Jedním z nejčastějších postřehů k letošním volbám je poukaz na chybějící levicovou opozici v parlamentu. Je to jistě relevantní, ovšem chybí tomu zasazení do širší perspektivy a strategický pohled, který by přebil emoce okamžiku.
Například prohra Pirátů je to nejlepší, co se jim a okruhu jejich hlavních témat mohlo stát. Pláč nad neúspěchem je pochopitelný u jejich kandidátů (a naopak klobouk dolů před hrdostí, s jakou drsný výsledek někteří nesou), ale jinak není potřeba. Stejně jako dělat z nich svaté mučedníky, kteří se obětovali na oltář vlasti.
Dopadli krutě, ale chyb udělali spoustu. Dezinformační kampaň byla nemilosrdná, ale amatérskými reakcemi jí často šli naproti. Místo „nejpropracovanějšího programu“ by jim pomohlo pár základních priorit, které by omílali pořád dokola atd. atp. Taky nelze jejich propad svádět jenom na Starosty a vykroužkování, ten jenom dokonal to, že jejich společný výsledek byl vlastně žalostný, zvláště když ambicí byla meta 25 %.
Není například pravda, že byli největšími bojovníky proti Andreji Babišovi – odvedli v tom spoustu práce, ale v letošní kampani se „primitivního antibabišismu“ spíš báli, naopak se levicoví kritici koalici Spolu smáli, když vylepila billboardy s nápisem HROZBA a tvářemi Babiše, Okamury a Filipa. Principiálnějšími odmítači byli po celé volební období topkaři, Kalousek byl hlavním Babišovým hromosvodem po většinu času. A volby nakonec byly referendem o Babišovi a vyhrál je ten, kdo se vůči němu ukázal jako nejsilnější soupeř. A to pohříchu byla koalice Spolu.
Že hlavním hodnotovým tématem voleb byl Andrej Babiš, je úplně správně. Představte si, co bychom dnes řešili, kdyby Andrej Babiš získal s Okamurou, popřípadě ještě Šlachtou většinu. A nechybělo moc. Někdy je strašně snadné strašně rychle ztratit perspektivu. Prohra Babiše je největším úspěchem i pro mladou generaci. A první nezbytnou podmínkou pro to, aby se mohla začít řešit skutečná témata dneška. Žába na prameni je pryč. Aspoň do doby než vyhraje prezidentské volby, pokud jí to ostatní dovolí.
Jistě, tahle země není pro mladý, ale to platí už dlouho. Přičemž mladí se nutně nerovná Piráti. Piráti naopak hodně věcí ze své přirozené agendy nechali stranou a kdybych se měl ptát, co vlastně nabízejí pro mladé lidi, nebyl bych si jist přesností odpovědi.
Nezdá se to, ale Piráti mají díky dnešní prohře mnohem větší šanci na příští výhru. Vládní koalice to teď bude mít nesmírně těžké, a pokud se vyplní všechny hrozby, které se kolem konzervativní pravicové vlády vykreslují, příští volby vyhraje populista nebo strana s jasně levicovým akcentem. Nejspíš to nebude sociální demokracie, která nemá z čeho brát, protože skutečné sociální demokraty dávno vyhnala, a hustě skončila v propadlišti dějin. Ale Piráti o své jádrové voliče nepřišli a mají zásobárnu zkušených lidí, kteří si dovedu své odpracovat. Jen jim zjevně chybí strategické myšlení a soustředěnost na nezbytnou technologii moci – což může působit sympaticky do doby, než chcete v tvrdé politice skutečně uspět.
Prvním krokem by mělo být zrušení veřejného pirátského fóra, sjednocení komunikace navenek, potlačení extrémních pozic a vyjasnění základních principů a hodnot strany, druhým vstup do vlády, což neznamená jen mít ministra, ale zajistit si například posty na ministerstvech svých partnerů ze STANu, popřípadě v kontrolních orgánech státních institucí, protože mimo ni budou při čtyřech poslancích strašně málo vidět a slyšet. Už to samo o sobě bude pro ně velká škola. A v případě, že vláda půjde sociálně necitlivým směrem, je pro ně to nejsnadnější, co se dá, po dvou letech z ní čestně odejít, aniž by ohrozili její existenci (i v té velké rezervě současné většiny mají štěstí), a stát se hlavním nositelem alternativy.
Na druhou stranu, po zkušenostech z krize 2008 a jejich řešeních, po zkušenostech s tím, na čem dokázal uspět Babiš, nelze předpokládat, že se konzervativní vláda vrhne úplně bezhlavě do extrémních sociálních škrtů, protože nejspíš nebude chtít přestat po čtyřech letech vládnout. Právě s ohledem na sociální postoje většiny společnosti byla pravice v Česku po většinu porevolučního vývoje pravicová spíš rétoricky než reálnými skutky a pravicové vlády selhaly především v institucionalizaci systémového zneužívání chudých vrstev, což ale s pravicovostí jako takovou nemá nic společného. A nezapomeňme na to, že v nové vládě bodou mít zastoupení lidé jako Jan Farský, který například pro nápravu negativních dopadů špatně nastavených pravidel exekucí měl nadstandardní zásluhy, STAN opravdu není z definice pravicové hnutí.
Stejně tak v receptech na klimatickou změnu vláda nebude nejprogresivnější na světě, ale o naší klimatické budoucnosti stejně naštěstí(?) rozhodnou světové trendy a ne my sami. A ani s těmi světovými trendy to není tak jednoduché, jak se ukazuje s nástupem letošní zimy obzvláště citelně. Manželství pro všechny by stejně nemělo moc šancí, i kdyby volby dopadly o pár desítek poslanců jinak. A tak bychom mohli ve výčtu témat pokračovat.
Společenská diskuse byla v Česku dlouhou dobu rukojmím soukromých potřeb a kauz Andreje Babiše. Zdá se, že těchto okovů jsme se zbavili a je to větší překvapení a jasnější úspěch, než kdokoliv čekal.
S tím konečně přichází čas na klasické ideové souboje zprava zleva shora dolů. Osobně se na to těším. A snažím se doufat, že ať v nich vyhraje kdokoliv, nejvíc z toho získáme my všichni.