Mezi prostým lidem se ráda slyší pohádka o skromném miliardáři, legendárním rekovi proti zlu, které by za tři roky vymýtil, kdyby mu v tom nebránily ty zkorumpované tradiční politické strany. Dělá to pro lidi a obětuje se.

Normální politici kradou, ale tenhle miliardář není politik. Je to miliardář. A proto stojí na straně obyčejných lidí, rozumí jim, zpívá si s nimi, platí jim koncerty, a dokonce s nimi i čůrá. Stačí mu zavolat a zařídí to všecko. I velká média koupil, aby psala pravdu.

A v té zničené zemi, která je rozkradená korupčníky a zloději a lháři, o kterých po celém světě vědí, že všichni lžou a kradnú, jen on jediný zbohatl a stal se majitelem největšího impéria bez podvodů a poctivě. Už jen chodit po vodě mu chybí, aby nad ním zářila svatozář.

A tak se ho vděčný lid jal zvolit za svého proroka budelípismu. Vždyť všichni přece víme, že kdo je bohatý, už nechce víc, nepotřebuje krást a pást se na společném, jde příkladem a je radost olizovat ho na známce jako morální vzor pro všecky. A všechny ty pomluvy? Padají jedna za druhou jako domeček z karet! Vždyť sám přece řekl, že je ve střetu zájmů, ale nezneužívá ho!

Hnedle to Čapí hnízdo – ukázalo se, že to byl jen dárek pro děti, které si vymyslely skvělý byznys plán na soukromou zoo dotovanou z evropských pěněz. Sice ten nápad měl jejich otec ve frontě v pražské zoo, ale ten byznys plán byl už určitě jejich. Bohužel, to se tak stává, jim pak ten byznys plán nešel podle plánu, takže je zas tatínek musel zachránit, vzít si to od nich zpátky a zase z toho z roku na rok udělat úspěšný podnik. Inu, ne každému je dáno proměňovat vodu ve víno a dotace v příjmy. Nejdřív si sice nemohl vzpomenout, jak to celé bylo, protože to bylo nějaké firmy z holdingu, kterých má víc než je u nás těch, kteří mají právo házet kamenem, ale sakra, kdo v tom všem může mít pořádek, to se jeden hnedle ztratí, kdo by mu to vyčítal? Ale pade bylo doma a lid stále vděčný, tak jakýpak copak.

A miliardář se začal odměnou za důvěru lidu obětovat a naplňovat svůj program “nekrást, nelhat a dělat to pro lidi”. Takže třeba začal všem zavádět stejné podmínky. Ne, žádné výjimky, prohlašoval, aby teprve pak zjistil, „kolik u nás máme druhů podnikání“, takže začal navrhovat jednu výjimku za druhou. Navíc těm jeho firmám se do toho EET taky moc nechtělo, takže zkoušely výjimky se zdůvodněním, které znělo úplně jako ty argumenty, které pronášely skutečně malé provozy bez holdingu a kterým se miliardář vysmíval do zlodějů a lhářů, kteří se jen vymlouvají, protože dosud kradly jako straky. Stejně to bylo jen proto, že na něj všichni útočí. A taky netušili, kolik druhů podnikání v holdingu mají.

A taky pak zavedl bonzovací systém, kdy každý spravedlivý anonym mohl napráskat, koho uznal za vhodné bez účtenky. Však taky kdo nic neprovedl, nemá se čeho bát! Jenže pak miliardář řekl, že takhle ne, že se to zruší, protože to tak nechce, protože o tom nikdy před tím nic nevěděl, a že kdyby věděl, tak by to nedovolil! Bonzovat se tu bude jen přes mou mrtvolu! A druhý den anonymní morální vzoři neměli kam psát. Můžou už zase miliardáře jen volit.

Miliardář byl taky moudrý, radil lidem, že jakmile jde o daně, mají se platit a neplatí tam žádné ale, z daní přece žijeme všichni, jsme jedna velká rodinná firma přece, a on to tady řídí jako jednu velkou rodinnou firmu. I když…

… no to je jedno.

Jenže pak na něj tradiční politické strany, nebo ten Bakala, nebo jiný lotři, napráskali, že se mu ty daně zas tak platit nechcou – před pár lety využil nedokonalost zákona a přihrál si jako stoprocentní vlastník svého holdingu úlevu na daních, protože za 1,5 miliardy (slovy jedna a půl miliardy) nakoupil dluhopisy svého vlastního podniku. Mimochodem, podle jeho slov od roku 1993 jako fyzická osoba vydělal čistého 1,526 miliard, takže když ty dluhopisy kupoval za 1,482 miliard ko­run, utratil za ně 97,11 % všech svých příjmů za celých těch 19 let, takže by mu zbylo už jen ubohých 44 milionů, pokud by si za těch dvacet let nic nekoupil, nic nejdl a nepil, nebydlel a nikam nejezdil.  U miliardáře zvláštní, ale chcete lepší důkaz skromnosti? Sice tahle ukrutná snaha na dřeň využít daňovou optimalizaci s moralizováním, že by se občané neměli vyhýbat placení daní, neleze do hlavy úplně snadno, ale člověk holt nemusí chápat všechno. Však nám nezávislí úředníci z ministerstva financí řeknou, jak to přesně bylo!

A takhle si v té zemi všichni ze dne na den žili a konečně jim všem bylo líp. Jen miliardář se obětoval.