Když Forbes vloni zveřejnil žebříček nejvlivnějších mediálních lidí, velká část lidí z branže nad ním kroutila hlavou. Letos to nevypadá na velký posun k lepšímu.

Naprosto beru, že Forbes není odborný magazín, ale lifestyle o úspěchu, ať už to znamená cokoliv. Přesto pokud bych měl soudit jen podle výsledku, ke kterému jeho redakce dospěla při výběru nejvlivnějších lidí v českých médiích, říkal bych si, že i ten lifestyle by měl být v tomto případě opřen o nějaký fundovanější background.

Je jasné, že každý by ten svůj žebříček vzal za trochu jiný konec. U Forbesu však chybí především informace, za jaký konec to vlastně redakce vzala. Chybějící metodika práskne do očí na první pohled. Už v úvodním slově se hovoří o „lidech, kteří mají zásadní vliv na to, co si zrovna myslíte“. Chápu, že jde o marketingovou upoutávku, ale i ta by měla být jasnější v tom, zda jde o lidi, kteří mají vliv na 1. čtenáře (a kterého), 2. obsah médií, 3. ekonomiku médií, 4. politiku a byznys obecně, 5. vlastnické a majetkové vztahy nebo na něco jiného. Ve Forbesu však priority, a tedy ani cíl a smysl žebříčku, nejsou jasné, pokud tím cílem nemá být pouhé upoutání pozornosti na titul jako takový a jeho případný význam. Ještě bych to pochopil poprvé, ale napodruhé už se to promíjí špatně.

Jen tak, co mě rychle napadá, když si to prohlížím a přemýšlím o nějakém možném vlivu:

Kde je Pavel Zima ze Seznamu? Asi největší kiks prvního i druhého ročníku žebříčku.

Kde je István Lékó z České pozice? Malá čteností, významná vlivem, i když se jí ekonomicky nedaří.

Jaký vliv má Leoš Mareš? A ostatně, jaký Václav Moravec? A proč on, a ne třeba Martin Veselovský?

Když jsou zastoupeni šéfredaktoři největších tištěných deníků MF DNES, Lidovky, Právo, HN, Blesk a Aha, nebo i šéf ČT24, proč chybí Jan Pokorný za Radiožurnál? Ten by mezi nimi rozhodně nebyl na chvostu šéfredaktorského žebříčku z hlediska významu média a jeho obsahu.

Je týdenní náklad 39 tisíc kusů Týdne a 29 tisíc kusů týdně Instinktu odrazem takového vlivu, aby jeho šéfredaktor František Nachtigall měl být v TOP40? Proč ne jiné, třeba nezpravodajské týdeníky či měsíčníky? Vliv šéfredaktorek na desítky tisíc čtenářek ženských časopisů může být neskonale větší.

Miloš Čermák svůj vliv jistě má, byť mi do téhle skupiny moc nezapadá, ale uvádět jako argumenty jeho školení pro novináře a počty „odběratelů“ na sociálních sítích?

Jinak pokud bychom měli zůstat pouze u té jediné definice, kterou Forbes nabízí, tedy „lidé, kteří mají zásadní vliv na to, co si zrovna myslíte“, možná bychom se u obsahu v médiích neměli bavit jen o zástupcích médií, ale o nabalené skupině lidí ovlivňujících podobu obsahu lobbingem, inzertními penězi atd. Rozuměl bych, pokud by Forbes žádné takové neuvedl a omezil výběr pouze na lidi z médií samotných, ale na posledním místě žebříčků jsou šéfové dvou největších PR agentur. I Google zastoupený svou šéfkou Táňou le Moigne není zrovna médium, s výjimkou Youtube, o kterém však, na rozdíl od vyhledávání a obratu (z protočené inzerce), nepadne v profilu firmy ani zmínka.

Takže ano, lze to celé brát jako zábavu pro masy, která má ráda vzájemné poměřování čehokoliv. Na druhou stranu mi přijde líto, že když už si někdo vymyslí a dá takovou práci, že ji neudělá tak, aby poskytovala skutečně přesvědčivý výstup. A zároveň mě to naplňuje obavou, zda je tohle výjimka nebo běžný výstup.

 

 

1 komentář