Šprochy

Píšou to na Blesku, tak to musí být pravda. Ale… přece jenom… nepřijde vám to nějak málo?!

V televizi nedávno běžel záznam koncertu z Mnichova, ve kterém Ennio Morricone dirigoval sám své slavné filmové melodie. Kromě toho, že to bylo úžasné, byly jednotlivé skladby doplňovány sestřihem skladatelových promluv. Jednu z nich jsem zvolil jako titulek tohoto textu, protože je docela inspirativní pro obecnější zamyšlení nad dnešní ne-schopností rozhodovat se v životě vůbec.

Česká pojišťovna teď novinářům rozeslala výběr těch největších kuriozit, které se letos objevily v hlášeních pojistných událostí jejích klientů. Nutno přiznat, že je to nápaditý způsob PR práce, který se určitě bude snadno šířit. Sice nerad „skáču na lep“ marketingovým praktikám, ale tady si říkám, že by to byla škoda neposlat dál.

Jméno Damien Rice jsem slyšel poprvé asi před rokem. Někdo ze známých zpěváků ho uváděl mezi svými oblíbenými. Ovšem jeho hudbu jsem pro sebe skutečně objevil až teď. Možná byste to mohli zkusit taky.

Jaroslav Hutka opět rozvířil kauzu Nohavica a StB. Ze všeho nejvíc v tom cítím jakousi pachuť, a to na všech stranách. Nic moc, tyhle rozmazané pohledy do minulosti…

Dnes jsme byli vůbec poprvé na Vítkově (docela ostuda na Pražáky). Při té příležitosti jsme si dohledali informace o památníku, který se teď rekonstruuje, a o soše Jana Žižky. I my jsme znali mýtus o tom, že je to největší jezdecká socha na světě, vedle nás to na místě říkali i jiní vycházkáři. Jenže navzdory zakořeněnosti v našich myslích se zdá,…

Nedávno jsem byl u jakéhosi vyprávění vtipů a na docela dlouhou dobu se zůstalo u Chucka Norrise. Přiznám se, že jsem netušil, jak moc variací na tohle téma existuje, dokud jsem nezabrousil po internetu. Předpokládám, že Chuckovi neporuším autorská práva, když jich sem pár zkopíruju. Chuck Norris totiž nemá autorská práva, právo je Chuck Norris.

Jilm na svém blogu rozvinul úvahu ohledně kontroverzního výroku jednoho vědce o tom, že různé rasy mají různě vysoké IQ. Můžeme se odvážit tvrzení o rozdílech mezi rasami, nebo nás musí svazovat politická korektnost?

Právě se mění čas, zrovna teď ubíhá ze druhé na třetí, aby se pak vrátil a absolvoval to všechno znovu. Když je člověk vzhůru, tak si může fantazírovat jako v nějaké science fiction.

Onehdá jsem se někde zdrženlivě zmiňoval o české kreativitě na internetu. Inu, výjimky se najdou. Samozřejmě, smát se Paroubkovi není nic těžkého, je to zřejmě náš nejlepší komik od hvězdných dob Kaisera a Lábuse, kteří byli nejlepší vždy ve chvílích, kdy parodovali sami sebe. Ale navázat na Paroubkovu nenapodobitelnou originalitu stejně originálně, to už chce nějakého…

Dneska mi rozbili okýnko u auta na straně spolujezdce. Kromě našeho auta si takhle vyhráli se šesti dalšími (alespoň podle informací od policie), sebrali to na jednom parkovišti jedno po druhém, systém jsem v tom moc neviděl, protože některá auta nechali na pokoji, lepší, horší, nové, staré, nic nenasvědčovalo nějaké metodě.

Co v jednom jazyce zní normálně, v jazyce druhém může ve stejném znění vyvolávat úsměv. Na oficiálních oznámeních o to více. Tady je jeden dokument ze slovinského penzionu, kde asi s hosty nemají zrovna ty nejlepší zkušenosti.

Obchodu IKEA jsem nějak nikdy nepřišel na chuť. Ty věci mi tam přijdou sice na první pohled efektní, nápadité, „vychytané“, ale když se na ně podíváte zblízka, tak zjistíte, že kvalita nestojí za moc, že je to takové ošuntělé, lacině vypadající, že vychytávky jsou sice parádní, ale vlastně je nevyužijete atd. Ovšem když jsem si…

Jak už to tak bývá, při řešení problémů se neřeší podstata věci, ale mluví se o všem jiném, zavádějícím. Podobně u plánované stavby věžáků na pražské Pankráci. A ještě se do toho motá UNESCO.

Když teď v sobotu v Lidovkách vyšel rozhovor Renaty Kalenské s Martinem Bursíkem, poukázal bezděky na několik, lze říci už typických, vlastností českých novinářů. Ti si sice oprávněně stýskají nad stavem české politiky a českých politiků, ovšem oni sami na tom nejsou o moc lépe.

Agenturní zprávy přinesly výsledky průzkumu, který dokazuje, že muži stráví v průměru jeden celý rok svého života čekáním na své partnerky.