Aneta Langerová hned po svém vítězství ohlásila, že v showbyznysu půjde vlastní cestou. Co se týče vlastní prezentace, daří se jí závazek plnit, ovšem její produkce už tak nemainstreamová není. Slovenská superstar Katarína Koščová zvolila svým způsobem opačnou cestu.
Počet prodaných nosičů Anetina alba přesáhl hranici sto tisíc kusů. Sympatická Aneta působí jako osobnost, zpívat umí a její hlas se v písních dobře nese. Nedevalvuje se přítomností v televizní „zábavě“, snaží se především zpívat naživo. Na druhou stranu, její album mě osobně příliš neoslovuje, byť melodie pár písní se neposlouchají špatně.
Vězí za tím snad snaha prezentovat Anetu jako melancholicko-lyrickou rockerku s osobitým projevem a názory (proč ne), což ovšem v případě písní samotných, zřejmě také kvůli rychlosti a způsobu vzniku, nedopadá úplně přesvědčivě. Snad především proto, že se songy zbytečně snaží působit hlubokomyslně, zvlášť zbytečně vzhledem k Anetině věku. Aneta, ani její textaři nejsou Rimbaud, takže ve výsledku mladá holka s tragickým nádechem zpívá intelektuálsky znějící banality, které vzbuzují spíš úsměv (platí to ve velké míře především pro píseň Hříšná těla, křídla motýlí, které vévodí královsky pitomý verš: A každej zvlášť do kapsy svý/ jeepem si pádí…, před jehož metaforickou hodnotou nezbývá než smeknout širák a odhodit ho v dál). Ale věřím, že druhý pokus o cédéčko, realizovaný v menším spěchu, přinese kompaktnější výsledek, kde nebude nevěrohodný obsah pokulhávat za výraznou formou (myšleno Anetiným hlasem).
Katarína Koščová má dost odlišnou pozici. Nebyla tak jednoznačnou vítězskou slovenské soutěže jako v Čechách Aneta (byť obě při soutěži i po ní působily podobně jako skromnější a málo mainstreamové typy) a její přijetí bylo také mnohem vlažnější, přesněji řečeno u části publika až odsudečné. A Katka posluchačům situaci příliš neusnadnila, když pro své album zvolila lehce jazzově-blusovější polohu, na kterou fanoušci pop-rockového fenoménu Superstar rozhodně nečekali. Prodej alba je ve srovnání s tím Anetiným hodně dole a reakce publika (soudě podle letmého průzkumu v různých diskusích) rozpačité, nebo hodně protichůdné.
Přesto se mi zdá, že navzdory své menší schopnosti masového zásahu (i Aneta je mnohem větší střední proud) je Katčino album přesvědčivější. Jedná se o zdařilý debut, asi nijak výjimečný a mimořádně osobitý, ale svou funkci plní spolehlivě. Nejvýstižnější je přívlastek „přijemný“. Pozitivně naladěný hlas hned od začátku nastoluje nekonfliktní, nedramatickou, byť ne vždy veselou, někdy naopak melancholickou náladu, ladně plyne časem bez velkých vzestupů a pádů a prosvětluje den. Nejsou všechny písně stejně nosné, ačkoliv ve stejném duchu, ale všechny by byly skvělým doplňkem klidnější kavárny nebo baru. Zvláště zpívané naživo by v takovém prostoru jistě byly povzbudivým zážitkem. A co je důležité – výborně ladí s tou, která je zpívá.
Nějak podvědomě se mi nálada těch písniček spojila s pocitem, který ve mě vyvolává slavný Wilderův film Byt s Jackem Lemmonem a Shirley McLainovou. Tahle mimořádně vtipná, a přitom v mnoha ohledech posmutnělá komedie se odehrává v zimě a svou roli si v ní odehraje i bar a muzika v něm. A stejně příjemné, smutně veselé a radostné jsou i písně Katky Koščové. Jako zvednutý límec u kabátu, když potřebujete zahřát a nechcete, aby vám za krk padal tichý sníh, když jdete liduprázdnou ulicí.
Zdroj na jednu z písní, nazvanou Katka, najdete v jiném textu a pro ukázky všech ostatních si můžete dojít na Katčiny oficiální stránky.
Napište první komentář