Když se při demostraci sebere a potrestá holka, která protestovala proti šibenicím, který zůstanou nepotrestaný, řekli jsme si, že se nás to netýká a že to stejně byla jen bláznivá ženská
Když se psalo, že politici se maj namlít na masokostní moučku, řekli jsme si, že na tom vlastně něco je, stejně jen kradou
Když prezident zpíval s náckem na pódiu národní hymnu, řekli jsme si, že aspoň za to český někdo nahlas bojuje
Když pobodali přítele ženský, co pomáhá na Balkáně uprchlíkům, řekli jsme si, že si o to vlastně řekla sama
Když se při čínský návštěvě perlustrovali klidný nosiči tibetský vlajky a policie nechávala Číňany, ať je mlátěj, řekli jsme si, že to zas přejde a že je to jen tyjátr
Když policie šikanovala lidi demonstrující nesouhlas se Zemanem, řekli jsme si, že je to jejich problém
Když 25 uprchlíků vzalo roha, protože se tu necejtilo ideálně, řekli jsme si, že došlo na naše slova, protože jsou úplně všichni svině a paraziti
Když vyvěsili parte na centrum pro děti a polili ho krvavou barvou, protože jeho ředitelka pomáhala uprchlíkům, řekli jsme si, že to by se možná úplně nemuselo, ale že jen někomu ujely nervy
Když se začaly rozbíjet výlohy, přišívat hvězdy, vylučovat ze škol a úřadů, zakazovat divadla a autoři, když se z inkluze mentálně postižených dělalo největší riziko pro zdraví celé společnosti, když se začalo zavírat a odvážet do koncentráku…
Když už bylo pozdě…
Na základě tohoto textu si druhý den se mnou povídal Petr Šimůnek na ČRo Plus (záznam začíná od 9. minuty):