Jedna z oficiálních Osobností českého internetu mi stále tvrdí, že jsme jediná firma, která jí platí faktury vždy včas. Dnes jsem objevil další. Ta na to však jde od lesa. Děti učte se, ve stáří jako když najdete. 

Dotyčný člověk navštívil jednu konferenci, kterou jsme nedávno organizačně zajišťovali. Registroval se na poslední chvíli, takže nestihl provést platbu před akcí. Standardně si vezmeme na místě potvrzení o účasti a standardně člověk fakturu zaplatí většinou obratem.

Ne tak tento. Nejdřív byla špatně adresa (původně zadal jinou). Pak jsme mu to měli poslat v papírové podobě. Pak se měla změnit měna. Pak žádal o úpravu splatnosti. K čemuž pochopitelně nebyl důvod, protože splatnost je obvyklá před akcí, akce byla dávno pryč a on ji navštívil.

Celá věc se táhla, až se dnes dostala až ke mně, takže jsem pánovi znovu poslal fakturu e-mailem s jasnou žádostí o zaplacení, protože si může být jist, že faktura je správně, včetně splatnosti, která mezi tím už uběhla, což ovšem není důvod pro její nezaplacení, že. Do několika hodin telefonát.

„Já si zakládám na tom, že neplatím faktury po splatnosti,“ říká hlas a já si nejsem jist, jestli to znamená, že platí faktury včas, nebo že ty, které včas nezaplatí, už nezaplatí po splatnosti vůbec.

„Asi vám nerozumím,“ odpovídám.

„Potřeboval bych tu splatnost posunout, abych tu fakturu mohl zaplatit.“

„Ale v tom vám nic nebrání. Prostě ji zaplaťte a budeme mít oba vyřešeno.“

„Já ale neplatím faktury po splatnosti. Takže vás žádám, abyste mi poslali fakturu znovu se splatností, která teprve bude.“

Ušetřím vás detailů, rozhovor v podobném duchu pokračoval ještě nějakou chvíli, než se na druhé straně zjevilo pochopení, že tudy cesta nevede.

Jestli to stále nechápete, pak to vysvětlím. Princip spočívá v neustálém umělém vyrábění důvodů pro nezaplacení – stačí vymýšlet umělé procesní chyby, přenášet odpovědnost za prodlení na věřitelskou stranu, prodlužovat splatnost faktur, zatěžovat administrativu svou i protistrany, a tím se vyhnete označení za dlužníka nebo neplatiče, který nedokáže dostát svým závazkům, ačkoliv byste je měli už dávno uhradit. V korporacích na to dokáží mít vybudovaný dokonale propracovaný systém. Věřitel v dobré víře vychází vstříc, než mu dojde trpělivost, čas, energie či nervy.

Je to další přírůstek do sbírky kuriozit – od „sekretářky na dovolené“ (vykašlali jsme se na vaši fakturu a na někoho to svést musíme), přes pověstné (asi chybějící) „kolečko v účtárně“ (účetní si tím podložila kafe a ještě ho nedopila), po „příkaz už jsme dávno odeslali, dívali jste se pořádně, že ty peníze nemáte?“ (já tam slyším takové to „Nasrat!“). V tomto případě je však pozoruhodná kombinace totálně nekorektního způsobu s podivnou snahou vypadat odpovědně a čestně (jen nevím před kým vlastně). Takže až na něco podobného narazíte, radím hned od začátku předběžnou opatrnost, krátké vodítko, jen úzký manévrovací prostor, hluchotu k důvodům a výmluvám a důkladné archivování komunikace pro případnou možnost tvrdšího vymáhání. A připravenost jméno dotyčného zveřejnit. Nám platba ještě nepřišla, tak to mám stále v záloze 🙂 To aby všichni věděli, kdo faktury po splatnosti neplatí.

5 komentářů

  • Uff, tak to máme stejné :( Podnikám od roku 2007 a skutečně je velmi výjimečné, že by odběratel dobrovolně zaplatil do data splatnosti (bez nutnosti upomínání).
    Vlastně se každý měsíc opakuje upomínací rituál, přičemž výmluvy dlužníků jsou obdivuhodné:

    1. Žádnou fakturu jsme nedostali.
    2. Fakturu jsme dostali, ale musíte nám poslat ještě originální fakturu.
    3. Omlouvám se, ale jsem na dovolené.
    4. Omlouvám se, jsem na dovolené, a nemám přístup k internetu.
    5. Objednávku jsem si rozmyslel a odstupuji od smlouvy. [služba už byla čerpána]
    6. Platbu jsem určitě posílal, podejte si reklamaci u své banky.
    7. Teď nemohu zaplatit, nemám peníze.
    8. Mám teď hodně práce, jsem tak vytížen, že vůbec nemám čas zapnout počítač.
    9. Vůbec nevím o co jde, můžete mi připomenout, o jakou objednávku se mělo jednat?
    10. …nejhorší jsou dlužníci, kteří na upomínky nereagují, mlčí. To pak nevíte, jestli je přejela tramvaj, nebo hajzlíci čekají, že mně upomínání po určité době přestane bavit a oni nebudou muset zaplatit.

    Kapitola sama o sobě jsou soudní žaloby o zaplacení a posléze exekuční řízení: 3–5 let žádná doba! Od roku 2007, co podnikám, se mi nepodařilo vymoci ještě ani jednu pohledávku – a to už mám několik pravomocných rozsudků a běží dvě exekuce – dlužníci se ale kamsi vypařili a ani exekutor je nemůže dohnat :-(

  • Hezké příklady, a bohužel naprosto běžné. Ono je dobré mít nějakou pojistku, třeba už jenom poškozená pověst dlužníka dokáže hrát roli. A nebo vědomí, že na malém trhu (jako je třeba ten náš), hrají dobrá pověst a nepoškozené vztahy klíčovou roli.

  • Podobné problémy jsem míval také. Potom jsem změnil obor podnikání a je po problémech.

    Teď si jen tak někdo nedovolí nezaplatit. :-)