Šprochy

Chcete vidět rozdíl mezi českým a zahraničním novinářem? Místo teoretizování je lepší ukázat příklad. Kolik českých novinářů dokáže takhle psát?

Ukazuje se stále více, že Češi mají hodně nevyrovnaný vztah k matematice, který se projevuje abnormálními extrémy.

Nesdílím obecné překvapení nad výsledky voleb. Podle mě jsou naprosto logické. A možná vůbec ne tak špatné.

Ať člověk chce, nebo ne, pořád máme v genech zakódováno, že muži jsou lovci a ženy sběračky. Takže jsme doma ani nemuseli diskutovat o tom, kdo z nás se postará o nastražení pastí na myši.

Zajímavý postřeh dnes naťuknul Erik Best ve svém Final word (odkaz vede na PDF dokument) pod názvem Savov jde Bakalovi po krku. Na poli především tištěného a především ekonomicky laděného zpravodajství se schyluje k velkému souboji, který může přinést dost zásadní proměnu trhu.

Jan Fischer se stále častěji vyznává ze svých politických představ. Teď ještě, aby se v tom vyznali ti ostatní a nedostali ho na až na Hradčana.

Pouze pošlý potentát pod popelem povstane, poněvadž prohra proň příkořím. Pročež perfidních praktik používá, podrývá poslední prach přesvědčivosti. Padouch! Protiva! Přidupnout podrážkou. Praštit palicí. Pořádně! Půjde pryč? Poběží! Pá, pá!

Jedna z oficiálních Osobností českého internetu mi stále tvrdí, že jsme jediná firma, která jí platí faktury vždy včas. Dnes jsem objevil další. Ta na to však jde od lesa. Děti učte se, ve stáří jako když najdete.

Tak teď jsem se fakt nasral a já vám ukážu. Zhruba takový pocit stojí za většinou nezvládnutých osobních či firemních komunikací. A opravdu, většinou dotyčný ukáže – to co nechtěl. A i když si toho je vědom, už neumí přestat.

Na vyhlášení Křišťálovky jsme veřejnosti poprvé prezentovali poslední vynález Věry Pohlové – pojízdnou rušičku internetového signálu. Bohužel, paní Věra ji nestihla včas dokončit. Najde se pokračovatel?

Nástup Pavla Dobeše na ministerstvo dopravy překvapil. Ale znalci jeho slavné písně Pražce věděli své. A my zase víme, že písničkář na vládním postu není výjimka, ale teprve začátek radikální obměny vlády.

Ludvík Vaculík v dnešních Lidovkách uzavřel Poslední slovo následujícím odstavcem: „Jak začínám být už hodně dospělý, vážím si víc chvil, kdy nemám žádný úkol ani cíl. Vídával jsem doma takové dědky: seděli před chalupou nebo pod hruškou, hleděli. Vzpomínali? Nebo přemýšleli, co napsat? Ne a nikoliv. Jenom byli: cítili svůj život. Mám takové chvilky rád. Napadlo…

Trafiky už se za zásluhy dávat nebudou. Protože podle všeho dříve či později zaniknou. Uvědomil jsem si to včera po jednom povídání s trafikantem na Praze 6. Byl to takový dotek reálného světa. Žádná makroekonomická čísla, žádný agregovaný pohled. Obyčejná každodenní zkušenost.