Fotogalerie

Socialistiký Berlín

Zajděte si na pražské Jižní Město, vynásobte ho třemi až deseti a dostanete zhruba představu o tom, jako to ve východní části bývalého Východního Berlína vypadá. Dlouhá třída Unter den Linden, která vede historickým středem města je ještě zázrak proti Karl-Marx-Allee, zbudované podle konstruktivistických představ tehdejších plánovačů. Soudruzi jistě byli spokojeni, ale obyčejný člověk aby si vzal raději kolečkové brusle nebo kolo, pokud by se chtěl dostat od někud někam. Všechno je daleko, daleko, do nedohledna, pohled se nemůže na ničem zastavit, jen sleduje rovnou, táhlou linii bez konce, cizí, odlidštěnou, a přece něčím tak důvěrně známou z toho, v čem jsme žili a v čem svým způsobem stále žijeme. Projdete-li však za první hradbu kvádrů lemujících tu rozlehlou třídu, dostanete se do zvláštního chráněného prostoru, kde není příliš slyšet hukot aut, co se řítí po hlavní, je tam hodně stromů a vypadá to docela příjemně, takové uvolněnější sídliště. Pohled na Alexanderplatz je však z Karl-Marx-Allee zcela objektivně odporný, naprosto tupá výstavba bez kousky citu, podivně rozestavěná tak nějak v prostoru. Zachraňuje to televizní věž, která tomu prostoru dává jakousi oporu a kotvu, doplněná bývalým hotelem Forum, který však působí také více než budovatelsky. Teď se na tom náměstí zase staví, má to být nějaké smysluplnější vyplnění prostoru, ale soudě podle představených návrhů se nezdá, že by to byl nějaký výrazný pokrok jiným směrem. Uvidíme. Bourat se bude záhy Palác republiky, úděsná, ale podivuhodná stavba, na které rostou bez příčiny břízky. Místo ní se do roku 2015 bude znovu stavět někdejší obrovský zámek, který byl po bombardování a několika letech pochyb srovnán se zemí, aby udělal prostor dělnickým manifestacím. Vypadá to jako krok zpátky, místo jako vykročení ke světlým zítřkům jako na Potsdamer platz, ale to už musejí Berlíňané vědět sami nejlíp, co je pro ně dobré. Za zmínku také stojí rozlehlý památník padlým sovětským vojákům v Treptower parku. V bitvě o Berlín jich zemřelo zhruba pět tisíc a monumentální památník je vzhledem k berlínským měřítkům opodstatněně rozložený v prostoru a patřičně působivý. Pomínk Marxe a Engelse je skromnější, na druhou stranu takový trochu legrační. Ale dobře se od něj kouká na televizní věž.