Sekce: 'Odkazy'
Málokdy mě rozhlasová reklama upoutá, abych se šel podívat na web. Ale
zmínka o panaromatických pohledech ze sta pražských věží uvedená
moderátorem mě zaujala natolik, že jsem URL v hlavě udržel během celé
jízdy autem a doma ji zadal do prohlížeče.
Magistrát v poslední době nemá zrovna nejlepší PR. Chobotnice,
divadla, pražský okruh… nějak se to hromadí. Ale teď se jim tam kupodivu
povedlo něco hodně příjemného – resp. dodavatelské firmě Panoramas.
Sto neuvěřitelných rozhledů ze sta pozorovacích bodů po celé Praze.
Výjimečná technologie s možností panaromatické fotografie, která se
neomezuje jen na jeden horizontální pozorovací pás, ale dokáže obkroužit
prakticky celý pozorovací úhel kolem dokola, nahoru i dolů. Vskutku
pozoruhodná sbírka netradičních pohledů, ke kterým se jen tak nedostanete,
mimořádně atraktivní průvodce městem a skvělý způsob, jak oživit
místopisné povídání doslova o pohled z nadhledu v okruhu širších
souvislostí. Zkuste si to sami na stovezata.praha.eu.
Připomínku lze snad vznést jedinou, maličkou – že stanoviště, ze
kterých byly fotky nasnímány, dost často nejsou z nejvyšších bodů
uvedených staveb, takže výhled není vždy stoprocentní – ale
předpokládám, že roli hrála nějaká lokální omezení a technické
možnosti. Ale to už je s ohledem na celkové provedení skutečně jen
hnidopišství.
Související:
Zlatá knihovna je
bezva
Kozí
příběh – středověká Praha v pohádkovém 3D
Čerstvě
rozkvetlá botanická v Praze
6. 07. 2008, 00:14
Někdo v Youtube vidí skladiště multimediálního
všehomíra, někdo zabíječ času, plný balastu, ve kterém i to
nejzajímavější zanikne, jiný zase výtah ke slávě. To poslední se
určitě pár lidem podařilo využít. Tady máte tři tipy.
Paul Potts se sice nestal slavným díky Youtube, ale díky
britské televizní soutěži talentů, nicméně za hranice ostrovů se jeho
fenomenální hlas dostal až díky uploadnutým videím, ty
už viděly milióny lidí.
Naopak Terra Naomi (slovenský
funweb) zabodovala naplno právě prostřednictvím online videa. Jedna
docela sympatická píseň
s chytlavou melodickou linkou oběhla svět a není divu, že Naomi teď
už regulérně nahrává.
Youtube jako výtah ke slávě v doslovném provedení.
Co je ale pozoruhodné, a je to možné jenom díky množství uživatelů
Youtube, tak jsou tzv. „odpovědi“ na vydané video, které pod něj může
přidat kdokoliv. Nabalování odpovědí u Naomi funguje výborně, většinou
má podobu přezpívané varianty zmíněné písně. Teď už jich tu můžete
najít přes
150. Ovšem nejvíc se mi líbí odpovědi jako doplňující doprovod –
tady je to například kytara a druhý hlas.
Půvabný příklad komunikace na dálku, doslova sdílení, v tomto případě
stejných emocí.
A tohle je tak neuveřitelně originální, že se to s Paulem Pottsem
zdatně pere o co největší počet zhlédnutí. Sestava čtyřky OK Go na běhacích
strojích je prostě nezapomenutelná.
A ještě jednu cennou vlastnost Youtube poskytuje – archív
exkluzivních věciček, které byste bez něj jen těžko hledali. Miloši
Čermákovi se nedávno podařilo vytáhnout kombinaci Bono Vox/Bruce Springsteen a
jejich verzi Stand By Me. Žjova. Ti dva se přes internet sice prosazovat
nemusí, ale podívat se na ně po těch letech je pořád velkej nářez
i v tomhle nekvalitním černobílém záznamu.
A tečka nakonec, ping-pong od profíků.
Jojo, už jsem to dlouho nehrál, asi budu muset potrénovat.
27. 11. 2007, 23:41
Člověk se probírá starými fotkami a mísí se
v něm všemožné pocity. Je to takový zvláštní, neurčitý pocit, který
jako by bylo lepší nepojmenovávat, nedefinovat, aby se nenarušila
jeho síla.
Je to pocit někde poblíž smutku, tam asi nejblíž, marnosti
nad plynutím a stavem světa, melancholie, bezmoci z věcí, které jsou
přízemní, zlé, a přesto nás přemáhají ve své nezničitelnosti a
neovladatelnosti. Přemýšlím, jestli by pomohlo, kdybychom tyhle fotky
každé ráno po probuzení promítali těm, kteří jsou zodpovědní za stav
světa. A přemýšlím, nakolik je my sami dokážeme ještě brát skutečně
vážně, s plnou silou jejich výpovědi. Jestli jsme si z nich sami pro sebe
už neudělali neosobní ikony působivé minulosti, která se nás už ale
přes hradbu oné ikoničnosti nemůže dotknout.
Vyzkoušejte
to ostatně sami na sobě.
7. 09. 2007, 00:01
Náhodou jsem narazil na tenhle
zajímavý rozhovor – Jiří Koliš je fotograf, jehož jméno jsem nikdy
dřív neslyšel. Ale jak možná po přečtení toho dlouhého textu sami
poznáte, je vždycky podnětné si přečíst úvahy někoho, kdo dokáže
přesáhnout úzké meze svého oboru a přenést důvěrnou znalost své
specializace do širších souvislostí. Nejde o to, nakolik takový člověk
má či nemá pravdu, ale setkání s nemainstreamovými hodnotami a úhlem
pohledu je vždycky cenný.
2. 02. 2007, 00:17
Když se můžete být svědky přetahování mezi
skutečnými mistry, tak je to vždycky velký zážitek. Naštěstí Internet
dovede zprostředkovat i události, ke kterým byste se dostávali jen těžko.
Například tenhle souboj žonglérů na dálku.
Nejdříve se podívejte na tuhle míčkovou
variaci na beatlesovské téma. Tři míčky a elegantní sestava na čtyři
minuty. Perfektní soulad pohybu s hudbou. Až si začnete myslet, že je to
úžasné, jedinečné, nepřekonatelné a bůhví co ještě, tak si
promítněte tuhle pětimíčkovou
variaci na třímíčkovou variaci. Tipnu si vás na němý úžas, možná
sem tam nějaký ten nevěřící výkřik.
S pěti míčky to sice možná není tak úhledně elegantní jako se
třemi, ale neuvěřitelné je to určitě. Když někdo umí, tak prostě umí.
Klobouk dolů.
4. 04. 2006, 00:46
Premiéra prvního samostatného singlu Kataríny Koščovej nazvaného jednoduše Katka ze slovenského rádia je ke stažení na
webu (mp3, 3,4 MB).
Možná trochu jednorozměrná, ale celkem příjemná píseň, otextovaná
Richardem Mullerem. Ale pozor, snadno se vryje a nejde z hlavy :) Uvidíme,
jaké bude celé cédéčko, vyjít má v půli července.
16. 06. 2005, 01:45
Zdá se, že v New Yorku mají všichni všechno větší…
(Pravda.sk)
14. 06. 2005, 01:46