V rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV Petr Robejšek názorně předvedl, v čem všem jeho přístup k analýze selhává, a proč se už delší dobu nedá brát vážně. Zasloužilo by si to větší rozbor, tady jen pár poznámek k hlavnímu tématu rozhovoru.
Před časem jsem poukazoval na to, že Petr Robejšek trpí slepými skvrnami při pohledu na východ. Ovšem slepých skvrn je stále více a více směry. Někteří ho dokonce podezírají, že to u tak inteligentního člověka nemůže být náhoda a že přehlížení reality a její dezintepretace je záměrná. To si tvrdit netroufám, ale troufám si tvrdit, že slepé skvrny v Robejškově vidění jsou opravdu výrazné, možná stále větší. Což u člověka, který sám sebe označuje za jednoho z mála (kde v tu chvíli byl moudrý lid?), kdo předpověděl rozpad socialistického bloku, světovou ekonomickou krizi i problémy Řecka (znáte někoho dalšího, kdo toho byl schopen?), dost překvapuje.
Rozhovor v DVTV se týkal především referenda, jeho významu v politice a toho, proč je masa moudřejší než elity, což je Robejškova hlavní teze posledních měsíců. Robejšek v rozhovoru dochází k obecnému tvrzení, že prostřednictvím referenda společnost dokáže generovat kvalifikovanější výsledky, než pokud rozhodování ponechá v rukou politků (kteří jsou Robejškem označováni jako exoti nebo servis) nebo expertů. Mimo jiné proto, že masa v sobě dokáže rozpustit či eliminovat extrémy na obou stranách, protože většina vždy dochází k racionálnější a kompromisnější variantě.
První intelektuální nepoctivost spočívá v tom, že Robejšek nevidí, nebo nechce vidět, že právě referendum extremity neeliminuje, ale naopak zosobňuje, posiluje a vyhrocuje. Existuje buď ANO, nebo NE. Nic mezi tím, jak mu správně namítá Veselovský, když pokazuje na to, že se realita takto redukuje na binární polaritu. V referendu se i ten, kdo mezi extrémními póly volit dosud nepotřeboval nebo nechtěl, dostává do pozice, kdy si může nebo musí vybrat jen mezi nimi. Označovat to za cestu ke kompromisu je více než odvážné.
Druhá intelektuální nepoctivost spočívá v tvrzení, že každé rozhodování společnosti nakonec lze redukovat na polaritu ANO, či NE. Jistě, nelze být napůl těhotná, ale můžete se rozhodnout být třeba intelektuálem, který realitu manipuluje více, nebo méně. Stejně tak nastavení mnoha rozhodnutí jsou zvláště v dnešní společnosti natolik komplexní (a jak víme, ďábel je skryt v detailu), že volba ANO, či NE může být naopak naprosto zavádějící. Hlasování o členství v EU je sice případem, kdy se realita redukuje na ANO, či NE, ale obě cesty v sobě zahrnují tolik podmnožin, že ani jedna z nich nepředstavuje binární volbu, ba dokonce se mohou částečně překrývat.
Třetí intelektuální nepoctivost spočívá v tom, že tvrzení o kvalitnějším rozhodování masy nelze na reálných výsledcích žádných referend dokázat, už proto, že nikdo neví, jak by se společnost vyvíjela při alternativním rozhodnutí. Robejšek to ostatně přiznává, když říká, že žádné rozhodnutí není dopředu správné (a často není ani zpětně). Pokud tento předpoklad platí, pak ale zároveň nelze říci, že se masa rozhoduje lépe než menšiny, elity či jednotlivci – protože neexistuje metrika, vůči níž by šlo posouzení kvality vztáhnout. Robejšek by se mohl seznámit i s analýzami, které tvrdí pravý opak – že kromě naprosto výjimečných konstelací masa dochází k horším nebo nanejvýš stejně relevantním rozhodnutím jako experti, pro doplnění argumentačního pole tímto směrem doporučuji výborný článek Erika Taberyho.
Čtvrtá intelektuální nepoctivost spočívá v tom, že z rozhodnutí těsné většiny hlasujících v referendu Robejšek dělá svátost, přes kterou nejede vlak. Co však znamená, že 51 % vyhrálo? Že máte 49 % společnosti, která je vůči danému rozhodnutí naladěná negativně. Vede to ke stmelování? Vede to ke konsenzu a kompromisu, jak tvrdí Robejšek? Když u všech voleb všichni zasvěcení vědí, že o nich rozhodují i takové naprosto nesouvisející vlivy jako počasí nebo státní svátky, když je mnohokrát prokázané, že rozhodování voličské základny je do poslední chvíle nejasné, přelétavé a neracionální, asi lze jen těžko tvrdit, že takto vygenerovaná většina dojde k automaticky lepšímu nebo kompromisnímu závěru, ačkoliv to nic nemění na potřebě ho naprosto respektovat, včetně demokratičnosti celého procesu.
Pátá intelektuální nepoctivost spočívá v tom, že Robejšek tvrdí, že se manipulace obou stran v referendových kampaních vzájemně vyruší. Jako kdyby existovala matematická rovnice, která počítá s nulovým součtem manipulací. Ovšem tvrdit něco podobného je nejen iluzorní, ale je to hrubá manipulace nereflektující okolnosti, za kterých se to které referendum odehrává. Jeden typ manipulace může být násobně efektivnější, ačkoliv to nic neříká o jeho relevantnosti či pravdivosti. V případě brexitu to krásně dokazují reakce jeho obhájců, kteří okamžitě po vítězství brali zpět svá slova o pronesených lžích rychlostí uličníka utíkajícího od rozbitého okna.
Šestá intelektuální nepoctivost spočívá v tom, že Robejšek při analýze konkrétního britského referenda naprosto pomíjí vnitropolitickou situaci, za které referendum vzniklo, proč k němu došlo, čeho bylo prostředkem a jak se na to všechno nabalily mraky věcí, které se vztahem UK x EU absolutně nesouvisely. Přitom podobnou analýzou okolností začíná prakticky každý, kdo se brexitem v poslední době nějak zabýval, stačí nahlédnout do zahraničního, hlavně britského tisku, jen u Robejška před očima trčí slepá skvrna velikosti britské libry a nevidí a nevidí.
Sedmá intelektuální nepoctivost spočívá v tom, že Robejšek tvrdí, že lídři prosazující brexit, kteří po něm zmizeli z politické mapy (připomeňme Johnson, Farage, Gove), naplnili svou “historickou úlohu”, takže mají vystaráno a mohou spokojeně odejít do propadliště dějin. Slyšet podobné tvrzení od člověka, který si nechá říkat politolog, je skličující. Nepamatuji si příklad z dějin, kdy vítěz dobrovolně ustoupí do historie, protože vyhrál a nechce dál nést nesnesitelnou tíhu vítězství. Ostatně nechme Robejška, aby z nepoctivosti usvědčil sám sebe připomínkou jeho vlastního tvrzení z jiného rozhovoru, kde řekl: „nenapadá mě žádný politik, který se vzdal moci dobrovolně“. (Natož po vítězství, že ano).
Chtít brexit, ale nechtít ho naplnit a nechat v tom své voliče samotné, jako se to podařilo Johnsonovi, není historický úspěch, je to jen a jen trapné, ubohé, zbabělé a zoufalé, jak potvrzují i reakce za kanálem, a dokazuje to, že opravdu na jejich straně neexistoval žádný, slovy žádný plán, který by počítal s vítězným NE. Farage by možná jediný mohl říkat (a také to říká) – já jsem rozbil EU, to mi stačí a končím (a jak teď připomíná jeden z vtipů, jde se věnovat své německé manželce před tím, než bude deportována), ale proč nadále pokračuje jako europoslanec a bere peníze od prohnilé EU, když už svou historickou úlohu splnil, už věrohodně vysvětlit nedokáže.
Jako by Klaus a Mečiar po prosazení rozdělení Československa řekli – tak fajn, splnili jsme historickou úlohu, rozbili jsme Československo, ale odpovědnost za další vývoj už necháme jiným – asi by se jim u nás každý vysmál. Je to právě naopak, než tvrdí Robejšek – státník nemůže zbaběle utíkat od úkolu, o který si řekl. A to ještě nezaznělo, že brexit byl jen důsledkem boje uvnitř elit, kterými je Robejšek tak posedlý (ačkoliv tady mu jako přívrženci jedné strany nevadí), které si pro své politické přežití vzaly jako rukojmí celou zemi, a že nebýt jejich touhy udržet se u moci, k žádnému referendu by nedošlo.
Osmá intelektuální nepoctivost spočívá v tom, že Robejšek nevidí referendum jako pouze jeden z mnoha nástrojů politického rozhodování a legitimizace, ale rovnou jako ten nejvhodnější. Všichni přece víme, že elity jsou nanic, politici jsou nanic, mrk mrk, kdo tedy zbývá? Lid! Ten moudrý osvícený lid opatřený selským rozumem, který se nikdy nenechá zlákat na scestí! Osvíceným lidem se v historii zaštiťovali snad všichni autoritáři, často sami z elitního prostředí, kteří chtěli složité, neproduktivní a zkorumpované demokracii zakroutit krkem. A často se jim to, k neštěstí všeho lidu, podařilo. Za pomoci stejně argumentujících elitních intelektuálů, kteří si na tom postavili živnost.
Problém je, že žádný nástroj sám o sobě v tak komplexních situacích, jako je společenské rozhodování, nelze označit univerzálně za dobrý nebo špatný. Přímá volba, paritní nebo většinový systém i referendum mohou vést k dobrým i špatným rozhodnutím. Historie je plná příkladů oběma směry, a proto tvrzení, že je něco obecně lepší nástrojem, je závádějící, hloupé a nepravdivé. Není dobrá, nebo špatná přímá volba jen proto, že vygenerovala napoprvé v Česku Miloše Zemana, stejně jako by nebyla dobrá, nebo špatná jen proto, že by vygenerovala Karla Schwarzenberga, nebo proto, že na Slovensku vygenerovala Andreje Kisku. Poměrný volební systém dokáže vygenerovat absolutní většiny, stejně jako většinový může vést k nejisté koalici.
Devátá intelektuální nepoctivost spočívá v tom, že Robejšek tvrdí, že referendum je vhodné pro jakékoliv rozhodování společnosti (a že nemají rozhodovat experti nebo politici). Zaprvé pomíjí, že referendum má různá nastavení a parametry, v různých systémech různá kvóra pro platnost atd. Zadruhé pomíjí, že některé otázky jsou společnosti jako celku naprosto ukradené a nepotřebuje je aktivně na úrovni všech obyvatel řešit, natož aby jim kvalifikovaně rozuměla (oč poctivější je výsostný intelektuál, vědec a biolog Richard Dawkins, jak připomíná Erik Tabery, který brexit okomentoval tak, že se absolutně necítí být odborně kvalifikován rozhodovat o tak komplexní záležitosti – inu, ne všude asi může číst skladník ve šroubárně Vergilia v originále).
Například holandské referendum o asociační smlouvě s Ukrajinou bylo přesně tím typem rozhodovacího procesu, který Holanďany prakticky nezajímal, a klidně takovou věc byli ochotni nechat na svých politických reprezentantech. Podle toho taky dopadlo referendum – zúčastilo se ho těsně nad 30 % hlasujících, což je minimální hranice pro platnost, a potřebu k němu dorazit měli především ti, kteří v tom viděli příležitost pro čistě protievropské gesto, které s Ukrajinou nemělo co dělat (velká část naopak věřila, že jejich neúčastí referendum nebude platné, což by de facto znamenalo souhlas s ratifikací smlouvy). Ve výsledku tak naprostá menšina rozhodla z de facto nesouvisejících důvodů o strategické záležitosti celoevropského významu. Bez ohledu na nutnost to respektovat, opravdu je tohle vzor legitimity a správného rozhodování?
Desátá intelektuální nepoctivost spočívá v tom, že Robejšek tvrdí, že politici nenesou za svá rozhodnutí žádnou odpovědnost. Jak tohle mohlo rozhovorem projít nepovšimnuto, je mi záhadou. Že lid nemá prostředky pro korekci rozhodnutí elit či politiků, je totiž naprostý blábol. Politiky odpovědnost přistihne vždy nejpozději při nejbližších volbách, často ještě mnohem dříve, jak ukazují i kariéry britských pánů podepsaných pod brexitem, premiérem počínaje. Na rozdíl od politiologů a politických komentátorů, kteří tu budou svá moudra rozsévat do skonání světa a ještě déle, politici jsou za své kroky a činy voláni k odpovědnosti v pravidelných volbách. Jen Petr Robejšek bude komentovat s jistotou, že za své komentování žádnou odpovědnost neponese, ať bude prorokovat cokoliv (na letošek například naplánoval konec Angely Merkelové, s čímž bude mít při její aktuálně nejvyšší popularitě od začátku migrační krize ještě dost práce).
A jedna intelektuální nepoctivost jako bonus na závěr z jiného média: Když Robejšek ve velkém rozhovoru pro sobotní Právo tvrdí, že “K pozitivním důsledkům brexitu patří i to, že evropští politici snad pochopili, že je pro přežití Unie nutné radikálně omezit příliv migrantů.”, měl by dodat, že brexit byl mimo jiné i referendem o přítomnosti migrantů z EU, tedy z východní Evropy, jak dokazují i posbrexitovské útoky na místa, kde třeba polští imigranti v Británii žijí. Až českým au-pairkám v Anglii ukážou, kde je jejich místo, u Robejška útěchu nehledejte. Na tu mají nárok zřejmě jen čeští politologové žijící v Německu, které jde podle nich už mnoho let společně s Evropskou unií od desíti k pěti.
Související:
Vítězství jako nejvelkolepější prohra
Zajímavé, ale dlouhé, až na tu odpovědnost politiků bych s Vámi v zásadě souhlasil Obecně máte pravdu i v tom, nicméně jistě dobře víte, že v praxi se tak úplně neděje. Stačí si všimnout, jak dlouho je v PS například p. Benda…, ale to je na jinou dizkuzi.. Děkuji za zajímavý pohled
K tomu Marku Bendovi – ono je to paradoxní, ale zrovna v posledních volbách byl svou vlastní stranou dán na nevolitelné místo kandidátky a jedině vůle voličů, kteří ho kroužkovali, způsobila, že se do sněmovny dostal. Takže ho tam asi chtěli, o čemž si můžeme myslet své, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat :)
Pan Marek Benda, zda to bylo tak, ze byl na konci kandidatky a presto krouzkovanim se dostal znovu do PS, nevim. Kdyz ano, tak to jen dokazuje, ze tento narod je na urovni ktera nepripousti system referenda. Referendum muze naplnit svoji funkci pouze ve spolecnosti, ktera dosahla urcite vyspelosti. Odpovednosti, Slusnosti. Mravnosti. A tam jeste nejsme.
Robejškův problém je, stejný jako Klausův. Jeho oponenti na ně intelektuálně vesměs nemají a tak se vzmůžou jen na podobné tvíty: https://twitter.com/Simindr/status/751501841272336384
Možná by v první řadě bylo dobrý si ujadsnit co je „intelektuální nepoctivost“. To, že někdo má jiný názor než Simkanič není „intelektuální nepoctivost“. Tou je ignorování nehodících se fakt a vědomé logické chyby,
Ad 1. „nepoctivost“ – A v jakémkoli jiném rozhodování to je jinak? V parlamentu se nehlasuje ANO-NE?
Ad. 2. „nepoctivost“ – Zase ty oblíbené povídačky kvaziintelektuálů o „nesmírně komplexním světě“. Že má otázka „Chcete být členem EU?“ souvislosti a vazby neznamená, že na ni nelze odpovědět ANO-NE. Dokonce to ani neznamená, že nelze odpovědět NE a na související otázku „Chcete být členem EHP?“ lze odpovědět ANO.
Ad. 3. „nepoctivost“ – Masa se rozhoduje lépe, protože u ní nehrozí problém černého pasažéra. Masa se nevyhne nesení nákladů za svá hloupá rozhodnutí, má tedy zájem se jim vyhnout. Oproti tomu Bohem pomazaní „experti“ (politici, státní podnikatelé á la Bureš) prakticky nikdy odpovědnost nenesou.
V politice samotné se skutečně odborná témata řeší minimálně (odborné téma=existují objektivní kritéria pro určení správného rozhodnutí), mnohem víc se řeší hodnotová a názorová témata, na politické otázky žádná expertiza neexistuje.
Dál jsem to nečetl.
P.S. Je hezké, když někdo, kdo cenzuruje nepohodlné informace pod článkem o Savčnekové, mluví o intelektuální nepoctivosti <3
Díky, že jste nezklamal, jen už je to dost repetitivní :(
Stejnou námitku na první „nepoctivost“ nadhodil někdo na twitru a dostal podobně kvalitní odpověď
Ohledně té repetitivnosti, kolikátý je tohle Váš článek o Robejškovi? Twíty ani nepočítám…
for Jeníček..Intelektuálně na ně možná člověk nemá, to ale neznamená, že se nemohou dopouštět faktických a mylných tvrzení…Ať už to nazvete jak chcete, to co popisujke p. Simkanič v textu má svou jasnou logiku a de facto usvědčuje p. Robejška z omylu, to říkám, přesto,. že p. Robejška z té proti EU strany poslouchám nejraději. Viděl jsem například jeho názorový střet s p. Svobodou a protoho, kdo chce chce slyšet obě strany to bylo velmi zajímavé, byť se p. Pavel svoboda točil tak trochu v obhajobě EU, ale i jeho výroky a postoje mají svou logiku, a to jen dokazuje, že situace EU a Brexitu není vůbec jednoduchá…
P.S. zajímavé, kritizovat výňatek a nedočíst do konce…
Pane Simkaniči, vy máte prostě jiný názor. Nikdo vám ho nebere, ale tím, že svého názorového oponenta shazujete a vyčítáte mu intelektuální nepoctivosti ve chvíli, kdy má prostě s nějakými věcmi jinou zkušenost či má na ně jiný názor, zbytečně ubližujete a dehonestujete sám sebe. Uvážlivý člověk tohle nedělá, protože nikdy nevíte určitě, jestli máte pravdu.
Asi vám nerozumím. Podle vaší logiky by člověk nemohl říct vůbec nic, protože „nikdy nevíte určitě, jestli máte pravdu“. Jinak mít názor pro veřejnou debatu nestačí a v mém textu o to ani nejde.
Dobry den, take na me v tomto rozhovoru nepusobil pan Robejsek zrovna presvedcive.
Je to jen priklad a zminka o Ukrajine, kde pisete ze „Ve výsledku tak naprostá menšina rozhodla z de facto nesouvisejících důvodů o strategické záležitosti celoevropského významu.“. A tak by me zajimalo, v cem spatrujete tu strategickou vyznamnost pripadneho pristoupeni/prijeti Ukrajiny k EU. Asi si dovedu domyslet, ze byste ukrajincum pral prosperitu a demokracii, ale zajimalo by me, jestli dokazete domyslet, proc nektere zeme, nekteri lide, zrovna netouzi po tom, aby Ukrajina byla soucasti EU. Predem dekuji za vas nazor, proc si myslite, ze tomu tak je.
Pan Robejšek by měl být v referendu prohlášen za lid, protože jako na příslušníka elit na něj nelze spoléhat. Přiznávám však, že jsem zaujatý a již delší dobu ho nemohu poslouchat.
Souhlasím, že není pravda, že by politici nenesli za svá rozhodnutí žádnou odpovědnost. Kupříkladu, takový J. M. Barosso čelí současnosti odpovědnosti za svá rozhodnutí v řadě veřejných funkcí, v nichž se osvědčil, a tak může nastoupit do vysoké manažerské pozice u Goldman Sachs. Našinci to sice vnuká myšlenky na to, čí zájmy vlastně v čele Evropské komise zastupoval, ale pochybuji, jestli je nějaký způsob, jak to ověřit. To, že už asi nebude nikam zvolen, ho jistě nesmírně mrzí, když už tedy píšete o tom nešťastném údělu politiků, kteří se musejí pravidelně zpovídat svým voličům.
Víte, s mnohým, co jste napsal, bych snad i souhlasil. Dokonce nepovažuju referendum, na rozdíl od vás, vůbec za vhodný nástroj společenského rozhodování. A referendum o brexitu mne v tomto názoru jen posílilo. Jen ten článek, který jste vytvořil, na mne zrovna sympaticky nepůsobí.
p. Robejsek se vzdy tvari, ze mluvi k veci a konkretne a opak je pravdou. Ve vetsine pripadu mlzi a bohuzel je to uz po nekolikate kdy p. Veselovsky svemu hostu zdatne sekunduje (viz treba Kuras). Zkuste si projit jeho vystoupeni ci blog a najit neco konkretniho na tema jak resit migraci popripade, jak by tato referenda mela podle neho vypadat (kdyz soucasne SUI model je neimplementovatelny do stredoevropske reality). Nic tam neni.
Pane Simkaniči, člověk nemusí být velký politický stratég (a česká média tuto jednoduchou úvahu ve své zaslepenosti vůbec nezmiňují), aby pochopil, že je pro Británii evidentně lepší, když o podmínkách brexitu bude vyjednávat premiér, který byl při referendu zastáncem setrvání v EU, protože bude moci tvrdit: Je mi to líto, já jsem chtěl(a) zůstat v EU, ale ti „pitomci“ u nás rozhodli jinak. Strategicky je to daleko výhodnější pozice, protože s takovým člověkem nebudou moci představitelé EU tak zamést a takový člověk má šanci pro Velkou Británii vyjednat lepší podmínky pro partnerství.. Zamyslel jste se prosím někdy nad touto jednoduchou úvahou? Pro Británii je samozřejmě i při vystoupení z EU zásadní, aby dosáhla co nejlepších podmínek při vyjednávání s EU o nějaké formě partnerství či spolupráce a tu si přeje jak Johnson, tak Farage, tak Hove a oni tuto jasnou úvahu chápou. I tihle tři pánové chtějí to nejlepší pro Británii a tohle je jim jasné. Vy je považujete za zbabělce, ale strategicky je to naprosto racionální úvaha. Od vás, který tak rád komentujete politické dění, bych očekával, že – pokud chcete být nestranný – na tuto skutečnost alespoň upozorníte a vy to vytahujete jako argument proti panu Robejškovi…
Nevím, co je pro Británii nejlepší, ale soudím, že by bylo rozhodně lepší proti současnému stavu, kdyby propagátoři brexitu brexit nepropagovali jen z taktických vnitropolitických a vnitrstranických důvodů a taky počítali s tím, že může nastat. Ve vaší úvaze pak schází jedna zásadní informace – že Cameron podmínky brexitu určitě vyjednávat nebude.
Vždy mě fascinuje, když o intelektuálech hovoří absolventi fildy. Klasické bláboly. Pokud byste měl trochu pokory, k p. Robejškovi se vyjadřovat nebudete.
Pane Simkaniči, já vím, že Cameron podmínky brexitu vyjednávat nebude, bude je vyjednávat nový britský premiér a ze strategických důvodů (popsáno výše) je lepší, když ten nový britský premiér se bude rekrutovat ze zastánců setrvání v EU, A protože Johnson byl hlavní tváří brexitu, je zcela logické a strategicky správné, že v současné chvíli na premiéra kandidovat nechce. Je to správné pro Británii, protože vedení EU nebude trestat člověka, který bojoval za členství Británie v EU tolik, jako by trestalo hlavního stoupence brexitu. Tohle ale není nijak složitá úvaha a překvapilo mě, že jste ji ve svém článku nezmínil.
Tak to ale přece vůbec není :)
Já jsem přesvědčen o tom, že to tak je. Ostatně, sám se ve své firmě (kolektivu, fotbalovém týmu) chovám stejně. Když s nějakým např. obchodním partnerem mám vyhrocené vztahy nebo máme jiné názory, snažím se to vymyslet tak, aby s ním jednal někdo jiný, kdo má názory bližší. A přijde mi to naprosto samozřejmé. Je jasné, že nemám patent na rozum a mohu se mýlit, ale tohohle se držím celoživotně. Hned po brexitu mě bylo jasné, že ty podmínky nemůže vyjednávat Johnson, protože by to pro Británii špatně skončilo.
Hodnoťte Robejška, až mu budete sahat (intelektuálně) aspoň po nehty u nohou, ok?
Tak určitě :) Není nad názor plný argumentů :)
Poslechl jsem si rozhovor a přečetl Váš článek. Mám z toho dost divný pocit. Jen pár poznámek:
1. Robejšek v rozhovoru nikde neříká, že referendum je cesta ke kompromisu jak mu vyčítáte
2. I v zastupitelské demkracii, přes všechny procesy (výbory, čtení, veto) je otázka nakonec ano/ne souhlasíš/nesouhlasíš tzn. už ze samotného princiupu se redukuje na binární polaritu.
3. Masa/Lid nemusí rozhodovat o každém detilu (viz. příklad stíhaček) ale potřebujeme ty letadla to je dost srozumitnelný dotaz. Že je předtím složitá debata a že „obě cesty zahrnují tolik podmnožin a mohou se částečně překrývat“ To v dnešním světě spousta věcí, málo rozhodnutí je černo-bílých. Je to však důvodem se nezeptat lidu? O vstoupu do EU se může hlasovat o vystoupení již ne, je příliš komplexní?
4. Robejšek netvrdí že těsné hlasování vede ke kompromisu nebo stmelování, jak tvrdíte Vy.
5. „Demokracie není nástroj na produkci „správných“ řešení. Elity to ostatně neumí také. Smysl a přednost demokracie je v tom, že je to metoda k hledání rozhodnutí podporovaných většinou společnosti.“ Tohle je důležitá věta, kterou nevím jestli nechcete pochopit nebo s ní nesouhlasíte ale dle mého dost vystihuje o čem Robejšek hovoří.
6. „Když u všech voleb všichni zasvěcení vědí, že o nich rozhodují i takové naprosto nesouvisející vlivy jako počasí nebo státní svátky, když je mnohokrát prokázané, že rozhodování voličské základny je do poslední chvíle nejasné, přelétavé a neracionální, asi lze jen těžko tvrdit, že takto vygenerovaná většina dojde k automaticky lepšímu nebo kompromisnímu závěru, ačkoliv to nic nemění na potřebě ho naprosto respektovat, včetně demokratičnosti celého procesu.“ Přesně tak. A takhle to chodí i u normálních voleb které vygenrují pozoruhodné zástupce, kteří by následně měli rozhodovat o naší budoucnosti. Pohled do naší Poslanecké sněmovny postačí k udělání si obrázku jestli elity typu Gajdůšková, Huml, Komárek, Štěch a mohl bych pokračovat, přijdou s lepší reením než masa.
7. K Vaší páté nepoctivosti: Bohužel špinavá kampaň k demokracii patří ať se nám to líbí nebo ne. Ale jak se liší v době referenda od slibů a hesel které politické strany používají k nalákání voličů a snaze je přesvědčit že oni mají ty správné experty a odborníky aby v dané věci rozhodli správně/lépe než samotní voliči? (Dálnice, dálnice, dálnice, Sliby nebyli zasazeny do ekonomické reality, daňové přiznání na A4 a mnoho dalších lží které politici bezostyšně hlásají. Jak se volič má správně rozhodnout? V čem je rozdíl volit zástupce a rozhodovat v referendu?
8. K Vaší sedmé nepoctivosti: Nevím jestli záměrně mlžíte nebo prostě nejste schopen si zajistit základní fakta. Farage který 20 let káže že jeho cílem je výstup z EU, dotáh GB k referendu a k Brexitu. Nyní odstoupil z čela UKIPU, tedy strany která má 1/3? poslance v Parlamentu a nemá žádnou reálnou moc. Je to strana opoziční, nevšiml jsem si že by mu někdo nabízel aby se ujal jednání nebo kandidoval na ministerského předsedu – tedy šéfa jiné, konkurenční strany, kde něco může reálně ovlivnit. Jeho jediná moc je mediální výstupy a ty může dělat dále. Johnsona „zařízli“ ve vlastní straně, zejména tedy Gove. (a nyní utekl od zodpovědnosti dělat ministra zahraniční…) Takže nám zbývá Gove. Nehájím ani nehodnotím, jen uvádím další fakta, která jste zapomněl sdělit. Mimochodem souvislost s rezignací Farage na šéfa UKIPU a Europoslancem mi uniká. GB zatím nevystoupila a Farage byl zvolen aby hájil zájmy svých voličů. Mimochodem kdyby odešel z EU Parlamentu, tak by ho nahradil jiný poslanec UKIPU. Vůbec nic by se nezměnilo.
9. „Robejšek nevidí referendum jako pouze jeden z mnoha nástrojů politického rozhodování a legitimizace, ale rovnou jako ten nejvhodnější“ Opět kde přesně v rozhovoru tohle Robejšek zmiňuje? Vkládáte mu do úst něco co neřekl. Tvrdí ze politici jsou servis a oni mají zformulovat dotaz a zredukovat na ano/ne. Rozhodnuti má být na lidech
10. Problém je, že žádný nástroj sám o sobě v tak komplexních situacích, jako je společenské rozhodování, nelze označit univerzálně za dobrý nebo špatný." S tímto s Vámi 100% souhlasím.
11. Fascinuje mne víra s jakou jste schopen určit motivy při referendu v Holandsku. Strategická záležitost celoevropského významu? Není prostě možná že valná část Holanďanů prostě nechce Ukrajinu v EU vzhledem ke stávající situaci?
12. Voliči mají opravdu možnost vyvodit zodpovědnost, v ČR, ve sněmovních volbách každé 4 roky. Že systém ne úplně funguje dokazuje jaké strany a jací lidé se ve sněmovně za posledních letech vystřídali. Nehledě na to že volič má velmi, velmi krátkou paměť a s tou zodpovědností to není kdovíjaké. Rád slyšel jakou zodpovědnost nese např. George Bush za invazi do Iráku, Miroslav Kalousek za přenesenou daňovou povinnost, většina sněmovny za podporu solární energie apod.
13. „na letošek například naplánoval konec Angely Merkelové, s čímž bude mít při její aktuálně nejvyšší popularitě od začátku migrační krize ještě dost práce“. Nechal bych hodnocení predikce konce Merklové do konce roku, to by bylo tak nějak fér když Robejšek tvrdí že se stane v roce 2016 a je léto…
14. K bonusu na závěr: Nevím jestli rozumíte tomu co Robjšek říká/píše. Mám pocit že velmi často zaměňuje co kdo řekl, s tím co si myslíte že by měl říci, či je správné. Bez ohledu jestli se mi omezení líbí nebo mi to přijde jako zhovadilost, je faktem že mnoho lidí je téma migrace důležité a že evropští politici migrační otázku nezvládají a většina lidí se k ní vyjadřuje negativně. Nerozumím proč si Robejškova věta na omezení přílivu migrantů zasluhuje ironické poznámky.
Vyčítáte Robejškovi intelektuální nepoctivost, ať už to má znamenat cokoliv, ale Váš členek je jich plný.
Omlouvám se, ale nemám čas reagovat na všechno.
Tohle si pusťte, chytráku, Česká televize a konečně člověk, který na rozdíl od vás aspoň ví, o čem mluví:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095426857-interview-ct24/216411058040713
Něco pro vás mistře katastrofických vizí a obdivovateli centrálně řízené Evropy, bez níž měla Británie a její libra podle vašeho názoru zahynout: http://echo24.cz/a/iH2XS/marne-cekani-na-britskou-apokalypsu-prognostici-najednou-otocili
Ta čísla jsou tak pěkná, jelikož GB je v EU. Jelikož referendum bylo nedávno a stále se projevuje vliv EU. Jelikož spuštění článku 50 potrvá a samotné vystoupení z EU potrvá dva roky.
Mayová nedávno oznámila, kdy spustí článek 50 – ekonomická reakce byla okamžitá – a negativní.
Je naivní si myslet, že ztráty po opuštění EU nahradí GB dohodami s autoritářskými zeměmi, jak bylo naznačeno v článku.
EU je s USA nejsilnější trh. Odstoupení automaticky vyústí v četné problémy v obchodu a všech dalších oblastech. Firmy budou chtít v EU, ne na ostrovech.
Problém není jen ve financích. Tohle ovlivní většinu oblastní života společnosti a funkčnosti státu. Také to oslabí EU a v celkovém důsledku celý svět.
A ne, netvrdím, že se GB zhroutí. Ani nenastane žádný katastrofický scénář. GB bude stále silný stát. Ale propady ve většině oblastí pocítí.
A v době, kdy ekonomové panikaří, když je ekonomický růst pomalejší o pár desetin procenta a trhy na to přehnaně reagují, bude výstup z EU Británii bolet.
Zajímavý článek, ale Johnson nikam neutekl, Je ministrem zahraničí.
Jsem zastánce Brexitu a odpůrce Robejškova stylu myšlení.