Společnost

Je to rok starý text, ale aktuální je právě dnes možná více než kdy jindy. Obrazovky jsou plné dramatických záběrů z amerických ulic, policie před Bílým domem rozhání demonstranty slzným plynem, aby se Donald Trump mohl nechat nafotit s biblí v ruce (neřekl, jestli se při tom chce zaštítit zubzazubem, nebo chlebem proti kamenům) a další souboj o další…

Ta včerejší barrandovská zhůvěřilost znovu ukázala, jak narušená jsou dnes měřítka společnosti. Společnost je vždycky hierarchizovaná a jednotlivé skupiny často stojí proti sobě, v případě vyhrocených situací někdy neuznávají svou legitimitu a snaží se jí zničit. Chudí a nevzdělaní takto bojovali proti panským privilegiím, dělníci proti kapitalistům, levicoví studenti proti imperialismu apod. To všechno patří k věci,…

Život voliče je strašně namáhavý. Pořád aby o něčem rozhodoval, dokonce o sobě samotném, a ještě třeba i o životě svých dětí a vnoučat. Copak tohle má moderní člověk ve 21. století zapotřebí?!

Když jsem viděl film Dunkerk, nejvíc jsem přemýšlel o vlastenectví a říkal si, tohle je ono. Dneska se tím pojmem ohánějí všichni strážci tradičních hodnot, fotí se se zavilými výrazy na svoje vymazlené fejsbůčky s flintami a vlajkami husitů, slepí k realitě stejně jako chudák Jan Žižka, když přišel o druhé oko, hnaní předsudky a nenávistí a vášnivým vzrušením,…

Znáte to. Obecná škola s partou předpuberťáckých kluků, kteří zkoušejí, co dovedou, kde jsou jejich hranice, a co jim ještě projde. Nejdřív jsou nervózní, musí se rozkoukat, všechno je pro ně nové, a vlastně je zajímá, jaké to bude. Ale po pár hodinách výkladu poleví v pozornosti, zas tak úplně je nebaví něco pořádného dělat, radši by…

Vraťme se myšlenkově o týden zpátky a porovnejme tehdejší situaci s tou dnešní. Výsledek je fascinující, protože jen týden stačil, aby bylo všechno jinak. Karty jako by byly před volbami rozdány úplně o začátku a jako by se hrálo s otevřenými, na které konečně všichni vidí. Poprvé je jasné, kdo kde stojí. 1. Sobotka má za sebou sjednocenou celou stranu. Sjednocenou…

Mezi prostým lidem se ráda slyší pohádka o skromném miliardáři, legendárním rekovi proti zlu, které by za tři roky vymýtil, kdyby mu v tom nebránily ty zkorumpované tradiční politické strany. Dělá to pro lidi a obětuje se.

Gradující degenerace veřejného prostoru stále zřetelněji ukazuje, v čem naše neukotvená demokracie selhává nejvíce.

V rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV Petr Robejšek názorně předvedl, v čem všem jeho přístup k analýze selhává, a proč se už delší dobu nedá brát vážně. Zasloužilo by si to větší rozbor, tady jen pár poznámek k hlavnímu tématu rozhovoru.

Britští zastánci Brexitu teď ze všeho nejvíc připomínají animovanou postavičku, která v urputném běhu nepostřehla, že kopec už skončil, pořád ještě ve vzduchu máchá nožičkama a právě se podívala dolů.

V poslední době zoufalství ze slov, gest a činů Miloše Zemana dosahuje vrcholu (kolikátého už?). A společně s tím se množí komentáře, že už stačilo, že neustálými reakcemi na jeho excesy ho jeho oponenti jen posilují, stvrzují jím nastolenou polaritu a pomáhají utužit mu popularitu mezi jeho fanoušky. Dokonce ho prý máme ignorovat. Zkusím zdůvodnit, proč by bylo…

Když se při demostraci sebere a potrestá holka, která protestovala proti šibenicím, který zůstanou nepotrestaný, řekli jsme si, že se nás to netýká a že to stejně byla jen bláznivá ženská

V Česku žije mraky skvělejch lidí. Jsou šikovný, pozitivní, mají rádi život, tvrdě pracujou, tvoří, dávají radost, pomáhaj. Uměj sami sebe i tuhle zemi posunout k lepšímu. Tak proč se tahle společnost tak zesírá? Vemte si, že tahle země vypadala před dvaceti pěti lety jako zmuchlanej posmrkanej kapesník nechanej v kapse zatuchlýho kabátu zapomenutýho ve skříni na opuštěný půdě.…

Kdo nenadává na politiky, jako by nebyl. Mají obrovské platy, všechno mají skoro zadarmo, parazitují na státních výhodách, a ještě odvádějí mizernou práci. Kdo by se takhle nechtěl mít? No vážně, chtěli byste?