<!–texy–>Keff:

Ad racionalita – dokud si neujasníš, jaký máš přesný cíl, nemůžeš "racionálně" měřit "dobro". Nechápu, jak mi chceš porovnat, jestli a jak moc je "lepší" dát korunu na psí útulek, africkou školu, český domov důchodců. Svět není hra, kde bys mohl optimalizovat "strategii" a spočítat si, jak se nejrychleji dostaneš k vítězství a získáš maximální skóre.

Ta volba, kterou jsi nás srovnal, je mimo. Samozřejmě bych vybral tu nadaci, kde věřím, že mé peníze dobře užije. Proto pokud se rozhodnu poslat peníze na Haiti, budu chvíli přemýšlet, prostřednictvím koho. Ale říkat mi, že jsem radši měl zaplatit výcvik slepeckých psů v Česku, nebo si adoptovat studenta v Indii je absurdní.

A abych tě parafrázoval: "proto mi připadá kritika jedné formy altruismu mimo, dokud existuje spousta lidí, která nepomáhá nijak a nikomu".

<!–texy–>[9] To je moc dobrý argument – ano, mám jen svou zkušenost s tím, jak nakládají lidé s penězi, které nejsou jejich, a následný závěr, že čím méně rukami peníze projdou, tím víc jich zbyde. Proto mi připadá pomoc druhému konci světa plýtváním, dokud jsme nevyřešili všechny problémy co jsou na dosah ruky.

Nevím jak je to v tomto konkrétním případě, jen se snažím zachovat co nejefektivněji na základě své zkušenosti, a to, doufám, dělá každý. Pokud je tvá životní zkušenost natolik jiná, než ta má, abychom se takto rozcházeli v závěrech, pak ti gratuluji.

<!–texy–>Keffe, problém je, že nikdy nemáš dost informací, abys tu svoji racionalitu mohl použít na sto procent. O Haiti máš jen zprostředkované informace, stejně jako o tom, jak s penězi nakládají jednotlivé organizace. To je ten problém. Dělat chytrýho bych uměl taky, ohánět se argumenty, jak "vím", že tamhle a tohle, ale stálo by to na vodě. A u tebe to na té vodě stojí taky, jen si to málo připouštíš, protože věříš, že tě zachrání tvoje racionalita Tak naivní prostě nejsem.

<!–texy–>[7] Tak to asi nemá cenu diskutovat, já věřím, že racionalita je lepší než emoce, ty věříš v opak. Ty dej své peníze tomu, kdo ti ukáže fotku roztomilejšího černouška, já je dám tam, kde jsem si jistý, že jsou třeba. Například s nimi zaplatím někomu kdo se snaží vzít zodpovědnost za svůj život do svých rukou, než abych je posílal přes celou planetu někomu kdo řve na ulici ať mu ostatní pomůžou – protože chci žít ve světě kde se odměňuje za přínos, ne za existenci nebo nějaký pofiderní nárok pojmenovaný jako právo.

<!–texy–>[6] S takovými úvahami o užitku nakonec člověk akorát nepřispívá na nic, aby náhodou nevybral tu druhou, třetí, padesátou "nejužitečnější" možnost. Nakonec si prostě člověk musí vybrat, jestli pošle vodu na Haiti, postaví útulek pro psy, opraví kapličku, nebo zaplatí pastelky školákům v Etiopii. A musí si zvážit sám, co z toho mu svět nejvíce zkrásní. Srovnávání a hodnocení smyslu různých cest má prostor jedině když se nejdřív shodnu, že máme společný cíl. Definovat si společný cíl u charity přitom moc nejde, protože to je většinou celé o emocích.

Zaplatil jsem minulý víkend 8 liber za Avatara. Za to bych mohl zaplatit možná i nějaké očkování v Africe. Ale já šel radši do kina, protože mě emocionálně osud toho Afričana nedojímá dostatečně. Tenhle týden bych už přemýšlel, jestli to radši neposlat na Haiti, protože ten příběh mě zasáhl a je mi Haiťanů líto. Nemyslím si, že tady je na místě měřit dobro a spekulovat, jestli něco není užitečnějšího. To si musí každý provést sám. Že to přitom bude nejspíše emotivní rozhodnutí není nic špatného, bez emocí by altruismus neexistoval vůbec.

<!–texy–>[5] Já se pasuju jen do role toho, kdo bude rozhodovat o tom, kdo se za *mé* peníze bude zachraňovat. Říká se tomu nedotknutelnost soukromého vlastnictví, a je to základem veškerých rozumných právních systémů. Zbytku příspěvku nerozumím – přijde mi že nereaguješ na mě.

A Martin Malý tě jen zkoušel nakopnout k tomu, že každou korunu můžeš utratit jen jednou, a třeba může nadělat víc užitku někde blíž než na Haiti.

<!–texy–>[4] Já říkám, není nesmysl pomáhat Haiti, i když si teď nemůžeme být jisti, jestli je tam pomoc na sto procent účinná. Tak co to předhazování, jestli bych já měl právo na to, aby mě někdo zachránil, až s tímhle přístupem budu umírat hlady? Za prvé, ten závěr je úplně mimo, protože kauzalita veškerá žádná, za druhé, zase další, který se pasuje do role toho, kdo chce posuzovat, kdo má právo být zachráněn a kdy. Fuj.

<!–texy–>[3]: Jediná výhoda člověka oproti zvířatům je umění předávat si zkušenosti – aneb sdělování názorů. Chceš-li se učit jen a pouze vlastními chybami, jako zvířata, klidně to dělej, ale nediv se že to půjde pomalu, a lidé kolem to nebudou chápat. Právo na to zcela jistě máš, právo na to, aby tě někdo zachránil, když s tímhle přístupem budeš umírat hlady, to už ale zcela jistě ne.

<!–texy–>Martine, je úplně tvoje věc, jestli někomu něco dáš, komu a nebo vůbec ne. Nikomu do toho nic není. Ale fakt se mi nelíbí, jak vnucuješ ostatním, že ty máš jasno. Dělej si co chceš, ale nesuď, jestli ostatní dělají dobře, když se k něčemu rozhodnou. To je taky jejich věc. A ať se rozhodnou jakkoliv, nejsou pro to ani horší, ani lepší než kdokoliv jiný. Howgh.

<!–texy–>MM: K tomu proč je zrovna Haiti tak prachbídné: http://www.marginalrevolution.com/marginalrevolution/2010/01/why-is-haiti-so-poor.html