Hypoteční úvěry si na přílišnou péči ze strany státu rozhodně nemohou stěžovat. Od února úplně končí vyplácení státní podpory a navíc se ještě reálně zvažuje, že nebude možné odečítat zaplacené úroky z daňového základu. Obejdou se hypotéky bez pomoci?
Hypoteční úvěry stát podporoval v zásadě dvojím způsobem – na jedné straně to byla přímá dotace na splácení úroků (tzv. státní podpora hypotečnímu úvěrování, která pak byla rozdělena na další varianty), na straně druhé si lidé, kteří spláceli úvěr (a to platilo nejen pro hypotéky, ale i pro úvěry ze stavebního spoření), mohli odečíst zaplacené úroky z daňového základu a snížit si o příslušnou částku daň z příjmu.
Podle čerstvé zprávy z ministerstva pro místní rozvoj však státní podpora hypotečním úvěrům nebude od února vyplácena. Ještě v roce 2004 mohli mladí lidé do 36 let čerpat podporu ve výši 1 % u hypoték na domy starší 2 let, i tato malá symbolická kompenzace však bude zrušena. Důvodem je způsob výpočtu výše podpory – průměrná výše úrokových sazeb hypotečních úvěrů, které byly poskytnuty v loňském roce, totiž klesla pod 5 % a v takovém případě podle pravidel nastavených příslušným vládním nařízením nemůže být podpora vyplácena (důsledkem snížení státní podpory může být i to, že někteří žadatelé, kteří se pohybují na hranici potřebných příjmů pro získání hypotéky, na úvěr bez podpory nedosáhnou).
Tahle nemilá skutečnost byla odborníky předpovídána už od podzimu. Shodou okolností se k ní však připojila ještě jedna aktuální myšlenka ministra pro místní rozvoj – v rámci zvažování úpravy daňového systému by se prý mohlo zrušit odečítání zaplacených úroků z daňového základu.
Inu, myšlenka je to vpravdě dramatická. Nic proti tomu, aby se způsob vyplácení podpory upravil – odborné studie už dlouho poukazují na to, že největší užitek z podobného odečítání mají bohatší vrstvy obyvatelstva, které podobnou podporu vlastně nepotřebují (čím vyšší příjem, tím je logicky výhoda snížení daňového základu větší). Na druhou stranu, lepším řešením než zrušení podobné podpory by byla možnost odečítat určitou část úroků ne z daňového základu, ale až od vypočtené daně jako takové (podobným způsobem byl teď upraven i odečet na dítě) – tak by bylo zajištěno, aby všichni dostali od státu úplně stejnou úlevu.
Uvažovaná daňová změna by měla být součástí celkové úpravy daňového systému, který by byl založen na snížení daně z příjmu – nižší daně prý vykompenzují fakt, že si lidé nebudou moci odečítat úroky. Jenže podobná změna by mohla způsobit dvě negativa. Za prvé, lidé, kteří už nějaký úvěr mají (a že jich díky ještě probíhajícímu boomu není málo), budou vystaveni situaci, se kterou při svém dlouhodobém závazku nepočítali a která nemusí být vyřešena v jejich prospěch (snížení daní může být nižší než úleva, na níž mají nárok dnes). Podobný zásah do pravidel zásadním způsobem znejisťuje celý systém. A za druhé, stát by zcela dal ruce pryč od aktivity lidí, kteří se snaží postavit na vlastní nohy a vyřešit svou bytovou situaci.
Ano, namítnete, že tu jsou přece půjčky pro mladé – ale těch je jenom omezený počet a při své výši (300.000 Kč) opravdu nepředstavují komplexní systémové řešení problému s bydlením. Pokud myšlenka ministra pro místní rozvoj dojde realizace a opravdu se bez náhrady zruší veškerá státní podpora hypotečních úvěrů, bude to jen smutné završení deseti let, během nichž se různí ministři nepromyšleně a nekoncepčně snažili o dílčí vyspravení špatně nastaveného systému, aniž by vybudovali jasná a jednoduchá pravidla, která by se nemusela každý rok upravovat a měnit.
Poznámka: Na včerejší mimořádné tiskové konferenci ministr Paroubek svá nedávná vyjádření o zrušení odpočtů zmírnil – prý by mělo pouze dojít ke snížení maximální hranice odpočtů ze současných 300 tisíc zhruba o třetinu až polovinu. K úplnému zrušení odpočtů by prý došlo jen při výrazném snížení daní z příjmu.
Z tohoto prohlášení vyplývá, že buď státní úředníci opět rychleji mluvili než mysleli, nebo jenom testovali, jaká bude na podobný nápad reakce. To však nemění nic na tom, že úvahy o omezení hypoteční podpory jsou ve vládních kruzích zcela reálné a že jejich cílem není nastolení dlouhodobě funkčního systému, ale úspora státních výdajů na nepravém místě.