Ovládne nás atmosféra udavačství, závisti a strachu?

V poslední době se množí zprávy, které stále více připomínají praktiky minulého režimu. Můžeme začít přemýšlet, kde to všechno skončí.

Když ministr financí před rokem vyhrožoval čerstvě spuštěnému zpravodajskému projektu Echo24.cz daňovou kontrolou, dalo se to brát jako příklad jeho proslulé prchlivosti a bylo to spíš legrační.

Když sociálka prověřovala prodavačku šperků den poté, co kriticky vystoupila v pořadu České televize proti elektronické evidenci tržeb a ministru financí, vypadalo to hodně podivně, ale jako nejrozumnější vysvětlení se jevila přílišná horlivost marginálního úředníka na maloměstě (doporučuji i rozhovor s tou paní na DVTV).

Když ale firma z holdingu ministra financí zničila úrodu podnájemníkovi vypálením pšeničného pole herbicidem, musel zpozornět snad každý. I kdyby byla pravda na její straně (což zdaleka není jisté, přestože podnájemníkem je podle všeho hodně kontroverzní podnikatel), použít takových prostředků k vymožení práva asi přesahuje imaginaci odpovídající i zdeformované demokratické kultuře naší postkomunistic­ké země.

Ovšem když při vyjednávání nových legislativních pravidel na půdě parlamentu ministr financí jako zbraň proti nepohodlnému politickému soupeři použije složku kompromitujících materiálů včetně informací o vztazích v rámci rodiny, legrace jde stranou úplně (a to i v případě, kdy si o důvěryhodnosti poslanců neděláte žádné iluze). Připomínka vyděračsko-udavačských praktik minulého režimu je až příliš živá. A není to bohužel první případ tohoto druhu (mnozí z mediální branže si vzpomenou na to, jak se Andrej Babiš vyjadřoval o Tomáši Němečkovi, o jehož integritě nepochybuje snad nikdo soudný).

Když dlouhodobě sledujete projev ministra financí, metoda dehonestace protistrany je jeho pravidelným argumentačním prostředkem. V pořadu Máte slovo, kde vystupovala následně „prověřovaná“ prodavačka šperků, ministr financí při obhajobě elektronické evidence tržeb neváhal odpálkovat partnera v diskusi s tím, že je jen obyčejný řezník, který možná dělá dobré klobásy, ale nemá mluvit do věcí, kterým nerozumí. Což je obdivuhodná taktika, když Andrej Babiš také nikdy nebyl živnostníkem, a přitom se k živnostenskému stavu vyjadřuje pravidelně. A to jeho párky rozhodně nejsou žádná sláva.

Přitom z úst člověka, který se stále ještě soudí o to, jestli byl agentem státní bezpečnosti, u něhož není jasné, z jakých prostředků začal budovat své impérium, který měl vazby na problematické postavy politického života této země, je jakýkoliv pokus o kádrování ostatních jemně řečeno odvážný.

Z fungování minulého režimu moc dobře víme, že na každého se něco najde. Ať už se jmenujete Horáková, Havel, Wonka nebo Magor, spravedlivému hněvu dělnické třídy se uniknout nedá. Stačí si vystát imaginární frontu na volný pisoár a plebs máte na své straně. Kdo nemočí s námi, močí proti nám. Nepřátelé pokroku najdete na každém rohu. Všichni kradou, neplatí daně, bordel, kam se podíváš. Vietnamci, hospodští, Kalousek. Kdo by na podobné výzvy do zbraně neslyšel? Hlavně rozděl, poštvi proti sobě, a pak panuj! Nasaď kontroly, velkého bratra, online evidenci čehokoliv… Vždycky se pro to najde zdánlivě rozumný důvod, za který půjde vyměnit základní lidskou svobodu. Cesta do otroctví je vždycky dlážděná vznešenými hesly.

Nesouhlasíš? Však ti dáme nabídku, která se neodmítá. Složka s tvým jménem určitě nechybí. Premiér Sobotka bude mít hodně těžké spaní. Zvlášť pár dnů před volbami. To přijde ta nejlepší chvíle nahlédnout do jeho knihy hříchů…

Naštěstí můžeme ještě pořád doufat, že je to všechno jen souhra nešťastných náhod, nedorozumění a mediálních dezinterpretací. Protože věřit se tomu opravdu nechce.