Odkazy

V Lidovkách z výběru zahraničního tisku vyšlo v sobotu tohle. Je to de facto důkaz, jak množící se řeči o tom, že důkladná znalost vlastního jazyka není moc důležitá, znamená v konečném důsledku úpadek myšlení.

Málokdy mě rozhlasová reklama upoutá, abych se šel podívat na web. Ale zmínka o panaromatických pohledech ze sta pražských věží uvedená moderátorem mě zaujala natolik, že jsem URL v hlavě udržel během celé jízdy autem a doma ji zadal do prohlížeče.

Někdo v Youtube vidí skladiště multimediálního všehomíra, někdo zabíječ času, plný balastu, ve kterém i to nejzajímavější zanikne, jiný zase výtah ke slávě. To poslední se určitě pár lidem podařilo využít. Tady máte tři tipy.

Člověk se probírá starými fotkami a mísí se v něm všemožné pocity. Je to takový zvláštní, neurčitý pocit, který jako by bylo lepší nepojmenovávat, nedefinovat, aby se nenarušila jeho síla.

Náhodou jsem narazil na tenhle zajímavý rozhovor – Jiří Koliš je fotograf, jehož jméno jsem nikdy dřív neslyšel. Ale jak možná po přečtení toho dlouhého textu sami poznáte, je vždycky podnětné si přečíst úvahy někoho, kdo dokáže přesáhnout úzké meze svého oboru a přenést důvěrnou znalost své specializace do širších souvislostí. Nejde o to, nakolik takový člověk má či nemá pravdu,…

Když se můžete být svědky přetahování mezi skutečnými mistry, tak je to vždycky velký zážitek. Naštěstí Internet dovede zprostředkovat i události, ke kterým byste se dostávali jen těžko. Například tenhle souboj žonglérů na dálku.

Zdá se, že v New Yorku mají všichni všechno větší… (Pravda.sk)