Když se i lidé z oboru ptají, proč by česká média měla pokrývat aktuální dění v Turecku, je něco hodně špatně. Tak si to pojďme shrnout.

Když se zemí žene povodeň, logicky ji média dají na první místo. Přesto by mozky měly zůstat nevymyté velkou vodou a zachovat si soudnost a měřítka.

Povodňové zpravodajství má být informativní, věcné, faktické, bez omáčky. Česká média z toho pro zvýšení dramatického efektu dělají téměř Česko hledá povodňovou vlnu s diváckým hlasováním. David Borek s výrazem, za který by se nemusel stydět ani Nicolas Cage minutu před libovolnou explozí, pokládá naléhavou otázku, jestli to, co vidíme na obrázku, je skutečně bláto. Kolega reportér Filip Horký stojí v holínkách po kotníky skutečně v blátě a jen málo chybí, aby mu pro zvýšení vizuálního dojmu zvukař nějaké nelil na hlavu. Tak nějak vypadalo nedělní vysílání o začínajících záplavách. A protože reportéři měli sváteční volno, neekooneečněěě dloooouho rotovaly pořád dokola tytéž záběry, tytéž informace, tytéž dohady (Nejlepší jsou pochopitelně „obrázky, které nepotřebují komentář“, což představuje obrazový materiál, u kterého by byl komentář, nebo aspoň popisek sakra potřeba – k čemu jsou záběry na to, jak někudy, kudy nemá téct, teče voda, aniž by byla prozrazena přesná lokalita? Nebo půjde o nápovědu pro mimořádné vydání zábavního pořadu Kufr, kde budou osobnosti hádat na počest 60. výročí České televize?). Naštěstí aspoň iDNES.cz dokáže být konkrétnější a přináší v hlavním zpravodajském feedu zásadní informaci o tom, že „Policie nabídla Bartošové evakuaci, zpěvačka odjela do bezpečí“, čímž v zemi klesla hladina stresu o 89 %.

Je naprosto pochopitelné, že v takové chvíli není na nějaké Turecko ve zpravodajství místo. Proč se zajímat o to, že v nějaké daleké exotické zemi s létajícími koberci soustředěné primárně na export německých přistěhovalců dochází k největšímu vzedmutí lidových protestů za neuvěřitelně dlouhou dobu? Koho sakra pod Řípem zajímá, že pár bláznů demonstrovalo za zachování nějakého místního parku (ať si ho ti utřinosové přirovnávají k Hyde parku nebo Central parku, jak chtějí) a zvrhlo se to ve statisícové demonstrace násilně potlačené ozbrojenými složkami s mnoha zatčenými, zraněnými a mrtvými? Možná je šance, že by se pár lidí v Česku naučilo jméno toho panáka, co těmi davy pohrdá, protože se to trochu podobá těm fantasy hrdinům jako Eragon či Aragorn, ale to je na zařazení do seriózního zpravodajství přece jen málo.

Ano, koho dnes v Čechách zajímá, co zásadního se děje v Turecku, v zemi, která je členem NATO a nad níž se přemýšlí, jestli by se měla někdy stát členem EU, tedy vlastně sousedem? Nikoho. Protože o tom nikdo neví. Česká média mu to skoro neřeknou a sami novináři se ptají, proč by měli. Proč by měl český člověk mít rozhled o tom, co se ve světě děje? Proč by měl v rámci globálně propojeného světa, kde všechno souvisí se vším, český člověk přemýšlet nad trendy a souvislostmi regionů, které jsou čtyři hodiny letecky s CK Fischer? Proč by česká média měla trávit čas hledáním materiálů po sociálních sítích a v zahraničních zdrojích, když už tam logicky nemůžou vyslat reportéra, když raději mohou sejít na Novotného lávku a nechat Jakuba Železného stát hodinu na dešti v očekávání náhlého vzedmutí hladiny vody a emocí?

Třeba proto, když už si vezmeme ten nejpřízemnější důvod, že jinak českým médiím uteče nejzajímavější a nejbonitnější cílová skupina, která jim ostatně už dávno utekla. Bude si informace pravidelně hledat na jiných místech, protože z českých médií zůstane už jenom bulvár a jasně vyprofilované značky odbornějších titulů. Takže carpe diem, dokud to jde, a memento mori, milá média. A všechna čest těm, kdo dělají svou práci dobře. Naštěstí jich pořád ještě není úplně málo.

 

 

5 komentářů

Napsat komentář: Ceyhun Hallac Zrušit odpověď na komentář