Twitter byl vždy „ten druhý vzadu“ za Facebookem. Z hlediska vlivu na veřejný prostor se však mohutně dere do popředí. Dokonce tak, že se ho mocní toho světa začínají opravdu bát.
„Twitter vyhladíme,“ ohlásil minulý týden ve čtvrtek turecký premiér Erdogan v narůstajícím strachu z lidí, kteří tento nástroj používali ke koordinaci a komunikaci postojů namířených proti jeho stále více autoritativní vládě (v Turecku má Twitter zhruba 10 milionů uživatelů, tedy zhruba každý sedmý obyvatel). Svůj postoj doplnil jasným sdělením: „Nezajímá mě, co říká mezinárodní společenství. Každý uvidí, jak je Turecká republika silná.“
Poslední věta je mimořádně výmluvná a dokazuje naopak, jakou sílu dnes má hlavně Twitter a jeho uživatelé. Pomiňme spory o to, zda se ještě Turecku dá říkat republika, co ale zcela jistě neplatí, je právě síla, kterou chce Ergodan demonstrovat.
Protože jím ovládané Turecko zablokováním Twitteru (a možná dalších služeb jako Facebook a YouTube) naopak dokazuje svou zoufalou slabost. A zároveň potvrzuje, jak neuvěřitelně mocná dokáže být jednoduchoučká platforma, která svým uživatelům neumožňuje vlastně nic víc než otevřenou a necenzurovanou výměnu rychlých informací.Prostor, o kterém jsme neměli tušení
V povědomí široké české veřejnosti Twitter na rozdíl od Facebooku stále ještě příliš nerezonuje. Počtem uživatelů, který nepřekračuje 200 tisíc, asi nikoho neohromí, přestože ve srovnání s čísly prodejů tradičních médií už se jedná o číslo, které rozhodně nelze podceňovat. V různých koutech světa pochopili už o několik měsíců či let dříve, že efektivnější způsob výměny informací by se jen těžko hledal.Z Twitteru se totiž stává nejrychlejší zdroj a rozcestník informací. To vše díky jeho kondenzované formě, přehlednosti a principu otevřenosti, což jsou atributy výrazně odlišné od Facebooku (který uživatelé často vnímají jako více méně privátní prostor, jakkoliv je to iluzorní). Navíc díky své úspornosti je Twitter ideální pro využití v mobilních telefonech, tedy ve spojení s nástrojem, který má člověk pořád u sebe a jehož nedílnou součástí je i fotoaparát – k dokumentaci „očitého svědectví“ víc nepotřebujete.
Na Twitteru můžete být svědkem prakticky kterékoliv komunikace (pokud vás nějaký uživatel vědomě nezablokuje, což nebývá často, a i to lze částečně obejít), můžete se díky principů retweetů, citací a odkazů na pár kliknutí propojovat s dalšími a dalšími zdroji a v nekonečném hypertextování jednoduše propátrávat prostor, o kterém jste do té doby neměli ani tušení.Selfie z vesmíru
Stačí jen trochu vědět, kde a jak hledat, sledovat ty správné osoby (které hrají roli informačních uzlů a filtrů zároveň) a můžete získávat prakticky nonstop obrázek o tom, co potřebujete. Snad nikde jinde v realitě se nedá teorie „Šesti stupňů odloučení“ (pravidlo, že jen přes šest lidí se můžete propojit s kýmkoliv na světě nebo dokonce ve vesmíru) ověřit tak jednoduše.A Selfie in Space from @NASA astronaut Mike Hopkins. RT if you
think it beats the recent Oscars selfie! #SpaceLive pic.twitter.com/buxEQ62FFX— Live from
Space (@SpaceLive) March
12, 2014
A nejde jen o pouhou zábavu,
která je pochopitelně nejviditelnějším obsahem – například když
během jediného dne nasdílí dva miliony uživatelů po celém světě jeden
tweet s fotkou celebrit z předávání Oscarů (mimochodem součást
chytrého product placementu jednoho výrobce telefonů, což zase dokazuje
potenciál Twitteru z byznysového hlediska).
If only Bradley's arm was longer.
Best photo ever. #oscars pic.twitter.com/C9U5NOtGap— Ellen
DeGeneres (@TheEllenShow) March 3,
2014
Ano, mám na mysli onu slavnou „selfie“ s rekordním počtem retweetů, která překonala dokonce i předchozího rekordmana, slavnou větu Baracka Obamy „Four more years“ s fotkou prezidenta v objetí své manželky po jeho znovuzvolení na konci roku 2012.
Four more years. pic.twitter.com/bAJE6Vom— Barack Obama
(@BarackObama) November 7,
2012
Dotyčná oscarová fotka
mimochodem inspirovala řadu dalších variant, jednu
takovou prostřednictvím svého Twitter účtu v pátek poslal do éteru
jako rozloučení se svým účinkováním v pořadu Události, komentáře
jeho moderátor Martin Veselovský.
Selfie na rozloučenou! pic.twitter.com/9WfIq4GrD8— martin
veselovský (@veselovskyma) March
21, 2014
Autentická svědectví
Mnohem důležitější je však Twitter pro šíření skutečných mediálních zpráv a sdělení. Jako zdroj atraktivního a důležitého zpravodajství se poprvé významněji prosadil před pěti lety. 15. ledna 2009 lotyšský podnikatel Jānis Krūms vyfotil a přes Twitter poslal do světa obrázek letadla, které právě zázračně přistálo v New Yorku na řece Hudson, a odsud fotku převzaly agentury a média po celém světě. Od té doby se vliv Twitteru na podobu mediálních výstupů jen stupňuje.
Twitter si stačila oblíbit řada světových osobností, od již zmíněného amerického prezidenta, přes dnes exponovaného ministra zahraničních věcí Polska Radosława Sikorského až po papeže, jsou na něm herci, zpěváci, sportovci i tak významní podnikatelé jako Rupert Murdoch nebo v českém prostředí Andrej Babiš, nemluvě o jejich parodických variantách.
Proto se svých Twitter účtů chopili i novináři, kteří zde hledají prvovýstupy celebrit, ale také zajímavé tipy na další zdroje, autentická svědectví, komentáře a analýzy. Nikdy dříve nebylo tak snadné dopátrat se dalších informací napříč světadíly, nikdy nebylo snazší dostat se někomu před oči – můžete napsat svůj tweet komukoliv napřímo, a pak záleží jen na tom, jak zajímavou nebo důležitou informaci držíte v rukou.
Twitter tak násobně překonává možnosti tradičních médií. Zvláště při dramatických a složitých událostech se vedle něj tradiční média, do nichž lze řadit i internetové servery, ukazují jako velice pomalá a hlavně také málo pestrá. Mnohem rychlejší a komplexnější obrázek pomůže sestavit síla davu, přes který se k vám zdroje dostanou téměř s jistotou.Hlavní zdroj informací
Twitter navíc nehledí na formální novinářská pravidla, což v sobě sice skrývá nemálo rizik (nedůvěryhodnost zdroje, nesnadnost rychlého ověření informace, přílišné zjednodušení kondenzovaného sdělení ve 140 znacích), zároveň však posiluje bezprostřednost a nepřikrášlenost sdělení, přináší více hlasů na stejné téma, dává příležitost i těm, kteří nemají vyšlapané cestičky k zavedeným mediálním výstupům či nemají přímý vliv na obsah médií.Twitter absorbuje všechny ostatní mediální výstupy, filtruje je prostřednictvím míry sdílení a schopnosti zaujmout, stírá regionální a často i jazykové hranice, přisuzuje podobnou důležitost politikovi či novináři i vašemu kamarádovi či očitému svědkovi události. A zpětně pak také proměňuje podobu tradičních médií, která si nemohou nechat uniknout zpestření či obsah, který u uživatelů Twitteru, a tedy pravděpodobně i u jejich vlastních, vzbuzuje zájem či jim rozšiřuje obzory.
I autor těchto řádků používá Twitter (v kombinací s aplikací Pocket) jako hlavní zdroj informací – představuje pro mě vstupní stránku jak k českým zpravodajským médiím, na jejichž titulní strany už pak není důvod chodit, tak filtr oborových a odborných informací a také kontaktní místo na zahraniční zdroje, které bych jen těžko sám dokázal najít tradičnějšími cestami.Český mediální mainstream
Už i v českém prostředí lze snadno pozorovat, jak významnou roli dokážou sehrát zprostředkovatelé s vybudovanou základnou fanoušků, vypracovanými zdroji a schopností zorientovat se v tom, co se právě děje. Například jak arabské jaro, tak loňské mohutné demonstrace v Turecku bylo možné v českém mediálním prostředí nejrychleji a nejkomplexněji sledovat přes Twitter účet @jilm Davida Antoše, a to dokonce s velkým náskokem před tradičními médii, která si vloni Turecka začala všímat až s několikadenním zpožděním.Zpravodajství na východ od nás s mimořádnou vytrvalostí a erudicí zprostředkovává novinář Práva Alexandr Mitrofanov (@AlexandrMitrofa), v době nejvypjatějších kyjevských událostí našel zdatného pomocníka v reportéru České televize Filipu Horkém (@FilipHorky). A podobně pro každý obor najdeme další významné reprezentanty sloužící jako ideální filtry inspirace.
Žádné zpravodajství českých médií nedokáže být rychlejší, bohatší na prvotní zdroje, svědectví přímo z místa, obrázky, odkazy, komentáře a analýzy zahraničních médií než kombinace sledování několika podobných Twitter účtů (počítaje v to riziko šumů a dezinterpretací). Zprávy získané prostřednictvím Twitteru dokážou být barevnější, komplexnější, vícerozměrné a nemluví jedním hlasem tak, jako to začasté dokáže český mediální mainstream – zvláště v tématech překračujících hranice republiky.
Česká média (kromě výjimek hlavně z veřejnoprávní sféry odkázaná při redukci redakcí na zahraniční agentury a komentáře) jsou však ve využití Twitteru pro obohacení svého obsahu teprve na začátku. V tom lepším případě ho berou jako zdroj materiálů, kontaktů na osobnosti či přebírané materiály (někdy by skoro stačilo, kdyby místo redaktorů do českých médií nastoupilo pár editorů domlouvajících licence k zahraničním článkům a rychlí a šikovní překladatelé), ovšem potenciál Twitteru v obecném zpravodajství je ještě násobně větší – nabízí se využití tweetů v microsites či ve speciálech s rozcestníky na analýzy, komentáře, doplňkovou literaturu, mapy zdrojů a komentáře k jejich kontextu, feedy fotografií, centralizace tweetů klíčových osobností na jedno místo, seskupování komentářů jednotlivých stran atd. atp. Na takové služby bych se skutečně těšil.Jedno z nejdemokratičtějších míst na zemi
Opravdu to nejsou velká slova, když řeknu, že se z Twitteru stává mocnost schopná měnit či alespoň narušovat dějiny. Je přímo ukázkovým místem, kde se střetává nový svět s tím starým – s tím, který touží mít pod kontrolou a ovládat jednosměrnou komunikaci, který nesnese zpětnou vazbu ani konkurenci jiných názorů, který se bojí, že v otevřené společnosti ztrácí své postavení a moc.Už proto bychom ho měli přestat podceňovat, a naopak naplno využít – dřív než se ho podaří zakázat (což zjevně není tak snadné, jak záhy po zákazu Twitteru v Turecku dokazují komentáře, tak mapy aktivity uživatelů) nebo než Twitter změní svou politiku a podobu a sám naruší přednosti, které z něj dnes dělají tak efektivní nástroj komunikace.
Ve svém základu totiž Twitter představuje (zatím) jedno z nejdemokratičtějších míst na zemi. Proto se ho mocní tohoto světa nepřestanou bát a budou usilovat o jeho omezení či regulaci ve chvílích, kdy se síla davu začne obracet proti nim.
Tak si to do té doby zkuste taky užít. Jak začít, pokud jste tak již neučinili, si můžete přečíst v podrobném a v nadsázce psaném návodu: Jak získat přátele na Twitteru a omotat si je kolem prstu. Na viděnou na Twitteru!
Napsáno pro Lupa.cz.