Prezident Miloš Zeman známý svým postojem k Ukrajině vyzval k její podpoře. V souladu s jeho výzvou proto vyhlašuji dražbu obrazu Pražský hrad na konci éry Miloše Zemana, jejíž celý výtěžek pomůže Ukrajině. Draží se do středy 9. března 2022. Vítěz dražby za obraz zaplatí přímou platbou na pomoc Ukrajině dle svého výběru – buď Člověku v tísni nebo na účet Ukrajinského velvyslanectví na nákup obranných prostředků. Odměnou získá tento obraz pochybných kvalit a silného symbolického významu (viz popis níže).

FINÁLNÍ CENA: 75 000 KČ

Počáteční cena byla 1000 Kč. Obrovské díky za váš zájem a za přihazování všem dražitelům, jsem ohromen a nesmírně vděčný. Pro některé to byla inspirace poslat na podporu Ukrajiny částky, které nabídli v dražbě, takže se nakonec na Ukrajinu vybralo kromě ceny obrazu ještě mnoho desítek tisíc korun navíc. Děkuji vám všem a nejvíce Pavlu Grünfeldovi, který se tak stal novým majitelem obrazu.

Pravidla přihazování:
Nabídky zasílejte přes Twitter, Facebook, e-mail nebo jakkoliv jinak přímo autorovi, tedy mně. Já o vaši nabídku aktualizuji zde uvedenou cenu. Přihazovat se může pouze po celých stovkách korun a pouze směrem nahoru. Obraz za nic nestojí, ale ta pomoc jednoznačně, tak se nestyďte to pořádně napálit.

Konec dražby:
středa 9. 3. 2022 ve 12:00

Co se draží:
Obraz Pražský hrad na konci éry Miloše Zemana (původní název zněl: Pražský hrad na konci volebního období Miloše Zemana, ale bohužel ta období nakonec byla dvě). Autorem je Simindr alias Ján Simkanič alias já, ve všech třech případech vlastní rukou. Signováno značnou „JS '15“. Datum vzniku: září 2015.

Obraz o rozměru 80×40 cm je zarámován v tenkém, ale vkusném dřevěném zlaceném rámu, A dokonce lze pověsit na zeď. S obrazem lze naložit jakkoliv, autor sám doporučuje po převzetí obraz spálit podobně jako červené trenky a popel vsypat do kontejneru na směšný odpad. Za fotodokumentaci bude vděčný.

Popis obrazu:
Jedná se o skutečně vzácný, původně neprodejný exemplář z počátečního období tvorby pozdě začínajícího autora Jána Simkaniče alias Simindra alias mě. Toto autorovo období teoretici výtvarného umění obvykle označují termínem „raný Simkanič“.

Dílo malované olejovými barvami se vyznačuje délkou rovnající se dvojnásobku výšky, kterýžto rozměr autor volil zřejmě záměrně, s ohledem na nutnost umístění linie pražských Hradčan, jež má tradičně silně horizontální kompozici.

Malba připomínající spíše skicu byla zjevně malována ledabyle a ve velkém spěchu, protože více času a péče si téma pochopitelně nezasloužilo. Výjev vyvedený amatérskou insitní technikou se pokouší realisticky zachytit stav Pražského hradu v závěru působení prezidenta Miloše Zemana. Zřejmě vlivem tématu realismus degraduje v dadaistické, absurdní, ba téměř postmoderní projevy nihilismu a dekadence.

Nezdařený pokus o umístění do zlatého řezu byl vyhrazen centrálnímu objektu katedrály sv. Víta, přetavené mistrovou fantazií ve, slovy klasika, „paranoické kompozice famózního Salvátora Dalí“ roztékající se do morfologie symbolických tvarů zmaru a zkázy. Kromě hlavní stavby na sebe pozornost strhává nejimpresionis­tičtější část obrazu – dramatická podoba požáru způsobeného nejspíše přehřátou skartovačkou v plném provozu, který se nachází v pravé části, z níž se valí dynamické vrstvy šedočerného dýmu zakrývající naivistický blankyt nebes. Od nich se pak v levé části odráží na obvyklém místě prezidentské standarty vlajky dvou největších spojenců Číny a Ruska. Ty byly namalovány s mimořádnou pečlivostí a smyslem pro detail, a disponují tak až dokumentární svědeckou hodnotou. Divák přímo cítí, jak vznešeně vlají ve východním větru (kouř je zřetelně unášen z východu na západ), přesto jsou, navzdory větrům, obráceny k východu.

Zřetelným kontrapunktem hradní plochy je podhradí, namalované ještě odbytěji, autorským přehlížením viditelně trpí především prostor vlevo dole. Jen hrubě naznačené kontury objektů svědčí o podřadném postavení těchto partií pro význam a poselství díla, přestože autora k danému místu, tedy Malé Straně, pojí vzpomínky na významnou část jeho vlastních studií. Během nich se však malbě nevěnoval a je to poznat.

Celkový obraz beznaděje však paradoxně nepůsobí na první pohled depresivně, záměrně ho narušují relativně syté pestré barvy, oranžový odstín použitý v plamenech působí až hřejivě. A přestože tóny stromů a zeleně evokují podzimní náladu, je zřejmé, že se autor snažil jejich přemírou vnést do uvadající atmosféry alespoň nějaké známky života a nepatřičné, slabé naděje. Výrazná ohořelá jizva ve zdech paláce pak také přináší nečekaný průzor obzoru, za nímž, možná, po odstranění spálených sutin, může čekat zářivější budoucnost. Ale spoléhat se na to nedá.

Ve svém celku je toto podčasové dílo považováno za nejzdařilejší pomník odkazu Miloše Zemana a je osobitou syntézou mnoha let, po kterých byl autor, pohříchu nedobrovolně, vystaven jeho působení; jde tak bezpochyby o výsledek jisté formy tvůrčí terapie. Nelze předpokládat, že by tento ojedinělý výtrysk imaginace byl kdy v budoucnu ve svých uměleckých i společenských kvalitách překonán, už proto, že téma již brzy nikoho nebude zajímat.

Zakoupením a spálením tohoto pozoruhodného obrazu majitel získá mimořádný pocit, že s ním udělal to jediné, co mělo smysl, a že pod podvratnou záminkou přispěl na dobrou věc dříve, než všechny jeho peníze požere inflace.

A teď zkuste taky přihodit. Díky!