„Tak jim zpoplatníme Reflex na webu, paní Šmuclerová,“ řekl Pavel Šafr a asi se při tom nemazal opodeldokem.
Od 1. dubna 2010 prý bude tištěný Reflex poprvé v historii k dispozici i na webu v den vydání (nikoliv až s týdenním zpožděním). Přístup budou mít ovšem jen předplatitelé tištěného vydání a ti, kteří si za cenu vyšší (50 Kč) než je cena nevirtuálního časopisu (35 Kč) zaplatí online přístup esemeskou.
V rámci odborné komunity se o tom chvilku mluvilo, snad proto, že je to první změna podobného druhu poté, co se začala propírat nutnost zpoplatnění obsahu a Rupert Murdoch ohlásil, že do roka a do dne zpoplatní weby svého impéria. Pavel Šafr už vícekrát prokázal schopnost držet prst na tepu doby, dnes zkouší vzbudit pozornost tímto „revolučním“ krokem.
Když se na ten záměr podíváme blíže, první vzrušení opadne stejně rychle, jako se objevilo. Část obsahu by měla zůstat zadarmo (jak jsem pochopil, tak zhruba to co dnes), aktuální vydání a archiv by byly zpoplatněny (včetně aktů ze soutěže Reflexu, sic!). Co to může znamenat? Pochybuji, že si někdo bude platit víc peněz za to, aby si časopis mohl přečíst na webu, když ho má k dispozici levnější v papírové podobě. Maximálně z firemního tarifu za mobilní volání, když mu to firma umožní. Možná to může teoreticky ovlivnit náklad tištěného vydání směrem nahoru, ale asi ne nijak závratně, protože ti, kdo chtěli být up to date, asi nečekali týden, než se vydání objeví na webu. Naopak tím může utrpět web kvůli zmenšenému množství obsahu, který zbude k dispozici pro historické odkazy a vyhledávače.
Minimálně dvě věci v tom jsou špatně. Za jednu Ringier nemůže – nedostatek jednoduchých a levných platebních nástrojů pro web. Premium SMS tímto nástrojem dlouhodobě není – zhruba polovina ceny jde provozovateli sítě, pak má část provozovatel služby, médiu z ní zůstává často jen menšinová část. I proto je nuceno cenu SMSky nastavit příliš vysoko, než by odpovídalo hodnotě obsahu a logice věci, aby mu zůstalo aspoň něco, co dává smysl. Jenže pak se dostáváme na strop ochoty čtenáře investovat příliš do něčeho, co 1) tu cenu nemá, 2) co může získat s trvalejší papírovou hodnotou za cenu nižší. Kdyby cena SMSky byla maximálně 30 Kč místo plánovaných 50 Kč (a tedy nejméně o 5 Kč levnější než tištěné vydání), motivace čtenářů přejít na web by byla aspoň nějak představitelná, byť Ringier by efektivně získal třeba jen 10 Kč čistého příjmu (aniž by se hodnota časopisu radikálně snížila z pohledu čtenáře).
Revoluci v placení za obsah na webu, ani prokopání nové životaschopné cesty ukazující příklad k následování ostatním v tom asi nenajdeme. Ale tohle jistě (snad) musí vědět i kolegové v Ringieru, a proto ta odrazující cena nakonec opravdu může být záměr. Reflex není důležitý na webu, ale jednoznačně ten tištěný. Vysoká cena na webu znamená, že tištěná verze nebude ohrožena levným online výprodejem. A naopak někdo může doufat, že tím získá pečeť exkluzivity, když půjde o jediný společenský magazín, který na webu není zadarmo. Vida, a dá se to skoro použít i jako slogan. Pokud ovšem něco takového může vůbec na někoho zapůsobit.
Je otázkou, proč je kolem zpoplatnění, vlastně pouze tištěné verze Reflexu plus atraktivního obsahu v posobě aktů, takový humbuk. Reflex přeci ani nebude první, kdo tak učinil. Economia má snad všechny své tituly na webu pouze po předplatitele, případně přístupné také skrze platbu SMS. Stejně je tištěná verze Týdne také pouze pro předplatitele.