Společnost

Tuhle otázku v Marečku, podejte mi pero! vznáší pan profesor češtiny poté, co utrápený Jiří Sovák dodeklamuje „My přijdem!“ Dnes je více než pravděpodobné, že se takhle musíme začít ptát my v souvislosti s Ukrajinou.

Stále častěji média dávají prostor šamanům dneška, aby nám vyjevili budoucnost. Budoucnost naši a celého toho velkého světa kolem nás. A oni, žel, neodolají.

Co Čech, to muzikant? Dávno ne! Ale co Čech, to náboženský expert! Škoda, že máme v Evropské unii tak malé slovo, angažovat jen zlomek českých odborníků na islám v Bruselu, celý problém s muslimy by byl vyřešen zhruba do půl roku.

Z vánočního projevu prezidenta Miloše Zemana se mi nedělalo dobře. Tak moc se minout úkolem a podstatou své role, zvlášť v dnešní rozkymácené době, to se jen tak nevidí. Přitom neudělat úplný opak toho, co se od lídra pro dnešní dobu čeká, by šlo dost snadno. A když toho není schopen prezident sám, měl by být alespoň natolik…

Občas se Andreji Babišovi do úst ironicky vkládá věta z Dědictví aneb Kurvahošigutntág „A teď si vás kúpim všecky!“ Ironie se začíná měnit v realitu.

Na začátku roku 2013 jsem novému českému prezidentovi dával rok, maximálně dva. Zdá se, že jede podle očekávání.

Ve všeobecném šílenství z vulgarit Miloše Zemana se objevují pohoršené hlasy, že jenom skáčeme geniálnímu manipulátorovi na špek, aby odvedl pozornost od důležitějších věcí. Myslím si pravý opak.

Před loňskými parlamentními volbami pětina voličů chtěla, aby se tenhle stát řídil jako firma. Navíc to chtěla po jednom z nejbohatších a nejvlivnějších mužů v téhle zemi, který sliboval, že bude líp – a kurňa, kdo jiný by to měl zajistit, než člověk, který ovládá zdejší potravinářství, chemický průmysl a největší média?

Trpké ovoce roku 1989 přerušilo trvání ideálu Se Sovětským svazem na věčné časy. Ovšem, co je 25 let z pohledu věčnosti! Osudu se nelze vzepřít, ten je nám dán, a svou cestu si vždycky najde. Těšme se, sovětská náruč se znovu otevírá.

Hlavní ideolog Kremlu Alexandr Dugin napsal text, který poskytuje dokonalý vhled do současného myšlení vrcholných představitelů Ruska. A ukazuje, proč jsou obavy o mírovou budoucnost Evropy na místě.

Díky přátelům na Facebooku jsem objevil několik let starý dlouhatánský rozhovor s Petrem Nárožným. Je celý skvělý a zajímavý, určitě si ho přečtěte, hlavně kvůli jeho divadelním vzpomínkám, ale pro tento blog si z něj dovolím zdůraznit několik pasáží o českém nesvědomí.

Nejdřív jsem nevěřil svým očím. Pak jsem se hlasitě smál. Pak se zastyděl. A pak už mi bylo jenom smutno. Do chvíle, než jsem přiznal osudu, že vytvořil mimořádné umělecké dílo hluboce vyjadřující ducha doby a duši národa.

Kniha Československo nad propastí Igora Lukeše se zabývá jen velice krátkým, ale o to intenzivnějším časovým úsekem našich dějin. Jde o pár let, během nichž se rozhodlo o dalším směřování poválečného Československa. Čte se jedním dechem.

Karel Kryl v jedné své slavné písni „pro touhu po kráse, děkuje za ošklivost“. Snad právě proto, že jsem měl možnost zažít v raném dětství několik let komunistického bezčasí a zároveň jich naštěstí nebylo moc, dívám se na dnešek očima, které se asi liší od lidí mladších nebo starších.

Kniha České nesvědomí obsahuje esej, která uvozuje výbor textů z tohoto blogu. Jedná se o „pokus nasvítit stíny české duše v naději, že je dokážeme snést natrvalo na slunečním světle a smířit se s nimi“. Celou knihu si můžete v tištěné podobě objednat či v elektronické podobě stáhnout do své čtečky na webu: www.ceskenesve­domi.cz. Esej dávám na web v plném znění…

Až budou dějiny za desítky let hodnotit dnešní konflikt na Ukrajině, všem bude jasné, proč k němu došlo, proč se události vyvíjely až na konec příběhu a proč k němu nemohlo nedojít. Ovšem dnes dostanete tolik odpovědí, kolik otázek. Nevyhnutelnou kauzalitu věcí, kterou budou vidět naše děti a vnuci, nevidíme. Ba co víc, co když vlastně žádná opravdová nevyhnutelná kauzalita neexistuje? Tento text byl napsán pro…

Minulý týden jsme jako pozorovatelé čelili otázkám po tom, jaký postoj máme zaujmout ke složitým událostem na Ukrajině. Sám jsem k tomu jeden pohled přidal a další vývoj myslím jen potvrdil, že stavět se čelem k odpovědnosti za stav světa, ať je to jakkoliv složité, dává smysl. Připomínat tento prostý, a dříve možná naprosto samozřejmý fakt, považuji…