Simindr.cz

DigiZone.cz – první pořádný web o digitálním vysílání

Včera byl spuštěn zpravodajský server DigiZo­ne.cz, web o digitálním vysílání, který si troufám označit za první pořádný projekt podobného druhu u nás.

Všechny dosavadní projekty vypadaly buď jako dělané na koleně, a nebo byly jenom více či méně (spíš méně) důležitou podsoučástí webu orientovaného především na nějaké jiné téma. DigZone.cz se věnuje digitálnímu vysílání na plný výkon a soustřeďuje všechny nejdůležitější informace o daném tématu. Až vás bude zajímat, co je to ta digitalizace, o které se v nejbližších dnech začne všude mluvit, opravdu nejjednodušší způsob, jak se to dozvědět, je právě DigiZone.cz. Zní to trochu jako reklama, ale na našem webu snad trochu selfproma vadit nebude :)

Add comment 6. 10. 2005, 01:21

Co zbyde, když „vypnou proud“?

Pražští radní zanechali v Karlově mostě vzkaz budoucím generacím. Do nerezové schránky bylo uloženo několik předmětů, mezi jiným i film o Praze na DVD. Budou ho však naši potomci schopni přečíst?

Lidové noviny v pondělí referovaly o drobné události, která při souhře okolností může nabýt historických rozměrů. Náměstek pražského primátora Jan Bürgermeister uložil do devátého pilíře Karlova mostu vzkaz budoucím generacím v podobě nerezové schránky s různými předměty uvnitř. Sám náměstek celý obřad komentoval slovy: „Pánbůh ví, kdy to kdo najde a za kolik staletí to bude sloužit k poznání dneška.“

Předměty, které byly vybrány jako nosiče poselství, však nutně vzbuzují otázky, zda za několik desítek či stovek let opravdu budou schopny o naší době prapotomkům něco vypovědět. Měděná pamětní destička, mince, popřípadě výtisk novin si s velkou pravděpodobností zachovají svou vypovídací hodnotu, na druhou stranu takové DVD může být úplně nepoužitelné. Ani dnes ho asi nepřehrají všechny DVD přehrávače, navíc jeho životnost se odhaduje na několik málo desítek let a životnost celé technologie se zkracuje tím rychleji, čím intenzivněji se pracuje na technologiích nových, lepších, výkonnějších.

Zdá se být pozoruhodné, že naše vyspělá civilizace stále více osud dat svěřuje nosičům záznamu, které nejsou použitelné samy o sobě, ale pouze v kombinaci s příslušným čtecím zařízením a patřičným generátorem výkonu, zjednodušeně řečeno, elektřinou. Stále větší množství informací přesouváme do zoufale nestabilní podoby elektronické virtuality, jejíž selhání je tak banální jako stisknutí vypínače. Uvědomíme-li si do důsledku dnešní závislost existence nějaké informace na přítomnosti elektrického proudu, musíme celkem pochopitelně dospět k závěru, že se jedná o existenci více než pomíjivou.

Jakým způsobem můžeme garantovat kontinuitu lidského poznání, pokud je její přetrvání podmíněno takto nejistými faktory? Do jaké míry je tato závislost rizikovým faktorem pro udržení současné úrovně lidského života? Osobní data, finanční záznamy, obchodní a mezistátní smlouvy, výsledky vědeckých výzkumů, moderní umělecká díla (literatura, grafika, film, hudba) – to vše jsou artefakty civilizace, které mohou při krizovém vývoji prostě zmizet, protože k nim bez elektřiny nebo příslušné technologie nebudeme mít přístup.

Alternativy, že za nějakou tu stovku let naši potomci nebudou a) vědět, co je to DVD, b) nebudou si ho umět přečíst, c) nebudou moci si ho přečíst, nejsou vůbec nepravděpodobné, což může být poněkud znepokojivé zjištění ve chvíli, kdy se z podobných záznamových zařízení začíná stávat primární uchovatel informací všeho druhu. Co všechno to pro nás znamená, je v současné chvíli jen těžce odhadnutelné.

Jen si představte, že nějaký náš pražský prapotomek objeví v devátém pilíři Karlova mostu v roce 2254 schránku a v ní kromě jiného i malou kruhovou destičku s lesklým povrchem a otvorem uprostřed. Nebude si třeba říkat, že šlo o celkem zajímavé umělecké ztvárnění létajícího talíře mimozemšťanů? Proč by ho vůbec mělo napadnout, že by v tom předmětu měl hledat nějaké jedničky a nuly? Vás by to snad napadlo třeba u Věstonické Venuše?

(psáno pro Lupa.cz)

Add comment 18. 05. 2005, 01:02

Před Internetem jsme si všichni rovni

Jste tlustí a oškliví? Pak máte pravděpodobně nižší plat než vaši krásou a štíhlostí obdaření kolegové. Pokud ovšem nepracujete na Internetu.

Lidové noviny převzaly zprávu CNN Money o průzkumu jisté americké banky, z něhož vyplývá, že oškliví lidé mají o devět procent nižší hodinovou mzdu než „pracovníci, kteří vypadají více k světu“. Tato vazba prý platí i v tom případě, že ti krásnější jsou „méně schopní“.

Přičinu podobné diskriminace studie nedokázala vysvětlit, nicméně týká se prý všech, kteří vypadají nějak „hůř“. Podle šetření mají největší problémy silné ženy, které vydělávají o více než sedmnáct procent méně než ženy s normální hmotností. U mužů je naopak zvýhodňujícím faktorem výška – dokonce prý platí rovnice – co jeden palec (2,5 cm) nad národní průměr, to dvě procenta navíc k platu.

Ať už si o podobných průzkumech myslíme cokoliv, zrovna tento nemusí být daleko od pravdy. Exaktnost čísel ponechme stranou, ale upřednostňování krásných, mladých, štíhlých, vysokých, pružných a bůhvíjakých jedinců bez ohledu na jejich skutečné schopnosti může být celkem obvyklý jev. Vždyť je přece „normální“, že šéf jako reprezentanta firmy asi raději zvolí na první pohled příjemnou a okouzlující bytost než člověka, který by mohl u obchodních partnerů budit rozpaky.

Vedle podobných průzkumů se naštěstí do velice příjemného světla dostává Internet jako tolerantní a demokratické médium, které umožňuje, aby byl jedinec posuzován především na základě toho, co na na něm dělá, a ne podle toho, jak vypadá.

Kromě serverů, jež jsou na hodnocení vzhledu založené, totiž Internet generuje kontakty postavené na vztahu v první chvíli rovnocenných jedinců, kteří nejsou předem nijak diskvalifikováni. Až vývoj další komunikace může vychýlit rovnováhu vztahu určitým směrem, ale to už na základě schopností – komunikovat, argumentovat, vyjednávat, odvést kvalitní práci, dodržet slovo…

Internet sice bývá obviňován z degradace vztahů, pomíjivosti, povrchnosti, ztráty vazeb, vytváření umělých identit a z toho, že vytváří alternativní, umělý svět vůči realitě. Na druhou stranu, jeho schopnost odstraňovat bariéry různého druhu je stále ještě nedoceněná, a to zvláště ve srovnání s jinými formami mezilidské komunikace. Lidé v osobním kontaktu nějakým způsobem zranitelní (pro svou fyzickou podobu, vadu řeči, tělesný handicap, ostýchavost) v něm totiž mohou najít jedinečný nástroj pro překonání svých indispozic a znovunalezení sebedůvěry a sebevědomí. Dostávají tak šanci ukázat své skutečné přednosti a tak získat zasloužený obdiv a uznání. A nakonec můžou všechny průzkumy postavit na hlavu.

(psáno pro Lupa.cz)

Add comment 20. 04. 2005, 01:09

Televizní bankovnictví – budoucnost vašich účtů

Dnes přinesly servery vydavatelství Internet Info, konkrétně Měšec.cz, Lupa.cz a Root.cz, podrobnosti o nové službě, kterou se v blízké době chystají spustit tuzemské banky.

Tak ať nejste pozadu!

Add comment 1. 04. 2005, 01:15

Porno a kontextová reklama

Zpravodajství a porno patří k sobě stále více. Celostátní deníky a jejich internetové verze na svých titulních stránkách přinášejí doslova jedno odhalení za druhým. Novému trendu by se měli začít přizpůsobovat i zadavatelé reklamy. A zdá se, že se jim to (aspoň na Internetu) celkem daří.

Na počátku poslední lechtivé aféry českých médií byl článek na titulní straně deníku Večerník Praha. Přesněji řečeno velká fotografie, na které si křehká dívenka nadzvedává tričko, aby odhalila své poprsí. Titulek „To je teda Pupendo“ narážel na to, že se jedná o protagonistku jedné z vedlejších rolí známého českého filmu.

V rámci možností ještě relativně nevinnou fotku přebral Blesk a použil také celkem neškodné akty. V přetahování zpravodajských webů tradičně zvítězil iDnes (ano, opravdu je to pravidlo), který nasadil nejtvrdší fotografie, u nichž jen alibisticky rozostřil nejkritičtější místa, a na méně zřetelných fotografiích neudělal ani to.

Pro inzerenty je vedle takového obsahu stále těžší zvolit nejlepší strategii oslovování uživatelů – je lepší se proti němu ostře vymezit, nebo dělat, jako že neexistuje? Jsou to složitá dilemata, ale jak se zdá, dokáže je ideálně vyřešit kontextová reklama (o jejím rostoucím významu tu v pátek psal už Eduard Hlava).

Podívejme se, jak geniálně jednoduchým, a přitom maximálně efektivním způsobem fungují kontextové odkazy právě pod článkem o odhalené Nikole Peškové na iDnes. Zdá se, že totiž nejlepší recept na lechtivý obsah je jeho maximální využití – a kontextová reklama umožňuje vybranou skupinu uživatelů oslovit s dokonale přizpůsobeným cílením.

Ukázka kontextové reklamy pod zmíněným článkem na iDNES.cz

Uživateli je totiž jako první nabídnut odkaz na obchod s fotografickou technikou, kde si může nakoupit příslušné vybavení, aby nebyl jen pasivním konzumentem erotického obsahu, ale mohl se stát také jeho tvůrcem a k něčemu podobnému přemluvit i svou přítelkyni/man­želku. Internet je médium interaktivní a zdá se, že dnes se svleče už každý.

Poselství druhého odkazu je hned vícenásobné. Předně ponouká k tomu, aby příslušné podnikání v oboru bylo zaštítěno založením oficiální společnosti (přičemž Nikol, s.r.o. zní jistě atraktivněji než Nikola, a.s.). Ale především v odkazu najdete sadu technik, které mohou být s trochou fantazie jistě pikantním ozvláštněním celé umělecké činnosti a konkurenční výhodou nafoceného materiálu.

O tom, že třetí odkaz je také na svém místě, není třeba vůbec diskutovat – nafocené atraktivní fotografie je třeba nějak zveřejnit a zpřístupnit co nejširšímu spektru uživatelů, link na profesionální hosting a registraci příslušné domény je proto nezbytným pomocníkem pro zajištění těchto služeb.

Kontextová reklama se tedy v tomto případě ukázala být dokonalým pomocníkem uživatele – nabídla mu komplexní spektrum služeb, na jednom místě a dosažitelné na pouhá tři kliknutí. Může někdo chtít víc? Snad, jen aby to i v jiném kontextu fungovalo stejně dobře…

P.S: Všem, kteří by nás snad chtěli obviňovat z toho, že z této kauzy chceme i my vytěžit maximum, dáváme za pravdu, a děkujeme jim, že nás v tomto úsilí podpořili přečtením tohoto článku. 

(psáno pro Lupa.cz)

Add comment 11. 01. 2005, 01:30

Šavle v Poštovní spořitelně

Vyhledávače dokážou být zrádné. Na jedné straně vám mohou pomoci zvýšit návštěvnost, na druhé straně se přes ně uživatelé dostanou i na stránky, na které by se dostat vlastně neměli. Poněkud tragikomický kousek se tak povedl Poštovní spořitelně.

Do redakce našeho partnerského finančního serveru Měšec.cz nám napsal čtenář Jiří Hruban z Náměště nad Oslavou a poslal nám link na jednu stránku Poštovní spořitelny. Prý je to smutné a zábavné zároveň.

Po kliknutí to vypadalo na první pohled „normálně“ – prostě stránka s názvem „Postkonto – běžný účet pro podnikání“. Ale pak to začalo být trochu divné – linky byly nazvané docela hloupě – „Prvni odkaz“, „Druhy nejaky jiny odkaz“, „Dalsi nejaky treba odkaz“…

I následný popis zmíněného produktu byl poněkud fádní – když už jsem asi podesáté četl, že „Je určen fyzickým osobám podnikajícím a právnickým osobám. Postkonto Vám poskytne komplexní služby s vedením a správou Vašich finančních prostředků.“, říkal jsem si, že tu asi někdo něco nevychytal.

Nejnápadnější a nejpozoruhodnější však byla tabulka – ten, kdo ji připravil, do ní zanesl, jak se proměňuje jeho fyzický stav v závislosti na značce a množství vypitého piva, a dlužno říci, že popis to byl velice názorný. Což o to, výrazy jako „nic, trochu zvanim, melu blbiny, savle, druha savle, treti savle“ jsou zřejmě přesným otiskem vlastních zážitků zmíněného jedince a pro jednoho mohou být vcelku užitečným vodítkem, na oficiálních stránkách bankovní instituce však přinejmenším překvapí.

Po kliknutí se zobrazí celá stránka. Začalo mě to zajímat a dal jsem se do zkoumání struktury všech stránek Poštovní spořitelny – chtěl jsem vědět, jakým způsobem se na tuto zpackanou stránku může klient dostat. Zjistil jsem, ze kritické URL se objevuje v hlavním rozbalovacím navigačním menu: vedou na ni všechny odkazy, které se objeví v první úrovni pod hlavičkou „Produkty“. Jenže po kliknutí na zmíněné odkazy se uživatel na toto URL nedostane, protože tím kliknutím jen rozbalí další úroveň navigačního menu. Tak je ošetřeno, že je ze samotných stránek banky dané URL nedostupné.

Jenže rozšafný programátor pozapomněl na vyhledávače – a ty na podobné technické kličky neberou ohledy. I když stránka není aktivním odkazem přístupná, zaindexují ji a při zadání vhodného spojení vás na ni odkáží. V tomhle případě stačí v Googlu zadat „běžný účet postkonto“ a jste tam, ani nevíte jak. A Poštovní spořitelna má z ostudy kabát.

Snad každý, kdo někdy připravoval webové stránky, asi použil stejný postup při vyplňování prázného místa – odstavec nadepsal „Tady bude odstavec, když se mi ho podaří vymyslet“, místo názorů doplnil hlášku: „Koho to baví, ať sem něco napíše.“ a tak podobně. Jako pracovní postup je to v pořádku. Ale jen do doby, než se stránky objeví na ostrém webu. U nějakého minibloggu se to snadno promine, ale na stránkách velké instituce je to problém.

Tentokrát je to spíš zábavné, a ačkoliv to Poštovní spořitelně na pověsti nepřidá, příliš ji to nepoškodí. Ale jindy to tak bezbolestné následky mít nemusí – stačí na webu zapomenout důležitá data a neuvědomit si, že je může někdo objevit, i když stránka není odkazovaná.

(psáno pro Lupa.cz)

Add comment 4. 11. 2004, 19:16

Na co rozum ani megabit nestačí

Tuhle jsem si po ránu jako obvykle chtěl přečíst poslední poštu. Ale má megabitová linka začala mít podivné potíže. Po nějakém tom čekání jsem zjistil viníka – řeklo by se spam. Ale jaký! Lepší příklad dokonalého internetového marketingu aby člověk pohledal. Nebo se vám nějaký podaří najít?

Nějaké paní asi moc záleželo na tom, aby redakce našeho partnerského serveru Stavocentrum.cz, jehož obecnou emailovou schránku dostávám v kopii, měla kompletní přehled o nabídce jejích tepelných čerpadel. Nic proti tomu, aby novináři byli informováni. Jenže k takovému účelu jsou určeny tiskové zprávy a tohle tisková zpráva nebyla. Posuďte sami:

Předmět: „nabídka tepelných čerpadel – výhodná,kvalit­ní,nízké ceny“

Tělo zprávy: „V příloze Vám posílám nabídku tepelných čerpadel, která  jsou cenově velni výhodná  a jejich cenová zvýhodněnost není v žádném případě na úkor kvality těchto čerpadel. Jejich prezentaci najdete na www.nukleon.cz. Základní informace posílám v příloze ,ov­šem  v případě refernce a ost.dotazú se prosím obraťte na D.Brandlová tel.č.603526574 5­68442039 e-mail: d.brandlova@qu­ick.cz“

Dávám, jak jsem dostal. Rozkošné překlepy, včetně vícenásobných mezer, nejsou mým dílem, oslovení chybělo, grafická úprava jakbysmet, důvod poslání zmíněné zprávy taktéž a navíc celý text vyznívá spíše jako nabídka ke koupi než jako informační materiál pro redakční potřeby. A kontakt na freemail důvěryhodnosti nepřidá. Takže rozhodně nevyžádaná pošta – pryč s ní!

Nebylo to nic překvapivého – pro redakce je bohužel stále celkem „normální,“ že někdo neumí pracovat s tiskovými materiály. Ale když „nezkušenost“ dosahuje devítimegových rozměrů, přestává všechna legrace a začíná bezohlednost. Žádný, ale opravdu žádný nevyžádaný email, včetně jakýchkoliv tiskových materiálů, by neměl přesáhnout limit jednoho megabytu. Tohle pravidlo bezostyšně porušují i velké a renomované společnosti, ale nikdy se mi ještě nestalo, aby jeden jediný e-mail tohoto druhu měl 9, slovy devět, MB!

V přílohách totiž bylo neuvěřitelných deset dokumentů s příhodnými názvy:

HPBV81_062001.doc HPBV28_062001.doc HPBV34_062001.doc HPBV40_062001.doc HPBV48_062001.doc HPBV61_062001.doc HPBV72_062001.doc HPBV22_062001.doc Velká.st.org.Bran­dlová.doc HPBV34_062001.doc

Vyznáte se v tom? Já ne. A určitě máte sto chutí si tyhle jistě důležité a závažné dokumenty důkladně prostudovat, že? Odesílatel by měl aspoň vědět, že lepší žádný marketing než špatný marketing.

Ale pointa teprve přijde. Tenhle povedený způsob komunikace mě zaujal natolik, že jsem se odvážil kliknout na odkaz uvedený v těle zprávy. A zkuste si to sami, snad to bude stále fungovat. Po kliknutí na www.nukleon.cz se dostanete na stránku s nápisem: „PREZENTACE WWW.NUKLEON.CZ JE VE VÝSTAVBĚ.“

Po tomhle už jsem se neubránil hlasitému smíchu a rozhodl jsem se touhle glosou poslat všechna tepelná čerpadla do pekel.

(psáno pro Lupa.cz)

Add comment 23. 09. 2004, 19:19