Z českých diskusí na netu se zdá, že se o víkendu na Slovensku stala katastrofa. Jenže pozorovat výsledek slovenských voleb ze zahraniční perspektivy sice umožňuje dobrý odstup, ale přináší to příliš zjednodušené dojmy. Obzvlášť v Čechách. 

Levici se mezi intelektuální a podnikatelskou elitou v prostoru bývalého Československa ráda nasazuje psí hlava. Ne že by to nebylo oprávněné – vždyť dojem ze jmen jako Gross, Grebeníček, Filip, Mečiar, Paroubek, Fico těžko hodnotit jako pozitivní (Špidlu a Zemana vynechávám záměrně, jejich obrázek je mnohem komplexnější). Na druhou stranu, když se jako stejní tupci nebo parchanti chová pravice, přejde se to s mnohem lehčím srdcem. Těžko říct, proč tomu tak je, mnohem přesvědčivěji už se ale dá prohlásit, že pravice na obou stranách Moravy tohoto faktu ráda zneužívá.

Většinou jí to vychází, často se jí podaří nějakým zázrakem dostat se k moci – byť za cenu morálních či ideových kompromisů nebo podrazů. Určitě na to spoléhala i slovenská pravice po volbách 2010. De facto na zapřenou se ujala kormidla a navzdory svým skandálům se poslepovala jen díky koaliční nepoužitelnosti a problematičnosti Fica a díky „neposkvrněné“ tváři premiérky Radičové. A jak říká známý slovenský karikaturista Shooty (viz nesmírně zajímavý rozhovor), pravice totálně prohospodařila šanci, kterou bez zásluh získala, a úplně poslední naděje voličů. A tak přišel velký zlom.

Sám jsem před slovenskými volbami přemýšlel, jaký výsledek si vůbec přát. Po sérii afér odhalující pozadí politiky a byznysu de facto nebylo koho volit. Ale když se tak dívám na výsledky, říkám si, že to možná nakonec nedopadlo tak špatně. A vlastně se divím tomu, proč tolik lidí Slovensko lituje a oplakává. Je možné, že se pletu, a rád se za čtyři roky vrátím zpátky ke svým současným pocitům a srovnám je s těmi z roku 2016, ale pořád mi nevychází nutnost brát to tragicky:

Nadpoloviční většina sama o sobě není nic děsivého, jen na ni nejsme zvyklí. Docela by mě zajímalo, kolik z těch, kterým vadí obvyklé jednohlasé většiny vládních koalic, mají zároveň obavy z většiny jednoznačné. Obávám se, že konzistentnost postoje voličů v tomto případě nemusí být příliš pevná.

Že Fico vyhrál přesvědčivě, znamená, že jeho pozice budí respekt i u těch, kteří ho nevolili. Nezpochybňuje se tak jeho legitimita kvůli pár hlasům nebo kvůli tomu, že by byl nucen jít do holportu s problematickými stranami jako dříve se Slotou a Mečiarem. Rozhodnutí slovenských voličů je v tomto ohledu odvážné, ale vlastně pozoruhodně racionální. Prostě se rozhodli zkusit něco nového a uvidí se. I to je hodné respektu (já bych se do toho osobně asi nepustil).

Fico nemůže uhnout od absolutní odpovědnosti. Uhrát dobrý výsledek v dalších volbách, když se mezitím nemůžete na nikoho a na nic vymluvit, na to nestačí být jen chytrý pragmatický populista. To chce už i nějaký hmatatelný výsledek a jen přiměřené množství kravin. Čtyři roky jsou z tohoto pohledu dlouhá doba. Pravděpodobné přitom je, že Fico právě dosáhl na absolutní vrchol, ze kterého nemůže výš, jenom dolů. Jestli to bude 20 nebo 30 procent, to je celkem jedno, ale už bude jen oslabovat (Mečiar by mohl vyprávět).

Fico naštěstí nemá ústavní většinu. Nemá tak absolutní moc (přestože odpovědnost ano) jako Orbán v Maďarsku. Spojit se s ním v prohlasování negativních ústavních změn nejspíš nebude chtít žádná další strana, protože by jí to odepsalo do budoucna. To ho také bude brzdit od totálních excesů maďarského střihu.

I kdyby čtyři roky Fico vládnul, tak ze střednědobého pohledu to nemusí být taková tragédie. Na Slovensku od osamostatnění kradli a podváděli všichni, takže kdyby v tom pokračoval, země to ustojí. To nejhorší je za námi a zpátky se to myslím nevrátí. Navíc Fico je dnes mnohem víc integrován do evropských mechanismů, jako země eurozóny má také víc svázané ruce a ve svém pragmatismu do otevřeného střetu s Evropou jako třeba Orbán určitě nepůjde. Ví, že by se mu to nevyplatilo. A už prokázal, že rétorika a skutky jsou v jeho případě dvě různé věci, naštěstí skutky nenásledují rétoriku. Navíc přebírá moc v mimořádně těžké době, na rozdíl od konjunktury, kterou zdědil po Dzurindově vládě. A že zvedne daně bohatým vrstvám nebo bankám? Současná česká vláda zvedá daně ve velkém a nema problema. Kdyby podobné kroky dělala ČSSD, byl by neskonale větší řev, Fico čelí podobně posunutému mediálnímu obrazu (čím ho nijak nehájím).

Samozřejmě, nedělám si iluze, takto silná pozice ke zneužití přímo svádí. Stačí si představit ve stejné síle ODS, TOP09 nebo ČSSD a člověku se točí hlava z toho, jaké hrůzy by nás čekaly. Na druhou stranu, čtyři roky z tohoto pohledu naopak většinou nejsou zas tak dlouhá doba, aby následky nešly dát relativně rychle do pořádku (opět viz Mečiarova éra přebitá Dzurindovou).

Extrémisti všeho druhu jsou v tahu. To je něco, co z Čech, kde podíl komunistů dlouhodobě blokuje dostatečnou sílu vládních koalic, můžeme závidět. Národní karta na Slovensku už nehraje prioritní roli. V tom je zásadní rozdíl proti Maďarsku, kde je národní vymezování integrální součástí politické diskuse.

Zparchantělé strany minulého období (SDKU nebo SaS) sotva prošly do parlamentu – trest je adekvátní, a přitom ještě mají poslední šanci. To je docela fér. Zkuste si takhle představit ODS nebo TOP09. U Véček si ani představovat nemusíte, tam je to jasné už teď.

Obyčajní ľudia jsou legrační záležitost jako Véčka v Čechách, jen na Slovensku mají větší štěstí, že jim vládnout nebudou, a tím pádem ani nebudou rozehrávat absurdní soudní dramata. A Slováci taky nebudou mít ekvivalent českého nejlepšího ministra školství.

V pravicovém marastu může ve stínu levicového populismu vyklíčit nová energie, mladí lidé nezanesení starou špínou. Aktivizační potenciál je určitě silnější než v Čechách – tak silné demonstrace, jako byly na Slovensku kvůli Gorile, si u nás zatím ještě stále nedovedu představit (naposledy poněkud ideově slabé Děkujeme, odejděte, od té doby nic).

Čeští politici začali ze slovenských voleb hledat poučení. Obávám se, že ho pro sebe jistě nenajdou. Maximálně budou dál přemýšlet, jak odvést pozornost od svých činů k populistické rétorice, jak najít dostatek afér na protivníky, jak zabezpečit svoje zájmy a jak vytvořit dojem běloskvoucí čistoty, ačkoliv se brodí bahnem. Tahle část volebního mechanismu je téměř jasná. Podobně jako Dzurinda nedokázal odejít, neviděl, že lidé ho už dávno prohlédli, a spoléhal jen na strašáka v podobě Fica, obávám se, že i v Čechách zůstane jen u planých řečí o strachu z řeckých scénářů a korupce u jiných.

Spíš je otázka, jak si s tím poradíme my jako voliči. Zatím mám dojem, že tolik odvahy, jako jí prokázali lidé na Slovensku, mít nejspíš nebudeme. A odvahou v tomto případě myslím prokázat jasnou volbu, srozumitelný postoj, i když nevím, co přinese. Pro českou mentalitu je spíš ideálem lavírování, otevřená zadní vrátka a absolutní oportunismus. Abych parafrázoval geniálně výstižnou definici typicky českého postoje – nikdo v Evropě neumí pronést tak rozhodné „Nevím“ jako právě Češi.

No, jsem zvědav, jakýma očima to budu číst v roce 2016 🙂

 

16 komentářů

  • „v Čechách“ – předpokládám správně, že máš/máte na mysli celou ČR, ne jen Čechy?

  • Ano, v Česku, jestli je to tak jasnější :)

  • Vzácně střízlivý a věcný komentář. Proč nejsou něčeho takového schopni například naši „mínkotvorní“ novináři?

  • Chybí tam hlavní bod – Fico své konkurenty (a celou českou politickou elitu) převyšuje o dvě třídy. Je to chlap, který to má srovnané v hlavě, ví co chce, umí dobře mluvit, umí perfektně anglicky, má respekt ve své straně a u svých protivníků vzbuzuje panickou hrůzu. A protože pravičáci na Slovensku se předvedli podobně jako ti naši – jako nesourodá banda zlodějů a korupčníků, právem vyhrál. Že to naši modrásci nejsou schopni analyzovat, pochopit a vyvodit důsledky, to je jejich velký problém, kterého budou trpce litovat.

  • Česko – nejen jasnější, také správně. Byl by problém psát to správně? (nechci rýt, čtu to tu rád, ale tohle mě štve, Česko != Čechy)

  • [4] Jde o to, jaké ty schopnosti jsou. Mocenské možná ano, odborné, tam už je to diskutabilnější. A komentářů ve stylu – je zaskočený, nechce se mu do vlády samotnému, bude mít problém najít dostatek schopných lidí – nebylo zrovna málo. Takže bych tím optimismem a chválou šetřil, viz jeho minulá vláda.

    [5] Upřímně, nejsem z těch, kteří by to tolik prožívali, omlouvám se :) Ale zkusím si dát pozor :)

  • Proč je SaS zparchantělá? Protože jediná neustoupila nátlaku?

  • [7] Tím jsem nemyslel ani tak tu kauzu s hlasováním o eurovalu, byť si o způsobu té věci myslím svoje na všech zúčastněných stranách, včetně Sulíka. Ale oni přece také mají máslo na hlavě – viz aféra Sasanka.

  • No to je zatím dost nejasná causa – ovšem přišla v hodně nevhodnou dobu :-) Celkově souhlasím, ta spíšepravicová vláda udělala vše pro to, aby propadla.

  • [6] Nezdál se mi zaskočený. Strana, která byla schopná takovýmto způsobem vyhrát volby (získala 5× více hlasů než druhá v pořadí), by neměla mít problém s hledáním schopných lidí.

    Fico je schopný politik, není to žádný Bůh, já si ho neidealizuji, ale jeho první premiérské období určitě nebylo takový průšvih, jako Mečiarova a Dzurindova vláda. To jen naše a evropská (a ta ne kvůli Ficovi, ale kvůli SNS) média se předháněla v tom, aby ho vylíčila v co nejčernějších barvách. Kdyby to vše totiž byla pravda, Slováci by ho v těchto volbách nevolili, mají totiž více rozumu a zkušeností s „reformami“ než Češi.

  • Ono jde o to, že těch reforem bylo málo (na Slovensku alespoň nějaké), respektive u nás probíhají spíš deformy. Že ale změna je potřebná je IMO nepochybné. Je třeba méně státu, méně daní, více svobody.

  • [11] Ano, Mirku, pojďme do toho naplno a nekompromisně: Somálsko – náš vzor. Žádný stát, žádné daně, absolutní svoboda.

  • Ale tohle jsou hrozné kecy a stupidní černobílý pohled na svět! Asi jako kdybych z každého levičáka dělal bolševika střihu 30. let. To fakt nemáte jiný argument? Nebo snad má pravdu Paroubek a podobní, že dluhy se neplatí?

  • Hrozné kecy jsou ty vaše o reformách. A stupidní černobílý pohled ten váš, v němž zločinná vláda loupí peníze svobodným občanům, kteří ten stát vlastně k ničemu nepotřebují. My totiž stát i vládu potřebujeme, bez nich by se naše civilizace propadla do barbarství, ostatně jak je to vidět u „failed nations“.

    Jde jen o to, jestli vláda dokáže jednat v zájmu celé společnosti, nebo jestli je pouhou prodlouženou rukou nadnárodních megakorporací, které zajímá jen to, jestli tady najdou dost otroků do montoven a odbyt pro šunt, který neprodají ve svých mateřských zemích.

    Co se týče Paroubkova výroku o dluzích, který tady nevím proč úplně mimo mísu používáte, on tehdy spíše zkonstatoval stav, který ostatně trvá dodnes, kdy se opravdu dluhy nesplácejí, ale tak maximálně se splácejí úroky, dluhy se rolují dopředu a pokud už se umořují, tak spíše přes inflaci (viz QE a podobné akce FEDu a ECB) než přes splátky jistiny. A když vidím počínání dnešní „vlády rozpočtové odpovědnosti“, tak si myslím, že by všichni pravičáci měli o dluzích a jejich splácení raději mlčet, za posledních pět let pravicové vlády naše dluhy zvyšují takovým tempem, že se o něm ani Zemanovi, natož Paroubkovi a Grossovi ani nezdálo. A argument o tom, že to bylo v době růstu, se dá krásně obrátit – socani na dluh vygenerovali růst, který dával naději na jejich pozdější splacení, pravice na ještě větší dluh generuje hospodářskou a společenskou krizi.

  • Stane, jsou jen dvě možnosti – buď o nás nevíte ani základní fakta, nebo lžete.

    Ancap naprosto není ideologií Svobodných. My uznáváme potřebu státu, pouze současný považujeme za příliš přebujelý.

    Mýlil jsem se, vám nechybí argumenty – vám chybí i fakta, na kterých byste je mohl stavět.

  • Ale jo, já rozumím tomu, že Svobodní chtějí jen takovou výši daní, aby taťka stát mohl zatáhnout za svobodného podnikatele útratu, když se mu nedaří. A taky se nějak musí postarat o nezaměstnané, kteří tím vzniknou (nejlépe nucené práce, armáda, vězení).

    Každá idea se však nejlépe testuje tím, že ji dovedeme ad absurdum. Pokud totiž říkáte „nízké daně“ a nekvantifikujete, pak já mohu namítnout, že nějaké daňové sazby jistě mají i v Somálsku a na Haiti. A dokonce mohu argumentovat naším vzorem, Spojenými státy, o nichž se tvrdí, že mají nízké daně (já říkám, jak pro koho a jistě nejsou blízké nule), a kde je v jedné z nejbohatších zemí světě 50 milionů lidí, kteří taktak živoří.

    Problém přece nestojí jenom v daňových sazbách. Stejně důležitá, ne-li důležitější jsou efektivita výběru a především struktura a efektivita výdajů. Každý stát má navíc svoji tradici, nelze násilím dělat ze Švédů Kypřany.

    A s tím Paroubkovým neplacením dluhů – mám to pochopit tak, že mlčení znamená souhlas a že jste jen mlžil a prováděl úkrok stranou?