První jarní den, ale na kandíky asi ještě příliš brzy. Obloha dokonalá, teplota někde mezi nulou a desítkou, první chataři vyháněli zbytky zimy ze zatuchlých koutů dřevěnic a mezi tím se procházelo pár výletníků, kteří se už nemohli dočkat, až to jaro pořádně rozbalí.
Fotogalerie: zobrazit všechny fotky z procházky pod Medníkem.
Začali jsme velkorysým obědemu Floriána na náměstí. Jídlo chutnalo výborně, ale espresso si tam nedávejte. Fakt ne.
Auto jsme nechali před hospodou v Třebsíně a vyrazili jsme na okruh po zelené.
Poezie podzimních trav v prvním jarním dni.
Takhle vypadá vrchol Medníka ve výšce 416 metrů nad mořem zdálky.
A takhle vypadá vrchol Medníka ve výšce 416 metrů nad mořem zblízka. Ve schránce s památeční knihou jsme se dozvěděli, že Medníku se říká Mrdník a kandíkům se říká kundíky. Co by na to asi říkal Honza Nedvěd? Asi by by byl rád, že neměl pravdu, když naříkal, jak málo je lásky.
Tady někde by měly růst kandíky. Nerostly.
Sezóna už už už už za chvilku.
Chaty kam se podíváš.
Úklid chaty není žádná sranda.
Sázava měla hodně vody, tekla rychle, ale klidně.
Jarní vodopád tryskající z přepadla v hrázi potoka v kopci nad údolím Sázavy.
Vstup do Třebsína hlídá vodník Třeb-syn s manželkou, miminkem a dušičkami. Milé setkání.
Fotogalerie: zobrazit všechny fotky z procházky pod Medníkem.
Tak já jsem byl s rodinkou trochu netrpělivější a vyrazil jsem na Medník z Pikovic již dnes 14.3.2010.Po kandíku ani stopy,to se dalo čekat,ale procházka krásná,tabulky na naučné stezce také prima.Zavzpomínal jsem si ná 18 krásných let,které jsem od narození v Pikovicích prožil.Na vrcholu Medníku jsem již nenašel dřevěný triagl,ale kamennou mohylu s vlajkou a milou schránku s třemi návštěvními sešity.Zjistil jsem,že krátce před námi zde byli již jiní vítači jara a rovněž jsme se zapsali.Byl to moc hezký pocit.Děkuji tomu,kdo tuto maličkost vymyslel.Pravda,nezkoumal jsem zápisky podrobně a nezahlédl jsem milé zkomoleniny.Možná je to lepší,protože bych musel dcerkám leccos vysvětlovat.V každém případě jsem rád,že Medník žije a je stále oblíbený.Obec Pikovice se mi ale moc nelíbila.Zástavba proti 60. letům je moc zahuštěná.Chataři si koukají skoro do oken a romantika se vytrácí.Našel jsem na svém místě dům čp.70,kde jsme bydleli i dům sousedů Smejkalových,kam jsem si chodíval hrát s dětmi.Na stejném místě stojí i chata Hynkových v lomu a srub Pohlů,kde jsme s kamarády řádili.Opravdu to byl dnes krásný,vzpomínkový den.Díky za něj.