Hlavní ideolog Kremlu Alexandr Dugin napsal text, který poskytuje dokonalý vhled do současného myšlení vrcholných představitelů Ruska. A ukazuje, proč jsou obavy o mírovou budoucnost Evropy na místě.
Ruku v ruce s tím, jak se vyhrocuje situace všude po světě, jak se všemožné debaty začínají dotýkat existenčních či existenciálních otázek, setkávám se stále častěji s tím, jak extrémně silně lidé dokážou být zaklíněni ve své pozici bez ohledu na fakta a realitu. Mají svou představu a všechno, co se kolem nich děje, zapasovávají do vytvořené a pěstované šablony, kterou si potvrzují, ať se děje, co se děje. A divte se, ale začínám si myslet, že opravdu každou skutečnost lze vysvětlit či zpochybnit tak, aby nebyla v rozporu s vaší utkvělou představou. Není to jen myšlenková kotva, o které jsem psal před časem, je to životní postoj, světonázor a před ním neobstojí vůbec nic.
Když si myslíte, či potřebujete, aby si ostatní mysleli, že daná žena je čarodějnice, ať řekne cokoliv, vždy to skončí upálením. V debatách o současných událostech ve světě od Ukrajiny po Irák či Ferguson tomu není jinak. Poznání tohoto mechanismu může být cenné v případě, že se potýkáte s důsledky propagandy. Ta sice vám osobně či vašim přátelům či velké části krajanů může přijít naprosto absurdní, ta však dokáže být naprosto srozumitelná, samozřejmá a de facto nevyvratitelná těm, kteří žijí v realitě zcela odlišné. Svou pravdu má Palestinec i Izraelec, a když slyšíte jejich verze, svým způsobem budete v nějaké míře moci přitakat oběma z nich.
Text Alexandra Dugina, což je podle všeho hodně specifický člověk, nabízí pohled do uvažování, které v ruském prostředí jistě nebude znít zcela cize, byť k západnímu Evropanovi promlouvá jako z jiné planety. Problém přichází ve chvíli, kdy se pohledy z jiné planety ocitnou vedle sebe na stejné planetě. Stejně jako velká část Československé socialistické republiky dokázala být naprosto přesvědčena o tom, že na nás Západ míří raketami (mířil) a že nás chce všechny zlikvidovat atomovými zbraněmi (nechtěl), i dnes podle všeho dokáže být řada Rusů přesvědčena, že liberální svět si chce podmanit zbytek zeměkoule.
Duginův text, ale k evropské hrůze i nedávný, a bohužel už legendární, projev Viktora Orbána, dokazují, že myšlenkové konstrukce vykreslující ideologii liberalismu jako hlavního protivníka, začínají být zcela základní součástí ideologické výbavy lídrů s autoritářskými sklony. A jakkoliv je výsledný myšlenkový výplod vnitřně rozporný, dokáže být mimořádně svůdný a přesvědčivý – svou vychytralou kombinací polopravd, obecných pravd a mentálních triků.
Bohužel, prvosignální emoce nepotřebují kritické myšlení, stačí utvrzení připraveného obrazu. A tak Dugin může v jedné větě tvrdit: „Musíme vědomě odporovat jakýmkoliv pokusům o vykreslování Ruska jako předliberální mocnosti.“ a v těch následujících zase: „V této válce Rusko pozvedne prapor obránce Tradice, organických konzervativních hodnot a vystoupí jako skutečný osvoboditel od otevřené společnosti a jejich pánů – globální finanční oligarchie.“ a „Modernita byla vždy od základu špatná a nyní se nacházíme v konečném stadiu její existence. Pro ty, kteří vědomě nebo nevědomě ztotožnili svou existenci a osud s modernitou, tu bude znamenat konec. Avšak pro ty, kdo jsou na straně věčné pravdy a Tradice, víry a duchovní a nesmrtelné lidské podstaty to bude nový začátek, Absolutní začátek.“ Že se ta první věta vylučuje s těmi dalšími, nevadí. Protože o racionalitu tu nejde. Prapor nenávisti je pozvednut a svolává se k šikování davů.
Pochopit tento stav mysli může být klíčové pro to, co se bude dít dál a jak odhadovat, kam se další vývoj může ubírat. Pokud je v centru úvah ruské převládající ideologie živen tento nenávistný pohled na všechno na západ od ruských hranic, sázet na brzké a klidné vyřešení ukrajinské krize může patřit ke stále větším sebeklamům. Od slov ke skutkům často bývá dlouhá cesta, ale jak víme z minulosti, někdy se podaří dojít až k jejímu konci.
„Svou pravdu má Palestinec i Izraelec, a když slyšíte jejich verze, svým způsobem budete v nějaké míře moci přitakat oběma z nich“ Jestliže příjmu tuto Vaši premisu, pak nutně z toho vyplývá,že jsme objektivně ve stejné situaci relativizmu v zápase liberalizmu a autoritářství.Rozdíl pro část českých intelektuálů je v tom, že důsledky porážky myšlenky demokratického Izraele se ho zdánlivě netýkají.Porážky liberalizmu se však bytostně obávají.Reálně je to systém, který dává svobodu projevu a ekonomicky možnost se živit tím,co člověka baví a naplňuje.Problém relativizmu je však v tom,že milióny voličů v Rusku,Turecku nebo v Maďarku si to nemyslí.Mají pocit. že liberalizmus sice otevřel možnost kapitalistům vydělávat a intelektuálům se bavit. Nedal však pocit značné části veřejnosti, že politické a kulturní elity si nevytvořily systém ke své vlastní podobě.Český intelektuál často dramaticky mluví o nebezpečí pro liberalizmus a mluví o Orbánovi jako nebezpečí demokracie.Není to věrohodné varování.Protože budu parafrázovat vstupní sentenci"Svou pravdu má liberál i autoritář, a když slyšíte jejich verze, svým způsobem budete v nějaké míře moci přitakat oběma z nich" Je to pravda?Za sebe říkám, že ne.
To, na co poukazujete, má dvě roviny. Zaprvé obecnější – tj. jestli autoritářským argumentům lze dát za pravdu. A bohužel, sice ne autoritářství jako takovému, ale jednotlivým argumentům často ano – protože liberalismus mnohé nedokáže uspokojivě řešit a je v řadě situací z podstaty věci mnohem méně „efektivní“ než autoritářský režim. A zároveň dělá chyby, které jsou kritizovatelné – včetně příkladů z minulosti jako nemilosrdné reparace na německé straně po 1. světové, které se podílely na hospodářské situaci vedoucí ke 2. světové. Právě v tom spočívá svůdnost a zrádnost autoritářství při jejich vzestupu – těží ze skutečných problémů a nedokonalostí liberálních a demokratických režimů a řada lidí jim prostě svým způsobem musí dát ze svého úhlu pohledu za pravdu.
A pak ten konkrétní příklad – spor Izraele a Palestiny je zamotaný a podle mě nelze rozlišit černou a bílou tak snadno. Navíc se v poslední době ten spor redukuje na Hamás vs. Izrael, přičemž bych tipoval, že mezi oběťmi tohoto sporu je i většina Palestinců. Takže přiznat legitimitu pohledu Palestincům (a nemyslím na prvním místě Hamás) i Izraelcům je podle mě na místě.
…pomerne prázdne reči… mňa zaujíma predovšetkým, kam speje tento svet a vidím, že do záhuby. A tu nastupuje otázka, kto a čo to svojou podstatou spôsobuje. Jednoznačne súčasný „postmoderný“ bezbrehý liberalizmus! A to predovšetkým "made in USA!