Včera jsme stěhovali firmu. Řeknu vám, znám i klidnější zážitky. Ale při čekání mezi jednotlivými várkami převážených věcí je spousta času na přemýšlení nad nesmrtelností dělnického brouka. Berte to tak, že tenhle záznam vyjadřuje skutečný stav věcí zhruba tak z desetiny…

Z deníku stěhováka

Tak sme dneska celej den na zakázce. Nějaká divná firma, prej Internet či co. Stěhujou se z ňáký prdele na konci světa, kam ani nejezdí tunel, na Hradčana, takže to si asi pomůžou. To teda rozhodně, řiká Vojta, vole, tady totiž kamaráde sejmuly toho mafijána Mrázka, dostal to tu ve vratech prej mezi voči, na místě kaput, a my tady teď přenášíme tyhle blbý krámy. Fakt prdel, vole, na ty si budeme muset dát majzla, kámo.

No, ale dyš vidim, jak to na těch Hradčanech vypadá, to už i ta Paroubkova držka v trojobalu měla lepčí vyzáž. Že na Spartu chodim přes kopce hlíny, sme si už s chlapama zvykli, vole, ale že to pokračuje až ku Dejvicím, sem teda fak nevěděl. To mi hlava nekapíruje, takovej bordel po půlce Prahy. A my abysme se tim prodírali a vobjížděli to, tý krávo.

No, cigárko to bude chtít. Dost hnusná garáž, aspoň, že nákladní vejtah, vynášet to po schodech, to by mě museli vomejt. Dyš si vzpomenu na ten panelák, co sme před měsícem vynosili na Vohradě, bolej mě bicáky až do kolen. A tyhle toho maj na dva kamióny a to jsou to jen prašivý kancelářský krysy, co furt jen seděj na prdeli a hovno dělaj, chápete to, a berou za to těžký prachy, bazény, fára a tak. Fakt hnusný lidi, verbež podnikatelská.

Ty vole, to si z nás dělaj kozy, ne?! Voni tu ještě nepoložili koberce a to by jako po nás chtěli, že tu jako budem ty podělaný bedny házet jako kam? No to výte, že se vám na to vyseru, ještě pak po nás budete chtít, že teď dyš to všechno naházíme na jednu hromadu, tak že to jako pak budem roznášet po kanclech, jako milostivě čekat, až ty kreténi položej ty koberce?

To mě teda poser, Vojto, co to zas plácáš? Že jako tady budem klidně do půlnoci? Se šéf posral, vole, ne, vole, já se mu na to vyseru jako! Já du domu, Franta, ten ani nepřišel, hodil na to bobek a já tady abych makal jako nějakej hejnebopočkej nebo tak něco? No to ani nááhodou, to rači pudu na pracák a trochu podojim stát, stejně platim na daních víc než vidělám, tak se nesmí nikdo divit, že nás pak platěj na ruku, vole. Debilové.

A tyhle trotlové, ty managéři, neumí to do pěti počítat, ale ksichtí se to na tebe, že jako nemakáš. My se tady dřem jak koně, hele, Vojto, nech v tom lahváči něco, a voni tam stojej a čuměj a nejradši by tě jako sedřeli z kůže. To hovado jedno, takovej namachrovanej týpek, po mě vyjel, že jako co si to dovoluju vodírat tu čerstvě namalovanou stěnu, aby se neposral, sem mu řek, teda nejradši bych mu to řek, protože mě ti to tak vytočilo, že bych ten stůl narval z vokna na tu podělanou rozkopanou ulici, hajzl, mě fakt vytočil, co mi je po jeho namalovaný stěně, seneposeru ne. Já tady makám a von mě tu bude votravovat a řikat, jak se stěhuje, nehne tady, a tváří se, jako by mu to tu celý patřilo. Normální kapitalistický svině, Paroubka na ně, kretény.

No, ale ty kobercáře sejmul dobře, to vidí každej debil, že je ten koberec nalepenej úplně vlnitej,  ty dělňasové, to je samej ukrajinec, co vod nich můžeš víc chtít, to už je skoro stejná kvalitka jako ty držky cikánský, a jeden čecháček to nezachrání, zvlášť takovej ignorant, co ani nepozná, že má křivej koberec. A my pak abysme stěhovali jak hovada do jedný místnosti, voni se tu budou hádat vo koberce, typický, vole.

Vono chčije, ty krávo, vole, vono chčije! No, nic lepčího si člověk nemůže přát, na stěhování, to se s tim ty vole pojede, jedna krása, to bys blil. Stojíš na Jižní spojce jak kokot a přijedeš, přeneseš pár stolů a seš prochcanej jak krysa. Ty vole, dneska je fakt blbej den, taky co chtít od stěhování firmy, co se menuje Internet či co, jak tam dorazíme, tak si udělám radost a vrazim jim tam jeden stůl do zdi, ať na mě maj památku. Člověk má na světě nechávat nějaký stopy, řikal nějakej mudrc číňanskej, činkistán, nebo jak se menuje, to se mi líbí. Hlavně aby si v tom každej našel to svoje, já to tu srovnám do latě, a jestli tady někdo bude chtít vole abych tu byl přes šestou, tak ukecám Vojtu, a pudem domů, protože nás tady nikdo prudit nebude. Na to se vole můžu každýmu leda tak vysrat.