Tak to vypadá, že letos bychom se po letech mohli zase podívat do Chorvatska. Tak jsem si vzpomněl na Knížku, kterou nikdy nedopíšu, která se tam odehrává. Po první ukázce byla ještě druhá o mravenci, kterého potkalo neuvěřitelné štěstí, a tahle je třetí, která popisuje skutečné reálie jednoho ostrova. Začínám se těšit.
celý příspěvek Knížka, kterou nikdy nedopíšu (3. díl) – Agáve
Ještě letošního 5. dubna jsem si maloval, že letos budu víc malovat. Na konferenci SPIRu jsem se loučil v roli předsedy a zcela vážně jsem tam publiku tvrdil, že díky většímu množství volného času se budu moci víc věnovat malování. No, znáte to, jak nejlíp rozesmát pánaboha – řekněte mu, jaké máte plány.
Někdy je ta česká žurnalistika pěkná zábava. Já jsem se rozesmál naposledy včera. Někteří možná víte, že…
Tak to na mě zase přišlo. Nejdřív jsem musel přešaltovat k malování, abych si vyčistil hlavu, protože psaní…
celý příspěvekPřelud svobody – 68 textů do předvolební sezóny by Simindr.cz
Když jsem psal České nevědomí, pomohl jsem si obrazem z filmu Vrchní, prchni. Na příběhu vrchního Vrány jsem vysvětloval oblibu vrcholných politiků Klause a Zemana. Tenkrát jsem ještě netušil, že je v tom obraze všechny o tolik předčí někdo úplně jiný.
Potom, co odstartoval seriál videí, kde se
jednotlivé
země Evropy předhánějí v tom, která bude po Americe druhá, Česko
nemohlo zůstat pozadu. Tedy mohlo, ale nezůstalo. [uvnitř VIDEO]
celý příspěvek Amerika
první, Česko druhé
Jak se jednotlivé země začaly předhánět, kdo bude po Americe The Second, je v souhrnu tak vtipné, že to stojí za archivaci na delší časy. A mimochodem, jedná se o krásné evropské propojení.
celý příspěvek Jasně, Amerika first! Ale kdo bude první mezi druhými?
Včera jsme otevřeli výstavu mých obrazů v Café Pointa, kde budou k vidění zhruba do Velikonoc. Na vernisáži zazněla i tato slova, která jsou citací z umělecké kritiky z těch nejvyšších kruhů.
Miluju film Titanic a nestydím se to přiznat. Jen možná z trochu netradičních důvodů. Protože mě fascinuje pomíjivost. celý příspěvek Pomíjivost, samá pomíjivost
Původně jsem to neplánoval, ale hezky se to sešlo. Tohle je můj 50. obraz a námět pro něj jsem v hlavě nosil dlouho, až vyšel na konec roku.
Letos začal Martin Selner psát svůj blog Autismus & Chardonnay a jeho rychle rostoucí obliba ho dostala až do finále Křišťálové Lupy. Není divu, dokáže otevřít oči v mnoha ohledech.
Vykašlete se na antistresové omalovánky, začněte doopravdy malovat! Vsaďte se, že po přečtení tohoto textu…
Co včera dělalo nebe, bylo dost magické. Tohle jsou fotky z kopce severně od Štětí. Dominanta se západem je Sedlo, věž na hřebenu vysílač na Bukové hoře a v černé hradbě na konci pak vévodí Milešovka.
Dnešek, 1. dubna 2016, vstoupí do análů české žurnalistiky. Jiří Ovčáček se stává šéfredaktorem nového týdeníku Newspeak, jehož nové číslo se právě rozdává v metru, tramvajích, vlacích, autobusech a na mezinárodní letecké lince Praha – Peking.
Už 12. dubna se v Praze koná IAC16, připravené jsou čtyři sály nabitého programu a přihlášených účastníků je k dnešku pět stovek. Máte poslední šanci nepropásnout to.
celý příspěvek Proč jít letos na Internet Advertising Conference 2016
Projev Milouše Jakeše z Červeného hrádku a proslov Andreje Babiše z Čapího hnízda, respektive z poslanecké sněmovny, mají společného víc, než by se zdálo.
Naší usilovnou investigativní prací se nám podařilo zajistit důvěrný materiál ministerstva školství, který byl na podzim loňského roku rozeslán na všechny základní a střední školy v České republice. Nese název „Metodické pokyny pro návštěvy prezidenta České republiky na základních a středních školách“ a jeho naplnění se stalo prvořadým úkolem především v krajích, kam prezident skutečně zavítá během svých spanilých jízd po regionech.
celý příspěvek Metodické pokyny pro návštěvy prezidenta ČR na základních a středních školách
Za letoškem se mi bude koukat pěkně, protože byl náročný, ale hodně plodný a nebýt všech událostí okolo po světě (letošní rok pro mě asi už navždy bude symbolizovat fotka malého utonulého Aylana), byl by i velice radostný, i když s radostí často tak trochu vyvzdorovanou na osudu.
„Vizuální předloha pro obraz současného deníkového tisku by se dala hledat v obrazech sv. Šebestiána. Svázaný u kůlu vlastních i cizích očekávání dostává jednu ránu za druhou, až vzpíná oči k nebesům v poslední naději na vykoupení. V těle zabodané šípy, kdy každý sám jen velice bolí, ač nepůsobí fatální zranění, ale dohromady způsobují mnohačetná krvácení, která lze jen obtížně zvládnout.“