Říkám to už dlouho. Vůbec nechápu, proč je potřeba penzijní reforma. A čím dál víc si myslím, že by ani žádná být neměla.

Vladimír Špidla je možná mimozemšťan, ale podle mě přišel s jedním zásadním postřehem. Říká, že „v průběžném systému se nic ukrást nemůže, protože tam ty peníze nejsou.“ Zkusme z toho pro tuto úvahu vyjít.

Průběžný systém

Jak funguje důchodový systém. Máte na jedné straně aktivní pracující, kterým nějak seberete peníze, a na straně druhé důchodce, kterým ty peníze zase dáte. Ve velké míře je jedno, jak ty peníze vyberete, jestli tomu říkáte sociální pojištění, daň z příjmu nebo ty peníze přesunete z DPH. Pokud stát nejede striktně oddělené účelové financování, což de facto nejede, pak je to úplně jedno.

Lidem můžete vzít jen to, co udrží společnost v přijatelné normě, a zároveň aby to pokrylo všechny potřebné náklady – korupci, byrokracii a sociální smír – tj. aby ti nejchudší nevycházeli do ulic a nekazili obchody bohatým.

Teď to fuguje tak, že aktivní pracující vydělávají na důchodce (kteří zase vydělávali na svoje důchodce). Generace současná vydělá to, na co společnost má, generaci minulé. Peníze, které se lidem seberou, se „nemůžou ztratit“, protože se nikde nehromadí. Dá se tomu říkat i mezigenerační solidarita, ale to není teď v módě. Do téhle solidarity negativně zasahuje víc faktorů – aktivních pracujících ubývá, důchodců přibývá a ještě se navíc, parchanti, dožívají delšího věku.

Navrhovaný systém individuálních účtů

Zázračnost navrhované reformy je v posunu směrem k tomu, že generace současná si začne spořit sama na sebe. Takže teď každý dostane důchod, který si zaslouží svým příjmem z aktivních let. Hosana! Pokud přemýšlíte, rázem se zeptáte, a kdo tedy bude vydělávat na současné důchodce? A kdo na ty, kteří nebudou mít tolik času, aby si na důchod naspořili dostatek, protože už nejsou sami nejmladší? A pokud stále přemýšlíte, ano, dojdete k závěru, že to pořád bude ta samá skupina současných aktivních pracujících. Protože jinde ty peníze nejsou. Proto se zvedne DPH a brzy jistě také další daně. Někdo ten pokrok financovat musí a odnese to naše generace. Vyděláme na starší generaci, která si na sebe nevydělá, a vyděláme i na sebe, protože na nás už taky nikdo vydělávat nebude.

Problém je v tom, že se dramaticky zvedá riziko zneužití naspořených peněz, riziko devalvace jejich hodnoty, riziko jejich neúspěšného investování ve špatně vybraném fondu. Aktivní pracující, který by si v poválečném Československu začal individuálně spořit na důchod, by po několika měnových reformách dnes nejspíš přespával v Sherwoodu před Hlavním nádražím. Může vděčit průběžnému systému, že má z čeho platit svůj nájem a nákup v Lidlu. Ekonomové dnes říkají, že jsme jediná země ve střední Evropě, která ještě nic neudělala se svým důchodovým systémem. Je šokující, že po maďarském zestátnění, polském skorozestátnění prostřednictvím dlouhodobé státní půjčky z penzijních účtů a po slovenské destabilizaci systému to říkají jako kritiku a nikoliv s úlevou.

Tlak na údajnou reformu přichází pouze z privátní sféry

Jediný, komu prospěje reforma při zapojení soukromých fondů, jsou soukromé fondy. Řekněte mi jediný argument, proč by soukromé fondy jako celek měly přinést systému víc peněz? Nemůžou všechny fondy jen vydělávat, část jich jistě prodělá. A to nám stojí za to riziko, že někteří ve svých investicích neuspějí? Fakt byste nechali na individuálním úsudku průměrné populace, aby si zodpovědně vybrala ten nejlepší fond? Na každém zvlášť? Vy sami to dokážete? Já ani náhodou.

To fakt nestačila jedna kupónová privatizace, z níž někdo měl desetinásobek, někdo desetinásobek miliard, ale někdo také prodělal všechno, co do systému dal, tenkrát naštěstí jen kupónovou knížku? Ale když půjde o důchody a lidi špatně investují? Kdo se postará o to, aby na ulici nežebrali o polívku? No, asi by se na ně museli složit všichni ostatní – a jsme zpátky u průběžného systému.

Opravdu není zbytečné pořád zdůrazňovat, že nutnost reformy hlásají pouze tzv. bankovní experti a z nich složené komise. Jak můžu věřit ďáblu, když mi říká, že bez jeho ohně v ráji nebude teplo? V tomhle případě ďábel jen dělá svou práci, problém je, že žádné božstvo, které by nám otevřelo oči, tu ve stejně soustředěném tlaku nevystupuje. A když, pak ne expertně, ale emotivně nebo nepřesvědčivě. Vladimír Špidla asi není ten správný rétor, který by cokoliv dokázal v podobném souboji uhájit.

Mýtus o vejcích ve více ošatkách

Pochopitelně namítnete, že situace není tak absolutní, jak by se z popisu zdálo. Ano, výše jsem popisoval primárně dva principy v jejich čistém stavu. Věhlasná reforma má v sobě zakódováno rozkládání rizika – takže se hovoří o více pilířích systému. Výsledkem je pak mix – průběžný systém doplněný o různé typy individuálního spoření – ať už ve státním systému, nebo v komerční sféře. Ano, ďábel umí hledat na všem to dobré.

Samozřejmě, že by neprošlo, aby penzijní fondy urvaly úplně všechno, takže si vezmou aspoň to, co teď jde a zamaskují to rozkládáním rizika. V té souvislosti se objevuje jeden půvabný argumentík, který má snížit práh citlivosti vůči soukromé sféře: vždyť i stát může zbankrotovat. A říká se to silněji a častěji než o soukromých fondech. No jo, jenže když zkrachuje stát, chci vidět ty blahem vrnící spořivé důchodce, kteří si s nadhledem půjdou pro důchody do svých penzijních fondů, které v tu chvíli nebudou mít nové příjmy z aktivních pracujících, kterým zkrachoval stát. Svět je klamán, aniž by chtěl.

Ale ta svoboda volby! Odvážnější mohou investovat agresivněji, mohou přece víc vydělat. Jasně, můžou i prodělat, ale proč to zdůrazňovat. A je jasné, že být agresivní investor u takové věci jako důchod za riziko stojí. Tedy vaše riziko stojí za to penzijním fondům.

Jenže když se podíváte na ten bullshit o ošatkách, dojdete k jedné věci – ony nejsou vůbec stejné. Penzijní fondy nechtějí a nikdy nebudou nést zodpovědnost za případný krach systému. Pořád ji ponese stát, byť by část osob ve volbě investiční strategie neuspěla. A stát bude ten, který se o ně dál bude muset postarat a od něhož to všichni budou očekávat. Přece to nebudou dělat penzijní fondy, měli jste líp investovat. Od čeho je zbytek průběžného systému, sakra. Tak zvyšte DPH, pokud v rozpočtu nejsou peníze, a kecy o ošatkách si nechte pro děti!

České řešení

Naštěstí jsme v Čechách. A tak i navrhované řešení bude polovičaté a celé té legraci se bude dát vyhnout. A můžete si penězi naložit podle svého uvážení lépe a radostněji – bez nezměnitelného závazku do konce života při základní rozpočtové kázni můžete naspořit klidně stejně a přitom s časově pružnějšími produkty či investicemi.

Nicméně část lidí do soukromého penzijního spoření půjde. Předpokládám, že ta méně vzdělaná část nebude mít problém nechat se cestou do práce v metru přesvědčit agilní blondýnou, že to s nimi finanční instituce myslí dobře. A navíc stát přece chce, abyste byli zajištěni na důchod, tak není nad čím váhat. Děkujeme za důvěru, tady je číslo účtu, hezký den a pozdravujte v práci! A my ostatní se pak musíme za ně i za nás modlit, aby se s těmi jejich úsporami během následujících čtyřiceti let nic nestalo. Nebojte, uteče to jako voda a mnozí z nás tu už dávno nebudou. Část lidí naopak investovat nebude vůbec do ničeho, na konci života zjistí, že stát jim dá málo a oni si nepřivydělali a budou chtít po státu další peníze. Prašť jako uhoď, průběžný systém se znovu přihlásí o slovo.

Důkaz místo slibů o tom, jak upřímně to politici ve službách penzijních fondů s námi všemi myslí, poskytuje jeden detail navrhované reformy – když zemřete, vaše úspory se nestanou předmětem dědictví. Ale přejdou komerčnímu subjektu. Mlask.

Tak jak jinak?

Tuhle otázku nelze nečekat. Podle mě, přiznávám, že bez expertních výpočtů, stačí pro udržitelnost financování důchodů pracovat s několika parametry. Posouvat věk odchodu do důchodu tak, aby důchodců bylo méně a aby v důchodu strávili méně let, resp. tolik jako dříve. Zvyšovat příspěvky do důchodového systému, pokud se mění demografická situace (například změnou výše důchodového pojištění). A pak je tu ještě jedna zásadní věc – místo důchodů, které se v současné době odvíjejí od výše předchozího příjmu, vyplácet jednotný příspěvek v důchodu, něco jako životní důchodcovské minimum zaručující důstojný život ve stáří. Pokud by chtěl člověk něco navíc, ať si spoří dle svého uvážení, což se ostatně stejně už děje. Populární není ani jedno, ale to jsou naprosto logické a jednoduše administrovatelné kroky, aniž by bylo potřeba měnit základní přerozdělování systému.

Tím, že by se změnila optika toho, co takový důchod znamená, že to není spravedlivé vrácení toho, co si člověk naspořil, ale že je to nezbytná částka, kterou společnost zaručuje všem svým členům, protože jinak by se o ně stejně musela postarat, logicky by to vedlo k silnější osobní motivaci zabezpečit se na stará kolena a přilepšit si nad úroveň nejnutnějšího. Jak bych to udělal, by už ovšem byla moje starost. Důchodcovské minimum by muselo být tak vysoké, aby nemohla nastat situace, že by jeho příjemce mohl žádat po státu dodatečnou kompenzaci toho, že se sám o sebe nepostaral. Současná úroveň důchodů, které bývá vytýkáno přílišné rovnostářství, se tomuto modelu dost podobá. Až na to, že rovný důchod by byl cíl, nikoliv negativum. A Ústavní soud by se tím nemusel zabývat.

Komerční penzijní fondy by byly na úrovni všech ostatních investičních příležitostí a buď by investory přesvědčily o své užitečnosti, nebo by se za nimi zavřela voda.

Nastíněnou cestu nepovažuju za reformu, ale za úpravu parametrů. Reforma se tomu říká proto, aby to znělo vznešeně, osudově a aby to obhájilo zapojení komerční sféry, která je prezentována jako spasení. Jenže zatímco bůh neexistuje, tak ďábel zcela jistě 🙂

P.S. Případné řeči o levičáctví si nechte pro sebe. To, že odmítám státem posvěcené vydělávání soukromého sektoru, není levičáctví. Právě naopak.

18 komentářů

  • Dovolím si pár komentářů:

    • není vůbec jisté, že bude možné posunovat věkovou hranici tak, aby lidé trávili v důchodu stále stejnou dobu. Zvyšování průměrného věku dožití totiž vůbec nemusí znamenat, že se stejně tak posune i věková hranice, kdy bude průměrný člověk ještě schopen vykonávat svou práci. Považuji to spíš za nepravděpodobné.
    • vidím velký rozdíl mezi současnými v ČR působícími penzijními fondy, které jsou většinou pobočkami velkých finančních institucí z civilizovanějšího světa, než byl divoký kapitalismus z éry Viktora Koženého a spol. neříkám, že jsou ideální a že jim všem věřím, ale rozhodně je to jiná liga.
    • líbí se mi, že je to dobrovolné, osobně ještě nevím, jestli do toho půjdu, bude záležet na konkrétních parametrech, rozhodně neplánuji se na důchod spoléhat ani jen na stát, ani jen na stát a tento částečný opt-out, ale může se stát, že se mi tohle bude k rozložení rizika v mé situaci hodit lépe, než jen průběžný systém.
    • co se týče toho, že by v případě předčasné smrti naspořené prostředky připadly dané finanční instituci – to není principiálně špatně, to je normální princip pojištění – při odchodu do důchodu člověku spočtou, kolik má na účtu, v tabulce najdou předpokládaný věk, kterého se dožije, a podělí tato dvě čísla (velmi zjednodušeně řečeno, ten výpočet je složitější, protože počítá s úroky atd.). Z toho mu vypočtou měsíční rentu a když zemře dřív, než to vypadalo z tabulek, tak na něm vydělali. Když později, tak na něm zase prodělají… Když má člověk havarijní pojistku na auto a po dobu její platnosti nenabourá, také nejspíš nepůjde křičet do pojišťovny, že ho okradli, protože mu nic nevyplatili… Ano, mohla by tam být větší možnost volby co se týče typů renty, ale tenhle konkrétní je jeden z možných a legitimních.
  • Díky za věcný komentář!

    1. Jasně, ale ještě pořád zrovna u nás je dost prostor, srovnejte s Německem, kde je tuším 67 let. Nejde ve všech profesích, ale jistě tu prostor je.
    2. Ze srovnání s Koženým vyjde dobře téměř každý. Ale v tom to není. Řecko krachuje, ale kdo mu půjčil? Velké evropské finanční instituce. Německé a francouské banky mimo jiné. Tady bych si fakt nedělal iluze.
    3. To vám neberu. Ale máte jiné možnosti. Jednak současné penzijní fondy, kde jsou mírnější podmínky opuštění systému, jednak další investičně spořící nástroje. A pak stavební spoření, ale to je příklad přesně toho, čeho se u penzijní reformy obávám – po deseti patnácti letech změna, která vám převrátí systém naruby. Takže zase nic.
    4. Chápu, ale pojištění je to v současném systému, ten nový je prosazovaný jako systém úspor, které si podle daných pravidel lze vybrat. Bohatě by stačilo, kdyby fondům propadly třeba jen ty peníze, které člověk naspořil před tím, než získal nárok na důchod a zemřel předčasně. Takových nedožitých člověkolet je v součtu více než těch, které budou navíc proti průměru dožití.
  • Je to chytré, je to rozumné… a má to háček. „Posouvat věk odchodu do důchodu tak, aby důchodců bylo méně a aby v důchodu strávili méně let, resp. tolik jako dříve.“ Kdo mě zaměstná, až mi bude pětašedesát? Ostatně už v padesáti to může být problém. Psychicky i fyzicky udržíš tempo s mladšími jen do nějakého věku. Až se zaplní místa všech vrátných, uklízeček, hlídačů, myčů lahví v sámošce… co pak? 65letý učitel, lékař, soudce? Možná. Programátor? Hrůza pomyslet, ale taky na to dojde. Řidič metra? Prosím ne. Novinář, zedník… to nepůjde. Vznikne věkové pásmo vysoké nezaměstnanosti seniorů. Ano, je třeba prodloužit věk odchodu a zároveň zvýšit příspěvky, kromě toho by bylo dobré mít rychleji rostoucí ekonomiku, ale stejně to není řešení na dlouho.

    S hodnocením soukromých penzijních fondů ale naprosto souhlasím. Bál bych se jich i ve slušnější zemi. U nás je navíc pravděpodobné, že je v nich tunel už teď – dřív, než začnou existovat.

  • Petře, ten háček si uvědomuju, jen by to asi bylo na samostatný text. Beru to tak, že to jinde v Evropě, se kterou se asi poměřujeme, taky funguje, takže nějaká inspirace musí existovat. A pak, není to jediný parametr, jenom jeden z parametrů. Pořád tu ještě máš ty větší daně. A to ne proto, že by člověk byl jejich zastáncem, ale pokud se o staré lidi máme postarat, pak to jinak asi nepůjde, ať chceme nebo ne.

    Co jsem v článku nezmínil, to jsou rodinné a podobné vazby, ale to je otázka trochu mimo systém, byť se do něj může promítnout – přímé určení části příjmu na důchod rodičů apod.

  • Mám dojem, že jsem někde v popisu viděl právě to, že pokud člověk zemře před přiznáním renty, budou jím naspořené prostředky předmětem dědictví. Ten průměrný věk dožití v tabulkách by měl být právě takový, aby co na jedné straně propadne, bylo na druhé vyplaceno.

    Současný systém pojištění imho moc není, protože výše platby jaksi neodpovídá (díky extrémně nízké zásluhovosti) „riziku“ tedy předpokládané částce, kterou ČSSZ člověku potom v důchodu vyplatí.

    Co se týče obav z tunelů v soukromých fondech – tady je otázka, jak bude v praxi vypadat ten státní fond investující čistě do státních dluhopisů – to by mohl být v podstatě státní individuální účet.

    Hodně by mě zajímalo, jestli půjde např. nakombinovat dva tři různé fondy a nebo jestli si bude člověk muset vybrat jeden. prostě s konkrétním hodnocením bych počkal, až budou známy jednotlivé nabídky a podmínky.

  • Ať to beru jakkoliv, nevidím důvod pro existenci privátních fondů, než jako dobrovolný doplněk bez jakékoliv podpory státu (i třeba nižším spořením do průběžného systému). Jestli to má být teoreticky vyšší zhodnocení? Ten rozdíl by z pohledu těch let byl tak marginální, že to nemá vůbec smysl řešit. A z něčeho se provoz těch firem zaplatit taky musí, což znamená odčerpání mraky peněz ze systému.

    Podle mě tím, že se zabýváte detaily a chcete s hodnocením čekat na popis nabídek a podmínek, dáváte legimitu té změně, jejíž dopad přitom nelze odhadnout. A až ta změna přijde, tak už bude ukradené, jak si ty jednotlivé nabídky a podmínky každý sám vyhodnotíme a že se nám třeba nebudou líbit.

  • Ještě pár poznámek, nikoli polemiku. Soukromě spořit libovolným způsobem může každý, k tomu není třeba zřizovat žádné nové instituce. Spousta lidí ovšem opravdu nemá kde ušetřit. Jsou bohatí a jsou chudí a chudé pěkné stáří nečeká a nikdo to nezmění, protože i kdyby to někdo nakrásně změnit chtěl, tak není za co – tady jde opravdu o tolik peněz, že je není kde vzít. (Ano, i kdyby se přestalo ve veřejném sektoru krást, pořád to bude málo.) Mezera mezi příjmy a výdaji průběžného systému se u nás zvyšuje rychlostí 40 mld. ročně. (To by nebylo tak moc, ale pořád se to sčítá.) Všude v západní Evropě je stejná situace a řešení nezná nikdo. Honza má pravdu, skončí to garantovaným minimálním důchodem, psími konzervami a zmrznutím v temných bytech, kde nebude na elektřinu a na topení. Praktická rada pro začínající důchodce: jestli (a dokud) to jen trochu jde, stěhujte se z měst na venkov. Zahrádka, mrkev, brambory, slepice. S tím se dá přežít. V rozpadajícím se paneláku v Modřanech to bude mnohem horší.

  • Taky pár věcí, co mě napadlo při čtení:

    • konstantní zvyšování odvodů (tzn. vyšší zdanění práce) vede k zvyšování nezaměstnanosti – vyřešíme si tak dočasně problém důchodů, ale vytvoříme si jiný problém jinde
    • rovný minimální důchod je zajímavá myšlenka (a v konečném důsledku to tak zřejmě jednou skončí), ale o solidaritě tady není možné vůbec mluvit a povede to k tomu, že stále větší část přespěvatelů do průběžného systému se mu budou snažit za každou cenu vyhnout, protože to nebude ekonomicky vůbec dávat smysl i za cenu možných sankcí.
    • komerční penzijní fondy stát podporuje už nyní, a hlavním důvodem je to, aby v nich lidé nechávali peníze dlouhodobě až do penze (jinak podpora padá), protože jinak by se jednalo o finanční instrument jako jakýkoli jiný a nijak by to důchodovou problematiku neřešilo. Většina lidí z podstaty si nedokáže uvědomit to, co bude řešit za desítky let, tak je myslím vhodné, aby se na to stát snažil nějak upozorňovat (zde formou podpory komerčního penzijního spoření daňovými úlevami), protože jinak by za těch x let mohl taky řešit mnohem větší problémy
  • k defaultnimu fondu investujicimu ciste do ceskych statnich dluhopisu:

    tenhle fond byva casto prezentovany jako ta nejbezpecnejsi cesta, jako uklidneni pro ty, kteri neveri ten zkazenym privatnim institucim.

    jen me ale vrta hlavou, kdyz se prubeznej system o cast penez oslabi, pocet pracujicich se tak jako tak zmensi, tak to na ten stat bude docela napor po financni strance, jestli je teda sazka na ceskej dluhopis ta nejbezpecnejsi, jak se o ni mluvi?

    dalsi nejasnost mam v tom, za co presne tim zvysenim dph platime? z toho se budou platit ty duchody, ktery diky vyvedeni do soukr. fondu vypadnou z prubeznyho systemu a budou tam teda chybet?
    jak

  • Víš co, tady máš jednoduchý problém voličů, kteří prostě nerozumí důchodovému systému vůbec, 3 milióny voličů jsou důchodci a 6 miliónů platících, nicméně – a to je u toho zarážející, všichni si myslí, že ty peníze se jen tak vytisknou.

    Přechod k soukromým důchodům je podle mě taková zapeklitá otázka. Tak si to představ, 20% půjde do soukromých fondů, ok – ale to zase budou chybět státu na výplatu aktuálních důchodů!

  • Michale, to jsou samozřejmě logické věci a nabízejí se do diskuse téměř samy.

    1. Všechno jsou to spojité nádoby, cena práce, daně, důchody. Bez těchto vazeb nelze o úpravách systému uvažovat. Pro úvahu nutnosti reformy to však myslím není zas tak důležité.
    2. Jak posuzujete solidárnost? Třeba příspěvek v nezaměstnanosti je solidární? Já myslím, že ano. A minimální důchod vnímám podobně. Prostě ti, co mají, se skládají na potřebné. To je pro mě solidarita. Že se tomu někdo bude chtít vyhnout – jasně, ale to platí vždy a všude. Je to jen otázka míry, společenského étosu a taky efektivní kontroly a represe.
    3. Tohle vnímám jako nejzásadnější bod – jak motivovat lidi, aby vytvářeli úspory, nejlépe dlouhodobé. Zkusilo se to se stavebním spořením, víme, co se s ním teď děje. Penzijní fondy taky čeká transformace. Takže problém je, že žádný systém nevydrží bez otřesů.

    A stát nemusí lidi motivovat, aby spořili, může je donutit, aby platili daně :) Pokud by se podařilo eliminovat daňové úniky, zrušit miliony výjimek, možná by nebylo ani potřeba, aby byly vyšší daně a vybralo by se stejně. Tady je potřeba napřít úsilí, ale nikdo z politiků to neudělá, protože mu systém vyhovuje.

    Ať tak či onak, opět tu nevidím jediný argument, proč bychom se měli vydat do rukou komerčních fondů.

  • Vůbec tu nezazněly důvody, proč průběžný systém skomírá. Protože nejsou lidi! Především nejsou děti!

    Motivujte vzdělané rodiny s dětmi, motivujte kvalitní přistěhovalectví. A můžeme si průběžný systém uživat do nekonečna.

    Co motivuje porodnost teď? Směšný šušeň jako porodné? Mrzký odpočet na dítě? Jedno dítě prý stojí na nákladech 2 000 000, ale státu údajně přinese za život 20 000 000 na daních. Takže rodina s dětmi zaplatí 2 000 000 za každé dítě, které si bezdětný člověk může ušetřit na důchod. Zároveň státu přinese nového poplatníka. A co za to dostane? Nic! Rodina s třemi dětmi (reprodukční minimum) život na hranici bídy.

  • Zaujala mě jedna věc, totiž: „na konci života zjistí, že stát jim dá málo a oni si nepřivydělali a budou chtít po státu další peníze. Prašť jako uhoď, průběžný systém se znovu přihlásí o slovo.“ Proč by se měl stát starat, když se nepostarali sami? Ideu státu jako zaopatřovacího ústavu nesdílím, to víš, ale zrovna zde je na místě oprášit několik staletí fungující systém: „Jsi starý? Neuživíš se? Děti tě budou živit!“ Fungovalo to odnepaměti, máš nějaký důvod, proč by to dnes fungovat nemělo? Resp. – objevili snad příznivci průběžného systému, této gigantické pyramidové hry, někde za Kopidlnem důl na pětikoruny, který tuhle taškařici pokryje?

  • Martine (Malý), proč by se měl stát starat, když se nepostarali sami? To je jednoduché. Ty lidi tu budou. A co s nimi? Necháš je fakt chcípat na ulici? Když to řeknu cynicky, do určitého počtu to dělat můžeš, než to začne přerůstat „udržitelná chcípací měřítko“ ohrožující zbytek společnosti a její fungování.

    A děti – jasně, to je cesta, ale taky neplatí absolutně.

  • @misantrop prubeznej system je ale stabilnejsi verze systemu potomku.

    v tomhle smyslu je jakykoliv kapitalovy sporeni pyramidovou hrou. pokud je inflace, tak ty nasporeni penize nemuzou lezet, pokud nelezi, tak musi existovat novy produktivni lidi – stejne jako pro prubezej system.

    rozdil je v tom, ze prubeznej system tu produktivni generaci skasne az po vydelku na dani, tudiz je bezrizikovej.

    predstava, ze nase fondy investuji venku a cizi populace nam bude platit nase duchody by se mi libila, ale kdyz otevru noviny, tak marne hledam ten stabilni region s vysokou natalitou, na kterej mam vsadit

    vre to vsude, musime si ty nase budouci pracanty zpodit a vychovat sami, me to neprijde jako spatna zprava.

  • Dobrý den,

    tři poznámky ke článku:

    • v článku je nepřesnost o neděditelnosti penzijního spoření potomky nebo příbuznými, do dědického řízení vstupují 2% z oněch pěti procent druhého pilíře, pokud je dědic nezletilý vyplácí se formou sirotčího důchodu. Ano, 3% ztrácíte, ale to by se stalo tak jako tak v prvém pilíři.
    • nápad se stejným důchodem, který by zabezpečil všechny základní potřeby ve stáří je pěkný, bohužel abstrahování od toho, že někdo do systému přispívá desítky tisíc a někdo jednotky tisíc vede k tomu, že je nespravedlivé, aby člověk, který odvádí více dostával stejně jako ten co odvádí méně. Moc to nemotivuje, asi to není ani moc spravedlivé. Odvádět více a dostat stejně jako každý jiný. Průměrný věk se zvyšuje a látat díry donekonečna z jiných daní a příjmů státu není příliš rozumné.
    • co se týká rizikovosti investování v rámci penzijních fondů. Může se jevit jako rizikové jedná-li se peníze na důchod. Bohužel v prvém pilíři nikdo z nás nemůže přesně rozklíčovat jak byly prostředky investovány, s jakým výnosem nebo ztrátou. Nedej bože, aby řeči o zhoršujícím se demografickém vývoji a růstu počtu důchodců byly jen zástupnými problémy za chyby v investování státu. Baže stát nebývá tím nejlepším hospodářem – nutno dodat.