Nesdílím obecné překvapení nad výsledky voleb. Podle mě jsou naprosto logické. A možná vůbec ne tak špatné.
1. Lidé jsou znechuceni politikou – nejdou k volbám. Těžko jim vyčítat pocit, že nemají na výběr nebo na něm nezáleží. Potvrdilo se to mnohokrát.
2. Jsou to „jen“ krajské volby a rozhoduje se skoro jen o tom, kdo bude u eurofondů. Nezabírá už ani mobilizace jedním silným tématem, jako byly poplatky v nemocnici (kterážto věc pod vládou vítězných socanů stejně dopadla neslavně a všichni to vědí).
3. Voliči vypráskali vládní strany za jejich celostátní politiku. Udiví to někoho?
4. Voliči hlasovali poučeněji s ohledem na krajské výsledky a indiviuální imidž (oslabená socdem, vítězný Pospíšil, lidovci na Moravě, Kubera v Teplicích a spousta dalších). Není pravda, že lidé politikům nevidí pod ruce.
5. Nejhrubší populisti nebo prázdné slámy neuspěli (Paroubek, Zemanovci, Bobošíková, náckové v Dělnické straně) – není to skvělé? Nepřekvapí ani nemastný neslaný výsledek zelených, o kterých bohužel není téměr slyšet (přesto na některých místech zabrali a snad ve dvou obvodech uniklo druhé kolo jejich kandidátům o pár desítek hlasů, jen tak málo stačí a dostali bychom o dost jiný obrázek).
6. Voliči zkoušejí nové a líbivé (Okamura, ale i tolik oslavovaný Michálek, který v politice nepředvedl žádný názor, jen shodou okolností v jeden moment stál na té lepší (nikoliv nutně správné) straně boje o koryta na SFŽP). Pravidelně se nechávají strhnou v nepoučenosti novou hezky vypadající nadějí.
7. Úspěch komunistů je naprosto nepřekvapivým důsledkem, je to vlastně jediná silnejší partaj, která se neměla šanci po revoluci ušpinit. S minulým režimem si ji ( samozřejmě bohužel) spojuje méně lidí, než se z pohledu pražských obyvael sociálních síti může zdát, a proto jejich volba není ovlivněna morálními zábranami. Ostatně komunisti (a hlavně noví komunisti, slovníkem Erika Besta) jsou v každé straně, tak proč to víc prožívat – tohle není zas tak nesmyslná logika, pomineme-li samotnou ostudnost existence takovéto strany v tomto státě.
8. Přestává platit pouhé poukazování na to, že ti druzí by byli ještě horší. Vládní strany by se měly konečně probrat – lidé chtějí volit pro něco, nikoliv jen hledat menší zlo, u kterého navíc vůbec není tak zřejmé, že je skutečně menší.
9. Na politickém trhu zoufale chybějí osobnosti i ideje. Voliči jsou si toho naprosto vědomi, proto se celé té šaškárny nechtějí účastnit. Samozřejmě, tím se marasmus jen prohlubuje.
10. Výsledek není žadná katastrofa. Naopak lze ho vnímat jako další stupeň náročného a bolestivého a pravidelně selhávajícího procesu kultivace veřejného prostoru, ke kterému máme naštestí stále ty nejlepší podmínky v dějinách této země. A řada nadšených lidí, aktivit, snah, iniciativ i úspěchů vycházejících zdola dává stále velkou naději, že tohle je spíše konec starého a začátek nového než naopak. A že v křivějším zrcadle se pravdě do očí podíváme snáz. Na tom bych stavěl.

2 komentářů