Projev Milouše Jakeše z Červeného hrádku a proslov Andreje Babiše z Čapího hnízda, respektive z poslanecké sněmovny, mají společného víc, než by se zdálo.

Všichni byli zvědaví, jakou taktiku Andrej Babiš ve Sněmovně zvolí. Těžko říct, jestli to bylo to nejchytřejší, co mohl udělat. ANO, udělal si v přímém přenosu předvolební kampaň, ale v konečném důsledku jen potvrdil dojem, že je zahnaný do rohu. Než se dostal ke své vlastní problematické kauze, stihl navršit špínu úplně na všechny – a to nejen na obvyklé strašáky, jako je Kalousek, ODS, Bakala, ale přes kauzy OKD či církevní restituce i na své koaliční partnery, a dokonce, což bylo velké překvapení, i na své dřívější spojence z byznysu – Radima Jančuru nebo Karla Janečka. Bylo to zmatené, dlouhé, únavné, vyčerpávající, s přibývajícím časem stále nepřesvědčivější, trapné a směšné.

Každým argumentem se blížil více a více Jakešovu stylu, nejvíc snad momentem, kdy předhazoval Václavu Moravcovi, kolik bere peněz, přesně ve stylu Jakešovy Hany Zagorové, která „je milá holka, ale víte kolik bere? Milión, dva milióny bere!“ Babiš také zaútočil jméno po jménu na nečekané množství novinářů. Bylo to za mnoha hranami, a nejenže utvrdil ty, které už má proti sobě, ale nalomil i velkou část ostatních, včetně svých vlastních – profesní kolegialita při množství vazeb, známostí a osobních přátelství napříč redakcemi ještě pořád hraje roli.

Ve své řeči dokázal na svou obhajobu zapracovat jako argument i tragické události v Bruselu či syrského vraha Asada, což byly dva mimořádně nechutné vrcholy řečeného.

Jako jediný pochopitelně zůstal stranou kritiky Miloš Zeman, druhý kůl v plotě, trpěný ostatními politiky jako nedotknutelná postava nikomu neodpovědného prezidenta, hledajícího podporu na straně odstrčených a přehlížených. Pečlivým systematickým objížděním nejzastrčenějších míst v krajích perfektně zneužívá svého postavení, kdy je formálně silný, ale zároveň exekutivně stranou – není lepší konstelace pro sběr těch nejlacinějších bo­dů.

Tyhle dva kůly v plotě se rozhodly, že se budou navzájem podpírat a že ke své stabilitě využijí cokoliv, co bude potřeba, a včera se tak jen potvrdilo nedávno utvořené pevné spojenectví dvou dominantních osobností české politické scény, které jsou připraveny jít společně do nejbližších tří volebních klání. Babiš také stvrdil definitivní orientaci na zemanovský typ voliče – otráveného politikou, znechuceného poměry, přesvědčeného, že všichni jsou proti němu a že jedinou záchrannou pro ně jsou silní vůdci, kterým promine všechno, pokud budou tvrdit, že stojí na jeho straně – jakkoliv svými voliči oba nepokrytě pohrdají.

Včerejší Babišův marketingový tah byl jednoznačně oslovením téhle cílové skupiny, ovšem za cenu spálení všech mostů, které existovaly ke všem ostatním. Babiš sám všem postavil na oči, že spojenectví s ním je jen volbou z rozumu a nouze, nikoliv hodnotovým či programovým sblížením. Zkušenost říká, že v takové konstelaci ho opustí všichni, kdykoliv budou mít příležitost. Babiš je jako kůl v plotě už dnes, plot ovšem ještě musí chvíli držet, dokud kůl neuhnije a nespadne sám – kdyby byl vyvrácen předčasně, voliči to budou brát jako potvrzení Babišovy teorie spiknutí a oběti. Proto to trapné mlčení a přehlížení ze strany sociálních a křesťanských demokratů. Ti se teď jenom musí modlit, aby hniloba nepřeskočila i na jejich plaňky.

Po včerejšku je navíc zřejmé, že hniloba nezmizí jen tím, že se otočíme stranou. Právě naopak, Babišova taktika, že vlastnictví Čapího hnízda shodí na členy své vlastní rodiny, se ukazuje jako vlastní gól, který jen živí další spekulace, pochyby a hledání nových a nových důkazů, že celá kauza zapáchá oprávněně a že za normálních okolností by byl konec v politice neodvratný. Už dnes přinesly Neovlivní.cz či HlídacíPes.cz další důkazy a otazníky.

I proto nevnímám kauzu Čapí hnízdo jako banalitu, jako nimrání se v podružnostech, jako prachsprostých 50 milionů, navíc z evropských dotací, ale jako prostředek, který umožní i méně pozorným občanům a voličům pochopit, že marketingová fasáda bílých košil a rozzářených úsměvů je jen obalem zakrývajícím stejně problematický obsah, jako ten vůči němuž se ty rozzářené úsměvy vymezují.

Protože dnes už nikdo nepřipomíná, že Andrej Babiš sice vyhrál jako protestní hnutí, ale jako protestní hnutí nabízející řešení, nabízející, že se budeme mít líp, nabízející optimismus úspěšného miliardáře efektivně řídícího tuhle zemi jako svou úspěšnou firmu. Až kauza Čapí hnízdo ukazuje, jak přesně takové řízení firmy vypadá – jako hra na sebe, pro sebe a kdykoliv je potřeba, proti všem. Včerejší vystoupení ukazuje, že zabalit do nového lákavého obalu tenhle obsah bude nesmírně náročné a získat pro něj spojence ještě těžší. Pravdě­podobnost, že ANO vyhraje příští volby, se výrazně zkomplikovala, ačkoliv v nepředvídatelné situaci dneška se samozřejmě může stát cokoliv. Ale s tolika šrámy na naleštěném laku z roku 2013 rozhodně už nepůjde nabízet čistou alternativu vůči špinavé politice. Ani Milouš Jakeš jako kůl v plotě nevydržel dlouho.

Když se to vezme z té lepší stránky – ještě neexistovala lepší příležitost pro všechny alternativy, aby se vůči Babišovi vymezily nikoliv útočně, konfrontačně a se stejnými prostředky, ale naopak pozitivně, s hodnotovou vizí a životaschopnou alternativou. Jenže kde takové politiky brát a nekrást. Nejsou na ně nějaké evropské dotace? :))