Tak to na mě zase přišlo. Nejdřív jsem musel přešaltovat k malování, abych si vyčistil hlavu, protože psaní už před nějakou dobou jako koníček dost vyčerpávalo. Ale malování fakt zachraňuje a snáz a koncentrovaněji se pak dělá všechno ostatní. Takže teď jsem si mohl dát zase měsíc absťák od štětců a oleje a dát dohromady svoje texty za poslední čtyři roky do jedné knížky.…
Když jsem psal České nevědomí, pomohl jsem si obrazem z filmu Vrchní, prchni. Na příběhu vrchního Vrány jsem vysvětloval oblibu vrcholných politiků Klause a Zemana. Tenkrát jsem ještě netušil, že je v tom obraze všechny o tolik předčí někdo úplně jiný.
Potom, co odstartoval seriál videí, kde se jednotlivé země Evropy předhánějí v tom, která bude po Americe druhá, Česko nemohlo zůstat pozadu. Tedy mohlo, ale nezůstalo. [uvnitř VIDEO]
Jak se jednotlivé země začaly předhánět, kdo bude po Americe The Second, je v souhrnu tak vtipné, že to stojí za archivaci na delší časy. A mimochodem, jedná se o krásné evropské propojení.
Včera jsme otevřeli výstavu mých obrazů v Café Pointa, kde budou k vidění zhruba do Velikonoc. Na vernisáži zazněla i tato slova, která jsou citací z umělecké kritiky z těch nejvyšších kruhů.
Miluju film Titanic a nestydím se to přiznat. Jen možná z trochu netradičních důvodů. Protože mě fascinuje pomíjivost.
Původně jsem to neplánoval, ale hezky se to sešlo. Tohle je můj 50. obraz a námět pro něj jsem v hlavě nosil dlouho, až vyšel na konec roku.
Letos začal Martin Selner psát svůj blog Autismus & Chardonnay a jeho rychle rostoucí obliba ho dostala až do finále Křišťálové Lupy. Není divu, dokáže otevřít oči v mnoha ohledech.
Vykašlete se na antistresové omalovánky, začněte doopravdy malovat! Vsaďte se, že po přečtení tohoto textu se budete chtít stát Michelangelem nebo Leonardem, i když někdo možná radši želvou nindža než malířem. Je to rok, co jsem se pořádně pustil do malování. Byla to trochu netradiční volba, ale k některým věcem asi jeden musí zestárnout, aby je doopravdy…
Co včera dělalo nebe, bylo dost magické. Tohle jsou fotky z kopce severně od Štětí. Dominanta se západem je Sedlo, věž na hřebenu vysílač na Bukové hoře a v černé hradbě na konci pak vévodí Milešovka.
Dnešek, 1. dubna 2016, vstoupí do análů české žurnalistiky. Jiří Ovčáček se stává šéfredaktorem nového týdeníku Newspeak, jehož nové číslo se právě rozdává v metru, tramvajích, vlacích, autobusech a na mezinárodní letecké lince Praha – Peking.
Už 12. dubna se v Praze koná IAC16, připravené jsou čtyři sály nabitého programu a přihlášených účastníků je k dnešku pět stovek. Máte poslední šanci nepropásnout to.
Projev Milouše Jakeše z Červeného hrádku a proslov Andreje Babiše z Čapího hnízda, respektive z poslanecké sněmovny, mají společného víc, než by se zdálo.
Naší usilovnou investigativní prací se nám podařilo zajistit důvěrný materiál ministerstva školství, který byl na podzim loňského roku rozeslán na všechny základní a střední školy v České republice. Nese název „Metodické pokyny pro návštěvy prezidenta České republiky na základních a středních školách“ a jeho naplnění se stalo prvořadým úkolem především v krajích, kam prezident skutečně zavítá během svých…
Za letoškem se mi bude koukat pěkně, protože byl náročný, ale hodně plodný a nebýt všech událostí okolo po světě (letošní rok pro mě asi už navždy bude symbolizovat fotka malého utonulého Aylana), byl by i velice radostný, i když s radostí často tak trochu vyvzdorovanou na osudu.
„Vizuální předloha pro obraz současného deníkového tisku by se dala hledat v obrazech sv. Šebestiána. Svázaný u kůlu vlastních i cizích očekávání dostává jednu ránu za druhou, až vzpíná oči k nebesům v poslední naději na vykoupení. V těle zabodané šípy, kdy každý sám jen velice bolí, ač nepůsobí fatální zranění, ale dohromady způsobují mnohačetná krvácení, která lze jen obtížně zvládnout.“
Jednou, když měla babička svátek, maminka poslala Karkulku temným lesem…
V poslední době se množí zprávy, které stále více připomínají praktiky minulého režimu. Můžeme začít přemýšlet, kde to všechno skončí. Když ministr financí před rokem vyhrožoval čerstvě spuštěnému zpravodajskému projektu Echo24.cz daňovou kontrolou, dalo se to brát jako příklad jeho proslulé prchlivosti a bylo to spíš legrační. Když sociálka prověřovala prodavačku šperků den poté, co kriticky…
Andrej Babiš přiznal, že před volbami plácal. Konkrétně když říkal, že „tu leží na zemi až 200 miliard korun ročně“. Přiznání se vždycky počítá. Jen by se v přiznané činnosti nemělo pokračovat.
Přirovnání událostí na Ukrajině k mnichovské době se opakují, i já sám jsem ho před několika měsíci použil. Ale naštěstí se zdá, že dnešek se od Mnichova 1938 liší. A zřejmě i díky Mnichovu samotnému.
