Rubrika: Společnost
Je to rok starý text, ale aktuální je právě dnes možná více než kdy jindy. Obrazovky jsou plné dramatických záběrů z amerických ulic, policie před Bílým domem rozhání demonstranty slzným plynem, aby se Donald Trump mohl nechat nafotit s biblí v ruce (neřekl, jestli se při tom chce zaštítit zubzazubem, nebo chlebem proti kamenům) a další souboj o další čtyři v roky v čele Spojených států se neodvratně blíží.
Není divu, že tu charakteristiku psal reklamní textař. Vtipná, neotřelá a zábavná. A hlavně pronikavá s postřehy, které nejsou úplně běžné. Zajímavé pro dnešní dobu je, že v tom mezi státníky Donald Trump není sám.
Nic výstižnějšího se k dnešku asi říct nedá. Přitom slova v titulku jsou vypůjčená a jsou stará 70 let. Napsal je v roce 1949 Jaroslav Žák, známý svými studentskými příběhy o študácích a kantorech, v geniálním dvojrománu Konec starých časů a Na úsvitě nové doby.
Život voliče je strašně namáhavý. Pořád aby o něčem rozhodoval, dokonce o sobě samotném, a ještě třeba i o životě svých dětí a vnoučat. Copak tohle má moderní člověk ve 21. století zapotřebí?!
Mezi prostým lidem se ráda slyší pohádka o skromném miliardáři, legendárním rekovi proti zlu, které by za tři roky vymýtil, kdyby mu v tom nebránily ty zkorumpované tradiční politické strany. Dělá to pro lidi a obětuje se.
V průběhu americké volební kampaně mnozí poukazovali na to, že Donald Trump nemůže být tím, do koho se stylizuje, že jde jen o geniálně promyšlenou hru na voliče toužících slyšet něco jiného než „uniformní řeči tradičních politiků“, kterých mají plné zuby.
Gradující degenerace veřejného prostoru stále zřetelněji ukazuje, v čem naše neukotvená demokracie selhává nejvíce.
V rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV Petr Robejšek názorně předvedl, v čem všem jeho přístup k analýze selhává, a proč se už delší dobu nedá brát vážně. Zasloužilo by si to větší rozbor, tady jen pár poznámek k hlavnímu tématu rozhovoru.
Britští zastánci Brexitu teď ze všeho nejvíc připomínají animovanou postavičku, která v urputném běhu nepostřehla, že kopec už skončil, pořád ještě ve vzduchu máchá nožičkama a právě se podívala dolů.
Když se při demostraci sebere a potrestá holka, která protestovala proti šibenicím, který zůstanou nepotrestaný, řekli jsme si, že se nás to netýká a že to stejně byla jen bláznivá ženská