Fotogalerie

Památník holocaustu a Židovské muzeum

Stavbu Památníku holocaustu nedaleko Braniborské brány, na dohled Reichstagu a Potsdamer platzu, v těsné blízkosti Goebbelsova bunkru a trochu dál od Hitlerova bunkru, provázely velké kontroverze. Tohle rozhlehlé betonové pole prý bude jen neúčelně zabírat spoustu místa a nic z toho. Ale je potřeba ten prostor a jeho strukturu zažít na vlastní kůži, aby člověk záhy pochopil, jak jsou všechny podobné výtky malicherné (především poukaz na zábor prostoru je v Berlíně zcela nepodstatný, protože tam je velké úplně všechno a na nedostatek prostoru si rozhodně nelze stěžovat). Betonové stély s hladkým povrchem mají stejný půdorys, jsou položeny jedním směrem, ale mají různou výšku a leží v různých rovinách, takže z kraje lze celé pole přehlednout, ale čím hlouběji se do něj člověk noří, tím více je ztracený. Bloky dosahují až čtyřmetrové výšky a to, co působilo zpočátku celkem nevinně, se promění v bludiště, které má jakýsi řád, ale přesto působí stísněným a nepříjemným dojmem. Zcizující efekt je dokonalý, ten prostor působí jako pohřebiště, hřbitov, zklidnující, smutné a nešťastné místo, ale reflexivní a zvláštním způsobem obohacující a obdivuhodné. Mimořádný zážitek. V podzemí pak najdete muzeum připomínající celou tragédii holocaustu. V podobném duchu je postaveno i Židovské muzeum, kterému však jako hlavní architektonický prvek vévodí šikmá, nebo nalomená linie. Té budově je vlastní jakési vykolejení, nesymetričnost, nepředvídatelnost, nejistota, takže věrně doprovází výpověď expozice o dějinách židovských obyvatel Německa, respektive Berlína. Zatímco Židovské muzeum je pochopitelně zaměřeno pouze na jednu část obyvatel, u Památníku holocaustu se občas objevuje pocit, že se pořád trochu opomíjí připomínka nežidovských obětí nacistické nenávisti a koncentračních táborů.