Hospodářské noviny a článek o sexu. Wow. A lidé to sdílejí jak zběsilí, a pochvalují si vtipný text. Tak to bude asi fakt něco zajímavého. Čtu a nerozumím. Čtu dál a nechápu. Dočtu a pořád mi nejde z hlavy, že jsem nečetl Elle nebo Marianne, kde bych se nad tím ani nepozastavil.
Julie Hrstková je skvělá ekonomická novinářka s výbornými postřehy. Ale tohle se prostě nepovedlo. Stane se. Protože na Twitteru jsem nebyl schopen v krátkém prostoru reagovat na podiv, proč nesdílím stejné nadšení jako ostatní, vezmeme to jedno po druhém. Nejde o nic jiného, než pokud už se na stránkách prestižního deníku vydat do takové spleti argumentů od sexu, přes společenské normy až po literaturu, tak pořádně. Normálním písmem je originální text, kurzívou můj komentář. Prosím autorku za odpuštění, není v tom nic osobního.
Do kin vstoupila, podpořena mohutnou reklamou, Nymfomanka, série 50 odstínů čehokoliv se dlouhodobě drží na horních příčkách žebříčku prodejnosti, v každém všem přístupném časopise je sexuální poradna o té „nejlepší“ technice a sexuální hračky se staly společensky tak přijatelné, že se vyrábějí i jako přívěsek na klíče (asi aby klíče byly vždy po ruce). Zdálo by se, že sex je všudypřítomný. Ano, je skoro všudypřítomný – s výjimkou běžného života.
Provokující začátek, uvidíme, co z toho bude, nechme se překvapit.
Zatímco kdysi byl sex příjemnou zábavou, která se podnikala kdykoliv a kdekoliv, teď – soudíc podle všech možných poradců, institutů sexuální výchovy a podobně – jde o činnost, jejíž nebezpečí je srovnatelné s krmením dravé zvěře v africkém národním parku. Výčet toho, co všechno se může stát před, při i po sexu, je takový, že i kdybychom se omylem stali potravou jakéhokoliv chráněného druhu v rezervaci, je to zjevně pořád lepší. Navíc se kvůli novým požadavkům na techniku, vzhled, termíny atd. stal sex ještě krapet náročnějším než bedlivé studium dvousetstránkové příručky na ovládání zapalovače (včetně onoho rozdílu mezi návodem a předmětem používání).
Sex po většinu historického času nebyl příjemnou zábavou. Povětšinou ho spoutávaly a dodnes spoutávají mraky společenských norem a omezení. Z historických výzkumů plyne, že sex povětšinou býval krátkou záležitostí na pár minut uspokojující maximálně rychlým způsobem muže, bez ohledu na potřeby ženy a povětšinou ji přivádějící rovnou do jiného stavu. Výjimkou byla možná oslavovaná 60. léta a z mužského pohledu bordely v jakékoliv době.
Upozornění na rizika spojená se sexuálním životem patří k základní osvětě při občanské nauce a řadu puberťáků skutečně dokážou vyděsit k smrti, ale že by kvůli tomu hromadně skákali do klecí v zoologických zahradách, to v Televizních novinách neříkali, a tam už říkali hodně věcí.
Technika nade vše
Všichni lidé mají hlasivky, nikoho ovšem nenapadne, že by se kvůli tomu automaticky měli všichni stát stejně obratnými řečníky jako Cicero nebo zpívat stejně dokonale jako božský Kája. Oproti tomu – zcela nesmyslně – stejně všeobecné vlastnictví pohlavních orgánů k obdobným úvahám vede.
Hodně lidí, kteří vlastní pohlavní orgány a umí napsat souvislý text, také nepropadne dojmu, že by se měli stát novináři píšícími o sexu.
Dva a půl tisíce let starý indický text Kámasútra je výukovým textem o umění milovat (tedy nejen o technice a polohách). Mimo jiné předpokládá rozdílné možnosti, schopnosti a chuť jednotlivců, aniž by cokoliv považoval za lepší či horší. Maximálně doporučuje, aby ti, jichž se daná činnost týká, našli sobě podobné a v sobě vzájemně i v oné činnosti zalíbení.
Současné texty na stejné téma jsou daleko explicitnější. Třeba na běžně přístupném webu v článku „Staňte se orální bohyní“ (čímž není míněno skvělou řečnicí) autor doporučuje, aby dotyčná budoucí bohyně používala nějaká ta lechtivá slovíčka. Současně by ovšem měla navazovat oční kontakt (nejlépe, věnuje-li dotyčnému ďábelský pohled) a obecně by měla dělat všechno pro to, aby si její činnosti partner všiml. Což v podstatě znamená, že by orální bohyně měla být schopným břichomluvcem a disponovat tykadly, protože běžná lidská anatomie všechny doporučované činnosti najednou nezvládá. A dotyčný partner je evidentně v kómatu nebo na strašně zajímavém jednání představenstva, protože takové činnosti si normální člověk všimne vždycky.
Vybrat si bezduchý bulvární text jako protipól Kámásútry je v sociologickém srovnání stejně vypovídající jako porovnávat účtenku za dvanáct piv v hospodě s Joyceovým Odysseem. Nicméně orální bohyně jako skvělá řečnice je inspirativní kontrapunkt!
Nelze opominout ani dílo 50 odstínů, jehož se po celém světě prodalo na 40 milionů kusů a které mělo vnést vzrušení do všech ložnic, kde alespoň jeden z účastníků danou sérií nejen podložil postel, ale i něco z ní početl. Oživením měly být především poněkud netradiční techniky. Nejzajímavější je pak poznatek hlavní hrdinky, k němuž dospěje zhruba na 650. stránce prvního dílu, že když dostane „na holou“, tak to docela bolí. V praxi pokusy napodobit jednání protagonistů knihy vedly k trestním oznámením. Protože člověk, který má opravdu zálibu v násilnickém chování, se nezdržuje jakoukoliv stupidní smlouvou, případně slovíčkem „stop“, a přeražená sanice a zlomená žebra nepatří v případě většiny žen k vytouženému cíli sexuálního styku.
Fenomén 50 odstínů čehokoliv jistě stojí za hlubokou společenskou studii, ovšem vyřídit si to s ní odsudkem domácího násilí je důvtipný můstek oslí konstrukce, k jehož prolomení by stačila i noha rejsčího mláděte. Oč působivější by bylo zamýšlet se nad tím, proč houfy žen touží po podobných fantaziích, zda a v jaké míře je za tím stereotyp dnešního konzumního světa, imperativ adrenalinových zážitků nebo naopak nuda partnerského vztahu a nevšímavost partnerů, kteří před domácími orálními bohyněmi dávají přednost partě v hospodě a zápasům fotbalové ligy… Ne, hoďme tam radši přeraženou sanici a zlomená žebra…
Historická díla označovaná ve své době za pornografii, počínaje Boccacciovým Dekameronem až po Lawrencova Milence lady Chatterleyové, považovala sex za příjemnou kratochvíli, v níž nesmí chybět zábava. Teď jde o technické cvičení, kde je zábava až na posledním místě a humor je přímo zakázaný.
Och, díla jako Milenec lady Chatterleyové a sex jako příjemná kratochvíle? Nikoliv, zakázaná vášeň, bolestná emoční i fyzická posedlost, závislost, překážka spořádaného života, narušení společenských i soukromých vztahů. To byly komplikované, často tragické osudy, složité morální rozhodování a životní volby. A dnes? Co si takhle přečíst něco jiného než lifestylový magazín? A když mainstream, stačí zajít do kina na trilogii Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí, možná ten pohled bude trochu komplexnější. A humor v sexu? Pivrnec by mohl vyprávět…
Svaly, celulitida a body shape
Stejná dokonalost, jaká má panovat v technické oblasti, platí i pro vzhled zúčastněných. Dřív si lidé alespoň podle dostupné literatury evidentně vystačili s tím, že milovaná bytost má být krásná v jejich očích, a na to konto dokázali více či méně kvalitně popsat tisíce stran.
Aha, takže jednou Decameron použijeme jako příklad sexu v podobě příjemné kratochvíle, jindy zas srovnání s historickými díly slouží jako cudný kontrast dnešku vynášející do nebes rétorickou krásu. Zřejmě se něco ztratilo v překladu.
Teď jsou zásadní podmínkou svaly vyrýsované cíleným cvičením s činkami (běh je druhou přípustnou možností) a dietou (podle ročních období, krve, vyměšování nebo čehokoliv, co je aktuálně v módě). Základem je, že se o tom, co vyrýsovává těla, až jsou vyrýsovaná lépe, než by to svedly rýsovací potřeby, dá mluvit dostatečně dlouho a poutavě, aby náhodou nedošlo na nic společného se sexem.
A teď jsem se ztratil já.
Pokud dřív Bivojovi stačilo, že na hrad dotáhl kance, a pozdější milovníci včetně slavného Casanovy museli být vzdělaní, chytří a vtipní, teď by nikdo z nich neměl šanci. Ani jeden z nich se evidentně nemohl pochlubit pekáčem buchet na břiše, kterým disponují všichni hollywoodští hrdinové a samozřejmě Christian Grey (50 odstínů…). Snad jen představitelé těžkých intelektuálů (což v amerických filmech většinou znamená, že o něco déle než ostatní zadumaně hledí kamsi, také nosí brýle s nulovým počtem dioptrií jako třeba Superman a dokážou zacházet s klávesnicí počítače) nemusí mít neustále vyhrnuté rukávy, aby bylo okamžitě jasné, že posilují. Ale dřív nebo později je vyhrnout musí. A pak je vidět, že samozřejmě posilují, protože jen oním vykasáním rukávů až v průběhu děje se dá hned poznat, že jde o intelektuály, protože to, co říkají, nikoho nezajímá. S výjimkou francouzských filmů a Homera Simpsona průměrná mužská populace fakticky neexistuje.
Zredukovat americkou kinematografii na dva typy Superman vs. intelektuální idiot překonává i pravidelné snahy Mirky Spáčilové o recenze nejnovějších filmových premiér. Asi si půjdu pustit Lásku nebeskou, tam je nejmíň 50 odstínů muže i ženy ve dvou hodinách.
Luční kvítí pod izolepou
To samé platí i pro ženy. Detailní záběry na nedokonalosti hollywoodských hvězd, třeba na 50krát zvětšený pupínek na zadku, mají dokázat, že i ony jsou zcela obyčejné. Stejně jako zcela obyčejně drží neustále diety, které jsou hrozně zdravé, a proto je nutné je měnit co pár měsíců, kdy se objeví nová, ještě zdravější. Také mají zcela obyčejně svého trenéra a obyčejně se starají o domácnost a děti (těch deset chův, osobní poradce a dalších padesát lidí kolem těchto obyčejných žen se samozřejmě nepočítají).
Takže co je problém? Že se u hvězd šoubyznysu ukazuje každý beďar, takže všichni vidí, že jsou naprosto obyčejné, nebo že jsou dávány jako příklad dokonalých žen, kterými bez cizí pomoci nejsou? Na jeden odstavec příliš mnoho indicií, které se vzájemně vylučují, a do dokonalého světa dokonalého sexu nepatří asi ani jedna z nich (beďary nejsou dokonalé a domácnost s dětmi k dokonalému sexu taky nepasuje).
Výsledkem je, že se zhruba polovina naprosto normálních žen stydí před svým partnerem. Podle posledního průzkumu se třeba v docela asketické Belgii, kde je jen 14 procent žen obézních, celá pětina vyhýbá sexu, protože si připadají příliš tlusté. V Japonsku, kde jsou hubené všechny ženy, se ale sexu vyhýbá 45 procent mladých žen, protože je nebaví. Starých žen se v Japonsku nikdo neptal. A navíc jsou Japonci vždycky technicky o něco napřed, takže mají daleko zábavnější telefony, PC programy a umělé muže. V Mexiku, které je nejobéznější zemí světa, se sexu nevyhýbá nikdo, protože je evidentně stále baví a nemají na to, aby investovali do příruček, co se má a nemá.
Výsledkem čeho se polovina normálních žen stydí před svým partnerem? Můžou za to beďary nebo osobní poradci? Příliš rychlé závěry, příliš snadné odpovědi… Spojit dohromady stydlivost, korelaci mezi štíhlostí a telefony oblíbenějšími než sex a bez faktů uvedené Mexiko, kde všichni šťastně souloží uprostřed stolů obložených tortillami, dosahuje ekvilibristiky vrcholných čísel Tomia Okamury.
Důraz na vnější vzhled pronikl už i do slovníku. Moderní muž je třeba naprosto běžně schopen ohodnotit tzv. body shape oblečení, které udělá ze skvělé postavy ještě skvělejší, ale kromě toho, že lehce přidusí, je také sexuálně daleko antikoncepčnější než slavné bombarďáky z Deníku Bridget Jonesové. Schválně, jak rychle jde sundat košilka o pět čísel menší, z materiálu, který kombinuje vlastnosti pásu cudnosti s neoprenem?
Ukažte mi prosím průměrného muže, který je schopen ohodnotit tzv. body shape oblečení. Zvláště v zemi, kde je na prvním místě společenských diskusí o mužských schopnostech v intimní oblasti přípustnost obalovat chodidla ponožkami a sandály najednou. Zdeněk Škromach by na téma body shape oblečení jistě předvedl jímavou promluvu od bazénku s živou kulturní vložkou, ale kdo další?
Mezi muži je také oblíbené téma vyholování, oproti tomu ve vytrhávání voskem mužská populace zalíbení nenašla. Vyholuje se jakákoliv část těla, nejlépe tělo celé. Snad jen s výjimkou zad, kam ani moderní muž tak úplně nedosáhne. Ženy většinou s ochlupením zad problémy nemají, takže lehce dosahují kompletní hladkosti, kterou by jim záviděl i čínský pes naháč.
Zajímavé zjištění – mužská populace nenašla zalíbení ve vytrhávání chlupů voskem, ženská tudíž implicitně ano, to jsem netušil. Třeba odsud pramení oblíbenost sado-maso hrátek v 50 odstínech. Ačkoliv čistě subjektivní dojem by nahrával tomu, že výprask na holou by měl být šetrnější než trhání chloupků v ohanbí, no nic. Jinak v navázání kontaktu s realitou v otázce diskusního tématu vyholování mužů doporučuji ještě konzultaci v libovolném IT oddělení.
Kdyby chtěl nyní jakýkoliv spisovatel napodobit kdysi pornografickou scénu mezi Constance Chatterleyovou a jejím společensky nepřijatelným milencem, v jejímž průběhu si ti dva navzájem do veškerého ochlupení vplétají luční kvítí, musel by nejdřív protagonisty poslat do květinářství. Trhat cokoliv kdekoliv je dneska s ohledem na skoro stoprocentní výskyt endemitů zakázáno a kopřivy by do sebe nevplétal ani chlupem hustě obdařený neandrtálec. Poté by si museli zakoupené květiny na sebe přilepit lepicí páskou, přičemž vrcholem by mohlo být vzájemné sundávání této pásky, čímž by došlo k ještě dokonalejšímu odchlupení než za pomoci pětibřitové žiletky s nadzvukovou rychlostí. Otázkou je, do jaké míry by za těchto okolností šlo stále o erotickou scénu.
Namísto lučního kvítí se do textu umně vplétá klišé vedle klišé. Zkuste na pocintaném baru u rumu s kolou vyprávět holce s piercingem o lučním kvítí, sežere vás i s neoholenýma chlupama (myšleno sežere vám obličej ta kola vychrstnutá do obličeje). Rychlovka na záchodcích vedle zvracejících pipin bez občanky je taky klišé, ale možná menší než postmoderní stesk nad kytičkovou romantikou.
Nástup svatých
Dokonalou techniku a dokonalé tělo musí samozřejmě doprovázet i dokonalý charakter. V podstatě se od moderních milenců očekává, že se poznají v raném mládí na počátku druhé dekády života (ona s nulovou zkušeností, on s jednou, ale špatnou, aby prozřel s onou nevinnou) a poté spolu v naprosté věrnosti a za setrvalého vzrušení stráví dalších šedesát let života. Jediné, co chybí, je popis postupně narůstající svatozáře, protože splnit takovou podmínku normální člověk nemůže.
Tvrdit něco podobného s vážnou tváří uprostřed země s nejpragmatičtějším vztahem k milostným vztahům je odvaha srovnatelná s propagací homosexuality uprostřed putinovského Ruska. Což říkám jako člověk, který žije skoro dvacet let spokojeně v jednom partnerském vztahu.
Romány Stendhala, Flauberta, Balzaka a dalších se hemží naplněnými vztahy – nenaplněné dřív nikoho nezajímaly – každého s každým, aniž by přitom nějak často docházelo k rozpadu rodiny. Jedinou podmínkou byla vnější počestnost, kterou v praxi ale nikdo neočekával. Teď je oproti tomu prakticky nemožné udělat cokoliv. Dnešní populace považuje podle všech průzkumů sex mimo manželství za morálně nepřijatelný – zajímavé je, že rozvody doprovázející hádky o děti společnost jako normu akceptuje. Za nevěru se už považuje i sledování pornografie a klábosení na sociálních sítích, což je v přímém rozporu i se sto let starými příručkami, které popisují, kterak si udržet celistvou rodinu. Mimo jiné při větším věkovém rozdílu či rozdílu chutí všechny doporučovaly milence/milenku. Živé, nikoliv virtuální.
Omyl, tragický omyl! Realita téhle představě vůbec neodpovídá! Karel Janeček se veřejně přiznává k mnohoženství, polovina lidí přiznává nevěru atd. atp. A také vůbec, ale vůbec není pravda, že nenaplněné vztahy dřív nikoho nezajímaly. Právě naopak! Právě nemožnost naplnit vztah, překonávání sociálních bariér a předsudků, snění a tužby dělaly z literatury vzrušující a uměleckou záležitost. Naplněné vztahy jsou z hlediska literárního nuda a šeď. Prodává kontroverze a vášeň, což platí i pro počty sdílení tohoto článku o dokonalém světě dokonalého sexu. Doporučená literatura: Na Větrné hůrce, Rozum a cit, Máj, Hamlet (doporučuji soustředit se na postavu Ofélie, i když Jorick to s naplněním lásky taky nemá zrovna jednoduché).
Jak oddělit sex od člověka
V současné době by takto explicitní radu následovala žaloba od Organizace pro upevnění rodiny, Asociace věrných žen, Unie vyholených mužů a dalších 180 spolků včetně Sdružení na ochranu švábů. Jak víme, švábi byli považováni za ochránce rodinného krbu. A navíc přežijí i atomový výbuch, takže krb mohou ochraňovat donekonečna.
Švábi. Co na to říct. A to jsem až dosud měl za to, že posledním společenským ideálem úspěšného muže je o dvacet a více let blonďatá známost nahrazující omšelou manželku. Není-liž pravda pane Topolánku, Paroubku, Nečasi, Václave, Václave, Jano?
Muži, pokud něco mají, jde oficiálně o kamarádky, které jsou mužům doporučovány experty, aby získali bližší vhled do ženské duše a stali se tak citlivějšími, empatičtějšími… V praxi pak – pokud muži něco skutečně získají – jde hlavně o alimenty.
V těchto případech lze mužům jako alternativu doporučit tantrickou masáž. U investigativního deníku bych takové doporučení očekával.
Ženy v postfeministickém věku jsou svázanější konvencemi, scestnými doporučeními na vzhled, techniku a chování víc než kdykoliv dříve. Pokud se „spustí“, jsou z toho tak paf, že to proberou na sociálních sítích, s psychologem a posléze je nenapadne nic lepšího než to říct i doma, neboť jak tvrdí všechny možné příručky, základem každého vztahu je otevřenost a důvěra. Jen už neupřesňují, že existují i chvíle, kdy by člověk neměl propásnout příležitost mlčet.
Ano, nepropásnout příležitost mlčet, to je, oč tu běží.
Sexuální revoluce oddělila milování od sexu, soudobá technická společnost dokázala oddělit sex od člověka. Možná není od věci se začít bavit. A třeba vyrazit a užít si Nymfomanku – nejlépe s partnerem.
Já se bavím. Carpe diem!