Odepsaný prezident

Na začátku roku 2013 jsem novému českému prezidentovi dával rok, maximálně dva. Zdá se, že jede podle očekávání.

„Politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik se nikdy nesmí stát směšný.“ 

Miloš Zeman

Když jsem před měsícem napsal článek „Díky za každou pasy“ o tom, že Miloš Zeman svými vulgarismy v Hovorech Lán překročil pomyslnou čáru, za kterou ho odepíše i velká část jeho voličů, schytal jsem řadu skeptických připomínek. Prý naopak u své cílové skupiny zaboduje, budou to jistě vnímat jako sympatickou lidovost a nehranou bezprostřednost.

Inu, v tomto případě mě obzvláště těší, že jsem měl pravdu. Hned první průzkum důvěryhodnosti politické scény u prezidenta ukázal naprosto šokovou reakci – pokles o 20 procentních bodů i při přibližnosti mapování nálad ukazuje, že nejde o náhodný výkyv, ale o dramatickou změnu trendu. Prezident si možná u některých polepšil (někteří internetoví diskutující ho za jeho „přímost“ chválí), ale spíš se jen na škále posunul k extrému a násobně více ztratil, než získal.

Takže opravdu stačilo jen pár sprostých slov, aby konečně i těm, kteří nesledují denně jednu kauzu za druhou, došlo, s kým mají tu čest. Že současný prezident je za zenitem svých schopností a jedno selhání přebíjí dalším extrémem, z něhož vzejde selhání nové. A že v řadě trapných či problematických momentů počínaje komickou scénkou před korunovačními klenoty už opravdu nejde o náhodu.

Nebýt toho, jen těžko si představit letošní 17. listopad s červenými kartami, pískotem a vajíčky. Nebýt toho, jen těžko by Miloš Zeman zažil tu nejsilnější potupu před zraky čtyř dalších středoevropských prezidentů. Nebýt toho, nemusel by se uchylovat k obrannému volání: „Nebojím se vás!“

Miloše Zemana se už nebojí ani občané České republiky. Smějí se mu, pohrdají jím, někteří se za něj stydí, protestují proti němu. Opovržení graduje, přesvědčení, že se minul svou rolí, se mění u stále většího počtu lidí v jistotu.

Každý další krok a výrok prezidenta už bude posuzován v kontextu měřítek, které si sám dobrovolně přichystal. Vysvětlování, že nemluvil sprostě, že pouze citoval. Plané řeči o tom, že zahraniční pivo je jen špinavá voda. Doporučování finlandizace Ukrajině. Kdo by to dnes bral vážně? Z Miloše Zemana se stal odepsaný prezident. Prezident, který přišel o svůj lid. Voliče protikandidáta nezískal, valnou část svých voličů ztratil. A nebude líp.

Když i jeho okolí přiznává, že má Zeman problém, jde pro něj do tuhého. Když se od něj de facto distancuje i Andrej Babiš, který byl až dosud považován spíše za jeho pragmatického spojence, není o čem pochybovat. Nemluvě o tom, že si svůj nemilosrdný kopanec přidal i jeho dřívější pravá ruka Miroslav Šlouf.

Pokud nejpřijde jiné politické zemetřesení, čekají nás trpné tři roky přežívání. Buď Zeman ztlumí aktivitu a rétoriku, a nebo nás bude dál zásobovat trapasy, pokud je skutečně tak neřiditelný, jak se o něm povídá. Podobné časy zažili Slováci s Ivanem Gašparovičem (pro představu, o jakého mudrce šlo, si můžete projít pár jeho legendárně tragi-komických výroků). A vida, přišel po něm slibný a naději vzbuzující Andrej Kiska, do kterého by to před tím nikdo neřekl.

Můžeme to vzít z té lepší stránky. Pokud snad skutečně ruská strana měla v Miloši Zemanovi svého popularizátora a spojence, ukazuje se, že vsadili na špatného koně – proruské aktivity směšný prezident spíš zpochybní, než legitimizuje (schválně, jak dlouho ještě vydrží omílat, že na Ukrajině je jen občanská válka a sankce nefungují, když opak přiznává už i Vladimir Putin?). Klaus i Zeman ruku v ruce cíleně destruují i to dobré, co z jejich odkazu zůstalo, a jejich doporučení budou jen dalšími polibky smrti. To sice krátkodobě nepomůže české zahraniční pozici, ale v konečném důsledku to není pro českou společnost ta nejhorší zpráva, mohlo to dopadnout mnohem hůře.

Tzv. „nejsilnější“ osobnosti české politické scény jsou posedlé destrukčním vlivem, ale naštěstí jsou také zajatci vlastního věku, komplexů a sebeklamů. Samozřejmě, nelze tvrdit, že by prezident nebyl i v takové atmosféře a i při svém uvadajícím projevu schopen ovlivnit celkem zásadním způsobem další politické dění, ale pokud by se mu to podařilo, stalo by se tak vnímané legitimitě navzdory, nikoliv díky ní (a ani teflonový Ovčáček s tím nic neudělá).

Současná situace by naopak měla být signálem pro ty, kteří na přízeň Miloše Zemana sázeli, popřípadě se obávali jeho nepřízně, což platí především o reprezentanty ČSSD. Dnes je nejvhodnější doba vyprofilovat se do suverénního a odvážného protipólu s jasným vymezením vůči zemanovským extremitám. Lepší chvíle těžko přijde. Andrej Babiš v mnoha ohledech pozoruhodném rozhovoru pro Právo z 29. 11. 2014 zřetelný distanc naznačil, i když on se nepotřebuje vymezovat tak zásadně, jako by to v rámci ČSSD a levicového politického spektra potřeboval Bohuslav Sobotka. Odváží se k tomu předseda vlády? Nejen ve svém zájmu by měl a první opatrné pokusy již učinil.

A strach o to, kdo bude nástupcem? Kupodivu i v této chvíli, kdy na Hradčanech přebývá odepsaný prezident, se někdo strachuje, že pro rok 2017 proti Miloši Zemanovi nemáme alternativu. Na to se dá namítnout několik věcí: 1. o moc horší to být nemůže, ať to bude jakkoliv, 2. největším favoritem ještě půl roku před českými prezidentskými volbami byl jistý Jan Fischer, a teď je rád, že se schovává, i když se před tím neschovával, a stačilo tak málo, 3. před třemi lety by nikdo nevěřil, že se nějaký Andrej Kiska stane slovenským prezidentem, dynamika událostí bývá nečekaná a rychlá, 4. jsou důležitější věci na světě, i v téhle zemi.

Proto i pro nás pro všechny lze současnou situaci vnímat jako silnou příležitost objevit v sobě při vymezování se vůči této zjevné negativní externalitě pozitivní energii, která se už konečně přestane zabývat bojem s přízraky minulosti a nabídne pohled do budoucnosti, jasné hodnotové směřování a sílu je naplňovat. Že je po něčem takovém poptávka, zjistil i Andrej Babiš, jen to hodnotové směřování jaksi nenabídl, a mnoha lidem stačí jen ta síla, aniž by věděli, k čemu bude použita. Ale třeba již zmiňovaný Andrej Kiska je příkladem, který v tomto ohledu nabízí inspiraci zatím mnohem přesvědčivější.

Budoucnost nás všechny zase jistě překvapí. S velkou pravděpodobností však Miloše Zemana do další hlavní role už nebude chtít obsadit.

 

Související:

Díky za každou další pasy (Pozdravy z Vidlákova II.)

Srdečné pozdravy z Vidlákova

Prezident 2.0

Zrada češtiny (Martin M. Šimečka)