Nejspíš velká část z vás ví, že jsem na konci srpna vydal do světa svoji knížku. Tady je pár důvodů, proč jsem to udělal. No jo, reklama je to, co vám budu povídat, tak to nemusíte číst.

Tady na blogu jsem to ještě nepředstavil, takže stručně, o co jde, pokud to někoho minulo na sociálních sítích. Knížka se jmenuje České nesvědomí a obsahuje skoro tři desítky textů o politice, médiích a stínech české duše – proto nesvědomí. Víc si můžete přečíst na webu, který jsem k tomu poskládal a jmenuje se stejně www.ceskenesve­domi.cz. Pravidelný návštěvník tohoto blogu v něm najde známé věci – je to výběr zdejších textů za posledních pět let. Aby však nešlo jen o hromadu již vydaného, všechny texty jsem nově okomentoval a zasadil do kontextu následujícího vývoje. A především, jako hlavní bonus jsem navíc napsal esej s názvem České nesvědomí aneb Průvodce české duše do světa za zrcadlem. Vyprávím v ní příběh o tom, jaká stigmata a traumata na sobě česká povaha nese a jak se s tím vypořádává. A myslím, že by vás mohlo překvapit, jak moc aktuální to je zrovna teď, když se blíží ty zpropadené volby.

 

A teď k důvodům, proč to vlastně celé vzniklo:

  1. Chtěl jsem osvítit českou kotlinu výjimečným pohledem na věc, který ještě nikdy nikoho nenapadl, to je přece jasné. No tak ne, je to provokace, protože Češi o sobě zásadně nepřemýšlejí věcně a kriticky. Buď jsou nemístně a přezíravě namyšlení, nebo zoufale a neproduktivně malověrní. Tak dobře, teď vážně:
  2. Mám rád hotové věci. Ten pocit těsně po tom, kdy skončí úsilí, které k výsledku vedlo, je k nezaplacení. Když člověk odchází v Arše z pódia na konci vyhlášení Křišťálovky, když se objeví první komentář pod textem na blogu, když se v prohlížeči načte nová verze právě spuštěného webu… Blogování tak silný začátek a konec nemá. Tohle je svázané, komplet a drží to.
  3. Ty texty pro mě osobně dávají hezký celek a takhle pohromadě se příjemně uzavírá jedna etapa mého psaní. Na památku na stará kolena dobrý.

4. Je to pokus. Hříčka. Test. Jsem velkým příznivcem placeného digitálního obsahu a tohle mi přišlo jako skvělá příležitost vyzkoušet si to na vlastní kůži. Takže jsem si sám naklikal podobu webu, vytvořil sazbu, obálku, ospamoval kamarády na Facebooku, hraju si s promem tamtéž, už jsem se při tom naučil pár nových věcí a je to skvělá zábava.

5. Výzva pro mě taky byla dát dohromady jeden velký text, který by výběr kratších textů uvozoval. Když jsem se do toho pustil, vůbec jsem nevěděl, kam mě to dovede. Že se to rozroste na 25 normostran, to jsem netušil ani náhodou, a když jsem to dával dohromady po večerech na dovolené, úplně snadno se to zbytku rodiny nevysvětlovalo. Ale jsou to drahoušci a odpustili.

6. A taky to byl test toho, co to udělá. Text na blogu je vnímaný jako krátkodechá záležitost. Na jejich knižní výběr se už hledí přísněji. A to je na tom všem to vůbec nejlepší. Takové ohlasy jsem nečekal ani náhodou. Vrátilo se mi tolik milých reakcí, že to vážně hřeje. Tak vám všem moc děkuju, už teď vím, že to stálo za to.  

Doufám, že vyjde čas a časem napíšu druhý a třetí díl o vzniku té knížky – o tom, jak se taková kniha dá vydat (digitálně a v tištěné verzi) a jak se šíří a prodává. Třeba to pro někoho bude dobrá inspirace.