Dnešní setkání na Unii vydavatelů pod názvem Mash-up, kde byly představeny názory lidí z branže na zajímavé trendy dneška, bylo docela inspirativní a člověk načerpal zajímavé věci k přemýšlení. Zmíním jednu z nich. Asi nejsamozřejmější arugment pro přežití časopisů zněl, že lidi si jejich četbu chtějí užít, pasivně se nechat bavit, protože jde o emoce, nikoliv sběr informací.
Jako příklad pasivní zábavy, ať už je člověk jejím vyznavačem, nebo nikoliv, která myslím splňuje tohle kritérium, jsem pro srovnání uvedl aplikaci, která na iPadu dokáže z facebookových statusů a fotografií vyrobit elektronický listovací magazín – projíždíte stránky tvořené obsahem odkazovaných textů, fotoalby přátel apod. Když mi ji na svém iPadu ukazoval Dan Dočekal, šokovalo mě, jak dobře to vypadá. Samozřejmě, že je to proti klasickému výpisu nepraktické a pomalé a od prvního skvělého dojmu člověk může rychle přejít k odmítnutí, zvlášť když Facebook používáte jako přehledovou záležitost aktuálního dění a jako do značné míry pracovní nástroj. Ale pro populaci, která si tím chce ukrátit dlouhé chvíle, to může být uspokojivé. A uspokojivé natolik, že si dovedu představit, že s tím dokáže strávit víc času než třeba s časopisem.
Zároveň jsem zlehka ťuknul auditorium, že i vůči tomuhle se budou v budoucnu časopisy vymezovat. A tenhle obsah budou muset přebít (při vědomí toho, že velká část odkazů vede na profesionálně dělaný obsah nejčastěji internetových deníků). A ze sálu na to přišla zajímavá reakce. Zněla zhruba v tomhle duchu: „A prosím vás, to by někdo normální chtěl číst? Já přece nebudu sledovat, co píšou nějaký Hotentóti!“. Jen pro úplnost, řekl to člověk z mediální agentury.
Jsou v tom dvě nepochopení. Za prvé, na Facebooku člověk čte jen to, o co má zájem. Resp. jen příspěvky lidí, o které má zájem, a které si nejprve musí zařadit do Přátel. Pokud vědomě sleduje Hotentóty a vadí mu to, není to chyba Hotentótů.
A za druhé. Být vydavatelem průměrného tištěného časopisu v České republice, byl bych opatrný v nadřazeném vymezování se vůči virtuálnímu magazínu tvořenému aktivitou a odkazy facebookových uživatelů. Vždyť i na dnešním setkání byl jako inspirace pro tuzemský trh uváděn americký časopis Wallpaper, z nějž přes 90 procent tvoří inzerce, nebo inzerce schovaná za obsah (advertorialy). Když prolistujete snad jakýkoliv český lifestyle, dostanete totéž, jen v méně rafinované podobě. A opravdu je hodnota zaplaceného obsahu větší než odkazy lidí, kteří s vámi sdílejí podobné, nebo i odlišné, ale zajímavé okruhy zájmu? Já bych si tím tak jistý nebyl.
V každém případě je zajímavé pozorovat, jak se stále, jen v jiných kulisách, opakuje ona přirozená rezistence vůči čemukoliv neznámému. V podobně přehlíživém postavení bývali prokletí básníci, surrealismus, beatníci, film, hippies, rocková muzika, dlouho internet a teď aspoň jeho některé části. A ti, co přehlíželi, byli začasté tradiční, vyčpělí a nezajímaví. A přesvědčení o své nezbytnosti. A nakonec semletí evolucí. Svět se vlastně zas tak moc nemění. A svět mediálních expertů taky ne.
P.S.: Slovníku spis. jaz. č.: „Hotentót – příslušník jednoho z černošských kmenů v již. a jz. Africe“.
„Samozřejmě, že je to proti klasickému výpisu nepraktické a pomalé a od prvního skvělého dojmu člověk může rychle přejít k odmítnutí…“
S tou „samozřejmostí“ bych to až tak horké neviděl. Flipboard (o kterém je tu řeč) je pro mě nejlepší Facebook/Twitter/RSS klient a čtečka a používám ho rozhodně raději než standardní webové rozhraní. Pomalé to určitě není, spíš naopak. Neuvěřitelně přehledné, efektivní a funkční. A právěže extrémně praktické.
časopisy rozhodně soutěží s obsahem, který si budou generovat sami uživatelé. Stejně jako soutěží profesionální producenti obsahu s blogery, kteří píší jen tak, z potřeby sdílet svůj názor (no a někdy i za paníze, čímž se stávají profesionálními blogery).
Myslím si, že pokud bude existovat a rozšíří se Facebookový časopis, tak může třeba jistému segmentu uživatelů vyhovovat, ale nebude to revoluce, jen vznik celkem malého segmentu. Existují úspěšné koncepty tištěných časopisů, které jsou přesně o tom: Vzájmné sdílení, dokonce bych řekla plkání. Např. časopis Překvapení, který je určen pro nižší příjmovou skupinu matek a dívek. Tady by nám vyvstala otázka, zda si chce/bude cílová skupina ochotna číst a platit něco takového v elektronické formě.
Každopádně se domnívám, že to nenehradí profesionální časopis o životním stylu. Nebo o specifické zájmové oblasti atd. produkovaný redakčním týmem, který se mu věnuje. Tedy pokud připustíme, že novinář je někdo, kdo se umí ponořit do dané tématiky více a získat zdroje informaci lepší než moji kamarádi.
Naše adresa byl pokus o generování zpráv z regionů, poloautomaticky spolutvořena místními týmy ve spolupráci s veřejností, s tištěnou a internetovou platformou. Obchodní model byl doplněn příjmy s kaváren v menších místech provozovaných Naší adresou. A ten hybrid selhal. Ekonomicky. Zatím tady nemáme moc časopisů pro obecné cílové skupiny úspěšné na internetové platformě. A venku, alespoň jak to sleduji, také střídavě oblačno.
Ta první a nejdůležitější otázka je vždy jestli je to možné bych se vždy ptala jakým způsobem daný mediální produkt přidá hodnotu čtenáři a jak se to zaplatí. A tady je ten kámen úrazu. Úspěšný mediální produkt generuje dostatečně velkou a vyprofilovanou cílovou skupinu zajímavou pro inzerenty, nebo musí nabízet uživatelům nšco za co jsou ochotni platit. A to pravidelně a pokud možno dlouhodobě.
omlouvám se za ty překlepy, ale ten formulář na komentář je ve fontu menším než 6 a nemohla jsem to po sobě přečíst