Je dobré vědět, kolik nás je! To abychom v přílišném množství nenastoupili do výtahu, který by se pak s námi nemohl rozjet. Tak nám radí televizní reklama ČSÚ na Sčítání lidu 2001. Když si o nás lidé z Českého statistického úřadu myslí, že ani výtah neumíme použít, nedivme se, že s námi zacházejí tak, jak s námi zacházejí.

Informace o chystaném sčítání lidu se ke mně poprvé dostala tak trochu oklikou. To když v novinách psali o tom, jak se na něj připravovala katolická církev. A jak se na něj připravovala? Divili byste se, ale reklamou na sebe sama! Akce ČSÚ totiž naší největší církvi umožní spočítat i ty nejzatoulanější ovečky. Stačí vyplnit příslušnou kolonku (k lítosti církve jednu ze dvou nepovinných) a hned bude stádečko větší.

Připomnělo mi to tradiční chování politických stran – před volbami mají plno starostí o blaho „svých“ občanů, a když volby přejdou, jen spokojeně tyjí ze státních příspěvků za získaná procenta. V tomto případě to není jiné – státní příspěvek církvím se odvíjí mimo jiné i od počtu věřících. Je proto dobré mít jich co nejvíc. Církev jde s dobou – když je úspěšná reklama na Ariel, proč by neměla fungovat i na ni? Proč tedy nevynaložit několik miliónů teď, abych jich získal víc později? Říká se tomu investice. A jak jsou ovečky spokojeny s pastýřem? Vždyť další sčítání bude až za deset let…

O upřímnou hru nejde ani ze strany státu – prý je dobré vědět, kolik nás je. Stát v zastoupení Českým statistickým úřadem se nám snaží namluvit, že to dosud neví. Jako když rozpustilý velitel nechá jednotku nastoupit uprostřed noci na buzerplac, aby se rozpočítala. K tomu se pojí takřka vědecká snaha dopídit se po co nejpřesnějších údajích o každém z nás, aby nás pak bylo možné lépe analyzovat, zhodnotit a předpovědět, podle potřeby i upravit. Je to chvályhodné – mnohému pomůže, když se dozví, že v Horní Dolní má průměrná čtyřčlenná rodina třeba 1,6 krát méně mobilních telefonů než podobná rodina ve velkoměstě, naopak že má přibližně stejný počet praček, tedy zhruba jednu. Překvapivé bude asi i zjištění, že v Praze jsou větší nájmy než na venkově, zato že aut je tam mnohem, ale mnohem víc. A to všechno budou statistici podrobovat zkoumání ne měsíce, ale celé dlouhé roky, až do té doby, než začnou připravovat sčítání nové, lepší.

Přitom je známo, a dokonce i ti politici, kteří pro zákon o sčítání hlasovali, k tomu nepřímo nabádají (sic!), že se dá statistika snadno oklamat. Proč bych měl snaživému komisaři odevzdávat dotazník, který by o mně vypovídal, že mám doma počítač, u sebe mobilní telefon a studentské konto v bance? To abych ho rovnou pozval, aby se podíval, že do prvního patra to přece přes balkon není taková výška, zvlášť když přes něj přednedávnem vykradli sousedy v patře druhém… Je přece tak snadné napsat „podle pravdy“ a s „čistým svědomím“, že nevím, co slovo počítač znamená a že si pod pojmem mobilní telefon představuji utržené sluchátko! Jak se statistici chtějí spolehnout na věrohodnost získaných dat? Stejně budou moci po sčítání tvrdit s absolutní jistotou snad jen to, že čtyřčlenná rodina má plus mínus čtyři členy. Nechtěl bych jim křivdit, ale mám podezření, že i podobná fakta nám budou předkládat jako mimořádný objev a cenný výsledek své badatelské práce.

Dalším známým faktem je i to, že podobně nepřesné souhrny přesných čísel se dají pořídit mnohem snadněji a mnohem levněji. Nebo snad chtějí statistici zpochybnit své dosavadní metody a dosud učiněné závěry získané ze statistických průzkumů? Ty přece mají jistou vypovídací schopnost. Nebo ne?

Vždyť ani statistici samotní nemůžou věřit tomu, že s extrémně zvýšeným množstvím peněz (v tomto případě jde o několik miliard Kč) získají extrémně zvýšené množství pravdy o nás a o světě.

Zatím nikdo neřekl, jaký je smysl a přínos celé té monstr-akce. Kvůli výtahu z reklamy se to jistě nekoná. Dokázal bych se ještě vžít do potřeb feudálních panovníků, kteří potřebovali znát, od kolika poddaných mohou vyžadovat daně. Ale dnes přece všichni vyplňujeme daňové přiznání a hlásíme trvalý pobyt. Nebo že by úředníci ve skutečnosti nevěděli, kde, kdo, s kým, jak dlouho a za kolik bydlí?

Napadá mě jen jedno přijatelné vysvětlení – do databází ministerstev a nejrůznějších úřadů se naboural nějaký škodolibý hacker, trochu se porozhlídl, a pak nad všemi, ale úplně všemi soubory zmáčknul klávesu DELETE. A stát teď musí se sháněním informací začít znovu, jen se to bojí přiznat.

P.S. Nebylo by už lepší zmíněné prostředky věnovat na vybudování důkladně propojených a zabezpečených registrů, které mají vzniknout podle nově připravovaného zákona?

(psáno pro Měšec.cz)