V Marketing a Média pravidelně vychází pozoruhodná rubrika „24 hodin s…“ Záznam jednoho obyčejného dne neobyčejné osobnosti hodinu po hodině. Dokážu ten text vždy přečíst s vášnivým zaujetím, protože ať už se jedná o kohokoliv, předestře se před námi pozoruhodný osobní příběh mimořádného člověka – komplexní osobnosti vyváženě angažované v pracovním i osobním životě. Už proto stojí za to mít ten časopis předplacený. Jsem přesvědčen, že se jim nemohu rovnat a že pro někoho bezvýznamného, jako jsem já, v té rubrice nemůže být místo. A abych si to potvrdil, pokusil jsem se sám pro sebe si načrtnout, ve vší skromnosti a bez veřejné publikace, jaký je můj světonázor a jaké hodnoty řídí můj každodenní den.

6:06 Probouzím se.

6:07 Po krátké rozcvičce se již plně koncentruji na e-maily, které přišly během noci. V mezičase pročítám Twitter, abych se dozvěděl novinky z celého světa. Při procházení nejžhavějších zpráv z arabských bouří (demokratickým silám v muslimském světě ohromně držím palce!), přispěji vtipným komentářem do diskuse svým starým přátelům z Moravy; jsou to zlatíčka a ani jim nevadí, že žiju už tak dlouho tady. Politické zpravodajství si nechávám na později, pravidelná analytická čtvrthodinka čeká až po obědě, v klidnější části dne můžu projít kompletní svodku z monitoringu s plným soustředěním.

6:10–6:16 Dvěma klientům připravuji rozsáhlé materiály pro dotažení kampaně. Trochu ještě cítím náročnost minulé noci. Ale s výstupem mohu být spokojen, vím, že jsem do toho dal maximum. A navíc, o jednom z těch nápadů se bude jistě ještě dlouho mluvit. Klienti jsou skvělí, určitě budou nadšení, rozumíme si a faktury krásně plynou. Mám rád svoji práci.

6:16–7:14 Připravuji snídani pro celou rodinu. Nedovedu si představit, že bych tento rituál nějak ošidil. Vydatná anglická slanina s vejci od slepic chovaných na podestýlce doprovozená čerstvým křupavým pečivem z obchodního centra (pekařství je značkové, používá výhradně lokální suroviny a nepřekonatelnou mouku až z Venezuely, se kterou se ta tradiční, polská, jíž nás zaplavují klasické hypermarkety, nedá srovnat – jde o rodinnou firmu z východního pobřeží USA, člověk může mít dobrý pocit, že podporuje ty správné hodnoty a věrohodnou regionální ekonomiku). Pro synka kromě zdravé a chutné svačiny (dávám si záležet, aby před spolužáky vypadala skutečně lákavě) chystám čerstvě vymačkaný džus v nesmrtelné kombinaci pomeranč, žlutý meloun, petržel a zázvor a kapička mátového BIO sirupu, pečlivě odměřeného pipetou – tak to prostě zbožňuje a já bych se pro něj rozdal. Mladší dceři dopřeji výjimečně jako každý den i trochu toho sladkého štěstí v podobě speciálně upravené horké hořké čokolády s nugátovou příchutí, slazené zkaramelizovaným třinovým cukrem s kardamomem. Už dávno vím, že její mlsný jazýček dobře pozná, když místo tohoto cukru nasypu jen obyčejný třinový. Dokáže být náročná a vyžadovat kvalitu. Stejně jako já. A tak to má být. Společnost mi dělá náš věrný a přátelský labrador, miláček celé rodiny, vždy připravený skočit vám radostně kolem krku. Myslím, že je z mé blízkosti šťastný stejně jako já z té jeho.

6:30–7:07 Několik krátkých telefonátů s podřízenými, srozumitelným způsobem vysvětluji pracovní instrukce, aby naplánovaný harmonogram dnešního dne nezakolísal na žádném slabém místě. Cítím vždy uspokojení z toho, že cítím, jak mají pocit, že mi mohou věřit, že se mají o koho opřít, kdo jim podá pomocnou ruku. Lídr, nikoliv šéf, to je moje heslo. Vzájemný respekt a lidský přístup, ano, tím jsme si blízcí. A vracejí mi to vždy vřelým úsměvem a jiskrou v oku. Získávám z nich tolik pozitivní energie!

7:14 Budím děti, usmívám se, vím, že nechtějí vstávat, ale vždy dokážu nalézt nějaký recept. Většinou stačí vůně snídaně linoucí se domem nebo zlehka zazpívaná melodie aktuálního a mezi mladší generací oblíbeného hitu – neříkám, že hudební scénu sleduji extrémně pečlivě, ale snažím se, abych pro ně byl partnerem v jejich kulturním vývoji a směřování. Ale občas ani mé muzikální nadání nestačí, musím je poškádlit a otevřít okno se závanem čerstvého vzduchu a s okouzlující vyhlídkou na náš smíšený les a kapličku na obzoru, které vypadají stejně, pokud není inverze, jako když jsme ji vybrali v katalogu před pěti lety. Jsem i s odstupem času pyšný na to, že jsme zvolili tento dům a nemusíme jako sousedi koukat přímo na dálniční přivaděč. Svou úžasnou ženu ještě nechávám spát až do půl osmé, zaslouží si trochu odpočinku, je to poklad nás všech, celé rodiny.

7:45 Odjíždím naším terénním Volvem směr Praha. Volvo je to nejlepší rodinné auto, o tom není sporu. Děti do školky a školy odjíždějí o něco později s mojí úžasnou ženou, která už je čtvrt hodiny vzhůru, nalíčená, v nejlepších šatech a voní domem ještě lépe než snídaně. Školy má po cestě, jinak bych děti pochopitelně vozil já. Pečlivě dodržuji maximální povolenou rychlost, tempomat je seřízený dokonale. V zácpě před Prahou poslouchám na iPhonu živé vysílání ČT24, lepší zpravodajství v téhle zemi nenaleznete. Jen škoda, že takto dostupná není ještě ČT2, jediný kanál, na který jsem schopen se delší dobu dívat – přenosy z divadelní scény miluji. Ovšem přiznávám, že ve slabé chvilce občas podlehnu a přepnu na ČT4 a bláznivě, naplněn hrdostí na to, co ten náš český národ dokáže, držím palce našim reprezentantům. Pro práci a starost o rodinu na takové věci pochopitelně není tolik času, člověk na sebe musí být přísný. Všechno ostatní z oněch 841 předplacených programů je v televizi bohužel jen bohapustá komerce. Samozřejmě, naše reklamy dokážou i mezi nekvalitním obsahem, nebo právě proto, zaujmout a trochu odlehčit náladu diváků, někdy jsou to skutečně umělecká dílka, která se neomrzí ani podesáté, ale pokleslost všech těch estrád přesto člověka dokáže zamrzet.

8:01 Shovívavě hledím z výšky svého předního sedadla na vystresované hlavy okolostojících řidičů. Přál bych jim, aby dokázali i v takových situacích naplno cítit, jak krásné je žít a cítit, že život má smysl. Posílám vroucnou SMS zprávu své úžasné ženě, vím, že jí udělá před začátkem pracovní doby radost. „Já tebe taky,“ odepisuje. Co víc si může obyčejný člověk jako já přát?

8:24 Jsem v práci, čeká na mě lavina e-mailů z dnešního rána. Charita, rada, pomoc, nesnáze klientů, kolegů, nápad na lokalitu pro originální tiskovou konferenci, návrh korporátní identity jednoho významného klienta, úprava loga dalšího významného klienta, pomoc s přípravou rozhodující nabídky pro nového klienta, taktická neústupnost v obchodním jednání s dalším klientem, projev morální integrity a pevného postoje ve vyjednávání s nepříjemným a všechny možné zásady slušnosti porušujícím klientem. Co mi opravdu nahání husí kůži, je korupce a nečestné jednání, i kdyby mělo jít o velké peníze. V takových chvílích jsem vůči takovým lidem schopen skutečného pohrdání. A jsem hrdý, že já jsem zatím všem tlakům tohoto druhu, a že jich nebylo málo a někdy ve skutečně těžkých situacích, dosud odolal.

8:35 Squash s přítelem, který je zároveň klíčovým odběratelem našich služeb. Jakmile jde o sport, jdou ohledy stranou a oba stejně toužíme vyhrát. Většinou vyhraje jen jeden, ale to nám nebrání v tom, abychom byly velkorysými spolupracovníky na platformě byznysu a přátelství. Přejeme si navzájem jen to nejlepší. Je to člověk, který mi dokáže pomoci, kdykoliv se na něj obrátím. A on si může být jist tímtéž z mé strany.

8:45 Kurýr přináší květiny, které jsem vlastnoručně objednal na internetu pro naši půvabnou asistentku. Jdu v čele svých kolegů a jménem celého týmu přeji vše nejlepší k jejímu dvouletému výročí promoce. Považuji za nezbytné, aby dobrý šéf věděl, čím žijí jeho spolupracovníci. Pochopitelně ji oslovuji  jménem, byť, to nemohu popřít, zapamatovat si všech dvě stě padesát kolegů pro mě znamenalo dva večery usilovného studia životopisů a facebookových profilů. Nicméně od té doby cítím k většině z nich skutečnou úctu, jsou to pro mě opravdové osobnosti.

9:00 Dochází inkoust v mém psacím peru Mont Blanc (vadí mi neosobní psaní na klávesnici). Beru to jako roztomilost analogového světa, která mi vždy připomene, na čem je založena podstata naší civilizace a z čeho jsme vyšli. Že nejsme všemocní a příroda a svět nás rozumně a spravedlivě udržují v limitech střídmosti a zdravého rozumu. Končím tedy pro tuto chvíli se zápisky. Poznámky pro mou chystanou biografii k dnešímu dni doplním opět večer, jakmile vykoupu a uspím děti, po sladké chvíli v náruči mé úžasné ženy (bože, jak dokáže být i po těch letech krásná!) a po tichém, rozjímavém poděkování za další dokonalý den.