Co včera dělalo nebe, bylo dost magické. Tohle jsou fotky z kopce severně od Štětí. Dominanta se západem je Sedlo, věž na hřebenu vysílač na Bukové hoře a v černé hradbě na konci pak vévodí Milešovka.
Rubrika: Šprochy
Dnešek, 1. dubna 2016, vstoupí do análů české žurnalistiky. Jiří Ovčáček se stává šéfredaktorem nového týdeníku Newspeak, jehož nové číslo se právě rozdává v metru, tramvajích, vlacích, autobusech a na mezinárodní letecké lince Praha – Peking.
Už 12. dubna se v Praze koná IAC16, připravené jsou čtyři sály nabitého programu a přihlášených účastníků je k dnešku pět stovek. Máte poslední šanci nepropásnout to.
Projev Milouše Jakeše z Červeného hrádku a proslov Andreje Babiše z Čapího hnízda, respektive z poslanecké sněmovny, mají společného víc, než by se zdálo.
Naší usilovnou investigativní prací se nám podařilo zajistit důvěrný materiál ministerstva školství, který byl na podzim loňského roku rozeslán na všechny základní a střední školy v České republice. Nese název „Metodické pokyny pro návštěvy prezidenta České republiky na základních a středních školách“ a jeho naplnění se stalo prvořadým úkolem především v krajích, kam prezident skutečně zavítá během svých spanilých jízd po regionech.
Za letoškem se mi bude koukat pěkně, protože byl náročný, ale hodně plodný a nebýt všech událostí okolo po světě (letošní rok pro mě asi už navždy bude symbolizovat fotka malého utonulého Aylana), byl by i velice radostný, i když s radostí často tak trochu vyvzdorovanou na osudu.
„Vizuální předloha pro obraz současného deníkového tisku by se dala hledat v obrazech sv. Šebestiána. Svázaný u kůlu vlastních i cizích očekávání dostává jednu ránu za druhou, až vzpíná oči k nebesům v poslední naději na vykoupení. V těle zabodané šípy, kdy každý sám jen velice bolí, ač nepůsobí fatální zranění, ale dohromady způsobují mnohačetná krvácení, která lze jen obtížně zvládnout.“
Andrej Babiš přiznal, že před volbami plácal. Konkrétně když říkal, že „tu leží na zemi až 200 miliard korun ročně“. Přiznání se vždycky počítá. Jen by se v přiznané činnosti nemělo pokračovat.
Přirovnání událostí na Ukrajině k mnichovské době se opakují, i já sám jsem ho před několika měsíci použil. Ale naštěstí se zdá, že dnešek se od Mnichova 1938 liší. A zřejmě i díky Mnichovu samotnému.
Daně jsou vždycky příliš vysoké. To je premisa, na kterou matematiku nepotřebujete, a přitom se na tom shodnou úplně všichni, i Petra Kvitová, co teď bydlí v Monaku.
Po sestřelení Boeingu 777 nad východní Ukrajinou se na Facebooku objevily dva dopisy, které odhalují hloubku tragédie na Ukrajině. Ten první napsal zlomený otec jedné z obětí katastrofy, ten druhý napsala jako veřejnou reakci na ten první jedna ukrajinská dívka. Přeložil jsem to (jen v rychlosti, omluvte případné nepřesnosti) pro přiblížení emocí a atmosféry, které z Česka nemusí být tolik patrné.
Někdo na Facebooku odkázal tenhle níže uvedený klasický lajfstajlový článek a mě napadlo, že by bylo fajn se na to už konečně podívat trochu jinak.
Vnější pozorovatel dění v České televizi, pro něhož pojem mediální veřejná služba, především její zpravodajsko-publicistická část, není strašákem, ale důležitým prvkem společenského prostoru, z dění na kopci nad Vltavou nemůže být příliš moudrý. Posuďte sami.
Rakouský řetězec s velkou slávou před Vánoci otevřel svůj velký reprezentativní obchodní dům v Praze v ulici 28. října. Výstavní palác se třemi patry byl oslavován jako příklad důstojného nakupování kvalitních potravin. Přijdete jednou, ovšem podruhé vás to ani nenapadne.
Byl jednou jeden chlapeček a ten se jmenoval Milošek. Byl to sirotek a vyrůstal u své milé staré babičky, která o něj pečovala s láskou, jaké jsou schopny jen milé a staré babičky. Každý den mu podstrojovala, vybírala pro něj jen to nejlepší, pro co byla schopna dojít a vystát obvyklou frontu. Protože nebyla z nejrychlejších, zbývala na ni v řeznictví obvykle už jen tlačenka a buřty, které ale Milošek nade všechno miloval. Vzal si k tomu chleba s máslem, cibuli a vůbec mu nevadilo, že je jí sám, bez kamarádů.
Petr Koubský před pár dny hezky vyzdvihnul, že největším ohrožením pro váš pracovní úspěch je vaše nahraditelnost. A nejlepší prevencí pěstování vlastní nenahraditelnosti – v ekonomické hantýrce unikátní přidané hodnoty. Ano, ale.