Rubrika: Šprochy
Jeden rozhovor na upřímnou zpověď Andreje Babiše nestačí. Proto bylo nutné poskládat jich víc najednou, Až pak to dává všechno smysl.
Odhaduju, že nikdo českému lidu nedal tolik hlášek jako Zdeněk Svěrák (ne nadarmo se web s českými filmovými hláškami jmenuje meteleskublesku.cz). Ať už to udělal s Ladislavem Smoljakem a spol. skrz Cimrmana nebo přes filmy, ke kterým psal scénáře, nebo s Jaroslavem Uhlířem v písních pro děti. Vlastně je dost neuvěřitelné, nejen kolik toho má za sebou, ale kolik skvělého či mimořádného. Přitom styl Svěrákova vyprávění stojí primárně na humoru a nadsázce, což je asi nejtěžší umělecká disciplína, pokud má stát za to. U příležitosti jeho 85. narozenin jsem si dovolil pár švestiček ze zahrádky a hluboce se skláním.
Úplnou náhodou jsem s hrůzou zjistil, že to už je 30 let, co jsem si začal se skautingem. Neříkám, že by to mělo být včera, ale 30 let?!
Tak to vypadá, že letos bychom se po letech mohli zase podívat do Chorvatska. Tak jsem si vzpomněl na Knížku, kterou nikdy nedopíšu, která se tam odehrává. Po první ukázce byla ještě druhá o mravenci, kterého potkalo neuvěřitelné štěstí, a tahle je třetí, která popisuje skutečné reálie jednoho ostrova. Začínám se těšit.
Ještě letošního 5. dubna jsem si maloval, že letos budu víc malovat. Na konferenci SPIRu jsem se loučil v roli předsedy a zcela vážně jsem tam publiku tvrdil, že díky většímu množství volného času se budu moci víc věnovat malování. No, znáte to, jak nejlíp rozesmát pánaboha – řekněte mu, jaké máte plány.