Nesporně klíčová debata o podstatě médií a žurnalistice v České republice byla nedávno vyvolaná textem Erika Taberyho Média v éře Andreje Babiše, pokračuje reakcemi všeho druhu a zatím vrcholí rozhovorem Tabery x Štindl v DVTV. Přidávám pár neutříděných poznámek na dané téma.
Ekonomický nůž na krku mají vydavatelství i novináři.
Pod ekonomickým tlakem se odhalují charaktery.
Pokud něco tolik nebilo do očí dříve, zatímco dnes ano, neznamená to, že to dříve neexistovalo.
Že se dnes někdo zaštiťuje morálkou, neznamená, že nedovede být pořádná svině. A že jí nebyl ve svých předchozích rolích. A že to na něj ostatní nevědí.
Obrana hodnot bývá nepřímo úměrná výši hypoteční splátky. Nejen u novinářů.
Většina lidí dá přednost méně rizikovému řešení a je náchylná bagatelizovat negativní důsledky svého rozhodnutí.
Svobodný jsi, jen pokud se svobodně chováš. Platíš za to větší nejistotou a je jen na tobě, co má větší váhu.
Pražská kavárna opravdu do značné míry žije v uzavřeném světě.
Mechanismus lídrovství je v médiích velice podobný politice a generuje podobné typy lídrů.
Jistá část novinářů by ráda stála v čele davů. Možná je to důsledek toho, že byli apoštoly nové éry od roku 1989 a chtějí jimi být i nadále bez ohledu na vlastní sebereflexi.
Hysterie není ani program, ani novinařina.
Kdo chce, tak v chaosu hodnot, který generuje větší extremity, paradoxně snáze odliší podstatu od balastu, kvalitu od banality. Na troskách starého tak může dát vzniknout něčemu lepšímu.
Poctivá a nezávislá práce v Mefistofelových službách Mefistofela legitimizuje.
Důvěryhodnost je jen jedna.
Věcná diskuse mezi novináři je zásadní pro kritickou (sebe)reflexi médií. Je logické, že je z podstaty věci veřejná.
Češi rádi zapomínají, zvláště na vlastní selhání. A díky tomu dokážou zavřít oči nad selháním jiných. Hranice přijatelného se tak postupně přece jenom posouvají k horšímu. Klíčové je, jestli se žába uvaří, nebo vyskočí včas.
Trojjedinnost Andreje Babiše v rolích politika (s extrémní možností kontroly jiných subjektů), vlastníka médií a byznysmena je bezprecedentní narušení rovnováhy systému, i kdyby byl nejsvatějším člověkem na světě. Svá média dostal do situace, ve které nemohou nikdy a žádným způsobem vyhrát.
Bezprecedentní je to i přesto, že systém byl bezprecedentně a často mimo zrak veřejnosti narušován systematicky po celých 25 let.
Největší naději vidím v těch, kteří věci dokážou pojmenovat pravými slovy a dokázat fakty a argumenty, aniž propadají panice a hysterii. Dávají tak šanci ostatním, pro které práce s informacemi či veřejným prostorem není denním chlebem, aby pochopili stav věcí. Naštěstí skutečných novinářů v téhle zemi ještě pořád není málo.
Zbytek už je odpovědností každého z nás. A nikdo ji z nás nesejme.
A kdo by si chtěl doplnit další kontext dění, které předčuje současný stav, může si přečíst esej Mediální revoluce.