Hokejová radost jako veřejná služba

Když po odhalení ňadra Janet Jackson američtí cenzoři nakázali vysílat přímé přenosy s několikasekun­dovým zpožděním, aby bylo možné včas zasáhnout proti podobným „obscénnostem“, ťukal jsem si na hlavu. Po včerejším záznamu ze šatny „zlatých hochů“ lituji, že něco podobného nezafungovalo u nás.

Jsou nahoře taky revizoři?

Že mívají obavy z revizora studenti, to bývá celkem normální. Ale když sjíždíte eskalátory na Staroměstké a proti vám se z právě dorazivšího metra žene jakýsi manažer v obleku, hrne si to dychtivě k vám, což už samo o sobě je trochu netradiční, a pak se z jeho úst vyvalí nervózní věta: „Tady nahoře jsou taky revizoři?“, zaskočí vás to.

Redaktoři Lidových novin nechodili do školy

Číst o takové události, jako je připomínka šedesátiletého výročí osvobození koncentračního tábora, vyvolává řadu rozporuplných pocitů. Jednak úlevu, že je ta hnusná doba daleko za námi, jednak obavy, zda se lidem skutečně podaří zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo. Bohužel, při čtení včerejšího článku Lidových novin všechno přebil pocit, že tu někdo neví, o čem píše.

Hřbitovní marketing

Pohřební služby nemohou využívat tradiční formy reklamy a jsou omezeny prakticky jen na reklamní prostor, který jim poskytuje jejich „oblast podnikání“. Jakou může mít takový hřbitovní marketing podobu, vidíte na fotce. Jan Neruda by se se svým kvítím asi pořádně divil. (Fotka je z příbramského urnového háje, což je dosti zvláštní prostor – romanticky zasněžené náhrobky, z nichž…