Když bydlíte v pražském paneláku, není o zážitky s otravujícími holuby nouze. Někdy vás však i tihle pitomí ptáci překvapí.
V těch hrozných vedrech jsme jednou nechali otevřené dveře na balkon. Důsledkem toho jsme se ráno v půl šesté probudili přítomností dvou holubů v naší ložnici, kteří si přes celý byt vyšli za námi na procházku. Jeden zmateně kroužil v prostoru u dveří, druhý se vystrašeně podělal pod oknem. Ačkoliv jsme neměli natrénované speciální pohyby na vyhánění holubů z bytu, přesto se nám podařilo celkem v pohodě se jich zbavit – prolétli úzkou chodbou zpátky do obýváku a vyřítili se přes balkón znovu do čerstvého pražského povětří.
Ověřili jsme, že je vzduch čistý (no dobře, nějaké to pírko sem tam) a šli dospat zbytek rána. Po druhém probuzení jsme si však všimli podivných fleků na okně v obýváku – a důkazem budiž tahle fotka – dokonalý otisk holubího těla i s ocasem a hlavičkou, linie obou křídel v rozletu. Jeden z těch holubů to jednoduše napálil napřímo a jak se zdá, naše plastová okna vydrží hodně. Trochu jsme se děsili, že zbytek toho, co zbylo po otisku, najdeme spadlé za křeslem, ale naštěstí i holubi asi vydrží hodně.
Poučení jsou hned tři: 1. Holub sklem neproletí. 2. Holubi nejsou jenom odporně špinaví, ale taky mastní jako prasata. 3. Otevřené dveře na balkon nevěstí nic dobrého.
Fotka okenního skla z obýváku směrem k balkónovému stropu. Bílá plocha už je obloha.