Občas se Andreji Babišovi do úst ironicky vkládá věta z Dědictví aneb Kurvahošigutntág „A teď si vás kúpim všecky!“ Ironie se začíná měnit v realitu.
Pamatujete, jaký povyk se spustil, když český prezident letěl z Číny soukromým tryskáčem, který si pronajala PPF a J&T? Do nebe volající bezostyšnost, s jakou k tomu na obou stranách došlo, vyrážela dech, stejně jako trapné zdůvodňování potřebou delšího spánku. Že je tím prezident korumpován, bylo jasné snad každému soudnému člověku, a to i kdyby kromě rychlejšího svezení bez přestupů žádnou jinou výhodu ze vztahu s dvěma z nejmocnějších finančních skupin v zemi nezískal. Symbolické vyznění tohoto kroku bylo samozřejmě ještě násobně horší.
A zatímco je prezident Zeman korumpován a poprávu ostouzen (a to je asi taky tak všechno, co se s tím dá dělat), ministr financí a majitel největší české firmy (to se tak krásně píše dohromady) Andrej Babiš naopak systematicky korumpuje, aniž by to veřejnost prožívala. Pořád není úplně vysvětlitelné, jak je něco takového vůbec možné nevnímat.
Dokazuje to i nevzrušenost, s jakou média reagují, pardon prakticky nereagují na skutečnost, že Andrej Babiš jako soukromá osoba (sic!) platí mejdan pro úředníky ministerstva financí ve svém soukromém podniku (akce se konala včera). Kdyby něco podobného pro úředníky uspořádala PPF, Penta, Komerční banka nebo Česká spořitelna nebo jakýkoliv jiný soukromý subjekt, byl by oheň na střeše. Když to udělá Agrofert, ještě to prodává skoro jako úsporu pro státní rozpočet. Přitom každý, kdo do průhonické Sokolovny jako úředník českého státu na tuto akci vkročil, ze sebe už nikdy nesejme podezření, že se zapletl s něčím, s čím se zaplést nesměl.
Každému přijde podezřelé, když politik přihraje manželce místo v dozorčí radě státního podniku, takový Bohuslav Sobotka byl popotahován, že si koupil byt (považte, celý byt!) z poslaneckých náhrad, které jsou mimo jiné určené na bydlení. Ale když dojde k něčemu tak spektakulárně nepředstavitelnému, že se v jedné osobě sloučí majitel největšího podnikatelského impéria ovládajícího potraviny, chemii, média, lesní těžbu, zdravotnictví a další nezajímavé vertikály, šéf politického subjektu bez obvyklých vnitřních demokratických procesů a ještě navíc ministr financí, kontrolky občanské mysli vypnou, protože se realita vychýlila mimo měřitelnou škálu.
Rtuť teploměru na střet zájmů vyletí skleněnou trubičkou prudce nahoru a rozbije ji na střepy a od té chvíle už jakékoliv měřítko chybí. A pak už je možné úplně cokoliv. Nic není divné, protože to nejdivnější už máme za sebou.
Že představivost mimo normální měřítka nefunguje, dokazují i reakce vzdělaných a inteligentních lidí, kteří nemají problém nové status quo akceptovat. Takový egyptolog Miroslav Bárta a člen Babišova think tanku, který si staví aktuální kariéru na vyvolávání přízraku apokalypsy, kterou ANO bude líp slibuje napravit, se z morálních problémů vyvlékne čistým alibismem. Když se ho novináři ptají: „Nevnímáte střet zájmů Andreje Babiše?“, stačí mu na odpálkování: „Tak ať rozhodne soud, že ke střetu zájmů došlo! Právní systém vychází z toho, že pokud není rozsudek, není co řešit.“ (viz rozhovor na iHNED.cz). Ovšem minimálně už od chvíle, kdy Jan Drda napsal svou slavnou povídku, česká veřejnost ví, že z hlediska vyššího principu mravního jsou některé věci lépe uchopitelné.
Problém totiž spočívá v tom, že zákony a soudy na všechna selhání společnosti nestačí. Zvláště na ty, která jsou mimo škálu představivosti těch, kteří je vymýšleli a psali. Zákony možná pamatovaly na takovéto domácí korupčení, ale rozhodně nejsou připraveny na situaci, kdy by se na papežský stolec se souhlasem velké části obyvatel posadil Lucifer.