,67 Kč
Rulandské šedé 2002	12 %	0,75 l	248 Kč	137,78 Kč
Sauvignon 1996	12 %	0,75 l	275 Kč	152,78

Pozn.: V případě krabicového stolního vína položka „Objem láhve“ pochopitelně vyjadřuje objem krabice.

Ovšem ve spodních patrech tabulky už občas dochází k tomu, že u relativně levnějšího vína vychází jeden panák čistého alkoholu dráž než u vín dražších. Je tomu tak proto, že toto levnější víno obsahuje menší podíl alkoholu, a proto je ke koupi méně výhodné.

Nejdramatičtější rozdíly ale panují u tvrdého alkoholu. Nejlépe dopadl Božkov Tuzemský (jeden panák čistého alkoholu za 26,40 Kč), který je levný a obsahuje relativně vysoký podíl alkoholu. Na přední pozice žebříčku se však dokázalo probojovat i tak drahé pití jako absinth, a to díky tomu, že obsahuje největší podíl alkoholu ze všech srovnávaných nápojů.

Naopak do propadliště ekonomicky zcela neefektivních nápojů se dostalo Bailey´s, jež při vysoké ceně nabízí směšných 17 % alkoholu, což z něj samozřejmě dělá zcela nepoužitelný nápoj z hlediska opájecí efektivity.

Božkov Tuzemský	38,5 %	0,5 l	99 Kč	26,40 Kč
Fernet Stock	40 %	0,5 l	139 Kč	34,75 Kč
Becherovka	38 %	1 l	339 Kč	44,61 Kč
Griotte Božkov	25 %	0,5 l	99 Kč	39,60 Kč
Fernet Stock Citrus	30 %	0,5 l	139 Kč	46,33 Kč
Hill`s Absinth	70 %	0,7 l	429 Kč	46,78 Kč
Koskenkorva čirá	40 %	0,7 l	269 Kč	48,02 Kč
Black&White	43 %	0,7 l	299 Kč	49,67 Kč
Smirnoff vodka red	40 %	1,0 l	439 Kč	54,88 Kč
Rudolf Jelínek Slivovice Kosher bílá	50 %	0,75 l	419 Kč	55,87 Kč
Koskenkorva Peach	21 %	1,0 l	259 Kč	61,69 Kč
Vodka Finlandia	40 %	0,7 l	350 Kč	62,54 Kč
Gin Beefeater	40 %	0,7 l	359 Kč	64,11 Kč
Bacardi rum	38 %	0,7 l	359 Kč	67,48 Kč
Johnnie Walker	40 %	0,7 l	389 Kč	69,46 Kč
Ballantines	40 %	0,7 l	399 Kč	71,25 Kč
Tequila Black Death silver	38 %	0,7 l	489 Kč	91,92 Kč
Jägermaister	35 %	0,7 l	429 Kč	97,55 Kč
Tequila Olmeca silver	40 %	0,75 l	659 Kč	109,83 Kč
Bailey´s	17 %	0,7 l	449 Kč	188,66 Kč

Tuzemák, v letech před naším evropským letopočtem známý jako rum, nám ze srovnání původně omylem vypadl. Údaje o této tekutině, zřejmě stíhané nepřízní osudu a Evropské unie, jsme doplnili. Za nedopatření se všem tuzemákům omlouváme.

Mimořádně zajímavé poznatky pak přináší konfrontace piv, vín a lihovin dohromady. Vítězem srovnání se stal vítěz vínové kategorie – krabicové stolní víno. Za mimořádně nízkou cenu nabízí dostatečně vysoké množství alkoholu. Dále následuje tuzemák, piva a levnější destiláty. Ovšem pozoruhodné je, že z hlediska alkoholického účinku dokáže být řada lihovin, včetně zahraničních, výhodnější než leckterá vína, a to při srovnatelné ceně za jednu přibližně stejně velkou láhev.

Nesmíme však zapomenout ještě na jeden důležitý, byť s cenou tolik nesouvisející faktor, a to je objem. Pro dosažení stejného účinku (tj. vypití jednoho panáka čistého alkoholu), je nutné vypít pokaždé jiné množství daného alkoholu. Nejnáročnější je v tomto ohledu pivo, kterého musíte vypít mnohdy více než litr, abyste dosáhli stejného efektu, k němuž stačí například jen 7 cl absintu. Pochopitelně, tak velké množství vypité tekutiny nemusí každému vyhovovat, a proto sáhne raději po jedné láhvi absintu nebo slivovice než po dvanácti pivech, přestože to může být o něco méně finančně výhodné.

Věřím, že vám naše tabulky poskytly dostatek údajů pro to, abyste se mohli rozhodnout, v jaké společnosti strávíte dnešní sváteční večer. Avšak ještě předtím, než sáhnete po láhvi s lákavým tvarem, uvědomte si, co bude následovat, když se rozhodnete účinek lihovinové efektivity vyzkoušet na vlastní kůži.

Ale i v takové situaci by vám Měšec měl být užitečným rádcem – zítra totiž v našem novoročním vydání naleznete další nezbytnou rukověť oslavujících, a to článek Jak nejlevněji vystřízlivět. Přejeme vám, abyste ho byli schopni přečíst.

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 31. 12. 2004, 19:13

Levné hypotéky škodí státní podpoře

Jedna nabídka levné hypotéky stíhá druhou, den co den slyšíme nové zprávy o dalším snižování úrokových sazeb. Především krátkodobě fixované sazby lákají na mimořádně nízké hodnoty. Jenže krátkodobé fixace v sobě skrývají nejednu zradu, dokonce takovou, jakou by jen málokdo čekal.

Nad otázkou volby mezi krátkodobou a dlouhodobou fixací už bylo řečeno mnohé. Na Měšci naposled na toto téma radili odborníci v článku Dlouhá, nebo krátká fixace – rada odborníků. Už je téměř notoricky známo, že krátkodobé fixace slibují nižší úroky dnes, ovšem za cenu rizika vyšších úroků v budoucnu, a zároveň umožňují snadnější cestu k předčasnému splacení úvěru.

Délka fixace však ovlivňuje ještě jeden podstatný ukazatel, kterým je výše státní podpory hypotečních úvěrů. Státní podpora v daném roce je totiž závislá na průměrné úrokové sazbě všech hypotečních úvěrů, které byly nově poskytnuty v roce předešlém a ke kterým byla přidělena státní podpora.

Odborníci už začínají varovat, že beztak nízká státní podpora (v současnosti jen pro mladé lidi a starší byty ve výši 1 %) se od února příštího roku sníží na nulu, protože úrokové sazby stále klesají a průměrná sazba za letošní rok se tak dostane pod kritickou hranici nezbytnou pro poskytování státní podpory (což je u tohoto druhu podpory 5 %). Obecně přitom platí, že čím nižší sazbu hypotéky se vám letos podaří získat, tím nižší bude pravděpodobnost existence státní podpory v příštím roce.

Vzhledem k tomu, že se ona průměrná úroková sazba vypočítává ze všech poskytnutých hypoték, k nimž byla poskytnuta státní podpora, lze dovodit pravidlo, že ten, kdo dá přednost krátkodobé fixaci úrokové sazby před dlouhodobou, výraznějším způsobem snižuje průměrnou úrokovou sazbu, která je určující pro výši státní podpory.

A byť tahle úvaha vypadá příliš teoreticky a zdá se, že se vás ani týkat nemusí, v konečném důsledku může mít svou důležitost. Státní podporu totiž budete dostávat po celou dobu fixace úrokové sazby tak vysokou, jaká je v momentě, kdy úvěr získáte. Letos tedy dostanete podporu 1 %, ale v příštím roce, pokud by se státní podpora nevyplácela, podporu po vypršení fixace už nedostanete.

Takže když si letos zvolíte roční, tedy krátkou fixaci, nejenže přispějete větší měrou k tomu, že se v příštím roce žádná státní podpora vyplácet nebude, ale zároveň byste mohli státní podporu dostávat jen jeden rok. Zatímco když zvolíte pětiletou fixaci, máte zaručenou státní podporu po dobu pěti let a ještě snížíte pravděpodobnost, že by státní podpora v příštím roce neexistovala.

Add comment 11. 12. 2004, 19:14

Víte, jak se jmenuje vaše banka?

V listopadu skoro nebyl týden, kdy by nějaká banka neoznámila, že se přejmenuje. Mít novou a lepší značku, obchodní název, logo a firemní barvy – toť, zdá se, současný kategorický imperativ finančního světa. Jestli to takhle půjde dál, za chvíli ani nepoznáte, která banka je ta vaše.

Změna značky je vždy ošemetná věc. Když se nepovede, může odradit víc stávajících klientů, než kolik dokáže nalákat nových. Když se vám ale podaří novou značku a novou firemní identitu spojit s důvěryhodným image, máte vyhráno – „dobré jméno“ bude mít dobrý „zvuk“ a noví klienti se k vám jen pohrnou.

Jednou z důležitých rolí značky by měla být schopnost jasného určení produktu (v našem případě banky). V tomto ohledu přejmenovávání trochu selhalo u Interbanky nebo Dresdner Bank, které byly koupeny stejným subjektem a od začátku listopadu vystupují pod velice, velice podobným jménem. Z Interbanky se stala Bawag Bank a z Dresdner Bank se stala Bawag International Bank.

     

Když by pro ně chtěl hlasovat nějaký z jejich klientů v naší soutěži Zlatý Měšec, asi by jen těžko s jistotou určil, který ze subjektů zvolit – názvy jsou si příliš podobné. Podle plánů vlastníka obou bank, rakouské BAWAG P.S.K. Group, je cílem spojení obou bank v roce 2005, takže je sbližování názvů celkem logické, to však nemění nic na tom, že je zároveň i pěkně zmatené.Třetí bankou, která před nedávnem ohlásila změnu obchodního názvu, je GE Capital Bank. V rámci celosvětové strategie se všechny finanční instituce společnosti General Electric přejmenují na GE Money. Takže od příštího roku byste všude měli vidět místo GE Capital Bank jenom GE Money Bank, místo GE Capital Multiservis jenom GE Money Multiservis a místo GE Capital Leasing jenom GE Money Auto.

GE tvrdí, že se „změna názvu společností projeví pro klienty v dalším růstu kvality poskytovaných služeb, v inovacích produktů a jednotné komunikaci v rámci skupiny GE Money“ . Ačkoliv se jen těžko věří, že pouhá změna názvu bude stačit k růstu kvality služeb, nezbývá než skupině GE a všem jejím klientům přát, aby to šlo opravdu tak snadno.

Podle banky prý při výběru nového názvu sehrály roli výsledky průzkumů mezi stávajícími i potenciálními zákazníky. Nové značce jistě nelze upřít, že z ní každý člověk pozná, že tu jde o peníze. U českých respondentů byla značka GE Money preferována pro svou přímočarost a jasnost, splnění snů nebo rozmanitost finančních nástrojů a možností, což je celkem pochopitelné. Fantazie respondentů si dokonce pod značkou GE Money představila i „citlivý a pozitivní přístup k potřebám klienta“.

Zajímavé však bude sledovat, jak si společnost poradí s českým jazykovým prostředím. Stejně jako měla dříve nesnáze HVB s prosazením konzistentního čtení své značky (dřívější „ejč ví bí benk ček repablik“ bylo po nějakém čase upraveno na přirozenější „há vé bé“ ), mohou i v případě GE Money nastat roztomilé situace, protože ne všichni tuzemáci jsou s angličtinou dostatečně spjatí. A tak „gé é monej“ nebo „dží í monej“ na sebe nemusí nechat dlouho čekat. A k tomu se ještě přidává problém s tím, zda následující „bank“ číst jako „bank“ nebo „benk“ nebo nedejbože „banka“ !

Do jisté míry by celý problém mohl vyřešit stále populární song od skupiny ABBA, který slovo „money“ obsahuje v názvu nebo refrénu celkem třikrát, ale těžko říci, zda právě na to GE spoléhá.

Přejmenovávání není nic nového – v celosvětovém měřítku k tomuto kroku přistoupil třeba T-Mobile, který sjednotil všechny své operátory pod jednu značku. V tuzemsku se třeba SPT Telecom změnil na Český Telecom. Eurotel si zase jméno ponechal, ale změnil logo.

     

     

Ve finančním světě došlo k velkým změnám s privatizací a změnou vlastnické struktury – majitele změnila celá velká trojka – Česká spořitelna, Komerční banka i ČSOB, která navíc pod svou správu převzala další kolos IPB – a se změnou majitelů došlo ke změnám i v korporátní identitě, která se více než přiblížila identitě mateřské společnosti. Zdá se, že navzdory velkým nákladům to všechno byly pochopitelné kroky se zřejmým výsledkem.

          

Podstatné však je, aby změna identity nebyla jen změnou obalu, ale aby přinesla firmě čerstvý vítr a správně ji nastartovala k dalším zlepšením a změnám. Tak se nechme překvapit.

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 27. 11. 2004, 19:15

Šavle v Poštovní spořitelně

Vyhledávače dokážou být zrádné. Na jedné straně vám mohou pomoci zvýšit návštěvnost, na druhé straně se přes ně uživatelé dostanou i na stránky, na které by se dostat vlastně neměli. Poněkud tragikomický kousek se tak povedl Poštovní spořitelně.

Do redakce našeho partnerského finančního serveru Měšec.cz nám napsal čtenář Jiří Hruban z Náměště nad Oslavou a poslal nám link na jednu stránku Poštovní spořitelny. Prý je to smutné a zábavné zároveň.

Po kliknutí to vypadalo na první pohled „normálně“ – prostě stránka s názvem „Postkonto – běžný účet pro podnikání“. Ale pak to začalo být trochu divné – linky byly nazvané docela hloupě – „Prvni odkaz“, „Druhy nejaky jiny odkaz“, „Dalsi nejaky treba odkaz“…

I následný popis zmíněného produktu byl poněkud fádní – když už jsem asi podesáté četl, že „Je určen fyzickým osobám podnikajícím a právnickým osobám. Postkonto Vám poskytne komplexní služby s vedením a správou Vašich finančních prostředků.“, říkal jsem si, že tu asi někdo něco nevychytal.

Nejnápadnější a nejpozoruhodnější však byla tabulka – ten, kdo ji připravil, do ní zanesl, jak se proměňuje jeho fyzický stav v závislosti na značce a množství vypitého piva, a dlužno říci, že popis to byl velice názorný. Což o to, výrazy jako „nic, trochu zvanim, melu blbiny, savle, druha savle, treti savle“ jsou zřejmě přesným otiskem vlastních zážitků zmíněného jedince a pro jednoho mohou být vcelku užitečným vodítkem, na oficiálních stránkách bankovní instituce však přinejmenším překvapí.

Po kliknutí se zobrazí celá stránka. Začalo mě to zajímat a dal jsem se do zkoumání struktury všech stránek Poštovní spořitelny – chtěl jsem vědět, jakým způsobem se na tuto zpackanou stránku může klient dostat. Zjistil jsem, ze kritické URL se objevuje v hlavním rozbalovacím navigačním menu: vedou na ni všechny odkazy, které se objeví v první úrovni pod hlavičkou „Produkty“. Jenže po kliknutí na zmíněné odkazy se uživatel na toto URL nedostane, protože tím kliknutím jen rozbalí další úroveň navigačního menu. Tak je ošetřeno, že je ze samotných stránek banky dané URL nedostupné.

Jenže rozšafný programátor pozapomněl na vyhledávače – a ty na podobné technické kličky neberou ohledy. I když stránka není aktivním odkazem přístupná, zaindexují ji a při zadání vhodného spojení vás na ni odkáží. V tomhle případě stačí v Googlu zadat „běžný účet postkonto“ a jste tam, ani nevíte jak. A Poštovní spořitelna má z ostudy kabát.

Snad každý, kdo někdy připravoval webové stránky, asi použil stejný postup při vyplňování prázného místa – odstavec nadepsal „Tady bude odstavec, když se mi ho podaří vymyslet“, místo názorů doplnil hlášku: „Koho to baví, ať sem něco napíše.“ a tak podobně. Jako pracovní postup je to v pořádku. Ale jen do doby, než se stránky objeví na ostrém webu. U nějakého minibloggu se to snadno promine, ale na stránkách velké instituce je to problém.

Tentokrát je to spíš zábavné, a ačkoliv to Poštovní spořitelně na pověsti nepřidá, příliš ji to nepoškodí. Ale jindy to tak bezbolestné následky mít nemusí – stačí na webu zapomenout důležitá data a neuvědomit si, že je může někdo objevit, i když stránka není odkazovaná.

(psáno pro Lupa.cz)

Add comment 4. 11. 2004, 19:16

Dnes nesmíte nakupovat!

Propadnout konzumnímu způsobu života by brzy nemuselo být tak báječně snadné jako dnes. Velká část poslanců chce totiž uzákonit omezení nočního a svátečního prodeje. Prý v zájmu unavených pracovníků i většiny občanů, kteří by v noci měli místo nakupování dělat asi něco úplně jiného.

Dnes je sváteční den – 28. října, výročí vzniku Československa. Prodejní doba nejrůznějších marketů není žádným způsobem omezena, do mnoha obchodů si můžete během dneška zajít nakoupit. Jsou dokonce takové, které prodávají nonstop.

Některým poslancům a odborům se to nelíbí. Chtěli by omezit prodejní dobu velkých obchodních řetězců – uvažuje se o limitech 6.00 hod. až 22.00 hod. pro nesváteční dny a ve svátek (jako třeba během dneška) by mělo být vůbec úplně zavřeno.

Největší extrémisté chtějí zavírat i během celé neděle. Není to poprvé, co se podobné myšlenky objevují, nicméně zřejmě nikdy nebyly tak blízko naplnění.

A já si vždycky říkám, proč to všechno? Důvodů sice bylo zmíněno mnoho:

• hypermarkety v noci přetěžují zaměstnance
• hypermarkety jsou ošklivé a zlé
• o svátcích se nemá pracovat
• o svátcích (a o nedělích) se nemá nakupovat
• „maminy by měly být doma s dětmi“ (to skutečně říkal nějaký osvícený poslanec),

ale žádný není úplně přesvědčivý. Ono to všechno zní na první pohled mile, hezky a ohleduplně a svádí to k přitakání. Na druhou stranu je každý z těch bodů velice nedůsledný.

Prodávat přes noc v hypermarketu rozhodně nemůže být žádný med. Ale – noční šichta u běžícího pásu v továrně (a že jich po celé zemi během noci běží) se od pásu u pokladny jistě příliš neliší a pracovní podmínky dělníků také nebudou o mnoho komfortnější. Tak proč omezit jenom prodejní řetězce? Co třeba chudinky operátorky na call centrech bank – přesouvat takové hromady peněz z účtu na účet musí být mimořádně únavné… Jenže, kdyby možnost pracovat v noci nebyla – získali by ti lidé určitě práci přes den v nějaké jiné firmě?

A když už pečovat o zaměstnance, proč jenom o prodavače v hypermarketech? Doktory, tramvajáky nebo novináře ponechme stranou, o nich si ještě lze myslet, že pro své sváteční nasazení mají nějaký ospravedlnitelný důvod – ale co takové hospody nebo třeba sexshopy, které o svátku rozhodně mít nutně otevřeno nemusí? Proč se na svátky nezavřou také?

Řada poslanců má také starost o zdárné fungování rodiny – místo aby se tatínek s maminkou věnovaly dětičkám, podléhají vábení „chrámů konzumu“ a rodina nefunguje tak, jak má. Rozvodů by ubylo, porodnost by se zvedla, děcka by se navzájem nevraždila, prostě vládla by všude sváteční nálada… a přitom stačí tak málo – hypermarketům zkrátit pracovní dobu. Možná ještě do toho kostela by se mohlo chodit častěji…

Jenže člověk, který má obvyklou pracovní dobu, jen těžko hledá čas na to, aby vyřídil všechno potřebné – k doktorům nebo na úřad si bere dovolenou, do banky raději chodí po internetu v noci, teď aby začal objednávat i potraviny on-line.

Ne, nedělám si vůbec žádné iluze o praktikách obchodních řetězců. Jejich rozvoj s sebou často nese narušení dosavadní lokální infrastruktury daného místa – od zvýšené automobilové zátěže blízkého okolí, přes načerno poražené stromy až po likvidaci drobných živnostníků a zneužívání levné pracovní síly. Na druhou stranu, omezení otevírací doby asi není ten pravý lék na všechny tyhle nešvary.

Místo aby se tvrdě a důsledně dohlíželo na to, jak obchodní řetězce zacházejí se svými zaměstnanci nebo dodavateli, vymýšlejí se líbivě vypadající nápady, které v konečném důsledku nikomu příliš užitku nepřinesou.

Přitom se na neděli a sváteční dny nabízí mnohem užitečnější zákaz – kdyby se uzákonilo zrušení veřejných vystoupení politiků ve sváteční dny a během nedělí, možná by to přispělo ke klidnému rodinnému životu víc než zavřené dveře hypermarketů. Nejsou vlastně z těch nedělních povinností ti naši politici maličko přetažení? Co myslíte?

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 28. 10. 2004, 19:17

Není banka jako banka aneb vrána k bráně šedá

Která banka obírá nejvíc klientů? Kam uložit peníze, aby vydělaly a vy jste se o tom nedozvěděli? Je výhodnější stavební spoření nebo podpora v nezaměstnanosti? A proč se vyplatí pojistit křečka?

Dnes si něco povíme, kam se dá vyhnout, jak se stále zvyšují poplatky. České banky totiž jako vrána k bráně šedá a bez dvou za dvacet jsou za osmnáct. Na základě výzkumu, provedenému Českým sadistickým úřadem, se dozvědělo, že míra masochismu českých bankových poplatníků je vysoká, kam ani okno nedohlédne – a nechají si brát peníze, za co banky napadne.Poplatky se zdražují každý rok, ba když sudý měsíc. A poplatek ku oplatku postaví na nohy banku. A položí na lopatky lidské odpadky. Aspoň tak se na to dívají kompetentní odporníci, jestliže je banky za to dobře platí, což potřebují obrat o zákazníky.

Situace je na tento ohled tak neutěšená, jako tristní až pod podmínkou nebezpečná. Zatímco za hranicemi banky vydělávají a nikomu to nepálí, u nás si toho všimne, na koho to slovo padne. Přitom kdo by neměl radost, až kam banka vydělá? Ale protože by to měla dělat zrovna na nás?

Samozřejmě, na bázi výše uvedeného není možné vynést spaní, nálož jednoznačný závěr. Přesto můžeme vyslovit dojem, o čemž není vůbec stát, natož ležet. Sporný otazník posléze vyvstane, zatímco se budeme pokusit, že je to náhoda nebo naschvál.

Vedou mě k tomu dvě věci. Posléze se totiž usvědčíme, komu se zelení. Především jde za to, že k celé záležitosti dochází pravidelně a jakbysmet. A v neposlední řadě je dokázáno, poněvadž jsou v tom všichni až po uši. Klient pak neví, že existuje nějaké stéblo, kam by se mohl uchýlit. Protože neexistuje.

Zkrátka a špatně, nula od nuly pojde. Banky se sice nosí, že dělají, co nám na uších cítí, ale všichni máme zdání, o koho tu nejde. Nejhorší pod tím je nedostatek alternativ. Kdyby byl každý pes, jiná ves, měli bychom tu francouzskou vesnici, ale takhle je to ještě na pováženou. Nemá úroveň, když poplatky mají stejnou úroveň.

Z výše neuvedeného je tím pádem závěr, neboť se lze opřít. Vyhnout se, jak se zvyšují poplatky, musíte odtud, kde jsou jako všude jindy. Nic víc s tím totiž nepropadáte.

A prý l.

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 1. 04. 2004, 19:21

Dnes jsme se stali členy Evropské unie!!!

Konečně! Dnes jsme završili mnohaleté úsilí a po desetiletích izolace se vracíme zpátky do Evropy. Ano, dnes jsme se stali členy Evropské unie se všemi pozitivy a riziky, jež takové členství přináší. Patříme do elitního klubu. Už o nás nikdo nebude rozhodovat bez nás, naopak my můžeme rozhodovat o někom jiném bez něj. Už je to tady! Už je to tady! Už je to tady! Jsme členy evropské patnáctky… vlastně… ne, zpět! …už pětadvacítky!

Skandování a sláva dnes zřejmě neskončí a davy pražských novoevropanů opilé štěstím se budou převalovat od koně k Husovi a zpět, divoce mávajíce národními i nadnárodními vlajkami. Nad Letnou se rozprsknou desítky milionů korun v hodinovém dechberoucím ohňostroji a dokonce i v Ostravě protentokrát baníčkovskou hymnu nahradí Beethovenova Óda na radost, která je symbolickou hymnou Evropy.

Oslavy vystřídá vystřízlivění

Národy si podají ruce, aby se sjednoceny pod společnou vlajkou a pod stejnými předpisy vydaly vstříc zářné budoucnosti vzájemného omezování suverenity. Protože to, co nás čeká, není procházka růžovým sadem a po bouřlivých oslavách plných vína, žen (snad i mužů, proboha!) a zpěvu přijde typické evropsky kalné ráno, v němž si nikdo nebude jist, jestli kocovinu může ráno vyhnat spíše rumem nebo tuzemákem a jestli k tomu může beztrestně přikusovat olomoucké syrečky (lze předpokládat, že v příslušném stavu nebude bádat nad zakřivením znojemských okurek, i když by měl).

Dneškem jsme ztratili nejen naší suverenitu, ale také další typické atributy češství, které tak neodmyslitelně patřily (ach, proč jen ten minulý čas!) k našemu národnímu dědictví. Každý už dnes ví, že se potvrdily ty nejhorší obavy týkající se našeho rodinného stříbra. Nepodařilo se vyjednat výjimku, a tak všechny akciové podíly, které stát až do půlnoci ze včerejška na dnešek držel v českých podnicích, automaticky přešly do rukou Evropské komise. Novopečený komisař Telička, který je v Komisi naším jediným zástupcem, uklidňuje: „Pro mě není problém se přizpůsobit a stejně kvalitně, jako jsem zastupoval českou zemi v Evropě, budu ochotně zastupovat Evropu v Čechách.“ A musíme mu dát za pravdu.

Aby toho nebylo málo, Telička ovlivnil i další sféru našeho života, protože se mu nepodařilo vyjednat výjimku a ochrannou známku na takové zažité pojmy jako „zlaté české ručičky“, „česká ulička“ nebo úsloví „co Čech, to muzikant“. V nových vydáních českých slovníků se už tyto pojmy nesmí objevit, protože by jejich používání porušovalo nařízení Kodaňského protokolu o evropské pojmové konzistenci.

Zatímco se tedy přestanou používat národnostně laděné formulace a termíny (např. namísto „Co Čech, to muzikant“ se má používat neutrální „Já nic, já muzikant“), naopak se očekává, že logicky dojde k masivnímu rozšíření výrazů, které budou vyjadřovat regionální charakteristiky, jako kupříkladu pražský taxikář, ostravsky haviř, karlovarský Rus nebo již zmíněný olomoucký tvarůžek.

Autor tohoto článku může mluvit o štěstí, že na poslední chvíli stihl uniknout nové evropské směrnici „Facilitace kolektivních a individuálních komunikačních aktivit v rámci společného interaktivního prostoru“ č.13.254.81/2c, která nařizuje od chvíle vstupu v rámci jednotné kodifikace používat v psaném projevu čtyřpísmenná slova (původně se uvažovalo o třípísmenných, ale kvůli slovu euro se nakonec zvolil mírnější postup). Tato směrnice byla přijata proto, aby vydláždila cestu postupnému nahrazení lidských tlumočníků a překladatelů (kterých je ode dneška v Bruselu jako much) automatizovanými počítačovými translátory. Naštěstí článek, jenž právě čtete, byl psán už včera, tedy ve chvíli, kdy se na něj směrnice nevztahovala. Jinak by musel vypadat jako tento ukázkový odstavec:

„Jsou urči téob avy, žeúp lným uvol nění mnab ýván ínem ovit ostí obča nyas pole čnos tmiz EUby mohl ozdů vodů rozd ílný chce nový chhl adin mezi ČRaE Udoj ítkv ýraz nému zvýš eníj ejic hcen y.To bydá lezt ěžov aloi takn apja týpr oblé mbyd lení apře dsta vova loby tosi lnýs ociá lníp robl ém.O stat něpo dobn éoba vysd ílel yině kter ézčl ensk ýchz emíE U.“ (uvědomte si ale, že už tato směrnice platí pro vaše případné příspěvky pod článkem).

Hurá do Evropy a ještě dál

No nic, jisté je, že od dnešního dne se nám otevírají obzory a naše podnikavost má mnohem širší hranice než dnes. Snad nejvýznamnější změny nás čekají při fyzickém překročení hranic. K sousedům totiž budeme moci jenom na občanský průkaz a dobré slovo. Pokud to chcete hned dneska vyzkoušet, doporučuji Rakousko, Polsko nebo Německo, protože cestou na Slovensko by to nebylo nic nového a do Irska je to trochu z ruky.

Přecházení hranic navíc bude bezcelní, takže to, co jste dřív pašovali v kufru, dnes můžete převážet s klidným svědomím a beze strachu z odhalení. Například bílé maso.

Hranice se ode dneška budou lépe překračovat i po smrti. Už před naším vstupem do EU se spořiví Němci nechávali spalovat v našich krematoriích, protože je to vyšlo šestkrát levněji, než kdyby platili v německém euru. Dnes navíc pozůstalí nebudou zatíženi daní z popela, která dříve činila 1,14 %. Inu, naši západní sousedé vždycky věděli, jak se levně zbavit ostatků.

Cestování po Evropě, byť mnohem volnější, bude mít stále obvyklá rizika. I jako řádný občan EU si totiž můžete zlomit ruku ve rvačce při portugalském mistrovství Evropy ve fotbale. Novým rizikem nového evropského cestovního pojištění však je jeho rozdělení podle států, přesněji podle ideologické inklinace vlády. Abyste si to dokázali představit – když si zlomíte pravou ruku v Německu, budete odkázáni k ošetření do pravicového Rakouska nebo Francie, naopak když utrpíte úraz levé nohy, je dobré, aby se tak stalo ve Velké Británii, Maďarsku nebo nově ve Španělsku. V každé zemi totiž ošetřují jenom jednu polovinu těla.

Tzv. „středové orgány“ (jako například nos nebo pohlavní orgány) jsou v takové situaci poněkud problém, což si uvědomuje celá řada politických představitelů. I z tohoto důvodu bývá v České republice už několik let udržována dohoda mezi pravicovými a levicovými stranami, právě aby bylo možné ošetřovat ty případy, které se do jednoduché levopravé definice nevejdou.

Z cestovatelského hlediska podobně riskantní (a pro nás bohužel nevýhodný) bude i bodový systém pro řidiče, který právě prochází schvalovacím procesem v Poslanecké sněmovně. Body totiž nebudou odstupňovány jen podle závažnosti řidičova provinění, ale budou také zohledňovat i místo, resp. zemi, v níž k nehodě došlo. Body se pak budou přepočítávat podle parity kupní síly.

V praxi to znamená, že český řidič dostane za nehodu v Belgii dvakrát víc bodů, než kdyby stejné auto stejnou rychlostí napálil do stejného chodce v Česku. Evropská komise se tímto způsobem rozhodla promítnout do systému hodnotu občanů a majetku jednotlivých zemí. Na druhou stranu máme výhodu v tom, že třeba na Slovensku můžeme bourat s mnohem menšími následky (pro nás, ne pro tamní chodce) než v Čechách.

Za prací však nebude možné odjet o mnoho snadněji než dříve. Všichni už asi vědí, že všechny země Evropské unie využily možnosti na neuvolnění pracovního trhu občanům vstupujících zemí. Výjimkou je pouze Velká Británie a Irsko, kde sice pracovat můžete, ale zaměstnavatel vám není povinen vyplatit peníze.

Získat v některé zemi občanství bude také problém. Nejenže tam musíte žít nejméně pět let, ale musíte také prokázat dostatečnou znalost tamějších reálií. V Německu se vás takto například zeptají, jestli si kancléř Schröder barví vlasy, na Slovensku po vás budou chtít vědět, kdo unesl prezidentova syna, v Maďarsku budete muset prozradit, komu patří jižní Slovensko, ve Francii se připravte na otázku, zda žil Asterix, ve Švédsku nemluvte moc o tom, že nám vyplenili Prahu za třicetileté války, a v Itálii určitě nesmíte říci, že nejlepší těstoviny jsou domácí nudle v kuřecím vývaru od vaší babičky, a v Británii se raději zdržte komentáře k otázce „Byly v Iráku ukryty zbraně?“

Ve všech zemích se však musíte připravit na dotaz, který se objeví ve všech národních dotaznících. Jeho znění je sice vždy stejné: „Souhlasíte s tím, že je George Bush dalším nepovedeným produktem Microsoftu, který se Bill Gates pokouší vnutit celému světu?“ , ale odpověď je pokaždé jiná, podle toho, v jaké zemi dotazník vyplňujete. Dávat v tomto ohledu nějaká doporučení proto může být značně ošemetné, doporučuji si vše zjistit těsně před vyplňováním dotazníku – například ve Španělsku je to jen pár dní, co se začíná vyžadovat úplně jiná odpověď než v předešlých letech.

Ze všeho výše uvedeného je doufám zcela zřejmé, že se na tu naši Evropu musíme dobře připravit. Neztrácím však optimismus, protože český (pardon, zdejší) člověk si vždycky dokáže poradit a všechna nařízení, předpisy a směrnice přechytračí. Jeden příklad za všechny – hotová jídla.

Dlouho propíraná kauza vyhazování hotových jídel po třech hodinách od uvaření je každému dobře známa a její důsledky na populaci zcela zřejmé. (Například podle nově přijatého Zákoníku práce (bod 14.52/6a) musí zaměstnanci v závodní jídelně sníst hotová jídla do 21 minut (včetně polévky, prosím!), tak aby se netvořily fronty a aby kuchaři splnili osudný předpis č. 52/2003, který říká, že hotové jídlo se nesmí ohřívat déle než tři hodiny).

V restauracích však přišli na to, že toto nařízení se dá celkem pohodlně obejít. Kuchaři tvrdí, že přípravu jídel nebudou dokončovat, a protože jídla nebudou hotová, předpis se na ně nebude vztahovat.

Proto i na závěr tohoto celkem pesimistického článku bych vám jménem celého Měšce rád vlil trochu optimismu do žil a ujistil vás, že všechno nebude tak černé, jak to na první pohled vypadá. Stačí, když kape.

A ještě jednu novinku by se zasloužilo zmínit, protože je více než aktuální. Dneškem počínaje vstupuje po celé Evropě v platnost i nové ustanovení, přijaté před dvěma týdny těsnou většinou v Evropském parlamentu, které nařizuje, že apríl musí trvat místo jednoho dne celý měsíc. Tak si ho užijte.

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 1. 04. 2004, 19:20

Který erotický časopis se vyplatí nejvíce?

Po celý rok se zabýváme srovnáváním nákladů, výnosů a kvality nejrůznějších produktů a služeb. Silvestrovské vydání si však logicky žádá něco mimořádného. Pod zvětšovací sklíčko se proto dnes dostaly erotické magazíny. Který z nich vám nabízí nejvíce? Text je určen pouze osobám starším 18 let!

Někdo kvůli nim prochází kolem trafiky s odvráceným zrakem, jiný je jejich pravidelným předplatitelem. Většina však jen těžko umí posoudit, jaký je mezi jednotlivými erotickými tituly rozdíl, a po překonání přirozeného ostychu by měla potíže s výběrem jednoho konkrétního časopisu.

Tento je dražší, ale je také lepší? Tenhle zase na obálce slibuje zázraky, ale jestlipak je po roztržení igelitového obalu skutečně dostanu? Podobné otázky logicky zaměstnávají potenciálního kupce erotického čtiva, protože orientovat se v široké nabídce, kterou tuzemský periodický trh v této oblasti nabízí, je skutečně obtížné. Zřejmě ani skalní fanoušek těchto tiskovin nemá zcela dokonalý přehled o tom, co všechno vychází.

Proto jsme pro vás připravili reprezentativní srovnání pěti titulů, které mají nejvyšší tištěný náklad, a dá se tedy předpokládat, že patří k nejoblíbenějším. Nezkušeným by následující analýza měla v oblasti papírové erotiky podat pomocnou ruku, těm ostřílenějším může posloužit jako inspirace k hlubšímu zkoumání.

Leo	54,– Kč	68	100 000	1/2004	2.12.2003
NEI report	29,50 Kč	26	90 000	26/2003	17.12.2003
Extáze	56 Kč	52	80 000	1/2004	5.12.2003
Flirt	26,50 Kč	36	70 000	25–26/2003	11.12.2003
Fantastic	69 Kč	64	65 000	1/2004	12.12.2003

tato vydání byla použita pro analýzu

Vybrat kritéria, podle nichž bychom jednotlivé časopisy mohli srovnat, nebylo právě jednoduché. Nejdůležitější bylo eliminovat všechny subjektivní prvky, které by se snad mohly do hodnocení promítnout. Usoudili jsme, že toho nejsnáze dosáhneme, když se zaměříme čistě na kvantitativní analýzu. Vítězem srovnání bude ten časopis, u něhož poměr cena/výkon vyjde nejlépe, který tedy za svou cenu nabídne nejvíce.

A jelikož v dnešním světě vládnou obrazy a síla psaného slova pomalu, ale jistě ustupuje, zaměřili jsme se pouze na fotografie. A tak jsme se dali do počítání. Stránku po stránce, obrázek po obrázku, polohu po poloze.

Použitá metodika

Již po několika stránkách jsme narazili na problém přesné definice jednotlivých položek. Určit počet ženských ňader není nic složitého, ale spočítat, kolik se v daném časopise nachází mužů, je téměř nadlidský úkol. Z každého muže totiž vidíte přibližně osminu, v lepším případě šestinu těla, a tou většinou není obličej. Identifikace je v takovém případě téměř nemožná.

Proto pod položkou „Počet zobrazení“ najdete počet zobrazených žen nebo mužů, u kterých je vidět buď celá postava, nebo je jim vidět alespoň celý obličej. Díky takto zvolené definici jsme pak mohli spočítat i to, kolik jednotlivých žen či mužů se v časopise vyskytuje, takže položka „Počet kusů“ eviduje počet různých žen nebo mužů (tj. v případě, že se stejná osoba opakovala, byla počítána pouze jednou).

Definice dalších položek označujících části těla nebo druh pohlavního styku už byla poměrně snadná. Upřesnit musím pouze dvě případné nejasnosti. „Počet ňader“ vyjadřuje počet zobrazených hrudních košů, přičemž jako zobrazený hrudní koš jsme označili i ten, kde bylo vidět třeba jen jedno ňadro. Podobně jsme jako „Pánské přirození“ uznávali i to, z něhož byla vidět třeba jen malá část, protože zbytek se nacházel uvnitř jiného těla.

A ještě jedna důležitá věc – do počítání jsme zahrnovali pouze ty fotografie, které jsou součástí redakčního obsahu. Takto jsme eliminovali všechny reklamní prvky, za které čtenář, v tomto případě spíše divák, de facto neplatí, byť na rozdíl od jiných druhů reklamy tato čtenáře příliš neobtěžuje, protože se od samotného obsahu často neliší (a kromě toho, zkuste spočítat všechny detaily na reklamní fotce videokazety o rozměrech 1×2,5 cm). Upoutávky na obsah příštího čísla jsme však museli brát v potaz, protože nejde o reklamu jako takovou a zmíněné fotky mohou čtenáři uspokojivě posloužit také.

Absolutní počty

V níže uvedené tabulce naleznete přehled, v němž je v absolutních číslech vyjádřeno to, co jednotlivé tituly nabízejí. Každý člověk se při výběru svého oblíbeného časopisu samozřejmě bude orientovat podle toho, o co má největší zájem.

Fotografie celkem	153	77	184	224	192
Ženy
Počet zobrazení	117	101	192	216	234
Počet kusů	73	43	69	45	36
Ňadra	83	89	136	111	116
Přirození	71	71	141	141	156
Pozadí	26	23	82	79	97
Muži
Počet zobrazení	19	18	3	24	17
Počet kusů	9	8	3	16	8
Přirození	19	19	11	237	248
Pozadí	0	0	0	3	10
Druhy styku
Vaginální	6	6	2	60	72
Anální	0	0	0	48	40
Orální	2	6	9	97	99

Poznámky:

1. obsahuje pozoruhodný edukativní fotoseriál o piercingu poštěváčku
2. najdete zde erotický horoskop na rok 2004, z vnitřní strany obálky lze získat kalendář formátu A3 na rok 2003
3. novoroční bonus v podobě kalendáře formátu A2 se třinácti fotografiemi Diany Kobzanové (10 ňader, 13 přirození, 2 pozadí) nebyl započítáván do celkové statistiky
4. 10 fotografií transsexuálů nebylo započítáváno do celkové statistiky pro neexistenci příslušných kategorií, naopak fotografie těhotné Šárky z Pardubic a speciál „Chlípné exotky“ jsou ve statistikách obsaženy

Ten, kdo nehledí na obsah fotografií a důležitý je pro něj pouze jejich počet, by měl z čistě množstevního hlediska sáhnout po Fantastiku (224 fotek) a naopak zřejmě pohrdne Flirtem (77 fotek). Pozor však na takový NEI Report, který sice nabízí dvakrát tolik fotografií nežli Flirt, ale nad jejich kvalitou a hodnotou (jediný je tištěný na novinovém papíře) by se dalo diskutovat, už proto, že jen 14 ze 32 stran je barevných.

Ostatně NEI Report se celý ze srovnávaných titulů vymyká, protože klade mnohem větší důraz na text a na fantazii svých čtenářů a vůbec je mnohem méně „názorný“. Flirt už přitvrzuje, ale proti ostatním je to stále „lehká váha“. Leo sice už nic neskrývá, zato jeho pozornost je proti Fantastiku a Extázi velice úzce soustředěna na pózování solitérních žen bez dalších postav.

Leo tímto vyzdvihuje tzv. „komplexní ženu“, které nechybí žádný z důležitých atributů – kromě ňader jsou k dispozici na stejném obrázku většinou i přirození a pozadí zároveň. Nelze neříci, že při pozoruhodné absenci jakékoliv „akce“ je to poněkud stereotypní.

Fantastic a Extáze jsou si velice podobné, jak zaměřením, tak počty jednotlivých položek. Nejzajímavějším ukazatelem je zde kolonka „Přirození – muži“, jejíž hodnoty nejenže předčí počet žen, ale také celkový počet fotografií vůbec. A tak ve Fantastiku vychází koeficient „přirození-muži/počet fotografií“ na 1,058 a v Extázi dokonce na 1,292.

Tento vysoký počet zobrazených přirození je přitom realizován většinou nepoznatelnými jedinci, protože ve Fantastiku najdeme pouze šestnáct mužů, jimž je vidět do tváře, a v Extázi je to jen neuvěřitelných osm mužů, zatímco ženy jsou snadno identifikovatelné prakticky na každé fotografii.

Někdo by v tom může vidět argument pro tvrzení, že u mužů stejně nic jiného za vidění nestojí, my však podobné disputace přenecháme raději sexuologům, psychologům nebo sociologům a omezíme se na konstatování pouhých faktů.

Poměr výkon/cena

Mnohem relevantnější než pouhé statistické srovnání absolutních veličin by však měla být konfrontace, která poměřuje nejen kvalitu obsahu, ale také cenu, kterou za tento obsah čtenář zaplatí. Co když se vyplatí dát méně peněz za sice méně „nabitý“ obsah, který však v přepočtu za jednotku ceny vyjde levněji? A tak jsme se dali do dalšího počítání a tentokrát nám musela pomoci dokonce i kalkulačka.

V následující tabulce tak můžete jasně porovnat, ve kterém časopise jsou jednotlivé fotografie nejlevnější, kolik kde stojí jeden muž či žena, kde získáte který tělesný orgán s nejvýhodnější cenou, na kolik vás přijde jeden pohlavní akt apod.

Fotografie celkem	0.19 Kč	0.34 Kč	0.29 Kč	0.31 Kč	0.29 Kč
Ženy
Počet zobrazení	0.25 Kč	0.26 Kč	0.28 Kč	0.32 Kč	0.24 Kč
Počet kusů	0.40 Kč	0.62 Kč	0.78 Kč	1.53 Kč	1.56 Kč
Ňadra	0.36 Kč	0.30 Kč	0.40 Kč	0.62 Kč	0.48 Kč
Přirození	0.42 Kč	0.37 Kč	0.38 Kč	0.49 Kč	0.36 Kč
Pozadí	1.13 Kč	1.15 Kč	0.66 Kč	0.87 Kč	0.58 Kč
Muži
Počet zobrazení	1.55 Kč	1.47 Kč	18.00 Kč	2.88 Kč	3.29 Kč
Počet kusů	3.28 Kč	3.31 Kč	18.00 Kč	4.31 Kč	7.00 Kč
Přirození	1.55 Kč	1.39 Kč	4.91 Kč	0.29 Kč	0.23 Kč
Pozadí	–	–	–	23.00 Kč	5.60 Kč
Druhy styku
Vaginální	4.92 Kč	4.42 Kč	27.00 Kč	1.15 Kč	0.78 Kč
Anální	–	–	–	1.44 Kč	1.40 Kč
Orální	14.75 Kč	4.42 Kč	6.00 Kč	0.71 Kč	0.57 Kč

Nejlevnější fotografie sice mají v NEI Reportu, ale jak už jsem říkal, jejich kvalita tomu odpovídá. Z těch lépe vyvedených fotografií pak vychází nejlépe Leo a Extáze, ačkoliv rozdíly mezi dalšími nejsou příliš výrazné.

Mnohem razantněji se projeví cenová náročnost mezi mužem a ženou. Zatímco jednu ženu dostanete maximálně za 0,32 Kč, muž v Leu vás přijde na neuvěřitelných 18 Kč. A spatřit mužské pozadí, to je opravdu vzácná a drahá věc – NEI Report, Flirt nebo Leo se tváří, jako by něco podobného ani neexistovalo, Fantastic si za ně nechá pořádně zaplatit (23 Kč/ks), snad jen Extáze je trochu vstřícnější, když za jednu mužskou zadnici chce jen 5,60 Kč.

NEI Report, Flirt a Leo podobně přistupují i k důvěrnějším kontaktům mezi muži a ženami. Zatímco Fantastic a Extáze dokážou cenu za zobrazení pohlavního styku stáhnout až pod jednu korunu, v předešlých třech titulech se ceny šplhají dokonce k dvouciferným hodnotám, pokud vůbec budete mít štěstí a něco podobného na těchto stránkách naleznete.

Závěrečné zhodnocení

Jako všude, i v tomto případě hrají důležitou roli individuální požadavky konkrétního čtenáře. Nicméně i přesto lze vynést některé obecné závěry, jež k následnému subjektivnímu zvažování mohou dobře posloužit.

Jednou již uvedená stupnice „tvrdosti“ je celkem nesporná – začíná u NEI Reportu a končí Fantastikem a Extází. Nicméně poslední tabulka umožnila určit jasného vítěze. Ze třinácti sledovaných parametrů totiž v celých osmi vychází nejlépe Extáze, kterou tímto můžeme s klidným srdcem ověnčit vavříny.

Naše pozorování přineslo ještě jeden zajímavý závěr – zdá se totiž, že vybrané erotické magazíny nejsou primárně určeny ženám. Toto tvrzení však, jsa muž, mohu vyslovit pouze jako svou hypotézu, kterou by bylo nutné ještě dalším dotazováním ověřit.

Nejdále jde v tomto směru zřejmě Leo, které se tváří, jako by se muži v přírodě snad ani nevyskytovali. Uznáte sami, že jde o značně zúžený pohled na věc, jdoucí na ruku těm mužským čtenářům, co při prohlížení fotografií nechtějí být rozptylováni přítomností jiných mužů, na které by mohli žárlit.

Samozřejmě, výsledky naší analýzy nelze prohlásit za dokonale průkazné – jednak jsme srovnávali pouze pět vybraných časopisů a jednak jde o krátkodobé pozorování vycházející z několika prosincových vydání, v lednu už může být všechno trochu jinak, ačkoliv celkový trend je myslím dostatečně zřejmý.

Další zkoumání však už necháme na vás. Jaké jsou vaše zkušenosti s erotickými magazíny? Odpovídají našim výsledkům, nebo jsou právě opačné? Podělte se o ně s ostatními!

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 31. 12. 2003, 19:23

Banky o nás vědí úplně všechno

Báli jste se, že při sčítání lidu na sebe budete muset prozradit velice intimní informace? Proč? Vždyť banky o vás vědí mnohem víc! A skoro bez nadsázky můžeme říci, že vědí úplně všechno.

Kdo o nás má větší přehled než Český statistický úřad? No přece banky!

Prověřoval jsem ve své bance jakýsi trvalý příkaz, o němž jsem si myslel, že jsem ho zrušil, který se však přesto provedl. K ověření jsem využil telefonního operátora a ten mě ujistil, že si zpětně ze záznamu poslechne všechny mé požadavky, které jsem zadával prostřednictvím telefonního bankovnictví během posledních dvou měsíců, a zjistí tak, kde se stala chyba – jestli jsem trvalý příkaz skutečně zrušil, nebo ne. Celá záležitost proběhla k mé naprosté spokojenosti – operátor mi odpoledne zavolal, že hovory prošel, rušení příkazu nezaznamenal a nabídl mi ho ke zrušení. Stalo se a já měl klid.

Ano, došel jsem klidu, co se týče mé roztržitosti a trvalého příkazu. Jenže se ve mně začínaly ozývat pochyby jiného druhu. Postupně mi docházelo, kolik různých informací sami o sobě dobrovolně bankám poskytujeme, o kolik citlivých informací si samy říkají a kolik jich shromažďují, aniž by se nás ptaly na souhlas. A my toto jejich chování tolerujeme, někdy i schvalujeme a jindy považujeme za samozřejmé.

Podívejme se na to, co by s daným stavem dokázala udělat taková paranoia. Věcí hodných nedůvěry a podezření by si dokázala najít celou řadu. Projděme si to postupně. Při každém vstupu do budovy banky vás zaměří a zaznamená nenápadná, ale o to všudypřítomnější kamera. Banka tak ví, jak vypadáte, jak se oblékáte, jaká je vaše chůze (podle posledních výzkumů prý podobně kvalitní rozlišovací prvek jako třeba otisky prstů). Co kvůli malému rozlišení nezjistí kamera, doplní pracovník za přepážkou – barvu očí, lakování nehtů, zažloutlé prsty od cigaret, tiky nebo třeba nervózní cvakání propisovačkou.

Stačí vyměnit pár vět přes přepážku a klient na sebe prozradí roztržitost, suverenitu či nejistotu, nadřazenost, manipulovatelnost, ale bezpochyby i koktání, ráčkování nebo sytý či zvonivý hlas. Ne nadarmo banky začaly nedávno svým klientům nabízet osobní poradce – častější kontakt s jedním pracovníkem způsobí, že vás bude znát o to lépe.

V takové chvíli stačí k fyziognomii přiřadit potřebné identifikační údaje – při založení běžného účtu nadiktujete rodné číslo a s ním věk, dále místo trvalého bydliště a místo, kam se mají zasílat výpisy. Banka tak ví, kde bydlíte oficiálně a kde ve skutečnosti. Zcela samozřejmě bance poskytnete i občanský průkaz a s ním další cenné údaje – kromě obligátního čísla občanky i váš rodinný stav a na nových průkazech i podpis, který lze snadno porovnat s tím, jež v bance použijete jako svůj podpisový vzor.

Po otevření běžného účtu s velkou pravděpodobností založíte několik trvalých příkazů k převodu či inkasu – tak se pozná, jak velký platíte nájem, kolik provoláte za telefon, jestli máte mobil nebo pevnou linku, zda platíte za televizi a jestli máte kabelovku, zda využíváte internet, základní programovou nabídku nebo třeba erotický kanál. Na pokrytí trvalých příkazů budete samozřejmě potřebovat pravidelný přísun měsíční mzdy – a tak k analýze vaší finanční situace má banka pohromadě téměř všechna potřebná data. Máte-li u banky účet delší dobu, pozná, kde jste zaměstnán, jak často měníte zaměstnání, jestli si přivyděláváte bokem, zda jste vyhráli ve Sportce…

K takřka úplné dokonalosti chybějí jen záznamy o jednorázových výdajích. O to se automaticky postará platební karta – když s ní platíte, banka se samozřejmě dozví nejen částku, ale i místo a čas. Z těchto údajů (pokud ovšem platíte především kartou) se dá vystavět docela podrobný portrét vašich potřeb a zájmů – kde nakupujete jídlo, oděvy a obuv, jestli máte automobil a kolik spotřebujete benzínu, jestli létáte letadlem nebo si kupujete lístky do multiplexu, zda platíte na internetu, investujete do elektroniky a kolik utratíte za spodní prádlo.

Díky kartám banka pozná, kde se pohybujete – že ve čtvrtek jste byli v Praze, ale v sobotu už v Paříži nebo třeba v Olomouci. Pak jste se na týden ztratili, to proto, že jste na Šumavě nemohli najít bankomat a v penzionu neměli terminál. Platební karta za vámi zanechává nesmazatelné stopy a čím víc ji používáte, tím víc jich po vás zbude.

A co stále se rozmáhající přímé bankovnictví? Vyberete-li si pro komunikaci telefon, banka se dozví, jestli jí voláte z mobilního přístroje nebo z pevné linky, zda používáte služební nebo soukromý… Může si ověřit, jestli opravdu zadrháváte nebo máte silné sykavky a jak jste v kontaktu přes telefon suverénní. A když díky trvalému příkazu banka ví, že platíte pravidelně za internet, proč by vám nenabídla i internetové bankovnictví? Díky němu nejenže ušetří za vlastní provoz, ale může zjistit i některé parametry vašeho počítače a monitoru.

Mnoho dalšího na sebe prozradíte při žádosti o spotřebitelský a hlavně hypoteční úvěr. O některých schvalovacích procesech a jejich byrokratických nárocích na kompletní informace kolují legendy (některé z podobných příběhů najdete v naší rubrice Zlámaná grešle). Banka při takovém řízení zjistí všechny vaše příjmy, všechny vaše výdaje (stavební spoření, pojištění, splátky půjček atd.), majetkové portfolio a strukturu rodiny a další citlivé informace všeho druhu.

Vaši úvěrovou historii už banka pochopitelně zná, a pokud by o vás měla sebemenší pochybnosti, může se obrátit na úvěrový registr, který potřebné informace ze všech zúčastněných bank centrálně uchovává – najde tu historii nejen vašeho současného účtu, ale i účtů předešlých, pokud jste je měli u bank, jež se na databázi registru podílejí.

Pokud navíc u stejné banky mají účet i vaši rodinní příslušníci, není problém dát všechny údaje dohromady a pěkně je propojit – co platí manžel, co manželka, kolik připisují na juniorský nebo studentský účet svým ratolestem a jestli jim něco nepřispívá dědeček nebo tchýně.

Kruh je uzavřen, banka zná životní situaci vaši a celé vaší rodiny. Zná ji lépe než kdokoliv jiný – ani vaši přátelé, ani finanční ani sociální ani statistický úřad nemají takový komplexní přehled o tom, jací jste, jak vypadáte, jak se chováte a co a kde děláte a s kým. Před finančním úřadem můžete utajit své příjmy, před přáteli své záliby, při sčítání lidu počítač. Před bankou nic z toho neutajíte.

Jo, paranoia, ta dokáže z každodenní reality vytvořit skutečně pestrý obrázek a všem předmětům dodat dramatické souvislosti a patřičně znepokojivé vyznění. Na druhou stranu, naštěstí je možné shromáždit stovky racionálních argumentů, které by podobná podezření mohla spolehlivě vyvrátit – od bankovního tajemství přes zákon o ochraně osobních údajů. Jenže stále někde hluboko v mysli zůstane ono pověstné „co kdyby?“.

V době přesně cílených marketingových průzkumů, jejichž posláním není nic jiného než právě komplexní a co nejpřesnější portrét dotazovaného, přece banky nemohou zůstat stranou. Bylo by naivní domnívat se, že s podobnými daty banky nepracují. Například zástupci jedné splátkové společnosti dávali k dobrému, kdy a kde byla uskutečněna poslední platba roku 2002 kartou jejich společnosti. Ve chvíli, kdy se mohutně propagují elektronické komunikační kanály, se jakékoliv podobné shromažďování marketingově cenných dat stává jednodušší, levnější a snadněji analyzovatelné.

Samozřejmě, většinou je v našem zájmu, aby banky nahrávaly hovory (můžeme při reklamaci ověřit, o čem jsme hovořili), aby sledovaly vnitřní prostor kamerou (můžeme se cítit bezpečněji), aby věděly, kde jsme vybírali peníze (na výpise poznáme, jestli jsme platbu uskutečnili my nebo ji odepsal nějaký nepoctivý obchodník). Na druhou stranu je téměř v lidské přirozenosti, že se podobné údaje mohou (třeba i proti vůli samotné instituce) zneužít.

Ambivalentní povaha všech technologických zlepšení, která náš život činí efektivnější, pohodlnější a šitý více na míru každému jednotlivci, zároveň v sobě skrývá potenciál větší kontroly a nechtěných zásahů do soukromí.

Co s tím? Mnoho nezmůžeme. Stejně jako nevíme nic o řidiči, kterým se necháme odvézt veřejnou dopravou, nezbývá nám, než se těm svým institucím svěřit do péče a důvěřovat jim. A stejně jako u řidiče doufáme, že není opilý a nepostihne ho mikrospánek, musíme doufat, že i banky mají přísná pravidla pro nakládání s citlivými informacemi svých klientů a že jim také nehrozí mikrospánek, během něhož by se někdo nepovolaný k těmto informacím dostal.

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 28. 02. 2003, 19:25

Rovná daň - ale jak?

Čtyřřádkové daňové přiznání jako symbol politické kampaně je stejně tak atraktivní, jako zavádějící, protože ani v případě zavedení rovné daně takto daňové přiznání vypadat nemůže. Ekonomičtí odborníci však říkají, že rovná daň pomůže úplně všem. Proč ne, ale za jakých podmínek?

Jak už to tak bývá, ke škodě nás všech, politická rétorika s populistickým nádechem zase jednou zatemnila racionální diskusi. Myšlenka rovné daně paradoxně do budoucna doplatí už jen na to, kdo a především jak ji reprezentuje. Redukovat rovnou daň na čtyřřádkové daňové přiznání možná znamená voličské hlasy, ale zároveň to poskytuje velmi snadný terč případným kritikům. Přitom rovná daň je schopná obstát jako legitimní symbol určité životní filozofie, i když ve své čisté verzi v našich současných podmínkách asi není uskutečnitelná.

Na tom, že současný daňový systém je složitý, neprůhledný a neefektivní, se shodnou úplně všichni. Rovná daň je jednou z variant jeho razantní a komplexní přeměny – ovlivnila by daně z příjmů fyzických a právnických osob a daň z přidané hodnoty. Ideálním stavem pro obhájce rovné daně by bylo nalezení takové výšky daně, která by mohla být ve všech třech případech stejná – např. často zmiňovaných 15% (ale lze třeba 18 % či jiná), ovšem možná je také úprava každé daně zvlášť a postupně.

Argumenty pro její zavedení jsou – kromě jednoduchosti – také spravedlnost, větší motivační efekt a větší příjmy pro státní rozpočet. Argumenty proti ní jsou spravedlnost (ale z jiného úhlu pohledu), experimentátorství a nižší příjmy pro státní rozpočet. Zdánlivá paradoxnost hodnocení je pochopitelná a hned uvidíme proč.

Spravedlnost Postoj každého z nás bude zřejmě nejvíc ovlivněn tím, zda považuje za správné a spravedlivé, aby se větší příjmy zdaňovaly větší daňovou sazbou než příjmy nižší. Prakticky na celém světě se to považuje za normální, progresivní daň je běžná. Inu, takový podnikatel s příjmem 80.000 se jistě snadněji vzdá 25 % příjmu (zbude mu 60.000), než se učitel zbaví 10 % (zbude mu 9.000). Mnozí to považují za projev solidarity a také spravedlnosti. Pokud si však myslíte, že by podnikatel i učitel ze svého platu měli odvádět stejný podíl (třeba 10 %, takže jeden by měl 72.000 a druhý 9.000), pak jste taky spravedliví, ale jinak. A na oba pohledy má každý své nezpochybnitel­né právo.

Přičemž je nutné zdůraznit, že při rovné dani nezaplatí každý stejnou daň – stejná bude pouze její sazba, ale konkrétní výše se bude měnit v závislosti na výši příjmu.

Skutečná výše daně Procentní sazba daně není jediný faktor, který ovlivňuje, kolik vlastně na daních zaplatíte. Druhou nezbytnou složkou systému jsou odečitatelné položky – v ideálním případě jedna jediná. Až z nastavení výše odečitatelných položek a výše fixní sazby můžete zjistit, kolik procent vašeho příjmu bude zaplacená daň činit. Vyjdeme-li z nejčastěji zmiňovaných čísel, tedy z daně 15 % a roční odečitatelné položky 72.000 (měsíčně 6.000), tak např. člověk s příjmem 100.000 daňovému úřadu odvede 4.200 na daních, což ale není 15 %, ale jen 4,2 %. Zato člověk s příjmem 300.000 zaplatí 34.200, tedy 11,4 %. Toto kouzlo způsobují odečitatelné položky, díky nimž se určitá část příjmu vůbec nedaní.

To ale znamená, že ani systém rovné daně neměří všem úplně „rovně“, i v něm skutečně odvedený podíl daně stoupá s výší příjmu. Tento nárůst je ovšem výrazně menší než v dosavadním systému (kdy jsou oficiální sazby u fyz. osob od 15% do 32 %).

Naše situace

Zatím jsme stručně mluvili o obecných principech, na jakých rovná daň stojí. Co by její zavedení ale znamenalo konkrétně? Je vůbec uskutečnitelná v našich podmínkách?

Komu navrhovaná změna prospěje? Konkrétní výše sazby a výše odečitatelné položky je věcí diskuse. Na tom, jak budou oba faktory nastaveny, pak také záleží, kdo si změnou pomůže a kdo nikoliv. Když vezmeme v úvahu sazbu 15 % a odečitatelnou položku 72.000, pak sazba odpovídá nejnižším současným sazbám a souhrnná odečitatelná položka odpovídá přibližně součtu dnešních nejčastějších odečitatelných položek (poplatník (38.040) + dítě (23.520) + úroky z úvěru ze stavebního spoření (např. 10.000)).

U lidí s nižším a středním příjmem je přínos daně sporný – součet jejich odečitatelných položek může být dnes vyšší nebo nižší než navrhovaná jednotná položka. Mohou tedy zaplatit na daních více nebo méně, ale rozdíl nebude příliš výrazný (ačkoliv každé zatížení navíc bude pro tyto rodiny velmi nepříjemné a menší zatížení hodně pomůže).

Komu však rovná daň pomůže výrazně, jsou vyšší střední a bohaté vrstvy – při platu v této kategorii nijak závratném 40.000 a vysokých odpočtech na sebe, dítě, stavební spoření, hypotéku, penzijní připojištění a životní pojištění (38.040, 23.520, cca 10.000, cca 40.000, max. 12.000, max. 12.000) dnes zaplatí 73.537; při rovné dani by to bylo 61.200. V případě vyššího příjmu či menšího využití odečitatelných položek by byl rozdíl ještě větší. Spravedlivé, nespravedlivé? Opět věcí osobního názoru a diskuse.

(Když ale rovnou daň obhajuje poslanec, není od věci si uvědomit, jaký je přitom jeho příjem, a jak se daní teď a jak by se danil při rovné dani).

Daňové přiznání jednoduché či složité? Říká se, že daňové přiznání je pro všechny příliš složité. Většina lidí s tím souhlasí, přesto to není celý kus pravdy. Za zaměstnance, který vedle svého hlavního pracovního poměru nepodniká, vyplňuje daňové přiznání zaměstnavatel. Fyzické osoby nepodnikající, které si občas něco přivydělají, třeba formou autorských honorářů, brigády nebo pronájmem bytu, také příliš velké starosti s vyplňováním formuláře nemají – zajímá je jen málo kolonek, většinou jde o mechanické opisování z jedné do druhé. K tomu se přidá několik odečitatelných položek (jiné odečty než na sebe, děti, manželku, studium nebo stavební spoření valná většina lidí neuplatňuje) a přiznání je hotovo.

Skutečný problém mají podnikatelé a firmy. Obhájci rovné daně poukazují na to, že tyto subjekty se kvůli současným vysokým daním vyhýbají daňovým odvodům jako čert kříži, a pokud by byly daně nižší, jednodušší a průhlednější toto složité kličkování mezi zákony by se jim nevyplatilo. Jenže tak to není a v tom spočívá jedno z největších úskalí rovné daně.

Je možná pochopitelné, že se dnes firmy vyhýbají daňové povinnosti umělým zvyšováním nákladů (proč by stočlenná firma nemohla protelefonovat, projíst a projezdit víc než okresní město?), ale ani ten nejvýřečnější obhájce rovné daně nenajde důvod, proč by to neměly dělat i nadále. Lépe než 30 %, se platí 15 %, to ano, ale ještě lépe se neplatí nic. Vyzkoušená praxe. Tak, jako si dnes může zabezpečený podnikatel dojít pro sociální dávky, protože má nulové zisky (vím o takových případech), bude si pro ně moci chodit i při rovné dani. Jeden z nečastějších a nejjednodušších způsobu vyhýbání se daňové povinnosti, tedy neoprávněné účtování nákladů, návrh nové daně stejně neřeší.

Argument zjednodušení odečitatelných položek také příliš neobstojí – ty samy o sobě příliš složité nejsou – v daňovém přiznání typu B se masově využívá jen jejich malá část. Rozlišenost stávajících odečtů do různých položek se navíc obhajuje tím, že představují motivaci či pomoc pro ty, kteří to potřebují – rodiny s dětmi, tělesně postižené, lidi splácející úvěr. Jednotná odečitatelná položka tyto rozdíly nezahrnuje – pokud by stát chtěl i nadále těmto skupinám lidí pomáhat, musel by tak činit sociálními platbami. Není to nemožné, opět záleží na diskusi.

Státní rozpočet Dalším bitevním polem mezi příznivci a odpůrci rovné daně jsou daňové příjmy státu. Obě strany po sobě házejí plusovými nebo zápornými miliardami, které by rovná daň pro státní rozpočet znamenala (přitom nezáleží jen na tom, jak by byla daň vysoká, jestli 15 % nebo 20 %).

Zastánci rovné daně věří, že by rovná daň hlavně v dlouhodobém horizontu znamenala větší daňový zisk pro stát: firmy i lidé by chtěli víc podnikat, protože by se jim to vyplatilo víc než teď (víc odvedené práce znamená větší příjem a větší daň při stejné sazbě), firmy by přestaly platit drahé daňové poradce za to, aby se vyhnuli placení daní (poradci by přišli o zaměstnání a stát by přišel k daním). Odpůrci rovné daně naopak tvrdí, že by tato daň znamenala v celkovém součtu výpadek příjmů beztak vyčerpaného státního rozpočtu.

Kvůli komplexnosti celého současného systému a dynamice případných změn však dnes zřejmě není možné přesně odhadnout, co rovná daň s lidmi a tedy i příjmy státu udělá. Navíc v ekonomické teorii také můžete narazit na známé pravidlo, že „nízké daně dnes znamenají vyšší daně zítra“.

Daň z přidané hodnoty Poslední položkou systému by měla být daň z přidané hodnoty. O jejím sjednocení (či spíše postupném sbližování sazeb) se hovoří už dlouho i mimo systém rovné daně. V dnešní době má dvě sazby – 5 % (především potraviny) a 22 % (většina ostatního). Pokud by se realizovalo uvažované sloučení v jednu sazbu 15 %, mohlo by to znamenat zdražení základních potřeb o 10 % a možné zlevnění ostatního zboží o 7 %. Že by se to nejvíce dotklo sociálně slabších vrstev, asi není třeba dlouze vysvětlovat. Navíc: například nedávné snížení sazeb v určitých odvětvích (např. stravovací služby) se v poklesu cen prakticky neprojevilo. Sjednocení sazeb by tedy v určitém případě také mohlo znamenat jen zdražení určité skupiny výrobků.

Závěr Tento text je jen zjednodušeným shrnutím základních principů rovné daně a nastíněním jejích možných důsledků. Neklade si za cíl vyčerpat všechny možné alternativy. Spíše se jen snažil poukázat na to, že argumenty pro rovnou daň nebo proti ní závisejí ve velké míře na životní situaci a životní filozofii každého z nás. Daňovou a sociální spravedlnost každý logicky chápe jinak a po svém.

Reforma daní je nutná, otázkou zůstává, jaká má být. Rozhodně nesmí jednostranně zvýhodňovat jednu vrstvu společnosti, ať by to byla jakákoliv, a ani tak nesmí být vnímaná. Obtížné také bude provést ji jako příliš razantní změnu, už vzhledem k tomu, že rozdíly v odhadech jejích přínosů a záporů se pohybují v desítkách miliard korun.

A především, asi nejlepší by bylo počkat do voleb, po nich každá politická strana říká něco jiného než před nimi – pamatujete si ještě, jak nám jeden minulý premiér sliboval na rok 2000 dvojnásobné platy? A pak věřte, že to myslí vážně i s rovnou daní…

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 19. 04. 2002, 19:37

Vyhrál jsem nad Telecomem!

Budiž vám tento příběh poučením, že člověk za sebe musí bojovat a že se nesmí poddat, i když se zdá, že to nestojí za to a že naděje na úspěch je mizivá. Pokud jste si jisti, že je pravda na vaší straně, nesmíte se jí vzdát.

Půl roku jsem byl ve sporu s Českým Telecomem. Několikanásobná korespondence mezi mnou a jeho reklamačním oddělením by vlastně byla zábavná, pokud by neskrývala prvky humoru notně černého.

Všechno se odehrálo v loňském srpnu.V tu dobu jsem změnil způsob placení účtu za telefon z hotovostního na bezhotovostní. Protože hotovostní platby mají účetní období od 25. dne v měsíci a bezhotovostní od 1. dne v měsíci, musel Telecom vyrovnat mezeru mezi dvěma obdobími mimořádným účtem za jeden jediný týden. Budiž, na tom by nebylo nic zvláštního. Překvapení však přichystaly částky, které se na účtu objevily.

Připomínám, že se jednalo o vyúčtování za jeden týden, ale stálo v něm, že stálé platby (tedy paušální poplatek a pronájem telefonu) mám zaplatit za celý měsíc, tedy ne jenom jejich poměrnou částku za dobu účtování. Podal jsem proto reklamaci, která byla kladně vyřízena v zákonné lhůtě 30 dnů, a peníze mi byly vráceny.

Zajímavější však byl účet za za uskutečněné hovory. Podle Telecomu jsem prý provolal 30 minut ve slabém provozu (pět telefonátů, cena 24 Kč) a jednou jsem se prý připojil k Internetu (2 impulsy, cena 5,20 Kč). Na tom by také nebylo nic zvláštního, kdybych ovšm v té době nebyl na dovolené a můj dědeček, s nímž sdílím domácnost, uměl zapnout počítač, natož používat Internet. Jenže já jsem na dovolené byl a nikdo jiný kromě mého dědečka v bytě nepobýval. Navíc, pokud si dobře vzpomínal, během onoho týdne nikomu nevolal.

Závěr byl jasný – k připojení na Internet zcela jistě nedošlo a zřejmě (to jsem s úplnou jistotou vědět nemohl) k telefonickému spojení také ne. Podal jsem tedy druhou reklamaci (přes zelenou linku) na zmíněné zúčtovací období.

Podle pravidel má Telecom odpovědět do 30 dnů. Po měsíci a půl jsem zavolal na zelenou linku, jak to s mou reklamací vypadá. Operátor: „No, reklamace podána byla, ale nevím, proč nebyla vyřízena… Víte co? Podejte novou!“ Podal jsem novou. Operátor mi dal naději, že by mohla být vyřízena přednostně.

Vzápětí mě navštívil technický pracovník ČT, zavolal za mé peníze jinému pracovníkovi, aby mu zavolal zpátky, a tak zjistil, zda je linka v pořádku. Podle jeho šetření byla linka bez závad. Uplynulo 30 dnů a týden. Déle jsem čekat nehodlal, zavolal jsem na zelenou linku. Operátorka mi sdělila, že reklamace ještě nebyla vyřízena a že neví proč. Nemusím zdůrazňovat, že mi pomalu docházela trpělivost. Chtěl jsem číslo přímo na reklamace. Operátorka ho prý neví, ale dá mi číslo na ústřednu. Ústředna: „Proč sem voláte? Já vám nemůžu dát číslo na reklamační, to všechno vyřizuje call centrum (zelená linka).“ Námitka: „Ale tam nic nevědí.“ Odpověď: „Jenže já vám nemůžu dát číslo na reklamační.“ Chvíli to tak pokračovalo, nakonec jsem získal aspoň číslo na nadřízené call centra.

Nadřízení call centra: „Proč sem voláte? Proč nevoláte na reklamace?“ Vysvětlení: „Na ústředně mi odmítli dát číslo. Dali mi vaše.“ Začínal jsem si připadat jako zeměměřič v Kafkově Zámku. Na call centru sice nechápali, ale byli vstřícnější než ústředna a dali mi číslo na stížnosti (číslo na reklamace mi dát nemohli).

Stížnosti: „Proč sem voláte? Proč nevoláte na reklamace?“ Po této otázce mi trpělivost skutečně došla. Paní jsem všechno vylíčil tak důkladně, že mi sice nedala číslo na reklamace, ale napsala si mé údaje s tím, že se to zkusí zařídit.

Asi do týdne přišla odpověď. Dědečka, na kterého je účet psaný, v dopise oslovili „Vážený pane Dvořáku“. Nic proti tomu. Dědeček se ale jmenuje Novák.

A výsledek? Záporný: „Ověřili jsme veškeré administrativní podklady pro zpracování účtu a provedli všechny dostupné zkoušky a kontroly technického zařízení. Provedená šetření neprokázala žádné administrativní chyby ani technické závady. Současně bychom Vás rádi upozornili na skutečnost, že z podrobného rozpisu hovorů za reklamované období je zřejmé, že vystavený účet plně odpovídá počtu, délce, tarifnímu pásmu a době uskutečněných hovorů.“

Podrobný rozpis hovorů v takovém případě Telecom neposkytuje, o ten musíte zažádat a pak za něj zaplatit 55 Kč nebo spíš 80 Kč. Ovšem v případě, že součet reklamovaných částek se rovná 29,20 Kč, je to poněkud nadsazená cena.

S odpovědí jsem se ovšem nehodlal smířit. Nemám rád, když mě někdo převědčuje o něčem, co zcela jistě není pravda. Ne že by mi šlo o nějakých 5,20 Kč za internet a 24 Kč za místní hovory. Šlo o princip a také mě zajímal způsob, jak k něčemu podobnému vůbec může dojít. Až později mě napadlo, jak velká suma by to byla, kdyby podobnou „administrativní či technickou“ chybu Telecom udělal u každého zákazníka, který nemůže přes výpis kontrolovat své hovory. Pět korun měsíčně není velká částka (kdo by si ji v měsíčním vyúčtování všiml), ale Telecom spravuje čtyři miliony linek. U mě měl smůlu, účtovalo se jen za týden, během kterého jsem nebyl doma.

Dal jsem tedy na radu, kterou Telecom připojil ke své odpovědi. „Pokud byste i po námi provedeném šetření měl ke stanovené ceně výhrady, obraťte se prosím (…) na Český telekomunikační úřad. (…) V této souvislosti si Vás dovolujeme upozornit, že uplatnění námitky podléhá správnímu poplatku.“

Poslední věta zní asi tak, že stěžovat si můžete, ale za peníze. Mnohé to odradí. ČTÚ mi však sdělil, že správní poplatek ve výši 100 Kč se platí až při reklamovaných částkách přesahujících 700 Kč. Proto všichni, kteří jste reklamovali u Telecomu nižší částky, neuspěli jste a zvažujete, jestli podáte reklamaci na ČTÚ, neváhejte, platit nic nebudete.

Velmi brzy po podání stížnosti mi z Telecomu dorazil doporučený dopis:

„Na základě výsledků dalších šetření měníme naše vyřízení Vašich reklamací (…) a přistupujeme k odpisu ceny 29,20 za hovorné.“ Od vzniku problému uplynulo půl roku a tři reklamace. Pozoruhodné je, že Telecom provedl záhadná další šetření, o nichž zřejmě předtím neměl ani tušení, protože tenkrát provedl „všechna dostupná“. Zvláštní. V dopise však nebylo ani slovo o tom, jak všechno vzniklo.

Měl jsem právo nahlédnout do spisu na ČTÚ a případně požádat o jeho doplnění. Spis obsahoval únorový výpis hovorů z loňského srpna a světě div se, v daném týdnu opravdu žádné hovory zaznamenány nebyly. Přitom v odpovědi na mou první reklamaci se psalo, že „vystavený účet plně odpovídá počtu, délce, tarifnímu pásmu a době uskutečněných hovorů“. Skutečně zvláštní.

Kdyby šlo o peníze, mohla jejich vrácením celá věc skončit. Požádal jsem však přes ČTÚ, aby Telecom vysvětlil, jak je možné, že k celé věci došlo, jak je možné, že dva výpisy za stejné období vykazují něco jiného, když záznamy jsou vytvářeny digitálně. Výsledek se mám dozvědět do 14. května.

Rád bych si o Českém Telecomu myslel jen to nejlepší. Bohužel, nejde to. Chyb, jichž se dopustil jenom v mém případě, je příliš mnoho a navíc k nim přidal i nekorektní přístup.

Na vlastní kůži jsem tak poznal, že zákazník nemá možnost pravidelné kontroly svého telefonního účtu, nemá přehled o uskutečněných hovorech, protože kumulativní výpis za jednotlivé typy hovorů prakticky postrádá vypovídací hodnotu. Nechápu, proč za podrobný výpis Telecom požaduje desítky korun, když administrativní náklady s tím spojené by určitě nebyly velké (srovnejte s výpisy od bank, které často zahrnují jen poštovné a také je tvoří několik listů).

A pokud už Telecom podrobný výpis nechce vystavovat automaticky, proč ho automaticky a zdarma neposkytuje alespoň při reklamacích (je trapné, když podáte reklamaci a po jejím vyřízení ani nemáte možnost nahlédnout na všechny transakce telefonního účtu)? A pokud ho nechce poskytovat vždy zdarma, proč ho neposkytuje zdarma alespoň v případech, kdy reklamované částky jsou velmi nízké, tak jako to dělá ČTÚ?

Z průběhu celého půlroku mám pocit, že komunikace ze strany Telecomu naprosto selhala a že možnosti, jak se proti jeho postupům bránit, jsou velmi omezené, náročné na čas a frustrující. Přesto alespoň částečný úspěch (tedy uznání, že chyba nebyla na mé straně, ačkoliv přitom nevím, jak došlo k chybě na straně Telecomu) dává naději. Naději, že ani donquijotská snaha nemusí být vždy marná.

Silnější – ať je to kdokoli, banka, stát či právě zde Telecom – totiž musí být neustále podrobován kontrole, i když by mělo jít o tak směšné částky jako je 5,20. Silnější bude totiž jen tak silný, jak mu my, malí, dovolíme.

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 15. 03. 2002, 19:42

Praktická valentýnská erotika

Chcete na svátek zamilovaných udělat radost svému drahouškovi, mazlíčkovi, kočičce či pusince? Není nic snazšího! S námi najdete dárek, který potěší, pobaví a hlavně hodně překvapí…

Především překvapí tím, co dokáže. Protože toho dokáže víc, než čekáte. A díky tomu můžete i hodně ušetřit. Ptáte se, jak je to možné? Jednoduše. Zatímco v minulém článku I na sexu se dá ušetřit jsem se zabýval především antikoncepcí, následující praktické rady sázejí hlavně na multifunkčnost.

Ruku na srdce (a rozum do hrsti), musíte uznat, že dělat svému protějšku radost erotickými dárky není zrovna levná záležitost. Takový kousínek latexu v sex shopu často stojí víc než paušál u Telecomu. A při všem tom monopolistickém vydírání asi stejně oželíte spíš ten latex. Přesto nákupem erotického zboží můžete udělat dokonale praktickou investici.

Tak například Venušiny kuličky. Nejenže spolehlivě splní svůj prvotní účel, ale vynikající jsou i jako rumba koule. Podle hudebních znalců prý nejlépe zní kuličky ve stříbrném provedení, pokud jsou však aspoň čtyři na jednom provázku. Kuličky jsou přitom použitelné i na stavbě – není-li po ruce olůvko, stačí navázat trochu delším špagátkem a udržíte zdi krásně rovné.

Dalším praktickým vynálezem je vibrátor. Vibrátor dokáže být ideální zahradní kolík. Velmi praktické jsou rovné a hladké tvary, které umožňují udělat pravidelnou jamku a ani do nich nemusíte dávat baterie. Ovšem netřeba zavrhovat ani modely, které věrně napodobují předlohu.

Zahrádkářské využití vibrátoru však není jediné možné. Nepřekonatelný je i v kuchyni. Hospodyňky si jej nemohou vynachválit při jakémkoli míchání či šlehání (zde se doporučuje síťové napájení). Některé vibrátory dokonce svítí, takže pánové si s nimi mohou posvítit třeba v garáži. A jen ten, kdo nezažil večeři při vibrátorech, může vykládat, jak romantická je večeře při svíčkách.

Pro ty, kteří by svou lásku „samou láskou snědli“, mohu doporučit alespoň malou náhradu. K dostání je hezké a navíc jedlé spodní prádlo s příchutí (třeba jahodovou). Navíc v porovnání s tělními tuky partnera je určitě mnohem zdravější (pokud nepočítáme takřka identická přírodní barviva, stabilizátory, emulgátory, E204 a E55).

Relaxaci a uvolnění, které vám neposkytne ani masážní křeslo, skýtá nafukovací panna. A pokud ji vezmete s sebou k moři, nejenže poslouží jako ideální matrace (vzhledem ke své členitosti má proti obvyklým matracím v příboji vln mimořádnou stabilitu), ale navíc s ní zaručeně vyhrajete dovolenkovou karnevalovou soutěž.

Zkušeným řidičům není třeba připomínat spásné vlastnosti dámských punčoch v případě přetržení klínového řemene. Když už nic jiného, je to dobrá záminka pro zastavení někde na málo frekventované ces­tě.

Stejně tak zmiňovat prezervativy jako potenciální balónky pro děti je už poněkud omšelé. Přesto není až tak od věci připomenout, že jde o velice důvtipný způsob, jak nenásilnou formou zasvětit ratolesti do základů sexuální výchovy – klasická škola hrou.

A pokud vám vržou dveře – snadná pomoc. Sáhněte po lubrikačním gelu. Pro své složení je použitelný i pro citlivější panty a především už neuslyšíte jediné zavrzání (nechápu, proč se ještě prodává vazelína).

Ušetřit se dá i na erotických časopisech. Kde jsou ty časy, co se maso v obchodě balilo do Rudého práva. Dnes už se na takové nechutnosti právem díváme skrz prsty. Na druhou stranu obyčejný balící papír je obyčejný až příliš. Ale zabalit dárek nejbližším do stránek barevného křídového papíru z dobře zvoleného časopisu, je vysloveně moderní a navýsost originální. Správný dárek ve správném obalu dokáže zázraky. Vyzkoušejte to dřív, než se z toho stane móda!

Vidíte, že způsobů, jak ušetřit na erotických zpestřovadlech, je celá řada. Musím vás však ještě upozornit, že erotické předměty sice jsou použitelné v praktickém životě, zato předměty, které jimi lze nahradit, v erotice příliš neuplatníte. S rumba koulemi není radno si zahrávat a s dětskými balónky či matrací už vůbec ne. A už jste si, milé dámy, někdy zkoušely navléct na nohy klínový řemen? Tak vidíte.

A zcela na závěr tip pro ty, kteří mají děti, ale chtěli by si aspoň kousek toho svátečního dne vychutnat o samotě. Letošní rok a filmoví distributoři jsou valentýnským zamilovaným velmi nakloněni, protože na dnešek připravili premiéru Harryho Pottera. Takže dětem kupte lístky, pošlete s nimi babičky a dědečky, trvá to celé dvě a půl hodiny, a tak máte spoustu času, abyste vyzkoušeli, co třeba takový vibrátor v kuchyni dokáže. Pokud ovšem lístky už nemáte dávno koupené vy sami a večer nestrávíte v kině. Pak ale dětem nekupujte balónky a určitě je vezměte s sebou. Kdo ví, na co by přišly, kdybyste je nechali doma.

(psáno pro Měšec.cz)

Add comment 14. 02. 2002, 23:17