Budoucnost veřejnoprávních médií byla jedním z nejčastěji zmiňovaných témat v povolebních komentářích. Posílil význam nesystémových stran, které setrvale na tato média útočí, a proto přibývaly otazníky nad tím, zda se objeví pokusy tyto instituce ovládnout. V poslední době se bohužel zvyšuje počet zpráv, které nahrávají podezřením a obavám, že neutralita médií veřejné služby bude ohrožena.

Poslední čerstvou kauzou se stala analýza Českého rozhlasu, kterou připravil Janek Kroupa a Jan Cibulka Agrofert neoprávněně hospodaří na 1700 hektarech půdy. Nemají majitele, přesto na ně holding pobírá dotace, k níž následně připravil řadu dalších materiálů, například Kroupa: Neoprávněné hospodaření s půdou se netýká jen Agrofertu. Zemědělců ale ve vládě moc není, Agrofert nebudu komentovat, reaguje na kauzu pozemky bez majitele Babiš. ‚Je to blbost,‘ říká Faltýnek, Hlídáme státu peníze: jak jsme hledali nejasnosti v dotacích pro Agrofert, Praxe Agrofertu je běžná, tvrdí agrární komora. Jde o legislativní problém, reaguje Jurečka, Na stopě pozemkům, kde načerno hospodaří Agrofert. ‚Dělají to všichni,‘ brání se šéf jedné z firem holdingu.

Jak je už z množství výstupů patrné, nešlo o nějaké banální plácnutí do vody, ale o velice důkladně připravenou zpravodajskou kauzu vzbuzující mnohé otazníky nad tím, jak je systém kolem neoprávněně pobíraných dotací u pozemků „bez majitele“, nastaven. Dokonce zveřejnění informací vedlo k příslibu, že ministerstvo zemědělství celou věc prošetří a v případě pochybení zasáhne nápravou, viz Ministerstvo zemědělství změní kvůli Agrofertu pravidla pro přidělování dotací na půdu:

„My se budeme teď snažit získat maximální údaje o takovýchto pozemcích a pro jarní kolo budeme žádat zemědělce, aby ti, kteří mají tyto pozemky ve svých půdních blocích a berou na ně dotace, doložili takzvané právo užívání. Pokud ne, budeme chtít, aby na ně finanční prostředky nežádali,“ upřesňuje Jurečka.

Zdálo by se, že v takto zpracované kauze s takovým vyústěním půjde o potvrzení prospěšnosti práce veřejnoprávního média. Ovšem z rozhlasu přišly zprávy přesně opačné. Na jednání Rady ČRo se k celé věci vyjádřil generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral doslova takto:

Já nesouhlasím s tím, jak ta kauza, v uvozovkách, byla pojata ve vysílání Českého rozhlasu. Už proto, že je to problém obecný, je to problém systémový, ten, který kauza popisuje, a musím říci, že mi bylo trošku stydno, protože když jsem viděl, jak toto téma zpracovala ČTK, profesionálně, kdy dala prostor Agrární komoře, dalším právním zástupcům a konstatovala, že to je problém, který se týká stovek zemědělských družstev, které hospodaří v České republice, tak musím říci, že kauza, která v našem éteru a na našem iRozhlasu zazněla ve smyslu, že ten problém pomalu má jenom Agrofert, respektive celá ta kauza byla odvozena od Agrofertu a asi ve dvou, ve třech větách se objevila poznámka, že se to týká i jiných společností, tak já musím říci, že jsem, a pan ředitel Pokorný to ví, že jsem označil tu kauzu za pro mě nesprávně uchopenou, účelovou, jednostrannou a v tomto duchu hodlám udělat i nějakou vnitřní analýzu, a pak chci mluvit s panem ředitelem Pokorným, a zejména s autorem těchto reportáží, panem redaktorem Kroupou, do jaké míry jsme tady dodrželi všechny principy, které by médium veřejné služby mělo dodržet. Za sebe říkám – nejsem s touto prací spokojen, protože opravdu považuju tuto kauzu, v uvozovkách, za zvláštně pojatou, nelíbí se mi načasování té kauzy, protože mám za to, že to je reportáž, která se mohla objevit ve vysílání Českého rozhlasu, pakliže jsem byl utvrzen vedením zpravodajství, že se na ní pracuje půl roku, tak mohla být odvysílaná kdykoliv jindy, než v den, kdy zrovna ten, kterého se to týká, jede za prezidentem republiky prezentovat jména ministrů nové vlády. Já v tomto duchu prostě jistá podezření mám. Já teď jenom nechci být úplně detailní, udělám si tu analýzu, budu chtít o tom mluvit, pan ředitel zpravodajství Pokorný ví, že jsem mu před dvěma dny své pochybnosti sdělil, včera jsem s ním měl velmi, velmi bouřlivý rozhovor na toto téma, a nepřesvědčil mě, on ani pan Kroupa, svými argumenty, že ta kauza není nějakou účelovou záležitostí v jakémsi, teď to řeknu hodně otevřeně, antibabišovském tažení.

Obvyklým postupem vedení jakéhokoliv média je, že své novináře principiálně hájí. A až při skutečném prokázaném podezření ze špatného postupu může následovat distancování se od podřízených. V tuto chvíli nic takového prokázáno nebylo, ale novináři už byli samotným ředitelem veřejně diskreditováni rovnou. A zatímco Zavoral podezírá své kolegy z „účelového antibabišovského tažení“, sám neváhá při diskreditace jejich práce klasicky účelově pracovat s argumentem načasování – zveřejnění takové zprávy se podle něj nehodí, protože zrovna někdo (ten, kterého se to týká) jede za prezidentem. Nechme stranou, že Andrej Babiš už papírově s Agrofertem nemá nic společného, ale Andrej Babiš je v kontaktu s prezidentem celkem často, naposledy dneska při jmenování premiérem. Dnes by zmíněné články také asi nebylo vhodné publikovat. Načasovat vydání čehokoliv kritického vůči Andreji Babišovi před volby byla také kampaň, takže ačkoliv se materiál připravoval půl roku, vydat ho do půlky října by zřejmě také nešlo. Za chvíli Babiš bude v Bruselu na svém prvním vystoupení v roli premiéra, to je taky nevhodné. Je tedy snad evidentní, jak absurdní je argument, že by snad novináři měli při své práci vycházet z denního rozvrhu osob, o nichž píšou. O to víc pak nedává smysl, aby takovým argumentem šéf média potápěl své kolegy.

Podobně odmítá Zavoralův další argument o tom, že reportáž informuje primárně o Agrofertu, i šéf reportérů České televize Marek Wollner na svém Facebooku:

Rovněž námitky pana ředitele Zavorala jsou účelové. Všechny strany sporu dostaly prostor a je úplně jedno, jestli stejně hospodaří i pan Vomáčka z Pelhřimova. Reportáž ostatně přiznává, že problém se netýká jen Agrofertu. Ale prosím vás, co to je za absurdní hledisko? To je teď nějaké nové pravidlo v žurnalistice? Když třeba, nedejbože, premiér (ať je jím kdokoli) přejede dítě na přechodu, budou muset novináři hledat všechny, kdo přejeli dítě na přechodu a uvádět jeho čin do správných souvislostí? Na co si to tady hrajeme? Ta kauza je ukázkou zvláštních ohledů, které se berou na vítěze voleb, což by mohl být umíráček svobodné žurnalistiky v ČRo.

René Zavoral na svém osobním webu posléze publikoval své vyjádření k celé kauze a specificky k textu na Foru24.cz, kde osvětluje svůj postoj. Ve stručnosti mu vadí to, že vyznění článku byl postaveno pouze na Agrofertu.

Povinností média veřejné služby je přinášet pestrost názorů a jejich pluralitu, dívat se na problém ze všech stran. Upozornit na závažnou chybu v legislativě a obecný celospolečenský jev (ať už negativní či pozitivní) je zodpovědné a správné, avšak možná někdy méně zpravodajsky atraktivní. Čtenáře snáze zaujmeme tím, že celou složitou kauzu budeme personifikovat Agrofertem a Andrejem Babišem jako všeobecně známou osobností. Ptám se ale: Který z těchto postupů je správnější? Kterou cestou by měl Český rozhlas jít? Jsem přesvědčen, že tou, která je sice méně zpravodajsky „senzační“, ale za to společensky odpovědná.

Taková úvaha je možná legitimní pohled pro interní diskusi, na druhou stranu, stejně legitimní je i druhá cesta a nezavdává důvod pro nedůvěru k vlastním novinářům. Zavoral píše konkrétní příklad toho, co by bylo podle něj správnější:

Pokud by titulek například zněl: „V České republice pobírají desítky firem neoprávněně dotace EU na zemědělskou půdu, je mezi nimi i Babišův Agrofert“, nebylo by mu co vytknout.

Pokud jde jen o takový detail, pak je otázkou, proč mu muselo být přímo „stydno“, jak sám před radou říkal, navíc ani v takovém případě by nebyl relevantní jeho argument s načasováním.

Postoj ředitele Zavorala spíše potvrzuje, že jde o něco jiného a že vztahy uvnitř instituce nemusí být dlouhodobě úplně ideální. Kroupa sám ostatně už během léta podal výpověď, kterou pak po domluvě s vedením redakce vzal zpátky. Mimochodem Krou­pa patřil k nejvýraznějším reportérům v kauze zveřejněných nahrávek mezi Andrejem Babišem a Markem Přibilem.

Pochyby o tom, jak se Český rozhlas staví k některým kauzám, vzbudila i kauza slovního střetu mezi Monikou Pajerovou a Janem Macháčkem ve studiu rozhlasu, kdy Jan Macháček odmítl řešit otázky své integrity a počastoval při odchodu ze studia Pajerovou vulgárním označením. Rozhlas přitom vydal prohlášení, že „žádná urážlivá slova nezazněla“, ačkoliv je potvrdil i další z aktérů debaty Jefim Fištejn, což opět vzbudilo pochyby nad tím, zda rozhlas jen nezametá kauzy pod koberec z obav o jejich nežádoucí medializaci.

Z podobného ranku byla i další kauza ze studia Českého rozhlasu, kdy pozvaní účastníci debaty dostali podle svých slov zákaz hovořit o aktuálních tématech a volbách. Český rozhlas se proti nařčení ohradil, ovšem pachuť opět zůstala.

Zda jde pouze o rozjitřené emoce, nebo příznak systémového nastavení, se postupem času jistě ukáže. Autor tohoto textu nicméně může potvrdit z několika interních a důvěryhodných zdrojů, že se obavy o budoucnost ve veřejnoprávním rozhlase objevují. A není divu. Zmíněnou kauzu reportáží o neoprávněně pobíraných dotacích v zemědělství na zasedání Rady ČRo vytáhl a napadl radní Tomáš Kňourek, který žije ve světě, kde jsou mu bližší alternativní média než ta veřejnoprávní­. Forum24.cz komentuje jeho nedávný rozhovor pro ParlamentníLis­ty.cz, kde se profiluje jako klasický bojovník proti politické korektnosti, proti rusofobii a proti „internacionále bažin nejen washingtonských“. Lze očekávat, že ve svém tlaku za svou jedinou pravdu, jen tak nepoleví.

„Dnes se v jednom šiku jede proti Babišovi, Okamurovi, Zemanovi a kádrově polepené to například mají i někteří politici ODS, jako třeba Václav Klaus mladší. Zkrátka nazývat věci pravými jmény se mediálně trestá. A to nemluvím o až odporné rusofobii a antitrumpismu. Každé ráno čekám, kolik to na mě vypadne článků či reportáží o tom, co ti Rusové nebo prezident Trump zase provedli.“

A spojenců mu přibývá. Stejně jako v jiných tématech, hranice přijatelného se pokouší překonat a posunout Tomio Okamura, který chce veřejnoprávní média dostat zcela pod kontrolu vládnoucích elit a zestátnit je, jak jsme už dříve informovali v textu Veřej­noprávní média pod prvním povolebním útokem. Přitom cesty, jak je dostat pod kontrolu, nakonec mohou být mnohem jednodušší a efektivnější – a vedle extrémistických požadavků Okamury mohou vypadat dokonce jako ty „rozumné“. Stačí ovlivnit média veřejné služby personálně a výsledek bude podobný a navíc méně nápadný.

Je v zájmu veřejnoprávních médií, aby se hlasitě stavěly všem pokusům o jejich znevěrohodnění a aby odrážely všechny politicky motivované útoky. Ve jménu udržení místa či toho, aby někdo neměl problémy, nelze znejistit roli a význam nezávislých institucí, každý ústupek vnějšímu tlaku znamená oslabení a další motivaci k jejich napadání a znevěrohodňování. Stejně tak i účast generálního ředitele Českého rozhlasu v propagandistické aktivitě lžimédií je přesně tím, co postavení veřejnoprávních médiích, která mají být založená na zcela jiných žurnalistických principech, důvěru podkopává. V takovém světle se pak pochopení pro kritiku práce vlastních novinářů hledají pochopitelně o to obtížněji. A o to důležitější je, aby veškeré pochyby byly v tomto směru co nejdůkladněji rozptýleny.

Čtěte dále:

Ředitel Českého rozhlasu ve službách konspirátorů a dezinformátorů

Již podruhé se konalo vyhlašování tzv. Krameriovy ceny, kterou vyhlašuje tzv. Asociace nezávislých médií. Již napoprvé vzbudila tato marginální aktivita mediální pozornost nečekaným spojením tradičních tváří konspiračních webů a proputinovských médií s podporou osoby ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala, který se stal členem tzv. poroty této tzv. ceny.

Veřejnoprávní média pod prvním povolebním útokem

Tomio Okamura (SPD) hned první pracovní den po volbách vyrazil do ostrého útoku proti veřejnoprávním médiím. V pozoruhodném rozhovoru ve veřejnoprávním rozhlase včera oznámil své plány na zestátnění veřejnoprávních médií. Český rozhlas a Českou televizi v něm obvinil z netransparentního financování s tím, že bude požadovat zrušení koncesionářských poplatků (přičemž se přiznal, že ani nezná jeho výši) a zestátnění obou institucí. Poskytl tak záminku pro intenzivní spekulace, jaké plány s oběma insitutcemi má nová politická garnitura, která je k nim dlouhodobě kritická (vzpomeňme slova Andreje Babiše na adresu Reportérů ČT o „zkorumpované pakáži“ či cílené ignorování účasti na pořadech ve prospěch komerčních subjektů).

Marek Wollner, Echo24.cz: Marťani už jdou

Vím, že mluvit o Parlamentních listech není salonfähig, ale udělám jednu výjimku. Pod titulkem „Totální selhání vedení ČT. Moravec, 168 hodin, Reportéři…Zlo­činecká organizace? Někdejší hlídač České televize promluvil“ publikovaly obsáhlý rozhovor s Radkem Mezulánikem, vedoucím Katedry mediálních studií UJAK.