Chcete vidět rozdíl mezi českým a zahraničním novinářem? Místo teoretizování je lepší ukázat příklad. Kolik českých novinářů dokáže takhle psát?
Vlastně o psaní nejde. Otázka zní jinak – kdo dokáže takhle přemýšlet? Protože novinařinu necharakterizuje na prvním místě styl či sloh. Ale schopnost vidět věci v souvislostech, dát je dohromady a vyložit je publiku. A to se neobejde bez jasného hodnotového systému, kterým jsou tyto úvahy vedeny. A hodnotovým systémem nemyslím pravičáctví nebo levičáctví, náboženskou či sociální orientaci nebo osobní preferenci jakéhokoliv druhu. Ale, jak ukazuje i odkazovaný článek, prazákladní požadavek lidskosti. Možná ideály humanitní, jak by se řeklo před stoletím.
Tento článek na bulvárním(!) médiu odkázal Petr Koubský (jeden z těch, o nichž si myslím, že u nás jako jeden z mála dokáže věci a jevy interpretovat zasvěceným způsobem) ve svém dnešním Mediánu na Lupě. A zároveň s ním pro srovnání ukázal i český příklad. Z něj vychází, že stejně jak za tradičními demokraciemi ztrácíme v politické kultuře, tak nám schází schází schopnost uchopit a pochopit problém, vidět souvislosti a hloubku, schopnost argumentace a primární kultivovanost duše. Souvisí to možná s věkem, ale také s intelektuálním zázemím a obecnými mediálními zvyklostmi, měřítky a nároky novinářů a managementu médií. I tzv. seriózní, důvěryhodná média se utápějí v banalitách, povrchnosti, prvosignálních skandálech a laciné atraktivitě. A jejich naplňování považují za normu a samozřejmost, takže jim v jejich světě vyšší nároky nescházejí. Novináři si dokazují mediální převahu (a ztrácejí ji zpětnou vazbou z internetu), vlastní důležitost, sebepotvrzení vlastního názoru, schopnost vyvolávat vášně, ale podstata schází. Není divu, že pak člověk jen složitě hledá obsah, za který by dávalo smysl platit. Podstatné je to, co chybí.
Ano, asi namítnete, že low end se vyskytuje a je víc slyšet i v těch zemích, které jsou dávány za příklad. Ostatně případ Jacintha je toho také možná důkazem. Budiž. Přesto je mnohem silněji a přesvědčivěji vyvažován svým protipólem a každý, kdo o to má zájem, má šanci najít alternativní pomocnou ruku. U nás je těch záchytných bodů pohříchu zoufale málo. Cizí inspirace je proto více než potřebná. Doporučuju využít ji. Být svědkem cizího přemýšlení podněcuje k přemýšlení vlastnímu. A o tom to je.
Články:
A victim of today's culture of casual cruelty (Daily Mail)
Medián Petra Koubského: Špatné zprávy jsou v médiích proto, abyste se cítili lépe (Lupa.cz)
Zaslouží si mrtvá britská sestra truchlení? Ne, spíš Darwinovu cenu (Reflex.cz)
Moc nechápu údiv nad tím, že onen článek vyšel v bulvárním médiu. Je pravde, že v Blesku si něco takového představit neumím. Ten text je prostě vyšší liga.
Ale jinak je to jen jiná tvář téhož. Jeden den se konzument rochní v přiblblém šmírování jakési těhotné ženy, a druhý den si v jiném plátku chrochtá s moralistou odsuzujícím ty, kdo mu včerejší zábavu přinesli.
Ano, dovedu si to představit vedle sebe v jednom médiu a na stejném principu. Nejsem si ale jist, jestli je to tenhle případ. Plus podstata toho sdělení bylo právě to, jak moc se zahraničí liší od našeho prostředí.