Zajímavý postřeh dnes naťuknul Erik Best ve svém Final word (odkaz vede na PDF dokument) pod názvem Savov jde Bakalovi po krku. Na poli především tištěného a především ekonomicky laděného zpravodajství se schyluje k velkému souboji, který může přinést dost zásadní proměnu trhu.
Economia byla po většinu porevoluční doby absolutním a nezpochybnitelným lídrem na trhu tištěných odborných titulů. Kombinace Hospodářských novin a Ekonomu znamenala jasné ovládnutí klíčových cílových skupin, šlo o statusová i vlivová média, kterým dokázalo konkurovat snad jen Euro v hodně specifické osamělé pozici. K tomu přidejte pokrytí značně úzkoprofilových oborů z oblasti managementu, obchodu či marketingu nebo financí, navíc příjmy z Obchodního věstníku a máte stabilní respektovaný mediahouse.
Ve vrcholných dobách Economie ani nižší čtenost Hospodářských novin nevadila proti mainstreamové Mladé frontě DNES, problematickou minulostí zatíženému Právu či nejasně profilovaným Lidovým novinám. Naopak si držely punc exkluzivity, výjimečnosti a bonity svých čtenářů.
Současná pozice Economie je mnohem méně jistá. Lze za tím vidět několik faktorů. Při prvním poklesu čtenosti došlo k pokusu Hospodářky posunout víc směrem k Mladé frontě DNES a místo obhájení jasné vyprofilovanosti a náročnosti obsahu se noviny otevřely širšímu publiku. To však změnu nevyslyšelo a došlo k tomu, k čemu asi dojít muselo. Pozice MF DNES ohrožena nebyla (ta se posunula ve stejném směru k pozici Blesku) a Hospodářky ztratily dosavadní kredit a přesvědčivost a náklad dál klesl a setrvale klesá. Dokonce se letos dostal pod náklad Lidových novin, o nichž se dlouhodobě mluvilo jako o nejžhavějším kandidátovi na zavření z celého deníkového trhu.
Ekonomické týdeníky obecně prošly obrovskou krizí – z titulů tažených porevolučním nadšením čerstvých podnikatelů i „podnikatelů“ se pod tlakem vývoje inzerce a mediálního trhu stala stále více lifestylová věc, která však ztratila čitelnou pozici na trhu a obsahovou hodnotu. Profit, Euro, Ekonom – dříve skutečně silné značky, které bylo nutné číst a kupovat (lépe předplácet), se staly stále méně důležitým doplňkem, nikoliv klíčovým zdrojem informací. Odliv čtenářů způsobený přirozeným ochladnutím honby za jakoukoliv ekonomickou informací, nástup ekonomických online serverů, nejasná strategie a vyprofilovanost způsobená nejistotou vývoje trhu, personální změny, vznik nových médií často založených členy původních redakčních týmů (Tomáš Skřivánek a E15, István Lékó a Česká pozice, Petr Šimůnek a Forbes), obecný pokles tiskového trhu, to všechno přispívá k postupnému oslabování, ne-li marginalizaci bývalých oborových špiček.
Economia také zcela podcenila nová média. Vezmeme-li si srovnání s MAFRou, která online vzala od začátku mimořádně vážně, Economii se absolutně nepodařilo zachytit klíčový okamžik a cenný zpravodajský obsah nabídnout efektivně čtenářům i na webu, vybudovat si tam komunitu a pravidelného čtenáře (který jak známo, obzvláště v Čechách, je mimořádně konzervativní a přeučit ho z jedné značky na druhou trvá nesmírně dlouho a stojí to nesmírné úsilí a prostředky). Až v poslední době Economia dokáže alespoň částečně využívat online jako distribuční kanál svého obsahu (především přes profilové stránky svých komentátorů v rámci HN Dialog), ale ta ztráta proti MAFŘE je obrovská a jen stěží zacelitelná.
Paradoxně nejlépe, co do čtenosti, si vede Respekt, a to jak v tištěném, tak online a mobilním světě. A paradoxně mu někteří lidé z Economie pro to nemohou přijít na jméno, místo aby podobný koncept začaly přejímat i ostatní tituly a postavily na této jasně vyprofilované, srozumitelné, dlouhodobě držené a chytře prezentované strategii podobný model značky, obsahu i distribuce. Podle slov insiderů se však Economia potýká se značnou konzervativností, nedůvěrou vůči novinkám, a pak je logické, že posun kolosu k lepším zítřkům naráží na ledovce už v přístavu. Je otázka, jestli by Hospodářky a spol. nebyly v ještě mnohem složitější situaci, nebýt investic ze strany Zdeňka Bakaly, pro něhož na prvním místě jistě nemusí být ziskovost mediálního domu.
Nedosti na tom, slabosti bývalého lídra využívá konkurence a z původně velice nenápadného postavení nastupuje do stále odvážnějších tahů Mladá fronta. Na čele s kontroverzním podnikatelem, který o sobě dlouho nechtěl dávat vědět, po malých kouscích a s menšími možnostmi než má současný vlastník Economie, buduje pozice a v poslední době naznačuje, že si možná troufne na velká sousta. Mladé frontě se před pár lety podařila akvizice Computer Pressu, díky níž se posunula mezi větší střední hráče českého internetu. Odřezáním nerentabilního provozu a neúspěšných titulů, jasnějším vyprofilováním klíčových cílových skupin čtenářů, na které se hodlá soustředit, vybudováním E15, přikoupením Eura (dva nesmiřitelní rivalové pod jednou střechou jsou vždycky jiskřivý faktor) a Profitu opanovává prostor na trhu ekonomických médií, jakkoliv oslabený výše zmíněnými faktory, a postupně zužuje manévrovací možnosti právě Economii. Do kapřího rybníku přiskočila nadržená štika.
A tak se Economia nemusí vypořádávat jen sama se sebou, ale i s novým tlakem. Přidejte k tomu Forbes, ze kterého se rychle stává podobně statusové čtivo, jako byly dříve právě Hospodářky nebo Euro, a je zaděláno na prekérní situaci, v níž si trh bude chtít jistě brzy udělat jasno. Jak ale naznačuje v závěru svého postřehu Erik Best, právě tohle může být konečně impuls, jak vydavatelství zdravě nakopnout správným směrem (a jak Erik dodává, vytěží z toho maximum čtenáři). Známé pravidlo o žábě, která se v pomalu zahřívající vodě uvaří a z vařící vody vyskočí, může začít platit i tady. Ovšem za předpokladu, že Zdeněk Bakala skutečně, jak de facto doporučuje Erik Best, zmobilizuje síly.
Vyhlásit novou strategii, v níž se naberou ti nejlepší lidé na trhu a vybudují se v online prostředí silná média s jasně vyprofilovanými obsahovými i obchodními modely nemusí být při dostatku prostředků ani v krizí zmítaném mediálním trhu nemožné (byť jak ukazuje Česká pozice, ani při kvalitním obsahu to není jednoduché, a naopak jak ukazuje Forbes, ani online není nezbytnou podmínkou). Stále přibývá, jakkoliv možná pomalu a nejistě, těch, kteří se spálili (tím, co je ve skutečnosti povrchní, banální, levné nebo i jednorázově, ale nikoliv dlouhodobě úspěšné) a kteří po zkušenostech raději dávají přednost pečlivě budovaným vztahům, garanci kvality a důvěryhodnosti značek. V zájmu českého mediálního trhu je, aby se o takovou strategii pořád někdo pokoušel a zvedal trhem hozené rukavice. Proto můžeme oběma pánům držet palce, ať se do sebe pořádně zakousnou. Bude to možná zajímavější a pro české nejen mediální prostředí důležitější než třeba olympiáda.