Jak se v Česku hledá pravda

Vydařený film o hilsneriádě Zločin v Polné, který právě vznikl v produkci České televize, dokonale ukazuje, že mechanismy manipulace, předsudků a ochoty hledat pravdu se za sto let příliš nezměnily. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.

Zločin v Polné mají na svědomí zkušení autoři – scénárista Václav Šašek a režisér Viktor Polesný. Podařilo se jim působivě přiblížit vyhrocenou atmosféru protižidovské hysterie, která po vraždě Anežky Hrůzové vyústila v odsouzení nevinného.

Film je nesmírně cenný především tím, že krok za krokem ukazuje, jak se různé motivace dokážou spojit ve strašidelné znásilnění spravedlnosti. Když se dají dohromady pri­mitivní neracionální předsudky a odsudky ze strany vesničanů s neprofesionálním jednáním policie, strach z neúspěchu při pátrání a lenost ověřovat základní logiku skutků s cynickým kalkulem zneužívajícím davové vášně ke sbírání laciných politických nebo čtenářských bodů, stane se pravdou to, co chce většina, bez ohledu na důkazy či racionalitu.

Film také výtečně ukazuje postavení elit v českém národě. Masaryk volající po racionálním a vědeckém přístupu a zpochybňující motiv rituální vraždy byl i na akademické půdě davy studentů vysmíván, urážen a napadán. Není třeba pochybovat, že při nezměněných společenských po­měrech by se jistě největší osobností českého národa stát nemohl, protože až příliš stál proti většinovému mínění. Jen výjimečné okolnosti rozvráceného světa při zakládání Československa dokázaly jeho vnímání v očích veřejnosti zvrátit a z jeho dříve odmítaných postojů kolem Rukopisů a Hilsneriády naopak vytvořit důkazy jeho mimořádné morální a hodnotové integrity.

Pikantní také je, že i zástupce žalující strany, antisemita Karel Baxa, se stal po vzniku republiky pražským primátorem – film ho ukazuje jako cynického rétora schopného bezostyšně zneužívat davové psychózy a předsudků a nekompromisně těžit z pomatené přízně davů vlastní popularitu.

Snímek Zločin v Polné se na obrazovkách objevil ve zjitřené době, která vykazuje s atmosférou na konci 19. století pozoruhodonu podobnost. Jen místo židů prznících české panny kvůli krvavým rituálům tu máme „davy mladých zdravých nadržených mužů s iPhony připravené znásilňovat naše ženy“. A stejně jako tehdy i dnes padá racionální přístup za oběť vyhrocených emocí a stejně jako tehdy i dnes neváhá řada politiků i médií těžit z nenávisti a ještě ji rozdmýchávat (a ani tenkrát jsme v tom v Evropě nebyli sami, viz Dreyfusova aféra). Jen toho Masaryka nikde nevidět.

 

 

Kniha České nesvědomí

Souhrnné vydání textů z tohoto blogu si můžete pořídit v e-knize České nesvědomí.

Simindr Written by:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *