V Lidovkách z výběru zahraničního tisku vyšlo v sobotu tohle. Je to de facto důkaz, jak množící se řeči o tom, že důkladná znalost vlastního jazyka není moc důležitá, znamená v konečném důsledku úpadek myšlení.
Časopis The Atlantic koncem září zveřejnil článek Revoluce v psaní o střední škole na chudém newyorkském předměstí, která dosáhla radikálního zlepšení výsledků tím, že se její studenti začali učit jinak sloh. Namísto důrazu na sebevyjádření, na volné útvary zpracovávající zážitky, začali být studenti vyučováni základům skladby. Učili se významům spojek a formulacím jednoduchých argumentů. Aukázalo se, že začali dosahovat lepších výsledků nejen v psaní, ale ve většině předmětů. Mnozí studenti nebyli ani hloupí, ani líní, ale nikdo jim nedal nástroje, kterými by dokázali uspořádat myšlenky. Schopnost dobře psát se prý měla „pochytit, ne naučit“. Jenže to dokážou zpravidla jen děti vyrůstající ve vzdělaných rodinách. Ti, kteří neznají přesný význam spojek ačkoli nebo jestliže, nic nepochytí a jsou ztracení.
Škola se tak rozhodla jít proti proudu, který posledních dvacet či třicet let vládl americké pedagogice. Atlantic kolem článku uspořádal rozsáhlou diskusi. Jeden příspěvek napsal bývalý učitel základní školy Robert Pondiscio: „Veškerá lidskost v nás jako učitelích brojí za to, abychom žákům nevnucovali pravidla, ale dali jim svobodu nalézt sílu vlastního hlasu prostřednictvím toho, že se podělí o své příběhy. Samozřejmě, že děti budou psát líp, když budou psát osobní vypravování, a ne referáty o knihách. Jasně že budou lépe motivované, když budou psát z hloubi duše o tom, co znají nejlépe, místo potýkání se s nudnými eseji a výzkumnými zprávami. Mluvnice? Mechanika? Opravování chyb? Ale prosím vás. Dobré psaní je objevování…,“ sarkasticky reprodukuje vládnoucí názory. A vynáší nad nimi soud: „Stejně jako mnohé naše dobře míněné, lidskostí prodchnuté představy o vzdělávání dětí obecně a dětí z chudého prostředí zvlášť je toto tíhnutí k autentičnosti hluboce idealistické, svůdné a chybné. Vím, o čem mluvím. Tímto idealistickým poškozováním dětí jsem se živil.“
Zdroj: Lidové noviny