Původně jsem tu chtěl psát o třetím ročníku pražské Muzejní noci.

O tom, že tahle akce je dobrý nápad, jak pomocí happeningu zatraktivnit „šedou“ image strážců minulosti pro širší publikum, že díky zvláštní příležitosti a jasnému argumentu „vstup zdarma“ může přesvědčit i ty, kteří se do kulturních svatostánků nepodívají, jak je rok dlouhý (vždyť takhle za zkoušku nic nedají), že k podobně pojaté akci není třeba velkého marketingu, protože dobrý nápad se prodává sám, takže ho stačí jen oznámit pomocí tabulí v hromadné dopravě, že snad jen jedinou vadou na kráse popularitě letošní akce (která mimochodem byla úspěšná hned při prvním ročníku natolik, že se na řadě míst praly zástupy) je fakt, že se koná ve stejný den jako jeden ze zápasů české reprezentace na fotbalovém mistrovství světa a tudíž má šanci oslovit menší spektrum lidí, kteří však stejně možná budou v centru Prahy po hospodách, takže při té příležitosti se během zbytku večera třeba nechají strhnout i k jinému zážitku atd. atp… No prostě nabízela se celá řada duchaplných úvah o jedné bohulibé a ne zcela tradiční akci.

Jenže osud chtěl, aby se mi teď během dovolené dostal do ruky deník Dnes a v důsledku toho i jeho pondělní příloha Ona Dnes. Zalistoval jsem v poklidné náladě barevnými stránkami a čtyři z nich byly věnovány profilovému rozhovoru (hlavní upoutávka na titulní straně) s moderátorkou svérázného pořadu Pošta pro tebe. Pochopitelně nechyběl fotografický doprovod dotyčné. Oči padnou na popisek fotky a místo očekávané charakteristiky té dámy tam stálo: „Bílá košile, Mexx, 1899 Kč; hedvábná sukně, Anima Tua 6730 Kč; pásek, Phase 2, 1200 Kč; rukavice Junek, 1178 Kč; náramek, Diva, 329 Kč.“ Ne že by většina lifestylových časopisů byla něco jiného než nosiči reklamy (ve všech se dozvíte to samé a není toho mnoho), ale tohle mě opravdu překvapilo.

Ona Dnes, „časopis o ženách, jaké opravdu jsou“, se na první pohled tváří, že je určen emancipovaným ženám, které touží rozvinout svou osobnost. Genderové zamyšlení se tu doplňuje se zkušenostmi pracujících matek, nebo právě s rozhovorem s populární ženskou tváří se „zajímavým osudem“. K tomu se však připojí popisek pod fotografií s jasným návodem, jak se na zpovídanou ženu dívat – zapomeňte na ženu, jaká opravdu je, kupte si ty šaty. Inu, takový boj za právo žen dobře se obléknout. Emancipace, dovedená k dokonalosti, může od zaběhnutých konvencí osvobozovat nejenom ženy, ale bohužel i jejich časopisy.

Inzerce je pro všechna média zásadním zdrojem příjmů, ale jestliže média dovolí, aby ovlivňovala a devalvovala jejich obsah, podřezávají si pod sebou větev. Ztrácejí věrohodnost, důvěru a smysl. Pak nejsou médii, ale inzerátem. A čtenář to dříve či později pozná. A pak ho začne zajímat nejen hodnota vyfocených šperků a textilu, ale také hodnota zpovídané osobnosti, která na tento druh fotografování přistoupila, redakce, která ji k něčemu takovému přiměla, a vůbec celého toho všeho kolem. A tak nakonec radši půjde do muzea, aby zavzpomínal na staré dobré časy.

(psáno pro Strategii)